Vzpomínka na Ing. Milana Kafku

KAFKA MIlan

Před 15 lety - 21. prosince 1994 - se rodina, přátelé a zástupci brněnské volejbalové veřejnosti rozloučili v krematoriu v Jihlavské ulici s předčasně zesnulým Ing. Milanem Kafkou (2. 10. 1933 - 10. 12. 1994), vůdčí osobností brněnského ženského volejbalu 80. a 90. let minulého století, významným funkcionářem, mimořádně schopným manažerem a především úspěšným volejbalovým trenérem nejen dorostenek a žen Královopolských strojíren (KPS), ale i juniorek a národního týmu žen ČSSR, který mu byl svěřen v letech 1990 - 1994. Do volejbalového nebe odešel po prohraném zápase se zákeřnou chorobou ve věku pouhých 61 let. V době, kdy začal sklízet zasloužené plody své přes 20 let trvající trenérské práce.

Milan Kafka se seznámil s volejbalem v rodné Praze začátkem 50. let minulého století. Jeho první sportovní aktivity jsou spojeny se Sokolem Michle, kde se vedle klasické sokolské gymnastiky věnoval ještě atletice (byl výborným „půlkařem“), basketbalu a volejbalu.

Málokterý z jeho brněnských pamětníků ví, že v roce 1952 byl členem výběru michelských gymnázií, který ve finále 3. ročníku celostátních Sportovních her mládeže (SHM) ve Vlašimi vybojoval pod názvem Gymnázium Budějovická titul volejbalového Přeborníka ČSR kategorie starších dorostenců. Mezi jeho tehdejšími spoluhráči byli např. pozdější reprezentanti Zdeněk Humhal, Václav Kříž a Miloš Petr.
Po maturitě na gymnáziu v Ohradní ulici a základní vojenské službě se stal vojákem z povolání, v letech 1960 - 1965 vystudoval Vojenskou akademii v Brně (VAAZ) a získal titul inženýra chemie. Do Brna byl z Prahy převelen koncem 60. let a pracoval ve výzkumném ústavu protichemické obrany.

Počátky jeho trenérských aktivit pamatují hráčky ligové Techniky Brno, kde od počátku 70. let působil jako asistent zkušeného trenéra Zbyhněva Ondráčka. Mezi první úspěchy patřilo 3. místo Techniky v ročníku 1972/73 (za Tatranem Střešovice a RH Praha). Členkami tohoto týmu byly např. reprezentantky Dorota Jelínková-Hübnerová, Vlasta Fabikovičová-Němcová a jednu sezonu i Hanka Vlasáková-Marcolini.
Po skončení sezony 1973/74 podala většina hráček Techniky tzv. kolektivní přestup se soutěží (extraligou) do TJ Královopolské strojírny (KPS) a s nimi jako trenér odešel i Milan. Jedním z důvodů tohoto přestupu bylo zavedení tzv. povinné péče o mládež pro všechna družstva vyšších soutěží. Technika družstvo dorostenek neměla a volejbalový oddílu KPS tuto podmínku nejen splňoval, ale skýtal navíc i záruku kvalitní výchovy talentovaných hráček v podobě Střediska vrcholového sportu mládeže (SVSM), které bylo právě v tomto roce při KPS ustaveno. Odpovědným trenérem SVSM se stal Josef Hrazdíra (do té doby asistent Karla Lázničky u mužů Zbrojovky) a byla odstartována dlouholetá a úspěšná spolupráce trenérů Kafky a Hrazdíry v KPS Brno.
Na přelomu 70. a 80. let došlo dokonce ke krátkodobé výměně jejich funkcí - Josef Hrazdíra (přezdívaný „Gento“) vedl družstvo žen (Fabikovičová, Ibermajerová, Jorníčková, Kočová, Korčeková, Králíková, Pětová) a Milan Kafka střediskové dorostenky KPS. V roce 1980 s nimi získal na přeboru republiky 2. místo a v roce 1981 jeho svěřenkyně přebor vyhrály.
V roce 1980 vedl Milan také B-tým žen ČSSR, který tvořily hráčky: Lajčáková (UK), Goldemundová (Prostějov), Bendová, Kubánková, (VŠ Plzeň), J. Fišerová (NHKG), M. Fišerová a Schránilová (Liberec), Bavorová, Nováková, Prokopová, Rádlová (Slavia Praha IPS) a Jorníčková (KPS Brno). Když byl později J. Hrazdírovi svěřen výběr juniorek ČSSR, Milan mu dělal asistenta.

Lze konstatovat, že pro Milana se stal volejbal doslova drogou a rozhodl se k riskantním kroku: přestože se v roce 1977 oženil, odešel v roce 1978 z armády a jisté povolání státního zaměstnance (vojáka z povolání v hodnosti majora) vyměnil za nejistou funkci tajemníka TJ KPS Brno a trenéra z povolání. Dodejme, že v roce 1978 se manželům Věře a Milanovi Kafkovým narodil syn Milan (dnes doktor medicíny) a v roce 1987 syn Tomáš (dnes student práv).

Jako trenér byl Milan naprostý samouk (o studium FTVS se pokusil až v roce 1987, ale pro naprostý nedostatek času studia po 4 ukončených semestrech zanechal), ale obdařený mimořádným talentem a schopnostmi. Mezi ty patřila především pracovitost a vnímavost - vše dobré dokázal „odkoukat“, v tréninkovém procesu realizovat a vylepšovat. Měl mimořádný „čuch“ na talenty, které vyhledával a do střediska získával nejen z blízkého okolí, a ze kterých (ve spolupráci s J. Hrazdírou) dokázali vychovat kvalitní ligové hráčky. Mirku Bláhovou přivedl do KPS v 16 letech z Frenštátu p. R., další dorostenku Slávku Bardiovskou až ze slovenské Senice. Obě se brzo prosadily v etraligovém týmu žen, Bláhová odešla v roce 1979 do RH Praha a již jako Baráková pak dlouhou dobu reprezentovala ČSSR.
Byl také výborným psychologem a stratégem, který své svěřenkyně dokázal vždy potřebně „nabudit“ a motivovat. Jak byl náročný na sebe a na své spolupracovníky, byl náročný i na své svěřenkyně. V ničem jim neslevil a dokázal je navíc přesvědčit o tom, že vrcholový sport a úspěchy bez dřiny a odříkání neexistují. Spřátelil se s uznávaným fyziologem MUDr. Jiřím Roušem a konzultoval s ním problematiku optimální zátěže hráček při tělesné i herní přípravě. Po jeho úmrtí pak spolupracoval s dalšími odborníky z brněnské Nemocnice sv. Anny, MUDr. Pavlem Homolkou, primářem tělovýchovného lékařství a ortopedem MUDr. Pavlem Janíkem.

Mezi největší úspěchy Milanovy diplomacie patří dva mezinárodní turnaje žen, které jeho zásluhou nalezly ve druhé polovině 80. let v Brně svůj domov.

Prvním byl „Coca-Cola Cup“ (od roku 1986) a druhým „Pohár osvobození Československa“ (od roku 1988). Na těchto turnajích startoval každým rokem tehdejší výkvět světového volejbalu (Itálie, Kuba, Peru, Polsko, Rusko, NDR a další), Milan nevynechal žádné utkání, dopoledne se chodil dívat i na tréninky a vše zajímavé a podnětné si zaznamenával.
Hráčky KPS začaly v domácí soutěži překvapovat své soupeřky novými herními variantami a tým začal stoupat po příčkách extraligových tabulek. V sezoně 1989/90 vystoupal až na příčku nejvyšší a celé Brno slavilo historicky první mistrovský titul žen, když Milanovy svěřenkyně dokázaly přehrát dosud nepřemožitelné soupeřky ze státem dotovaných středisek (SVS MV RH Praha a SVS MŠ UK Bratislava). Pozici mezi elitou si jeho tým udržel i v letech následujících, dokládají to tři 2. místa a jedno 3. místo v extralize v letech 1991 - 1994.
Na základě těchto úspěchů začaly ženy KPS startovat i v evropských pohárech, poskytovaly brněnským divákům kvalitní sportovní zážitky a svému trenérovi další podněty ke zlepšení práce. V KPS Brno vychoval Milan celou řadu reprezentantek, vedle již zmíněné Bláhové, Jelínkové a Fabikovičové to dále byly Slávka Bardiovská, Leona Goldemundová, Romana Kumpochová, Jana Němcová-Jurášová, Jana Pechová, Gábina Prokešová, Renata Provazníková, Blanka Staňková, Dagmar Jorníčková, Dorota Hubnerová a Eva Vostrejšová. Byl to Milan, který do naší extraligy přivedl i první hráčky ze zahraničí, za KPS startovaly v letech 1992-94 např. ruské reprezentantky Jemeljanova, Kuniševa, Suščínskaja a Timonova.

Na základě klubových úspěchů byl Milan v roce 1990 jmenován trenérem naší ženské reprezentace, kterou převzal po Josefu Stolaříkovi.
V roce 1991 skončily ženy ČSSR pod Milanovým vedením na ME v Itálii na 5. místě, v roce 1993 vybojovaly na ME v Brně stříbrné medaile (v hale „Rondo“ naposledy startoval společný výběr ČR a SR) a v roce 1994 skončily ženy (již samostatné ČR) na MS v Brazílii na 9. - 12. místě, když v základní skupině obsadily se třemi porážkami (od Rusek, Japonek a USA) a jedinou výhrou (nad Keňou) 4. místo a z dalších bojů byly vyřazeny.
V těchto letech Milan startoval s reprezentačním výběrem i na zmíněných „Pohárech osvobození“ a navázal při nich osobní kontakty s uznávanými trenéry, jakými byli např. Rus Karpol či Korejec Man Bok Park (v té době trenér Peruánek).
Stal se uznávaným odborníkem, se kterým se rádi podělili o své poznatky a zkušenosti. Po nečekaném Milanovu úmrtí koncem roku 1994 převzal reprezentaci jeho dosavadní asistent Pavel Řeřábek a na ME 1997 získal pro ČR další (bronzovou) medaili s kolektivem, ve kterém byla ještě polovina hráček z Milanova „stříbrného“ týmu.

Milanovy zásluhy o rozvoj a slávu českého volejbalu byly oceněny řadou uznání a jeho uvedením do Síně slávy ČV.
Počínaje rokem 1996 jsou turnaje krajských výběrů juniorek hrané jako „Memoriály Milana Kafky“ a ve dnech 8. - 10. ledna 2010 proběhne v hale Slavie Hradec Králové jeho 15. ročník.

Lze předpokládat, že i z „volejbalového nebe“ Milan dál sleduje dění ve „svém“ dnes VK Královo Pole a upřímně se raduje z dalších pěti mistrovských titulů, které pod vedením Ing. Miroslava Čady vybojovaly ženy KP Brno v rozmezí let 2002 - 2007. Radost má určitě i ze svých dvou synů a prvních dvou vnuček, Karolínky a Leonky (možná budoucích volejbalistek KP?). Pro rodinu Kafkových není čas Vánoc časem radostným a jejich vzpomínky se vždy vrací zpátky do nešťastného roku 1994.
Vzpomeňme alespoň letos s nimi !

Za vydatné pomoci paní Věry Kafkové a dalších pamětníků
sepsal Zdeněk Vrbenský, člen Rady Síně slávy ČV.

Snímek pochází z roku 1965, kdy Milan dokončil studium na brněnské VVAZ a získal titul inženýra chemie.

Ženy KPS Brno v letech 1975 - 1976, zleva stojí Ibermajerová, asistent trenéra ing. Chmelík, Dvořáková, Nováková, Králíková, Fabikovičová, Hübnerová, trenér Milan Kafka a Povolná, v podřepu zleva Bělochová, Konečná, Bláhová, Korčeková a Kočová.

Další generace hráček KPS Brno v roce 1987 (5. místo). Zleva stojí lékař družstva dr. Pavel Homolka, trenér Milan Kafka, Němcová-Jurášová, Loubalová, Cvrkalová, Bardiovská, manažer Jiří Gottwald a asistent trenéra Zbyhněv Ondráček, dole zleva Prokešová, Goldemundová, Kumpochová, Gottwaldová, Provazníková, Přibylová a Veselá.

Snímek z 90. let je z Poháru osvobození v Brně a z oddechového času družstva žen ČSSR, zleva Kucháriková, trenér Milan Kafka, masér Vladimír Adam, Bardiovská (hlava), Goldemundová (č. 9), Pešťáková-Jírovcová, Veselá, Kompochová (č. 10) a Němcová-Jurášová (č. 11).

V roce 1990 vybojovaly svěřenkyně Milana Kafky pro Královo Pole historicky první mistrovský titul. Zleva stojí asistent trenéra Zbyhněv Ondráček, Ing. Milan Novotný, manažer Jiří Gottwald, Gottwaldová, Němcová-Jurášová, Prokešová, MUDr. Pavel Homolka, Veselá a trenér Milan Kafka, v podřepu zleva Černá, Vostrejšová, Loubalová, Vágnerová (s dítětem), Bardiovská a Provazníková, sedící zleva Goldemundová, Kumpochová a Přibylová.

Snímek z přípravy reprezentace (naposledy společného výběru žen ČR a SR) na ME 1993. Stojící zleva trenér Milan Kafka, Václavíková, Jurášová, Zimmermannová, Pechová, Volicerová, as. trenéra Pavel Řeřábek a masérka Eva Bartková roz. Takáčová (kdysi hráčka KPS), dole zleva Ritschelová, Cuníková-Koseková, Štěpančíková, Vostrejšová, Večerková a Bajerová. Slovenka Cuníková se před šampionátem zranila a na ME byla nahrazena Tůmovou.

Ve finálovém duelu ME 1993 v brněnské hale Rondo na Rusky naše hráčky neměly (0:3 na sety, na míče -15,-3,-6), ale stříbrné medaile měly v domácím prostředí cenu zlata. Navíc znamenaly přímý postup na MS 1994 v Brazílii. Dodejme ještě, že naše Lucka Václavíková byla vyhlášena nejlepší universální hráčkou šampionátu a Ester Volicerová jeho Miss.

Na snímku jsou naše ženy na MS 1994 v Brazílii. Ve skupině v Sao Paulu porazily Keňu a prohrály s Japonskem a USA, o postup do semifinále jim los přisoudil Rusky, kterým podlehly po boji 1:3 a byly z dalších bojů vyřazeny (o pořadí na 9. - 12.místě se již nehrálo). S hráčkami jsou na snímku v dolní řadě zleva asistent trenéra Pavel Řeřábek, doktor MUDr. Pavel Homolka a jako poslední trenér Milan Kafka.

Milan zemřel po delší těžké nemoci několik měsíců po MS 1994 a 14 dnů před vánočními svátky. Pro rodinu Kafkových nepatří toto období k těm nejveselejším a nejšťastnějším v roce. S výjimkou jeho vnuček Karolínky a Leonky, které dědečka nepoznaly. Jak je vidět na snímku, zatím se na sportovní dráhu teprve připravují (musí zesílit a pořádně vyrůst) a kdoví, zda se na palubovce VK Královo Pole již za pár let neobjeví nové talenty z rodu Kafků.

(5831)