Zářijoví jubilanti roku 2023 z řad osobností ČVS

První podzimní měsíc věnujeme ohlédnutí za dvojicí osobností Síně slávy českého volejbalu. V prvním případě se jedná o bývalého reprezentanta, později reprezentačního a ústředního trenéra, také významného svazového funkcionáře, a to nejen doma, ale i v zahraničí. V sousedním Německu působil 14 let jako trenér bundesligových celků mužů a žen, stejně jako doma na postech reprezentačního a ústředního trenéra a byl členem předsednictva volejbalové federace SRN. Ohlédnutí druhé patří nahrávačce státní a akademické reprezentantce ČSR z počátku 50. let minulého století, čtyřnásobné medailistce, která nás opustila již před delší dobou a pro dnešní generaci je osobou neznámou.

Nedožitých 90 let Josefa Stolaříka

(*6. 9. 1933, †1. 1. 2023)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentanta ČSR a ČSSR, držitele dvou stříbrných medailí z MS v letech 1960 (Rio de Janeiro) a 1962 (Moskva). Akademického mistra světa z Letní světové univerziády 1959 (Turín). Ligového hráče Slavie VŠ Praha - čtyřnásobného mistra republiky. Trenéra reprezentačních celků ČSSR a SRN, významného funkcionáře, držitele titulů Zasloužilý mistr sportu, Vzorný trenér.

Rodák z Bojkovic nedaleko Uherského Hradiště, a tak nepřekvapí jeho volejbalová přezdívka „Jožin“. Odmala byl aktivním členem místního Sokola, kde si vyzkoušel všechny dostupné sporty. Volejbal začal hrát závodně až za muže Sokola Bojkovice s účastí v KP. Po maturitě na Obchodní akademii ve Zlíně v roce 1952 absolvoval v Praze rok studia na Tyršově ústavu pro tělesnou výchovu a sport a následně pokračoval ve studiu na ITVS (předchůdce FTVS UK). Po absolutoriu v roce 1957 se ziskem titulu promovaného pedagoga byl odborným asistentem na KTV 1. lékařské fakulty UK, od roku 1974 zaměstnán v Oddělení vrcholového sportu při Ministerstvu školství a tělovýchovy s péčí o talentovanou mládež. V letech 1980-95 byl profesionálním trenérem doma a v SRN.

Po zahájení VŠ studia v Praze začal hrát volejbal za Slavii ITVS (oblastní přebor, trenér Lumír Mlateček) a od roku 1956 byl členem excelentního týmu Slavie VŠ Praha (trenéři Břetislav Chvála a Josef Kozák), za kterou hrál do roku 1969 se ziskem 4 mistrovských titulů.

Reprezentační kariéru zahájil v roce 1957 v akademickém výběru ČSR na Světových akademických letních hrách v Paříži (5. místo, trenér Jaromír Perútka) a v roce 1959 vybojoval v Turínu s akademiky ČSSR zlatou medaili na úvodním ročníku Letní světové univerziády (trenér B. Chvála).
Se státní reprezentací získal stříbrnou medaili na MS 1960 v brazilském Riu (trenér J. Kozák) a druhé stříbro na dalším MS 1962 v Moskvě. V tomto roce ještě startoval v Helsinkách na turnaji Světového festivalu mládeže a studenstva (2. místo) a s reprezentací se rozloučil 5. místem na ME 1963 v Bukurešti - na posledních třech uvedených akcích pod vedením trenéra Josefa Brože.

V roce 1969 získal prostřednictvím PZO Pragosport první trenérské angažmá v SRN jako trenér mužů Mnichova 1870 (2. místo v Bundeslize 1970) a současně byl ústředním trenérem Bavorského volejbalového svazu s úkolem připravit regionální skupinu reprezentantů SRN na OH 1972 v Mnichově. V letech 1980-87 vykonával funkci ústředního trenéra a byl členem předsednictva německé volejbalové federace. Junioři SRN skončili pod jeho vedením na MSJ 1981 v Colorado Sprinx (USA) na 8. místě a na „domácím“ MEJ 1982 v Mnichově vybojovali pro SRN stříbrné medaile. Současně vedl v nejvyšší soutěži celek mužů Leverkusenu (1980-83) a žen Vilsbiburgu (1983-87). V letech 1990-92 se vrátil do bundesligy k ženám Vilsbiburgu a v letech 1992-95 vedl ženy Landshutu v bavorské regionální lize.

Karieru reprezentačního trenéra zahájil u akademiků ČSSR se startem na LSU 1973 v Moskvě (5. místo) a v roce 1977 získal s juniory ČSSR stříbro na MEJ v Montpellier a ve stejném roce také titul přeborníka republiky se staršími dorostenci VŠ Praha.
S ženskou reprezentací ČSSR získal bronzovou medaili na ME 1987 v Belgii a na ME 1989 v SRN skončil náš tým pod jeho vedením na 5. místě.

V letech 1976-80 zastával post ústředního svazového trenéra a předsedy Komise vrcholového sportu.

Více informací v profilu Síně slávy spolu s několika historickými fotografiemi.

Nedožitých 100 let Zdeňky Šafářové rozené Kuběnové a po prvním sňatku Černé

(*14. 9. 1923, †5. 7. 2005)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSR se ziskem dvou bronzových medailí z ME 1950 (Sofia) a z MS 1952 (Moskva), stříbrné medaile na Světových akademických letních hrách 1951 (Berlín). Hráčky Sokola Vyškov, Sparty Praha, Tatranu Baraba Střešovice a Spartaku Stalingrad.

Rodačka z Vyškova a odmala členka místního Sokola. S volejbalem se seznámila při studiu Obchodní akademie a školu reprezentovala na Středoškolských hrách v atletice a volejbalu. V roce 1941 se rodina Kuběnových přestěhovala do Prahy a Zdena začala hrát za ženy Čechie Karlín.
V roce 1949 ji objevil trenér Josef Svoboda a přivedl na Letnou do Sparty, resp. již Sokola Bratrství Sparta a následně Sparty ČKD Sokolovo. Za Spartu hrála do roku 1952 (trenéři J. Svoboda a Vladimír Míka) s největším úspěchem v podobě 3. místa na MR 1952 ve Zvolenu. Mezi jejími spoluhráčkami byly další z reprezentantek ČSR: Batková-Holá, Čadilová, Nečasová-Ursínyová, Svobodová-Příhodová, Zaplatílková-Jílková.
V letech 1953-56 hrála za Tatran Baraba (od roku 1955 Tatran Střešovice) po sňatku s trenérem Baraby Františkem Černým, kterého později na postu trenéra vystřídal Jiří Fiala a po něm Antonín Kyndr. V roce 1954 pomohla družstvu k postupu z oblastního přeboru do 1. celostátní ligy a nejlepším umístěním Tatranu mezi elitou se stalo 5. místo v roce 1956. Také ve Střešovicích se setkala s dalšími reprezentantkami: Dostálovou-Hrbkovou, Kučerovou, Kyselkovou-Herštovou, Lútočkovou a Mathauserovou.
S nejvyšší soutěží se rozloučila v letech 1957-58 v družstvu Spartaku ČKD Stalingrad pod vedením Josefa Češpivy (5. a 8. místo).

V letech 1950-52 byla zařazena do reprezentace a na vrcholných mezinárodních soutěžích získala 3 medaile: v roce 1950 na ME v Sofii bronzovou (trenér Jan Fiedler) a v roce 1951 na Světovém festivalu mládeže a studentstva ve Východním Berlíně stříbrnou (trenér V. Míka). Dodejme, že festivalové sportovní soutěže se v Berlíně hrály současně jako Světové akademické letní hry. Poslední a nejcennější medaili v podobě druhé bronzové si přivezla z MS 1952 v Moskvě (trenér Miroslav Rovný).

Také v případě této osobnosti nabízíme možnost nahlédnutí do jejího profilu v Síni slávy.

Autor: Václav Věrtelář