Posilovací program jsme převzali od reprezentace, prozradil trenér Olympu Stanislav Mitáč

ROZHOVOR - V sobotním 12. extraligovém kole hostily olomoucké vysokoškolačky druhý tým tabulky z pražských Vršovic. Hrálo se v univerzitní sportovní hale, odkud si pražský Olymp odvezl hladkou výhru. Ženský volejbal okořenilo mírné drama ve druhém setu, které vtáhlo do hry kouče Stanislava Mitáče tak, až dostal žlutou kartu. Tyto momenty si však trenér pražského Olympu náležitě užíval, jak prozradil v rozhovoru po zápase, když po vítězství doslova zářil spokojeností.

 
Jak hodnotíte průběh extraligového zápasu v Olomouci?
My jsme předně spokojeni, že jsme tady dokázali vyhrát. S Olomoucí jsme letitý soupeři. Pořád spolu hrajeme různá čtvrtfinále či semifinále. Kdybych to měl hodnotit, tak ve svý kariéře jsem snad nejvíce zápasů odehrál právě proti Olomouci. Jsme za vítězství rádi, protože náš tým je hodně přeskládaný. Je mlaďoučký a v základní sestavě máme několik nových hráček. Venku nehrajeme tak dobře jako doma, protože jsme zvyklí na malou halu, a tak je pro nás každý venkovní zápas malinko trápení, což dneska nebylo. Začali jsme velmi dobře. Ve druhém setu přišlo z naší strany strašně moc chyb. Ať už vynucených, že nás domácí přehrávali, ale i nevynucených, ale ty se dají přičítat tomu mládí. Ale já sem si to jako kouč užil, protože došlo k nějakým sporům s rozhodčím, to mám rád, to si užívám, takže sem si to i užil.


Co vás v tom druhé setu tak rozčílilo, že došlo na výměnu názorů s rozhodčím?
Asi bych to neměl říkat, ale bylo tam jedno sporné rozhodnutí, které nemuselo být sporné, protože rozhodčí tvrdí, že ten míč na zem nespadl, ale já stojím metr od toho, tak to někdy vidím líp. Oni nechali tu hru plynout dál. Pak tam byl jeden dvoják, dle mého názoru. Jak se ten stav láme (bylo to myslím 14:14), protože ty své hráčky znám, tak to příkoří nás dostane. Postihne nás to. Starší hráči už by šli za rozhodčím, ale u těch mladých hráček to musím vzít na sebe já. Než dostanu kartu, pak už jsem hodnej. To k tomu ale patří...


Po odchodu Halbichové do zahraničí nahrává Olympu juniorská reprezentantka Marie Kurková, jak dlouho trvá, než se mladá nahrávačka do celku zapracuje?
To kdybych věděl (smích). Je to nesmírně talentovaná hráčka a je specifická. Má i spoustu nedostatků, ale protože má vedle sebe zkušenější hráčky jako Hodanovou, Mlejnkovou a další, které jí pomáhají, tak je to pro ni výhoda. Ve starších hráčkách má podporu. Teď to na ní spadlo, protože Simča Kopecká má už druhý zápas problém s ramenem, ale zhostila se toho dobře. Musím ji pochválit, potože jsme vyhráli, hrála výborně.


Pražský Olymp má v kádru nejvíce reprezentantek. Jak velký herní posun pozorujete u hráček, které se do týmu vrátí po reprezentačním soustředění?
My to máme v zadání od ministerstva, takže se snažíme reprezentantky k nám dostat. Ale protože starší reprezentantky běhají po světě, tak nabíráme ty mladé - juniorské reprezentantky. Beru to jako osobní čest, že hráčky z našeho týmu jsou do reprezentace nominovány a snažíme se hráčky zdokonalovat, aby v národním týmu byly. V reprezentaci, juniorské i seniorské, trénují u kvalitních trenérů, takže každým reprezentačním blokem, sezónou, i každým dalším rokem hráčky výkonnostně stoupají. Ta práce je posiluje. A nejen je, ale částečně i mě, když pak spolu konzultujeme herní věci. Teď jsme přebrali posilovací program z reprezentace a přetvořili ho pro náš tým, takže každá hráčka má svůj posilovací plán.  Pokud hráčky odehrají několik těžkých zápasů v Grand Prix, pak pro ně zápas s Olomoucí není tak těžký. Vždycky je to posune, když hrají.