Opustil nás doc. Josef Chrástek

Není to dlouho, co jsme se zde loučili se stejně starým Václavem Mikulášem – zakladatelem a funkcionářem volejbalu v Tatranu Střešovice, a již stojíme před další smutnou povinností rozloučit se a vzdát hold další funkcionářské legendě čs. volejbalu z jeho tzv. „zlaté éry“ 50. a 60. let minulého století. S oblíbeným dlouholetým lékařem obou našich seniorských reprezentací, který dokázal léčit nejen traumata na těle, ale i na duši. Závěrečnou etapu svého plodného života prožil v Mariánských Lázních, kde 19. ledna 2017 v ranních hodinách odešel za svými volejbalovými pacienty, z nichž celou řadu přežil. Odešel smrtí záviděníhodnou – ve spánku po selhání srdeční činnosti. Informace o posledním rozloučení jsou ZDE. Čest jeho památce!

Doc. MUDr. Josef Chrástek, CSc.

(*1. 8. 1925, †19. 1. 2017)

dlouholetý pracovník Ústavu tělovýchovného lékařství UK, předseda Zdravotní komise ČSVS a lékař obou našich seniorských reprezentací s podílem na jejich přípravě a zisku 12 medailí z vrcholných soutěží let 1955-67. Od roku 1999 osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

Rodák z Litovle, který v roce 1945 stačil dokončit válkou přerušené studium reálného gymnázia v Jihlavě a na podzim zahájit v Praze vysokoškolská studia. Aby dohonil válkou ztracený čas, tak souběžně na Lékařské fakultě UK a v Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy. Jeho spolužáky na tomto ústavu byli Josef Kozák a Zdeněk Malý, kteří jej později získali pro aktivity ve volejbalovém hnutí. Po dokončení studií v roce 1954 nastoupil do Ústavu tělovýchovného lékařství při 1. LF UK, kde působil úctyhodných 30 let. V roce 1983 se přestěhoval do Mariánských Lázní (první manželka byla špičkovou golfistkou), kde do roku 1994 působil jako vědecký pracovník a poslední 3 roky jako ředitel Výzkumného ústavu balneologického. Ještě v roce 2010 působil jako lázeňský lékař v hotelech Golf a St. Antonius, do francouzských Alp si jezdil každoročně zalyžovat a přes léto se rekreačně věnoval svému nejoblíbenějšímu sportu, kterým byl od mládí tenis. Při studiích v Praze hrál závodně městskou I. třídu, při působení v Tunisu se stal v roce 1969 tenisovým vicemistrem země.

Zájemcům nabízíme podrobný profil doc. Chrástka a zde pouze rekapitulaci jeho aktivit a úspěchů ve volejbalovém hnutí. V letech 1957-68 byl členem a předsedou Zdravotní komise ČSVS, v letech 1972-83 oddílovým lékařem volejbalistů VŠ Praha. V průběhu svého působení u reprezentace v letech 1955-67 přispěl jako člen realizačních týmů mužů i žen k zisku 12 sad medailí – 5 zlatých, 5 stříbrných a 2 bronzových. V roce 1968 byl pozván jako tělovýchovný expert do Tuniska, kde působil 2 roky jako lékař tuniské reprezentace. Významná je i jeho publikační činnost, byl stálým dopisovatelem měsíčníků Košíková-Odbíjená resp. Volejbal, sepsal řadu odborných publikací, mezi nimi mj. monografii Vrcholná odbíjená a lékaři (1967), ve které shrnul výsledky své práce a svazové Zdravotní komise. Ještě v roce 2015 přispěl do rodící se Zlaté knihy volejbalu částí, nazvanou Podíl tělovýchovného lékařství na úspěších zlaté éry čs. volejbalu (str. 74-77). Ohlédnutí doplňujeme několika fotografiemi (portrét vložený do záhlaví je z roku 1968) a výňatkem z knihy vzpomínek Hany Moravcové-Valentové „Plzeňský ženský volejbal 1930-1980“, vydané v roce 2011, do které jí vzpomínkami přispěl i „Pepíček“ Chrástek, který od svých volejbalových svěřenců dostal přezdívky Doxon, Lidohoj či Chroustek.

"Na jaře 1955 jsem byl sekcí odbíjené pozván na soustředění širšího národního družstva žen do Dobřichovic u Prahy. Byl jsem mlád a vida osobu ženského pohlaví určitého věku a vzhledu, stoupala mně červeň do tváří. Už při pomyšlení na těch 24 mladých, ztepilých a švarných děvčat, které jsem měl vyšetřit a pomoci tak při jejich výběru na ME v Bukurešti, vyvolávalo červenání a pocity napětí. Když už jsme se pak jakž-takž poznali, tyto stavy jsem překonal, neboť ONY mi svým ženským přístupem pomohly. Byly totiž mezi nimi tři typy děvčátek, jak jsem to viděl já. Typ smělý, nesmělý a něco mezi tím, čemu se říká průměr – tedy to obvykle zdravé jádro. Tento průměr na žádost lékaře „Odložte si“ odkládal bez váhání svrchní šat a cudně čekal, co bude dál. Po chvilce váhání odložil i spodní prádlo, pokud byl o to lékařem požádán. Přitom se koukal někam k nebi. Typ nesmělý byl především stydlivý, cudně se culil a někdy se i červenal. S odložením částí své garderoby očividně nespěchal, váhal, až konečně s koleny pevně přitlačenými k sobě přece jen splnil žádané. Spodní prádlo bylo odkládáno velice pečlivě, ale nikdy ne zcela. Oči koukaly někam do podzemí. Typ smělý, to byla pro lékaře ze všech lidských i profesních hledisek radost sama. Vše, co zakrývalo ta oblá ztepilá ženská těla, bylo pověšeno na věšák bez okolků a většinou s jakýmsi vyzývavým zábleskem v pevně zírajících zornicích. V těchto chvílích jsem rudnul já, nejen ve tvářích, ale snad všude. A což teprve jednou, když na můj profesionální pokyn „Odložte si“ se ozvalo z rozesmátých rtů: „No, a co vy, doktore?“ Ano, i to se stalo – málem jsem tehdy zkoprněl. Časem jsme si na sebe zvykli a jak jsem již pravil, ONY si mne rozšafně moc nevšímaly ani ve sprše ..."

Že byl doktor Chrástek šiřitelem dobré nálady, dokumentuje momentka z procházky Bukureští v rámci ME 1955, na kterém oba naše celky získaly titul Mistrů Evropy. Zleva Štulcová-Paclíková, Valášková, dr. Chrástek, Šindelářová-Tolarová a Lútočková. V pozadí hlavy Z. Malého a J. Jonáše z družstva mužů.

Z roku 1957 je záběr z testování volejbalistek ČSR v Ústavu tělovýchovného lékařství, konkrétně při měření vitální kapacity plic. Zleva stojí Heda Mikulecká, svazový metodik a asistent trenéra Augustin Tobolka, měřená Jindra Holá, dr. Chrástek, Soňa Holubová a trenér ženské reprezentace Metoděj Mácha. Výsledky zapisuje dr. Vrbický.

Při MS mužů 1966 v Praze se ziskem druhého mistrovského titulu (10 let po Paříži 1956) působil dr. Chrástek nejen jako lékařská „první pomoc“, ale i jako statistik. Na lavičce při utkání se Sověty sedí zleva vedoucí družstva Karel Benda, dr. Chrástek, první trenér Václav Matiášek a jeho asistent Oldřich Kaplan.

V roce 1985 při 15. setkání volejbalových legend (poprvé v tělovýchovném středisku UK v Poříčí u Strakonic) Josef Chrástek v péči svého bývalého a stále milujícího harému. Zleva Valášková, Ursínyová, Radvanová, Moravcová, Donthová, Krimlová, Tolarová, Froňková, Obadálková a Benešová.

Snímek dr. Chrástka v objetí Libuše Šormové je z roku 2014 a posledního setkání legend v Poříčí. V roce následujícím oslavil 90. narozeniny, v květnu se zúčastnil setkání jubilantů ČVS a na podzim dalšího setkání legend, tentokrát již v Praze. Tam jej tato excelentní parta legend viděla naposledy.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský