Říjnoví jubilanti roku 2018 z řad osobností ČVS

Dnešní ohlédnutí patří trojici bývalých reprezentantů, jednomu reprezentačnímu trenérovi a jednomu významnému funkcionáři Čs. volejbalového svazu ve službách FIVB. V případě osobností Síně slávy českého volejbalu nabízíme pouze stručný výčet jejich aktivit a úspěchů, více informací zájemci naleznou ve webové rubrice Síň slávy – Hráči. Dva medailonky dnes mají premiéru, prvý je věnován funkcionáři, který 16. 5. 2018 oslavil úctyhodných 90 let a navíc ve vynikající tělesné i duševní kondici. Druhý patří dlouholeté opoře Škody České Budějovice, reprezentantovi a olympionikovi ČSSR z přelomu 70. a 80. let minulého století. Čtveřici žijících jubilantů přejeme do dalších let především pevné zdraví a životní pohodu.

Nedožitých 85 let Ing. Milana Kafky

(*2. 10. 1933, †10. 12. 1994)

trenéra extraligových žen Techniky Brno, juniorek a žen KPS Brno s mistrovskými tituly v letech 1981 (juniorky) a 1990 (ženy). Trenéra ženské reprezentace ČSFR a ČR se startem na dvou ME a jednom MS se ziskem stříbrných medailí na ME 1993. Osobnosti Síně slávy českého volejbalu, na jehož počest jsou od roku 1996 pořádány turnaje krajských výběrů juniorek jako Memoriál Milana Kafky.

Pražský rodák s volejbalovými začátky na gymnáziu v michelské Ohradní ulici. Byl členem školního výběru, který v roce 1952 zvítězil pod názvem Gymnázium Budějovická na SHM v kategoriích mladších dorostenců ve Vlašimi. Po základní vojenské službě se stal vojákem z povolání a absolventem vojenské akademie v Brně (VAAZ) s titulem inženýra chemie a zaměstnáním ve výzkumném ústavu protichemické obrany.

K volejbalu se vrátil v roce 1970 jako asistent trenéra Zbyhněva Ondráčka u extraligového družstva žen Techniky Brno (dvakrát 3. místo v letech 1971 a 1973). Po skončení sezony 1974/75 přešlo družstvo s trenéry do TJ Královopolské strojírny, při které bylo zřízeno ženské SVS a dívčí SVS-M. V roce 1978 odešel Milan z armády, stal se tajemníkem TJ KPS a trenérem družstev žen a juniorek. S juniorkami vybojoval titul mistra ČSSR v roce 1981, se ženami v roce 1990 a s ním čtveřici 2. míst a dvojici 3. míst. Zásluhou jeho manažerských schopností získalo Brno dva významné mezinárodní turnaje – od roku 1986 to byl Coca cola Cup a od roku 1988 Pohár osvobození Československa s účastí v té době nejlepších světových týmů (Kuba, NDR, Peru, Rusko aj.) Díky sponzorům a osobním kontaktům Milana s ruským trenérem A. Karpolem se v extraligovém celku Králova Pole objevilo v letech 1992-94 několik ruských volejbalistek.

V roce 1991 mu byla svěřena ženská reprezentace ČSFR, se kterou skončil za asistence Pavla Řeřábka na ME 1991 v Itálii na 5. místě, na domácím ME 1993 v Brně získal tým pod jejich vedením stříbrné medaile a v roce 1994 obsadil na MS v Brazílii dělené 9. – 12. místo. Krátce po návratu ze šampionátu Milan ve věku 61 let podlehl krátké zákeřné nemoci. Více informací a několik historických fotografií naleznou zájemci v jeho profilu. První snímek v záhlaví je ze 70. let minulého století (ještě v uniformě), druhý z posledního období života.

---

85 let Drahoslavy Kopové roz. Křížové

(*5. 10. 1933)

ligové hráčky Slovanu SVTVS Praha, ÚDA Praha, Slavoje Praha a Tatranu Střešovice – čtyřnásobné mistryně republiky. V letech 1955-63 reprezentantky ČSR a ČSSR, Mistryně Evropy z Bukurešti 1955, stříbrné na ME 1958 v Praze a bronzové na MS 1960 v brazilském Riu. Mistryně sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Pražská rodačka se sportovními a volejbalovými začátky v Liberci, kam se rodina Křížových v roce 1946 přestěhovala. V tomto roce se Drahuše stala členkou Sokola Liberec I., kde se kromě klasické sokolské gymnastiky věnovala lehké atletice (skoky, sprinty) a tehdy sezonním kolektivním sportům – v létě odbíjené, přes zimu košíkové. V roce 1950 začala hrát volejbal závodně za dorostenky Sokola I., které pod vedením Jaroslava Maděry obsadily na SHM (tehdy současně přebor ČSR) v Červeném Kostelci 2. místo. Po tomto úspěchu byla přeřazena do družstva žen, ale po dalším stěhování rodiny do Mělníka přestoupila do pražského Slovanu SVTVS (Státního výboru pro tělovýchovu a sport), kde na tzv. „státňáku“ (od roku 1957 ÚV ČSTV) získala současně zaměstnání. Družstvo skončilo v pokusném ročníku 1. celostátní ligy v roce 1953 na 6. místě. Následovaly 3 roky v armádním celku ÚDA Praha s dvojicí titulů v letech 1955 a 1956. Po dohrání soutěže v tomto roce byl armádní celek žen rozhodnutím MNO rozpuštěn a Drahuše další 3 sezony oblékala dres prvoligového Slavoje Praha. Pod vedením Metoděje Máchy (který byl současně trenérem RD žen ČSR) získala v roce 1957 třetí mistrovský titul a s ním 2 tituly vicemistra v letech 1958 a 1959. Následovalo poslední hráčské angažmá v nejvyšší soutěži v podobě 5 sezon v letech 1960-64 v družstvu Tatranu Střešovice. Pod vedením Antonína Kyndra získala v roce 1961 poslední mistrovský titul a následně 2. a 3. místo v letech 1962 a 1963. K volejbalu „pro radost“ se po dvojnásobném mateřství vrátila v roce 1969, dvě sezony si zahrála 2. ligu za Startu Praha a hraní definitivně zanechala v roce 1974 startem v pražském přeboru 1. třídy s B-týmem SK Slavia Praha, složeném z vysloužilých pražských reprezentantek.

Na soustředění ženské reprezentace ČSR byla poprvé povolána v roce 1953, premiérou na mezinárodní scéně se stala účast na ME 1955 v Bukurešti. Dodejme, že s výškou 171 cm hrála v klubech i v reprezentaci na postu tzv. dvojky (v tehdejší terminologii nahrávající smečařky). V Bukurešti naše ženy i muži pod vedením trenérů M. Máchy a J. Kozáka vybojovali bez jediné prohry tituly Mistrů Evropy, když se ženám podařilo porazit favorizovaný tým SSSR (po boji 3:2, v rozhodující sadě 15:13). Následoval zisk stříbrné medaile na domácím ME 1958 v Praze, to již pod vedením Josefa Češpivy. Ve finále tentokrát zvítězily Sovětky, ale opět po boji (2:3, 11:15 v 5. sadě). Trenér J. Češpiva vedl naše ženy ještě na MS 1960 v Brazílii s finálovou skupinou v Riu. Velkým úspěchem se stalo 3. místo za celky SSSR a Japonska, pro Drahuši poslední (bronzová) medaile do sbírky. Startovala ještě na MS 1962 v Moskvě (5. místo) a ME 1963 v Bukurešti (6. místo), to již pod vedením Antonína Kyndra. Další 2 medaile získala na Světových festivalech mládeže a studenstva (stříbrnou ve Varšavě 1955, bronzovou v Moskvě 1957) a zahrála si na Předolympijském turnaji v roce 1963 v Tokiu (4. místo), kde se s reprezentací rozloučila. Mezi nezapomenutelné zážitky Drahuše patří také zájezd našich volejbalistek do Číny a KLDR v roce 1959, na kterém v 9 utkáních 7 x zvítězily.

Také v případě Drahuše nabízíme podrobnější profil s fotografiemi a navíc úvodní část cyklu „České volejbalové klany“, věnovaný v únoru 2018 klanu Kopových již se 3 generacemi reprezentantů. První snímek v záhlaví vznikl v roce 1958 při ME, druhý při letošním červnovém setkání jubilantů ČVS z řad reprezentantů v hotelu Pyramida.

---

90 let Miroslava Puflera

(*16. 10. 1928)

v letech 1953-66 předsedy Mezinárodní komise ČsVS, v letech 1955-66 člena a od roku 1958 předsedy Komise sportovní organizace FIVB, držitele řady čestných uznání ÚV ČSTV a Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj českého volejbalu.

Pražský rodák s volejbalovými začátky v roce 1946 na Vančurově reálném gymnáziu na Smíchově, které reprezentoval na středoškolských sportovních hrách. Od roku 1949 sezónní basketbalista (v zimě) a volejbalista (v létě) TJ Sokol Chodov (dnes Praha 11). A měl to štěstí, že se těmto sportům mohl věnovat i v rámci prezenční vojenské služby u VÚ v Písku a Litoměřicích v letech 1949-51. Současně s hráčskými aktivitami působil v letech 1949-53 jako rozhodčí s kvalifikací II. třídy. V letech 1951-56 byl předsedou oddílu odbíjené Sokola Chodov a v letech 1951-52 současně předsedou sekce odbíjené pro Prahu-Západ. V roce 1953 se stal členem a později předsedou Mezinárodní komise Čs. volejbalového svazu (tehdy Ústřední sekce odbíjené ÚV ČSTV) a v této funkci působil do roku 1966. V roce 1955 se stal členem Sportovně-technické komise FIVB a v letech 1958-66 předsedou této komise s novým názvem Komise sportovní organizace FIVB. Účastnil se kongresů FIVB a jako člen řídící jury řady významných soutěží: ME 1958 v Praze (s úspěšnou kandidaturou na pořadatelství MS 1966 mužů v Praze), MS 1960 v Brazílii, MS 1962 v SSSR a předolympijského turnaje žen v roce 1963 v Japonsku, připravujícím se na OH 1964. Jak se smutkem vzpomíná, na olympiádě v Tokiu a kongresu FIVB jej zastupoval funkcionář ÚV ČSTV, přestože měl pozvání na kongres FIVB, který jeho post předsedy KSO potvrdil ro roku 1966. V tomto roce skončil také ve funkci předsedy svazové Mezinárodní komise. Na volejbal nezanevřel, v 70. letech přijal nabídku dlouholetých přátel Karla Brože a Jaromíra Palduse a stal se funkcionářem Rudé hvězdy Praha, které díky svým zkušenostem a známostem pomáhal zajišťovat zahraniční styk.

V roce 2001 převzal u příležitosti oslav 80 let existence našeho volejbalu na konferenci ČVS v Ostravě Čestné uznání a letos, u příležitosti významného životního jubilea bude oceněn Medailí Ing. Vladimíra Spirita. Medaili převezme v rámci setkání jubilantů z řad zasloužilých funkcionářů ČVS v listopadu 2018.

Informace doplňujeme několika fotografiemi. Snímek vlevo v záhlaví je z 60. let minulého století, snímek napravo z letošního roku. První vložený snímek jsme i s komentářem převzali z publikace „Zlatá éra volejbalu aneb čtrnáct let v dresu se lvíčkem“, kterou ze zápisků a fotografií Karla Pauluse sestavil Václav Židů (ČVS, 2009). Vznikl v rámci MS 1962 a je na něm tým, sestavený z funkcionářů naší výpravy před jejich „exhibičním“ utkáním se zaměstnanci naší ambasády v Moskvě. Zleva kapitán J. Brož - trenér RD mužů, MUDr. J. Chrástek - lékař obou našich týmů, Polda Jebáček - rozhodčí FIVB, M. Pufler a J. Vévoda - delegáti kongresu FIVB a V. Matiášek - ústřední svazový trenér.

Druhý vložený snímek je z roku 1963 a vznikl před odletem našich volejbalistek na Předolympijský turnaj v Tokiu. Odleva Bendeová, Benešová, Tolarová, Holubová, Kloudová, Špelinová, Obadálková, Derflová, Kopová, Šormová, Hrádková, trenér Antonín Kyndr, Herštová, lékař MUDr. Josef Chrástek a vedoucí výpravy Miroslav Pufler.

---

65 let Pavla Valacha

(*26. 10. 1953)

hráče Dukly Kolín, Jiskry SB Jablonec a Škody České Budějovice, reprezentanta a olympionika ČSSR se startem na MS 1978, ME 1979 a OH 1980 v Moskvě, v letech 1995-2006 pětinásobného vítěze Mistrovství ČR veteránů a superveteránů - hráčů nad 40 a 50 let.

Rodák z České Lípy s dětstvím a mládím prožitým v Čáslavi, kde se v 10 letech začal věnovat v místní TJ lehké atletice (skoky) a později začal hrát v rámci studia na Střední zemědělsko-technické škole příležitostně volejbal. Na jednom z turnajů jej objevil trenér volejbalistů Dukly Kolín Josef Plašil, a když měl v roce 1973 nastoupit prezenční vojenskou službu, dostal pozvání na armádní volejbalový výběr branců v Kolíně. Narukoval do Dukly Liberec, kde si odbyl „přijímač“ a pak byl převelen do Kolína. Tak to bylo předem mezi trenéry kolínské a liberecké Dukly domluveno v obavách, aby Pavel neskončil v Dukle Trenčín, která byla na výběrech druhá v pořadí za Libercem. V Dukle Kolín odehrál „Džony“ (jak zní jeho přezdívka) pod vedením J. Plašila dvě sezony v 1. NL. V sezoně 1975/76 oblékl dres extraligového nováčka - Jiskry SB Jablonec (trenér Jiří Pochop), která skončila na posledním 10. místě a vrátila se zpět do NL. Historický okamžik Pavlovy volejbalové kariéry nastal 7. 9. 1976, kdy podepsal přestup do extraligové Škody České Budějovice. Její dres oblékal 13 sezon (do roku 1989) s nejlepším umístěním v roce 1988 (5. místo). První rok působení v Budějicích přinesl také zklamání, družstvo skončilo v sezoně 1976/77 na posledním 10. místě se sestupem do 1. NL, ale již v sezoně následující se do nejvyšší soutěže vrátilo natrvalo. Pavel s výškou 197 cm a mimořádnými skokanskými schopnostmi patřil na postu smečaře mezi opory Škodovky, kde se na jeho hráčském růstu podíleli postupně trenéři František Hruška (1976-79), Zdeněk Scheichl (1979-85 a 1987-89) a Antonín Procházka (1985-87).

Pavlovy kvalitní hráčské výkony v extralize neunikly pozornosti trenéra mužské reprezentace ČSSR Petra Kopa, pod jehož vedením startoval na MS 1978 v Itálii (5. místo), na ME 1979 ve Francii (6. místo) a zažil neúspěšnou kvalifikaci na OH 1980 v Moskvě. Na olympijském turnaji si naši volejbalisté vč. Pavla nakonec zahráli v roli náhradníků po bojkotu her sportovci USA a dalších západních zemí. Narychlo sestavený tým volejbalistů ČSSR skončil v Moskvě pod vedením trenérské dvojice Pavel Schenk-Zdeněk Václavík v konkurenci 10 týmů na 8. místě. Dodejme, že to byla poslední účast našeho šestkového volejbalu na olympiádě.

Je třeba zmínit ještě Pavlovy aktivity a úspěchy v celostátních „veteránských“ soutěžích. V letech 1995-2004 (10 sezon) startoval s týmem Jihostroje ČB na Mistrovství ČR hráčů nad 40 let (veteránů), v letech 1995, 1999 a 2000 získal 3 zlaté medaile s titulem Mistra republiky, ve zbývajících letech ještě 4 stříbrné medaile za 2. místo a jednu bronzovou za 3. místo. V letech 2003-2007 (5 sezon) startoval se Budějicemi na Mistrovství ČR hráčů nad 50 let (superveteránů) se ziskem 2 titulů mistra v letech 2005, 2006 a 2 titulů vicemistra v letech 2003 a 2007.

První foto v záhlaví je ze začátků Pavlova působení v Budějovicích, druhé z roku 2005, kdy se stal s týmem VK Č. Budějovice poprvé Mistrem ČR v kategorii superveteránů. Tyto portréty doplňuje několik historických snímků.

Na prvním část týmu Škody při time-outu jednoho z extraligových utkání, zleva Jindra, č. 1 Peksa, č. 11 Valach, trenér Fr. Hruška a č. 7 Kopet.

Na dalším osmička reprezentantů ČSSR na turnaji v Dřevěnici v roce 1979, na kterém startovali v rámci přípravy na ME a který bez problémů vyhráli. Zleva stojí Sirvoň, Tomáš, Petlák, Stančo a Vondrka, dole zleva Valach, Řeřábek a Šmíd.

Na třetím snímku širší výběr mužů ČSSR pro OH 1980. Zleva stojí asistent trenéra Zdeněk Václavík, Potáč, Prieložný, Krejčí, Pick, Lenert, Šmíd, Samek, Repák a trenér Pavel Schenk, dole zleva Valach, Kopet, Jamka, Řeřábek, Cifra, Novotný Josef a Sirvoň. Do Moskvy neodletěla trojice Jamka, Potáč a Samek.

Na posledním superveteráni VK Č. Budějovice v roce 2006 po zisku druhého titulu Mistra ČR v kategorii hráčů nad 50 let. Zleva stojí Pech, Valach, Jelínek, Kopet, Pohl a vedoucí družstva Václav Drhovský, dole zleva Procházka Rostislav a Jiránek.

---

80 let Antonína Kovaříka

(*28. 10. 1938)

ligového hráče Dynama Praha 7 Doprava, Dukly Kolín a Lokomotivy Praha - mistra republiky 1962, v sezoně 1969/70 hrajícího trenéra Terstu v italské sérii A1, reprezentanta ČSSR se startem a stříbrnou medailí na MS 1963 a 5. místem na ME 1963, držitele titulu Mistr sportu, osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Pražský rodák se sportovními začátky v roce 1946 v Sokole Vyšehrad, kde se kromě klasické sokolské gymnastiky začal věnovat lehké atletice a fotbalu. S volejbalem se blíže seznámil na Odborném učilišti spojovací mechaniky v Brně se startem na SHM v týmu Pracovních záloh (PZ) pod vedením Františka Kučery. Po maturitě v roce 1956 se vrátil do Prahy a stal se členem druholigového družstva mužů Dynamo Praha 7 Doprava (trenéři Ladislav Macháček a Václav Topol). Na podzim 1957 narukoval na vojnu do prvoligové Dukly Kolín, kde pod vedením internacionála Jaroslava Fučíka získal v letech 1958 a 1959 na MR dvě bronzové medaile. Na podzim 1959 se vrátil do Dynama Doprava, které mezitím postoupilo do 1. ligy, v roce 1960 skončilo mezi elitou na 5. místě a v roce 1961 na 7. místě (trenér Evžen Trýb). Družstvo mělo k dispozici centrální kurt na Stadionu Karla Aksamita, slavnostně otevřeného v rámci ME 1958 v Praze. Koncem roku 1961 došlo ke spojení TJ a volejbalových oddílů Dynama Doprava (se zánikem) a Lokomotivy Praha, k ligovému týmu volejbalistů přišel trenér Josef Brož a již v roce 1962 slavila Lokomotiva mistrovský titul. V roce 1963 si zahrála PMEZ, díky nešťastnému losu byla již ve 2. kole vyřazena později vítězným CSKA Moskva, ale až po boji (doma 1:3, v Moskvě 2:3). V 1. lize 1963 skončila na 6. místě, v roce 1964 na 3. místě a v roce 1965 na 9. místě, což znamenalo sestup do 2. ligy. Největší opory družstva odešly, Toník Kovařík zůstal „Lokotce“ věrný v roli hrajícího trenéra do jara 1969. V sezoně 1969/70 si vyzkoušel italskou sérii A1 jako hrající trenér Terstu. Po návratu z Itálie hrál již pouze pro radost za ČSA Ruzyně (kde jako spojovací mechanik celý život pracoval) v nižších třídách pražského přeboru. A jako asistent trenéra působil několik let u dorostenců VŠ Praha, kde měl syna.

V reprezentaci prošel nejprve B-týmem a premiéru v prvním týmu ČSSR pod vedením Josefa Brože si odbyl startem a 1. místem na Světovém festivalu mládeže a studentstva v roce 1962 v Helsinkách. Následovalo MS v Moskvě ve stejném roce, odkud si dovezl stříbrnou medaili. V roce 1963 si zahrál na ME v Bukurešti s 5. místem a s reprezentací se rozloučil účastí v dlouhodobé přípravě na OH 1964 v Tokiu vč. závěrečného soustředění nejlepších 15 hráčů v Karlových Varech (trenéři Josef Brož a Ladislav Drobný). Dodejme, že s výškou 189 cm hrál na postu nahrávače s častým a úspěšným útokem „na druhou“ díky smečující levačce. Po zklamání z absence na OH se vzdal další reprezentace a startoval pouze za Lokomotivu. S výběrem ČSSR si zahrál na 2. a 3. ročníku Mezinárodního mistrovství železničářů, které světová organizace USIC uspořádala v roce 1962 v Praze (1. místo před výběrem SSSR) a v roce 1965 v Sofii (4. místo za Bulharskem, SSSR a Jugoslávií).

Více v jubilantově profilu v rubrice Síň slávy - Hráči, první snímek v záhlaví je z roku 1962 a druhý ze setkání jubilantů ČVS z řad bývalých reprezentantů v červnu 2018 v Praze.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský