65 let Miroslava Nekoly

Úvodníky k volejbalovým profilům jubilujících osobností Síně slávy českého volejbalu sepisuji obvykle jen v případě osobností výjimečných, nebo osobností, které jsem osobně a důvěrněji poznal. V případě „Pentiho“ platí obě tato kritéria. Naše volejbalové osudy se protnuly v roce 1966, kdy přišel na Štvanici do Slavoje Praha s dorosteneckou základnou Dynama Strašnice společně s trenéry Josefem Mejsnarem a Josefem Dvořákem. „Pepíček“ Dvořák byl navíc Mirkův volejbalový kmotr, tj. osoba, která jej na osadě u Berounky pod Radotínem k volejbalu přivedla, naučila základům a přemluvila k zahájení závodní činnosti. V roce 1969 jsem měl tu čest se vedle Mirka vyskytovat i na hřišti. Usilovali jsme tehdy o návrat do 2. ligy a s pomocí Mirka a dalších „pendlů“ z dorostu se nám to podařilo. Největší radost z příchodu mladých talentovaných smečařů měl tenkrát internacionál Zdeněk Soukup, v pokročilém věku (42 let) stále vynikající nahrávač a očividně otrávený ze stereotypu naší tehdejší hry, tj. z požadavků již postarších smečařů Slavoje na co největší „kopce“. Okamžitě se dal s partou mladých kluků dohromady, nahrával jim na osadních turnajích, nutil je k rychlé hře a různým „fintám“. Startoval s nimi i na prvním ročníku obnovené Trampské ligy, která měla bohužel jepičí život a zanikla po dvou letech existence společně s úmrtím jejího restaurátora Míly Špitálského seniora. Mirek nejvíce vyhovoval Zdeňkovým nahrávačským touhám a lze říci, že právě v tomto období se začal utvářet Mirkův specifický herní projev.

Štěstí na kvalitního nahrávače měl i na vojně v Dukle Mladá, kde s hradeckým Petrem Ježkem nacvičili v té době u nás neobvyklé herní kombinace, odkoukané od Japonců a Mirek v té době nosil svou první volejbalovou přezdívku „Ikeda“ - podle populárního japonského smečaře. Štěstí měl i v Odolena Vodě, kde se potkal s dalším výborným nahrávačem Karlem Mojžíšem. Mirkův dynamický herní styl si pak oblíbili diváci v Itálii, kde jako hráč a trenér strávil v angažmá pěti klubů (Belluno, Loreto, Agrigente, Udine a Cagliari) celkem devět sezon. V sezoně 1979/80 byl vyhlášen deníkem „Gazzette dello sport“ nejlepším volejbalistou Itálie! Hrál obvykle na postu přihrávajícího smečaře, jeho příjem byl doslova bezchybný a dokázal sám pokrýt polovinu hřiště! Při hře v poli se po zemi moc „neválel“, ale dokázal se vždy dobře postavit a svým kvalitním bagrem tvrdé smeče zpracovat.

V současnosti by byl ideálním hráčem pro post libera, ale obávám se, že by ho to nebavilo! Podrobné informace o všech Mirkových volejbalových aktivitách a úspěších jsou uvedeny v přiloženém volejbalovém profilu, doplněném fotopřílohou. Tu si dovoluji doplnit ještě dvojicí fotek z poslední doby.

V roce 2008 se Mirek zúčastnil setkání volejbalových olympioniků v Dobřichovicích, které zorganizovali manželé Vápenkovi. Na horním snímku debatuje s Pavčou Schenkem, v pozadí Josef Smolka senior a Elen Poláková-Moskalová (s francouzskou holí po čerstvé operaci kolena). Dolní snímek je z letošního květnového setkání bývalých hráčů Slavoje Praha na Štvanici. Mirek naslouchá vyprávění svého prvního volejbalového „učitele“ Pepíčka Dvořáka a spolu s ním (uprostřed) prof. Luboš Bílek, Mirkův tělocvikář na průmyslovce, který po roce 1968 emigroval do Kanady a při OH v Montrealu 1976 byl „hosteskou“ našich volejbalistů, tj. jejich poradcem, průvodcem a tlumočníkem.

Vážený jubilante, ke Tvým letošním půlkulatinám přijmi naše srdečné blahopřání a především pevné zdraví a funkční koleno, které sis nechal koncem loňského roku vyměnit v domnění, že zase budeš moci skákat na smeč. A dále hodně zdaru v Tvé trenérské práci v Beach Klubu Pankrác a v Aeru Odolena Voda v čerstvé roli asistenta „Bedýnky“, neboli trenéra Vládi Bednáře. Jménem celé volejbalové rodiny

 

Zdeněk Vrbenský

---

Miroslav NEKOLA

Jméno a příjmení: Miroslav Nekola

Volejbalová přezdívka: D R D A později P E N T I

Datum narození: 1. prosince 1947 v Praze

Charakteristika:
187 cm vysoký blokař, později přihrávající smečař Slavoje Praha, armádních družstev Dukla Jihlava, Mladá, Příbram a Rakovník, Aera Odolena Voda (mistr republiky 1976), italského Belluna v sérii A2 a Loreta v sérii A1. V letech 1970-1976 reprezentant a olympionik ČSSR s účastí na dvou ME, jednom MS a dvou OH se ziskem stříbrné medaile na ME 1971. Trenér mužů Aera Odolena Voda (mistr republiky 1987 a 1988), Dukly Liberec, Setuzy Ústí n. Labem, Lokomotivy Ingstav resp. ŽS Brno, Volleyballu Kladno, italského Agrigenta, Udine, Cagliari a Loreta, mužů Al Jazíra Abu Dhabi, juniorské a beachvolejbalové reprezentace Spojených arabských emirátů (SAE). Trenér juniorů ČSSR, asistent Karla Lázničky u mužské reprezentace ČSSR (stříbro na ME 1985), trenér mužů ČR s účastí na ME 1997 a MS 1998. Od roku 2007 profesionální trenér a v současnosti šéftrenér Beach Klubu Pankrác.

Uznání a ocenění: mistr sportu, člen Síně slávy ČV

Nahlédnutí do soukromí:
Absolvent střední průmyslové školy strojnické (maturita 1967) a dálkového trenérského studia na FTVS UK (dokončeno 1987). Po maturitě a po vojně zaměstnán jako technik Pražských vodáren, Potrubí Praha a Aera Vodochody, kde od roku 1969 působil jako poloprofesionální hráč a později trenér. Od roku 1970 ženatý, manželka Marie roz. Ryznerová (volejbalistka Tatry Smíchov, Dukly Karlín a Aera Od. Voda), syn Michal (roč. 1970) volejbalový dorostenec VŠ Praha a Pragovky, na vojně hráč Dukly Liberec a Dukly Kolín, po vojně Aera Odolena Voda, Setuzy Ústí nad Labem a ŽS Brno, později zahraniční angažmá ve Francii (Beauvais) a Belgii (Maldegem), trenér ligových družstev mužů SKV Ústí nad Labem a Dukly Liberec. Dcera Miroslava (roč. 1972), od žákyň hráčka a v současnosti hrající trenérka volejbalistek pražského Střížkova v pražském přeboru

Sportovní a volejbalové začátky:
Začátky sportovních aktivit jsou spojené s víkendy a prázdninami na chatě při Berounce u Radotína, kde se svými bratry Pavlem a Jaroslavem vyzkoušel všechny dostupné sporty (fotbálek, nohejbal, tenis resp. pálkovanou, volejbal). V Praze bydlel na Vinohradech a v rámci docházky na ZŠ Na Smetance se stal (dírou v plotu) častým divákem ligových utkání mužů Spartaku Potrubí v sousedním areálu. Na osadě začal hrát volejbal již od 15 let s dospělými, ale teprve v 18 letech se rozhodl věnovat tomuto sportu závodně. Po dvou neúspěšných pokusech (v Potrubí mu nevystavili registraci, v Montážích byl tým dorostenců pro nedostatek hráčů rozpuštěn) se v roce 1965 chytil v dorostu Slavoje Praha u trenéra Josefa Mejsnara. Na Štvanici odehrál dva ročníky DL a druhým rokem již pendloval do družstva mužů.

Hráčské působení a úspěchy:

1966 - 1967	hráč Slavoje Praha v 1. třídě Přeboru Prahy (postup do 2. ligy), trenér Zdeněk Pokorný, mezi spoluhráči internacionál Zdeněk Soukup, V létě 1967 nástup základní vojenské služby resp. účast na výběru volejbalových branců v Kolíně.
2. pol. 1967	hráč Dukly Jihlava, resp. pouze člen širšího kádru bez zapojení v ligových utkáních, trenér Karel Paulus, spoluhráči: Brdek František, Bzdúch, Krejčík, Klimt, Němec Ludvík, Pavlík Miroslav, Pavlík Petr, Smolka senior, Šichnárek, Šimek Rudolf, Velimský, Zajíček Lubomír, Zenker, Zika. V lednu 1968 převelen do Dukly Mladá (Milovice),
1968 - 1969	hráč Dukly Mladá resp. Dukly Příbram a Dukly Rakovník (kam bylo družstvo po obsazení Milovic sovětskými vojsky po srpnových událostech 1968 postupně převeleno), 2. liga s postupem do 1. ČNL v roce 1969, trenér Miroslav Pařík, spoluhráči: Baštář, Brabec, Čapek, Červený, Dvorský, Husák, Ježek, Kasal Aleš, Němec Jiří, Neumann Bob, Paseka, Pokorný, Sopúch, Špitálský Miloslav, Toman Ivan, Tůma, Varcaba,
2. pol. 1969	hráč Potrubí Praha, kam přestoupil po vojně a po dohrané soutěži (9. místo, sestup do 1. ČNL), trenér Karel Novák, spoluhráči Borovička, Bucek, Kříž, Kubišta, Lippert, Míka, Nepustil, Nosek, Vávra, Vrbovec, Železný. Účast na zájezdu do Itálie (Sicílie), v listopadu 1969 přestup do Aera Odolena Voda,
1969 - 1978	hráč Aera Odolena Voda, mistr republiky 1977, 2 x 2. místo (1973 a 1974) a 3 x 3. místo (1972, 1975 a 1977), trenér Evžen Krob, asistent Václav Tichý, spoluhráči (postupně): Barnáš, Flosman, Grubauer, Hadrava Josef, Havel, Kalina Bob, Kasal Radek, Melichar Ivan, Mojžíš, Šelicha, Šlechta Josef, Tichý, Buman, Kubec, Piškule, Mrklas, Svoboda Jiří, Keller, Plavec, Roušar, Peksa, Sýkora, Černý, Hemr, Mach, Stehno, Špisser, Bělka, Horáček Miroslav, Janeček, Jeřábek, Jonáš junior, Hes, Mařík, Zita,
1978 - 1979	hrající trenér Belluna v italské sérii A2, 1. místo a postup do série A1,
1979 - 1981	hrající trenér Loreta v italské sérii A1, v sezoně 1979/80 vyhlášen nejlepším volejbalistou Itálie,
1981 - 1986	hráč Aera Odolena Voda, v sezoně 1981/82, postup (návrat) z 1. ČNL do CL, trenér Evžen Krob, asistent Jiří Svoboda, spoluhráči (postupně): Bělka, Bláha, Homolka, Hrušovský, Kubín, Mach, Maršoun, Mařík, Matoušek, Neumann Jindřich, Rajský, Stančo, Zita, Hadrava Milan, Kovář Petr, Flosman, Hubka, Karpíšek, Kopsa, Koutecký, Kuptík, Lenc, Stránský, Kovalák, Novák Jaroslav, Šimonek, Vývoda, Čuda junior, Kužel, Pavlas.

 

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Vrcholné soutěže:

1971     2. místo a stříbrná medaile na ME v Itálii (trenéři Karel Láznička a Zdeněk Malý),
1972     6. místo na OH v Mnichově (trenéři Karel Láznička a Zdeněk Malý),
1974     5. místo na MS v Mexiku (trenéři Petr Kop a Evžen Krob)
1975     6. místo na ME v Jugoslávii (trenéři Petr Kop a Evžen Krob)
1976     5. místo na OH v Montrealu (trenér Petr Kop a Evžen Krob, který byl ve výpravě na OH nahrazen funkcionářem a přestože již měl ušitý oblek na míru, zůstal doma)

Trenérské působení a úspěchy doma a v zahraničí:

1986 - 1990	trenér mužů Aera Odolena Voda, resp. v sezoně 1986/87 spolu s Jiřím Svobodou asistent Evžena Kroba (mistr ČSSR 1987), od sezony 1987/88 první trenér, asistent Jan Buman, mistr ČSSR 1988, 2 x 2. místo (1989 a 1990), hráči: Bárta, Bláha, Džavoronok, Hacaperka, Kaláb, Kopsa, Koutecký, Mach, Melichar Jan, Melichar Jiří, Mařík, Novák Jaroslav, Rajský, Váša, Vývoda, Zita, Bednář, Pavelka Petr, Šimonek, Bodnár, Hampl, Klepáček, Nekola Michal, Hadrava Milan, Háza, Kedles junior, Roušar,
1990 - 1991	trenér mužů Agrigenta v italské sérii A1 (mezi hráči Milan Hadrava a Miroslav Rajský),
1991 - 1992	trenér mužů Dukly Liberec, asistent Slavomír Lenert, 3. místo v CL, vítěz Čs. poháru, 2. místo na armádním MS (CISM) v Německu, hráči: Burian, Dvořák René, Fikar, Gálik, Kohoutek Jiří, Kohoutek Marek, Kolář, Kvapil, Matoška, Nečas, Pešl, Řezníček, Sedláček, Tomáš Marek, Vodvárka,
1992-1994	trenér mužů Udine v italské sérii B1,
1994 - 1995	trenér mužů Cagliari v italské sérii A2,
1995 - 1996	trenér mužů Setuzy Ústí n. Labem, asistent Miroslav Přikryl, 2. místo v CL, hráči: Bican, Bláha, Brom, Černoušek Luděk, Dvořák René, Jeslínek, Klos, Kopecký Tomáš, Koza a Nekola Michal, od ledna 1996 Bělorus Valerij Lyčev,
1996 - 1998	trenér mužů Lokomotivy Ingstav, od roku 1997 VK Volejbal ŽS Brno, 4. a 6. místo v CL, hráči: Dubš, Džavoronok, Fikar, Chudík, Kohoutek Marek, Kovařík, Nekola Michal, Obhlídal, Paták, Plachý, Sobola, Stejskal, Svoboda Miroslav, Vetchý, Vybral, Zapletal, Zeman,
1998 - 1999	trenér mužů Loreta v italské sérii A2,
1999 - 2000	trenér mužů Cagliari v italské sérii A2,
2000 - 2003	trenér mužů Al Jazíra Abu Dhabi ve Spojených arabských emirátech (SAE) se ziskem mistrovského titulu 2002,
2003 - 2005	trenér juniorské reprezentace SAE s vítězstvím na Mistrovství arabských zemí 2004, supervizor reprezentačních týmů a trenér beachvolejbalové reprezentace SAE ,
2005 - 2006	trenér mužů Al Jazíra Abu Dhabi (SAE),
2007	trenér mužů VK Volleyball Kladno, kde na druhou polovinu sezony vystřídal Jana Svobodu.

Trenérské působení u reprezentačních družstev:
V letech 1981-1984 trenér juniorů ČSSR, mezi hráči např. Bodnár, Galis Michal, Fortuník Milan, Knoflíček, Pavelka Petr, Skalička, Svoboda Jan, Zedník a další,

1985 - 1987	asistent trenéra Karla Lázničky u mužů ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1985 v Nizozemsku 3. místa na Poháru světa 1985 v Japonsku, 8. místa na ME 1986 ve Francii a 6. místa na ME 1987 v Belgii,
1996 - 1998	trenér mužů ČR s účastí na ME 1997 v Nizozemsku (6. místo) a MS 1998 v Japonsku (19.-24. místo).

 

Trenérské aktivity beacholejbalové:
Od roku 2006 profesionální trenér a od roku 2010 šéftrenér Beach Klubu Pankrác.

 

Zdeněk Vrbenský

Po prvním půlroce „volejbalové vojny“ v Dukle Jihlava, kde byl pouze tréninkovým partnerem ligového výběru trenéra Karla Pauluse, si Mirek dosyta zahrál v Dukle Mladá pod vedením Miroslava Paříka. Se svým nahrávačem Petrem Ježkem z hradecké Slavie vytvořil sehranou dvojici, produkující v té době u nás nebývale „rychlou hru“, odkoukanou od Japonců. Proto Mirek nosil v té době přezdívku „Ikeda“ po populárním japonském smečaři. Na snímku z roku 1968 stojí Mirek jako první zleva horní řady hráčů, posledním v řadě je trenér (a povoláním dentista) Mirek „Feola“ Pařík, který za svými svěřenci obětavě dojížděl do Příbrami resp. Rakovníka, kam byl tým po obsazení Milovic sovětskými vojsky převelen.

Po vojně Mirka angažoval Evžen Krob do Aera Odolena Voda, které v roce 1969 postoupilo do CL. Již v roce 1971 byl Mirek zařazen do mužské reprezentace ČSSR, absolvoval celou přípravu na MS v Bulharsku, ale pro onemocnění (hnisavá angína) o tento šampionát přišel. Na italském ME 1971 již nechběl a přivezl si stříbrnou medaili. Snímek z tohoto roku byl pořízen na soustředění ještě širšího výběru v Nymburce, zleva stojí trenér Karel Láznička, Němec, L. Zajíček, M. Řezníček, Tomáš, Groessl, Fiala, Nekola, Penc a as. trenéra Zdeněk Malý, dole zleva D. Koudelka, Petlák, Stančo, Schenk, Pipa, Buman a Vápenka. Na snímku chybí Petr Pavlík, na ME 1971 nestartovali Buman, Fiala, Penc a Řezníček.

V roce 1972 absolvoval Mirek svou první olympiádu (Mnichov), kde náš výběr skončil na 6. místě. Z tohoto roku je další snímek a na něm v horní řadě zleva trenér K. Láznička, L. Zajíček, Pipa, M. Řezníček, Nekola, Fiala, Groessl, Penc a as. trenéra Z. Malý, dole zleva Stančo, D. Koudelka, Buman, Schenk, Vápenka, Tomáš a Petlák. Z této sestavy si „vytáhli Černého Petra“ Buman s Fialou, tj. do Mnichova nebyli nominováni. Mirek startoval ještě na další olympiádě v Montrealu 1976, kde si naši o jeden stupínek polepšili (5. místo). Pro Mirka velké překvapení, když zjistil, že průvodcem a tlumočníkem našeho týmu v Montrealu je Luboš Bílek, absolvent FTVS UK a jeho tělocvikář na průmyslovce, který po roce 1968 emigroval přes Anglii do Kanady!!

V sezoně 1976/77 získal „vesnický tým“ Aero Odolena Voda svůj první mistrovský titul a Mirek patřil mezi jeho stabilní opory. Na snímku sestava mistrů, zleva stojí trenér Evžen Krob, Buman, Černý, Piškule, Špisser, M. Horáček, Hemr a as. trenéra Václav Tichý, dole zleva Sýkora, Mrklas, Keller, Stehno a Nekola. Na snímku chybí Bělka.

V roce 1978 získal Mirek poprvé angažmá v Itálii, stal se hrajícím trenérem Belluna v italské sérii A2, ve které s týmem zvítězil a postoupil do série A1. Pak se přesunul do konkurenčního Loreta, kde jako hrající trenér odehrál v nejvyšší italské soutěži další dvě sezony a v roce 1980 byl deníkem Gazzetta dello sport vyhlášen nejlepším volejbalistou Itálie.. Do Itálie se vrátil v roli trenéra ještě pětkrát: v letech 1990-1991 (Agrigento, A1), 1992-1994 (Udine, B1), 1994-1995 (Cagliari, A2), 1998-1999 (Loreto, A2) a 1999-2000 (Cagliari, A2).

K mužské reprezentaci ČSSR do role svého asistenta jej angažoval Karel Láznička v letech 1985-1987 a již první rok přinesla jejich spolupráce velké úspěchy v podobě stříbrné medaile na ME v Nizozemsku (zatím poslední mužské medaili v historii našeho volejbalu) a 3. místa na Poháru světa v Japonsku. Na snímku z roku 1985 širší výběr mužů ČSSR, nahoře zleva asistent M. Nekola, trenér K. Láznička, Prieložný, Krejčí, Kaláb, Mikyska, Melichar, Šmíd, Barborka, masér Zdeněk Pousta a lékař MUDr. Jiří Pánek, dole zleva Bláha, M. Černoušek, Rajský, Jamka, Strumiensky, Rybníček, Novotný a Chrtianský.

V sezoně 1986/87 se Mirek doplňoval Jirku Svobodu v roli asistenta Evžena Kroba a podílel se na zisku dalšího mistrovského titulu pro „Odolku“. V následující sezoně mistrovský titul obhájil již v roli hlavního trenéra a za svého asistenta si zvolil dlouholetého spoluhráče Honzu Bumana. Na snímku Mistři ČSSR 1988, zleva stojí trenéři M. Nekola a J. Buman, Rajský, Jirka Melichar, Bláha, Zita, Kaláb, Bárta, Vývoda a vedoucí družstva Václav Tichý, dole zleva Bednář, Kopsa, Koutecký, Mach, Džavoronok, masér Antonín Štamfest a v „civilu“ Petr Pavelka a Šimonek.

Pokud měl Mirek čas (tj. nebyl zrovna v zahraničí) a pokud mu ještě sloužila kolena, neodmítl žádnou nabídku ke startu na veteránských či superveteránských turnajích. Poslední snímek je z roku 1995 a veteránských Dřevěnic, na příjmu podání „Penti“ Nekola spolu „Winny“ Žákem (vlevo), vývoj utkání sleduje očividně spokojený kouč „Dynda“ Ebert.