4.12.2015

Mathauserová Jaroslava

Jaroslava Mathauserová
Mathauserová Jaroslava

*20.3.1925 - †19.2.2009

 Úspěchy:
Hráčka:
  ME 1949,   ME 1950

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu

Jméno a příjemní: Jaroslava MATHAUSEROVÁ roz. Schüsselkorbová - Mirovická

Datum narození: 20. března 1925 v Praze

Datum úmrtí: 19. února 2009 v Mníšku p. Brdy

Charakteristika:
172 cm vysoká smečařka ligových družstev SK Zaměstnanci města Prahy, Sokola Pražského, Dynama Slavie Praha, Slavoje Odívání a Tatranu Střešovice, šestinásobná mistryně republiky, v letech 1947 - 1950 reprezentantka ČSR s účastí na dvou ME se ziskem 2 medailí (stříbrné a bronzové). Akademická reprezentantka ČSR v atletice (vrhu koulí), basketbalu a volejbalu, držitelka stříbrné medaile ze Světových letních akademických her (SALH) 1949 v Budapešti. Kromě volejbalu reprezentovala ČSR i v basketbalu a z ME 1950 v Budapešti přivezla bronzovou medaili.

Nahlédnutí do soukromí:
Narozena na Malé Straně v Hellichově ulici, kde měli rodiče kromě bytu kožešnickou dílnu a obchod. Válečná léta strávil její otec v německých věznicích a tak není divu, že krátce po válce si změnil německé jméno na Mirovický (pocházel z jihočeských Mirovic). Za války Jarka absolvovala Ženský učitelský ústav v Křižovnické ulici a v roce 1946 pokračovala ve studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kterou ukončila s aprobací tělocvik - zeměpis. Jako kantorka pak působila na několika odborných učilištích v Praze a v závěru na ZŠ v Mníšku p.Brdy, kde žila s rodinou mladšího syna. Od roku 1951 vdaná, manželem Ing. Jan Mathauser (zemřel v roce 1979), starší syn Zbyšek (roč. 1952) hrál basketbal za ligový Slavoj Vyšehrad, mladší syn Michal (roč.1953) byl volejbalistou Slavoje, Lokomotivy a Potrubí Praha.

Sportovní a volejbalové začátky:
Od dětských let byla zapálenou všestrannou sportovkyní a rodiče svou jedinou dceru v těchto aktivitách podporovali. Pohybové základy získala v nedaleké malostranské sokolovně a v dívčím věku se pak věnovala všem dostupným sportům - v létě plavala, jezdila na kanoi a na kajaku, hrála volejbal, v zimě lyžovala, bruslila, hrála stolní tenis a basketbal. S volejbalem se seznámila na přelomu 30. a 40. let v Mníšku p. Brdy (kam jezdila k babičce na prázdniny) a to zásluhou party volejbalistů podolského klubu OK14, kteří patřili za války k nejlepším v Praze, do Mníšku se jezdili koupat a při volejbalu brali Jarku mezi sebe. Nejvíce ji ale upoutala atletika s cyklistikou a jako závodnice AC Sparta se již v 17 letech prosazovala v republikových soutěžích žen. Patřila k nejlepším ve vrhu koulí, v silniční cyklistice a především v tehdy módní jízdě na válcích (vyhrála několik prestižních závodů v pražské Lucerně). Atletiku a cyklistiku později nahradila basketbalem (v zimě) a volejbalem (v létě) a při těchto sportech dokázala zúročit předchozími aktivitami nabyté skokanské dispozice, sílu a vytrvalost. Byla cílevědomá, mimořádně ctižádostivá a dotáhla to nejen do reprezentace volejbalové, ale i basketbalové. Pod vedením internacionála Sváti Mrázka hrála basketbalovou ligu za Sokol Pražský a ze Světových akademických letních her (SALH) vozila vedle medailí volejbalových i basketbalové. S dalšími atletkami Sparty založila v roce 1942 při Grafické unii volejbalové družstvo a jako doplňkový sport a pro radost hrály Pražský přebor. Zde si ji všiml Zdeněk Míka z SK Zaměstnanci města Prahy – ZMP (hráč ligového družstva mužů, později ředitel Vinohradského divadla) a přivedl ji na Štvanici, kde měli „Zaměstnanci“ své kurty. Účast v nejvyšší volejbalové soutěži, výborná parta a tři mistrovské tituly po sobě v letech 1945 - 1947 zásadně ovlivnily její konečné sportovní zaměření.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

1944 - 1948 hráčka SK Zaměstnanci města Prahy, trojnásobná mistryně republiky z let 1945 - 1947, trenér Jiří „Ambo“ Fiala, spoluhráčky: Benešová-Fiedlerová, Bernasová, Bukovičová Dostálová-Hrbková, Hinzová-Amlerová, Maderová-Strachotová, Medřická-Šrůtová, Němotová-Míková, Nesická, Perlíková, Trpišovská, Vavřinová.
1949 - 1950 hráčka Sokola Pražského, dvojnásobná mistryně ČSR z Ostravy 1949 (trenér Jindřich Štěpánek) a Jilemnice 1950 (trenér Karel Brož), spoluhráčky: Hauerová-Tesařová, Hroudová-Brožová, Hrubá-Štěpánková, Kalinová-Boudová, Sadková, Stibitzová, Šimrová-Dobruská, Tichá, Trpišovská, Zaplatílková-Jílková.
1951 - 1952 hráčka Dynama Slavie Praha, 2. místo na MR 1952 (Zvolen), trenér František Selichar, spoluhráčky: Brožová, Horová, Houdková-Krobová, Johanovská, Lútočková, Mikotová, Richterová, Slavíková, Suchanová, Šourková, Štulcová-Paclíková, Votavová, Ženíšková.
1953 - 1955 hráčka Slavoje Odívání Praha, 2 x 2. místo (v Plzni 1954 a v prvním ročníku celostátní ligy 1955), trenéři Ing. Vladimír Míka (1953) a Metoděj Mácha, spoluhráčky Holá, Kolínská-Pavelková, Kučerová-Šírková, Lútočková, Malanová, Nečasová-Ursínyová, Ransdorfová, Svobodová-Příhodová, Šindelářová-Tolarová, Wolajnyková, Zaplatílková-Jílková.
1956 - 1961 hráčka Tatranu Střešovice, mistryně republiky 1961, trenéři František Černý (1956) a Antonín Kyndr, spoluhráčky: Baráčková, Dostálová-Hrbková Broňa, Dostálová Helena, Fialová-Vedrová, Hrušková, Husáková, Jonáková-Brzická, Drahoslava Křížová-Kopová, Jana Křížová-Salingerová, Kubínová, Kyselková-Herštová, Malanová, Lvovská, Obadálková, Ransdorfová, Terlandová, Zemanová-Handlířová.


V letech 1962 - 1966 hrála ještě pro radost II.ligu za Start Praha.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Vrcholné soutěže:
1949      2. místo a stříbrná medaile na ME v Praze
(trenér doc. Miroslav Rovný)
1950      3. místo a bronzová medaile na ME v Sofii (trenér Jan Fiedler)

Další významné turnaje:
1947     účast na Světových akademických letních hrách v Paříži (sehrána pouze exhibice s akademičkami Francie - další dvě přihlášená družstva nepřijela)
1948     1. místo na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii
1949     2. místo na Světových akademických letních hrách v Budapešti
1950     2. místo na turnaji při II.kongresu Mezinárodních svazu studentstva v Praze (vítězem SSSR v čele s legendární smečařkou Čudinou)

FOTO:

V roce 1942 založily atletky AC Sparta Praha volejbalové družstvo a pod hlavičkou Grafické unie začaly hrát Přebor Prahy. Zde si ji všiml trenér družstva žen SK Zaměstnanci města Prahy Zdeněk Míka (hráč mužů ZMP a později ředitel Vinohradského divadla) a přivedl ji na Štvanici, kde měli „Zaměstnanci“ své kurty. Na snímku z roku 1942 stojí Jarka Schüsselkorbová s pohárem v ruce jako kapitánka družstva Grafické unie po jednom z vítězných turnajů. Již tehdy (v 17 letech) byla vůdčí osobností a byla jí později nejen ve všech ligových týmech, za které hrála, ale i v reprezentaci (na dresu nosila výhradně „jedničku“).

V roce 1945 vybojovaly ženy SK ZMP v Prostějově svůj první mistrovský titul a obhájily jej i ve dvou letech následujících (1946 v Brně a 1947 v Ostravě). Na snímku z roku 1945 stojí zleva Jarka Schüsselkorbová, Dostálová-Hrbková, Medřická-Šrůtová, Hinzová-Amlerová a Němotová-Míková, dole zleva Benešová-Fiedlerová, Bernasová, Maderová-Strachotová a Perlíková. Trenérem družstva byl Jiří „Ambo" Fiala. V roce 1946 změnila Jarka své (těsně po válce provokující) německé příjmení na Mirovická (tatínek pocházel z jihočeských Mirovic).

V roce 1947 odejely naše vysokoškolačky na první poválečné Světové akademické letní hry do Paříže, a Jarka zde reprezentovala ČSR v atletice (6. místo ve vrhu koulí), basketbalu (2. místo) a ve volejbalu. Další přihlášené volejbalistky však nedorazily a tak náš výběr sehrál pouze vítěznou exhibici s výběrem Francie. Zleva Benešová, Bačkovská, Cvilinková, Vojnarová, Zaplatílková-Jílková, Němotová, Mirovická, Pešková, Stibitzová, Gazdová-Lútočková a Čadilová.

V roce 1948 vyhráli naši muži i ženy Balkánsko-středoevropské hry v Sofii, když porazili všechny své soupeře z Bulharska, Jugoslávie, Maďarska, Polska, Rumunska a italského Terstu (který v té době usiloval o samostatnost). Na snímku ze Sofie je naše základní šestka žen ve složení (zleva) kapitánka Božena Cígrová, Jaroslava Mirovická, Jitka Cvilinková, Bohumila Lukešová-Valášková, Blanka Naarová a Naďa Marynčáková.

Na Světové akademické letní hry 1949 v Budapešti již našim ženám přijely soupeřky a zvláště tým SSSR v čele s legendární Čudinou byl nad jejich síly. Na snímku naše stříbrné akademičky společně s výběrem Itálie. Naše ženy se lvíčkem a čísly na prsou, stojící zleva Kučerová (8), Mirovická (1), Gazdová-Lútočková (3), Vojnarová (5), Cvilinková (2) a Konečná (6), dole zleva Čadilová (4) a Burianová-Balunová (7).

V roce 1949 přestoupila Jarka do Sokola Pražského, za který hrála i basketbal. Sokolky získaly dva mistrovské tituly za sebou (1949 a 1950), na snímku z roku 1949 stojí zleva Zaplatílková-Jílková, Hrubá-Štěpánková, trenér Jindřich Štěpánek, Hroudová-Brožová a Mirovická, dole zleva Šimrová-Dobruská a Tichá.

V roce 1949 proběhlo v Praze na Štvanici I. ME ve volejbale žen a to společně s I. MS mužů. Obě naše reprezentace skončily na 2. místě za SSSR. Stříbrné medaile vybojoval kolektiv ve složení – stojící zleva: Batková-Holá, Cígrová, Čadilová, trenér doc.Miroslav Rovný, Hroudová-Brožová, Valášková a Marynčáková, dole zleva Bernovská, Cvilinková, Mirovická, Zaplatílková-Jílková a Krimlová. Na snímku již chybí Broňa Dostálová, vyloučená z družstva za povzbuzování Italů při jejich nerovném souboji se Sověty!

Na ME 1950 v Sofii naše ženy neobhájily stříbro z Prahy a skončily na 3. místě za SSSR a Polskem. Do Bulharska odjelo pouze 10 žen a koučoval je Jiří Fiedler, který měl na starosti i družstvo mužů (2. místo). Bronzové reprezentantky ČSR zleva: kapitánka Cígrová, Krimlová, Kučerová, Mirovická, Zaplatílková-Jílková, Vojnarová, Houdková-Krobová, Batková-Holá, Černá a Burianová-Balunová.

Dalším volejbalovým působištěm Jarky (v této době již provdané) se v letech 1951 - 1952 stal libeňský Starý Ostrov, kde hrála za tým Dynama Slavia Praha. Stojící zleva Brožová (2), Lútočková (1), Houdková-Krobová (3), Mikotová (9) a Mathauserová (7), dole zleva Štulcová-Paclíková (4), trenér František Selichar a Horová (5). Na MR 1952 ve Zvolenu skončila tato sestava na 2. místě za Baníkem Ostrava.

Po mateřské dovolené v roce 1953 přišla na 2 další sezony hrát za nově ustavený DSO Slavoj Odívání a vrátila se na štvanické kurty, kde začínala v lize v dresu ZMP. Na snímku je šestka Slavoje Odívání v roce 1955, ve kterém tým skončil v I. ročníku celostátní I. ligy na 2. místě za ÚDA Praha a na 2. místě finálového turnaje přeboru DSO, hraného v Praze v rámci I. celostátní Spartakiády. Stojící zleva: Mathauserová, Šindelářová-Tolarová, Malanová, Nečasová-Ursínyová, Holá a Zaplatílková-Jílková.

V roce 1956 přešla ještě ze Štvanice do Tatranu Střešovice, kde se ziskem svého šestého mistrovského titulu v roce 1961 rozloučila s nejvyšší soutěži. Na snímku z roku 1957 stojí nahoře zleva Mathauserová, Zemanová-Handlířová, Kyselková-Herštová, trenér Antonín Kyndr, Dostálová-Hrbková, Kubínová a Lvovská, dole zleva Malanová a Hrušková.

 

Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
Středoevropská liga MEVZA - ženy

VK UP Olomouc - Calcit Volley Kamnik 3:0 (25:15, 25:17, 25:11)  

 
Vyzývací pohár (Challenge Cup) - 2. kvalifikační kolo - muži

Mladost Ribola Kaštela - Volejbal Brno 0:3 (9:25, 21:25, 18:25)

 
Český pohár 2017/2018 muži - 3. kolo

Benátky nad Jizerou – Příbram 0:3 (21:25, 21:25, 15:25),'Jihostroj Č. Budějovice A – Ostrava 3:0 (25:21, 25:15, 25:23)

 
Český pohár 2017/2018 muži - 3. kolo

Odolena Voda - Ústí nad Labem 1:3 (25:19, 15:25, 26:28, 16:25)  

 
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ !!!

POZOR - 15. 11. 2017 je poslední den pro změnu na podání žádosti o změnu rozhodnutí o poskytnutí neinvestiční dotace ze státního rozpočtu ČR na rok...

 
Přátelská utkání kadetů v Berlíně

Německo – Česká republika 0:3 (20:25, 17:25, 18:25),  2:3 (19:25, 25:17, 25:20, 16:25, 5:15)

Volejbal na facebooku
Generální partner
© ČVS 2015