Podobně jako Jarda Jágr odcházím z tréninků mezi posledními, říká český talent Džavoronok

Osmnáctiletý Donovan Džavoronok, mladý a talentovaný český volejbalista, prožívá zatím jedno ze svých nejlepších sportovních období. Po přestupu z pražského ČZU do týmu Karlovarska začíná zápas od zápasu volejbalově růst. Jeho kvalitní smeče a tvrdý přesný servis ho vytáhly až na vrchol bodových statistik české extraligy. Zkrátka daří se mu a toho si všimlo i volejbalové Karlovarsko, které stále více sází právě na tohoto mládežnického reprezentanta. Naváže „Džáva“ junior na svého otce, který se věnoval kromě šestkového volejbalu i "beachi", nebo půjde jen čistě svou vlastní cestou, cestou „šestek“?

Patříš k největším českým talentům současnosti, suverénně vévodíš tabulce nejvíce bodujících hráčů extraligy, jsi nejčastěji útočícím hráčem a dereš se na první místo i počtu es, čím to je, že se ti takto daří? Je tato sezóna pro tebe zlomová?

„Myslím, že po loňské sezóně se toho moc nezměnilo, nehraju volejbal proto, abych byl první ve statistikách, ale proto, aby můj tým měl úspěchy. Samozřejmě, že je hezké vidět moje jméno někde v tabulkách, ale mnohem lepší je vidět svůj tým v popředí. Nemyslím, že by tato sezóna byla nějak zlomová… snažím se stejně jako loni, akorát s tím rozdílem, že se tady trénuje úplně na jiné úrovni, než co jsem byl z Prahy zvyklý. Myslím, že je to na nás „mladších“ znát.“

Jak často trénuješ? Odcházíš z tréninku jako poslední, podobně jako Jarda Jágr?

„No je pravda, že podobně jako Jarda Jágr z tréninků mezi posledními odcházím, ale to jen proto, že jako mladej musím ještě uklízet (směje se – pozn. red.). Jinak máme většinou dva tréninky denně, někdy skloubené i s posilovnou. Pro mě jsou občas kvůle škole trochu přizpůsobeny.“

Jak ti vyhovuje spolupráce s reprezentantem Pavlem Bartošem na nahrávce? Na čem byste chtěli ještě zapracovat?

„Myslím, že s Papim (přezdívka Pavla Bartoše – pozn. red.) nám to klape, a to jak na kůle, tak na handě. Je to velmi přesný nahrávač, ale ještě si myslím, že bychom společnou souhru mohli trochu zrychlit.“

Mnoho lidí by tě již rádo vidělo v reprezentačním áčku. Co na to říkáš? Cítíš se již na to?

„Do budoucna si rozhodně malé cíle nekladu, takže když mě povolají, tak nebude problém, určitě rád reprezentovat naši vlast budu!“

V posledních zápasech jsi v Karlovarsku začal nastupovat na postu univerzála, co ty na to? V čem je to lepší než na smeči?

„Tato změna je jen čistě chvilková, rozhodně se v budoucnu nevidím jako univerzál. No, myslím, že asi je tento post lepší v tom, že mám klid na útok a nezabírám se přihrávkou, která je u mě vždy rozhodující.“

Český volejbal má v posledních letech několik výborných univerzálů, kromě tahounů Štokra a Konečného jsou tu i mladí Finger s Hadravou. Nebylo by pro tebe jednodušší s prosazením v „nároďáku“ či v zahraničí soustředit se spíše na post smečaře?

„Ano, to určitě, taky to mám v plánu! Jako účko se prostě nevidím. Řídím se podle toho, co jsme vždy s tátou říkali, a to tím, že účko je nepřihrávající smečař a na něj se můžu schovat kdykoliv (směje se – pozn. red).“

Co říkáš na poslední duel v Odolene Vodě? Zaznamenal jsi opět skvělých 29 bodů, k tomu jsi měl vynikající představení i na servisu, ze kterého jsi bodoval hned šestkát…

„Jo, sedlo mi to… Jak se nemusím soustředit na přihrávku, tak je to pro mě jednodušší, ale nesedlo to jenom mě, ale i klukům okolo. Třeba David Janků nám pomohl ve vývoji utkání, když naskočil a nebojácně se toho ujmul. Akorát mě trochu mrzí, že jsme v Odolce ztratili bod.“

Věnuješ se občas i beachi, jak jde dohromady skloubit šestkový a plážový volejbal?

„Beach už neberu jako prioritu, na té mám jasně šestky… Stále mě však baví a ve svém volnu si ho rád zahraju, ale priority už mám jinde. Na profesionální úrovni už tyto dva sporty skloubit nejdou.“

Pocházíš z volejbalové rodiny. Výborným volejbalistou byl i tvůj otec. V kterých věcech ti radí a v čem se rád rozhoduješ podle sebe?

„No nejenom taťka, ale i mamka byla výborná volejbalistka (doufám, že si to přečte :-D). Jinak s rodiči probírám snad úplně všechno, samozřejmě to konečné rozhodnutí je vždy na mě, ale dám na ně skutečně hodně.“

Co bys na závěr vzkázal mladým volejbalistům, kteří by třeba jednou chtěli být podobně sportovně úspěšní, jako ty?

„Že by si měli vytyčit svůj cíl a udělat vše proto, aby se mu přiblížili. A věřit v sám sebe!“

 

Autor: Mgr. Michal Mezera