Vzpomínka na Richarda Myslíka

MYSLÍK Richard

Ve dnech 8. - 10.ledna 2010 proběhly v Hradci Králové polojubilejní 15. ročníky Memoriálů Milana Kafky (juniorky) a Richarda Myslíka (junioři). Nedlouho před tím (21. prosince 2009) jsme zveřejnili vzpomínku na Ing. Milana Kafku (u příležitosti 15 let od jeho úmrtí) a dnes máme příležitost vzpomenout na Mgr. Richarda Myslíka, který také před 15 roky (19. února 1995) nečekaně opustil naší volejbalovou rodinu. Jsem rád, že tyto tradiční konfrontace krajských výběrů našich volejbalových nadějí (hrané dříve pod názvem Pohár předsedy ČVS) dostaly právě tato nová pojmenování (oba nositelé názvu výchově mládeže věnovali velký kus svého života) a jsem rád, že se (byť u příležitosti výročí neveselých) naskytla příležitost obě tyto již pozapomenuté osobnosti našeho volejbalu více přiblížit.

Měl jsem to štěstí, že jsem plzeňského “Dědka“ Ríšu Myslíka poznal osobně, a to nejen jako zarputilého soupeře a „lídra“ družstva mužů Škody Plzeň, když jsme se v letech 1964 - 1968 s týmem Slavoje Praha prali s Plzeňáky o druholigové body. K dalším setkáním pak docházelo při turnajích v západočeském kraji v letech 1974 - 75, kdy jsem byl hrajícím trenérem Dukly Rakovník, Ríša s Pavlem Zemanem pomáhali doc. Vojíkovi s dorostenci Slavie PF Plzeň a jezdili s nimi po “chlapských“ turnajích sbírat zkušenosti. Naposledy pak v letech 1985 - 88, kdy již byl ústředním trenérem volejbalu a jezdil kontrolovat přípravu juniorů ČSSR, kterým já dělal technického vedoucího. Využívali jsme jeho plzeňských konekcí a místem našich soustředění bylo i tělovýchovné středisko v Žinkovech, kam za námi jezdil obvykle se svou ženou Janou. Oba byli vynikajícími společníky a vždy vítanými hosty. Richardovy připomínky k naší práci byly vždy zasvěcené, věcné a kamarádské, bez jakýchkoliv náznaků nadřízenosti a „buzerace“. Zvídavým čtenářům nabízím nekrolog, fundovaně sepsaný a vyvěšený na nástěnce při I. ročníku Memoriálu Richarda Myslíka v Plzni ve dnech 6. - 7. ledna 1996. Dostal jsem jej v těchto dnech od Jany Myslíkové společně s několika fotografiemi, které přidávám k již historickému nekrologu společně se stručnými údaji o celém „Myslíkovic volejbalovém klanu“. Ten určitě patří mezi naše volejbalové rarity a kdyby počátkem 90. let existovalo nějaké mistrovství republiky této kategorie, základní šestka tohoto klanu by nebyla bez šancí na titul Nejlepší volejbalová rodina.

Se vzpomínkou a úctou

Zdeněk Vrbenský

 

Za Richardem Myslíkem (6. ledna 1996)

Muž, na jehož počest a památku se koná první ročník Memoriálu, byl skutečnou plzeňskou volejbalovou osobností. Všichni, kteří jej znali, uvítali myšlenku uspořádání Memoriálu, který by i nadále připomínal jeho obětavou práci pro svůj nejoblíbenější sport – volejbal. A také jeho nemalý význam v prosazování progresivity volejbalu v naší vlasti. Těm, kteří ho neznali, předkládáme jeho obraz, rozložený do několika pohledů.

Ríša jako člověk …
Ačkoliv se narodil v Praze (5. května 1938), byl jeho život v dospělém věku úzce spjat se západočeskou metropolí. Do Plzně se dostal jako armádní důstojník v roce 1959. Po deseti letech mu závazek u vojáků skončil. V průběhu vojenské služby stačil ještě absolvovat dálkové studium na plzeňské Pedagogické fakultě s aprobací tělesná výchova a přírodopis. Již jako učitel zakončil po pěti letech specializované studium trenérství na FTVS v Praze. V kantorské roli byl patnáct let, devět roků jako učitel v Tělovýchovné škole ČÚV ČSTV a externí asistent PF v Plzni. Od roku 1984 pracoval v řídící funkci na ÚV ČSTV v Praze. S manželkou Janou, také volejbalistkou, vychovali dvě dcery, které jsou obě kvalitními hráčkami volejbalu.

Ríša jako hráč …
Volejbal mu učaroval již od mládí. S jemu vlastní houževnatostí se snažil proniknout do všech tajů a nuancí této hry a osvojit si veškeré herní činnosti. Nejlépe si cítil na postu smečaře, až v závěru své dlouhé kariéry převzal roli nahrávače. V zápasech raději používal vtipu než hrubé síly a také srdce. Pro své barvy byl rozhodnut udělat maximum, dát do boje vše, co bylo v jeho silách a to vždy. Žádný míč pro něj nebyl ztracený. Nic si neodpustil a totéž vyžadoval i od svých spoluhráčů. V zápalu boje byl velmi impulzivní a měl štěstí, že v jeho hráčsky aktivním věku nepoužívali rozhodčí ještě žluté a červené karty. Nikdy však na hřišti nedopustil jakékoliv násilí, čehož je nejlepším důkazem i obdržená „Cena fair play“ z roku 1972.
Hned po příchodu do Plzně začal hrát za Škodu a většinou v kapitánské funkci. Působil zde 12 let, takže mu jako nejstaršímu říkali jeho spoluhráči „dědku“. Dědek je však měl co naučit a oni si ho vážili – i pro povahové vlastnosti. Škodovácký tým patřil k nejlepším v národní lize. Ve škodováckém dresu absolvoval neuvěřitelných 1 500 zápasů. Později hrál ve Slavii PF a působil v Sokole Bílá Hora. S družstvem plzeňských veteránů odehrál úspěšně mnoho turnajů. Stejně tak v celku pražského Meteoru Spořilo hráčů nad 35 let, s nímž v říjnu 1989 absolvoval výměnný zájezd do Kanady. Zde v deseti zápasech převážně s univerzitními týmy neztratil Meteor ani set a jednapadesátiletý Ríša byl za svůj výkon oslavován jako hvězda. I přes pokročilý věk využíval každé možnosti si aktivně zahrát. Poslední turnaj odehrál v létě 1994 v Plzni na Bílé Hoře.

Ríša jako trenér …
Bylo zcela logické, že svou trenérskou aprobaci využíval již jako hráč. Bylo to poslední tři roky ve Škodě, potom ve Slavii PF, kde spolu s uznávaným trenérským expertem Doc. dr. Josefem Vojíkem vedl dorostence i muže v národní lize. Z tohoto období vzešli pozdější vynikající hráči a reprezentanti bratři Jan a Jiří Vojíkové, Láďa Lenc, Petr Kovář, Míra Malán, Petr Hampacher, Míra Rajský, Pavel Barborka, Milan Džavoronok a další. Za své trenérské úspěchy se dočkal odměny v podobě svěřeného reprezentačního družstva juniorek. Čtyřletý cyklus vyústil v zisk bronzových medailí na MEJ v roce 1984. Také proto byl potom jmenován ústředním trenérem tehdy ještě Československého volejbalového svazu. V této funkci se snažil zajistit pro všechny reprezentační výběry ty nejlepší podmínky a prosadit do realizačních týmů fundované a zodpovědné odborníky.
V roce 1990 přijal angažmá v tureckém Istanbulu, kde s celkem mužů Fenerbachce získal čtvrté a páté místo a s mužstvem Galatasaray dokonce druhou příčku v tamní lize. Zde si získal velký obdiv a respekt hráčů vlastní aktivní prací při tréninku a tím, že dokázal sám předvést všechny herní činnosti dokonale technicky. Byl proto velmi oblíben hráči, kteří velmi litují, že se s ním již nikdy nesetkají. Po návratu domů se stal ve volejbalovém svazu technickým ředitelem.

Ríša jako učitel …
Po skončení aktivní vojenské služby učil na 21. a 22. ZŠ v Plzni přírodopis a tělesnou výchovu, kde dětem vštěpoval lásku ke sportu. Později jako učitel pražské Tělovýchovné školy - střediska Plzeň, byl nejvíce vytížen hlavně na lyžařských kurzech a na všech volejbalových školících akcích. V době od roku 1975 do roku 1984 všichni trenéři III. třídy v Západočeském kraji a trenéři II. třídy v Čechách absolvovali Richardovy přednášky. Jako externí asistent pracoval na Katedře tělesné výchovy plzeňské PF.

Ríša jako manžel a otec …
Richard s Janou se seznámili na hřišti. Sport a především volejbal byl v popředí jejich mnoha společných zájmů. V roce 1969 spolu ukončili dálkové studium PF se stejnou aprobací - tělesná výchova a přírodopis. Oba měli shodná zaměstnání a oba hráli druhou volejbalovou ligu. Bylo to pro oba velice náročné, protože již pečovali o první ratolest, dceru Barborku. Dnes se paní Jana diví, jak to bylo možné, že to všechno zvládli. Ríša měl ohromný smysl pro humor. Sám si vymýšlel různé vtípky a jeho „srandičky“ mezi kamarády i doma nebraly konce. Sportovní rodina brala vše sportovně, spolu prožívala vítězství i prohry na volejbalových kurtech i v životě. Potom se narodila Karolina. O obou dcerách platí známé pořekadlo o jablku, které nepadá daleko od stromu. Ríša naučil obě všechny běžné sporty, bral je na kurzy i turnaje. Byl jejich starším kamarádem a ony mu nikdy neříkaly táto, ale křestním jménem. Starší Barbora absolvovala také tělesnou výchovu na PF a dodnes hraje volejbal v Praze. Mladší Karolina začínala ve Slavii VŠ Plzeň a celý juniorský věk byla v reprezentačním výběru, s nímž získala v roce 1989 na evropském šampionátu bronzovou medaili. S rodiči byla také v Turecku, kde zůstala jako profesionální hráčka.

Ríša jako …
Po návratu z Turecka se snažil všemi silami pomoci volejbalovému hnutí, kterému zasvětil celý svůj život. Těžce nesl všechny problémy, které brzdily jeho rozvoj. Jeho zodpovědnost mu nedovolila něco „hodit za hlavu“. Často býval přepracovaný a psychicky unavený. Nejraději byl doma nebo na chalupě v Loze. Tu si připravoval pro život v penzi, na kterou se velmi těšil.
V sobotu navečer sledoval ligové utkání žen na Slavii VŠ v Plzni a připravoval se na nedělní zasedání předsednictva volejbalového svazu. Místo něj však do Prahy dorazila smutná zpráva. Přírodní zákon u něj zapůsobil nečekaně brzy. Skonal náhle v neděli 19. února 1995 ve čtyři hodiny ráno, aniž se dočkal sedmapadesátých narozenin.

Richar Myslík věnoval volejbalu doslova celý život. Jako hráč, trenér, učitel, rozhodčí a především jako výborný parťák. Bude nám všem stale chybět.

Čest jeho památce!

x x x

Manželka:
Mgr. Jana Myslíková roz. Strejcová, absolventka PF Plzeň, učitelka TV a přírodopisu, externí lektorka Tělovýchovné školy ČSTV. Hráčka prvoligového Slavoje Plzeň Masný průmysl (mistryně republiky 1960), Škody Plzeň ve II. lize a PF Plzeň v národní lize. Hrála do 60 let v Sokole Doubravka. Aktivní rozhodčí I. třídy, trenérka II. třídy, 8 let masérka juniorek ČSSR.

Starší dcera:
Mgr. Barbora Myslíková provd. Hromířová (roč. 1964), absolventka PF Plzeň, učitelka TV, trenérka II. třídy. Provdaná Hromířová, s volejbalem začínala ve Slavii PF Plzeň, volejbal hrála v několika pražských klubech, naposledy za ABC Braník. S tímto družstvem získala 5 titulů MČR kategorie seniorek a 4 x byla vyhlášena nejlepší nahrávačkou finálového turnaje. Manžel Vojtěch Hromíř byl hráčem MFF UK Praha v extralize (2001 - 2003), později v národní lize a dodnes hraje za veterány tohoto klubu.

Mladší dcera:
Karolina Myslíková provd. Koloušková (roč. 1971), od 8 let žákyně Slavie VŠ Plzeň, od 15 let členka RD juniorek ČSSR se ziskem bronzové medaile z MEJ 1990 v Ankaře. V rámci otcova trenérsko angažmá zůstala v Turecku i ona a 11 let zde hrála v nejvyšší soutěži za Galatasaray Istanbul, Bešiktas Istanbul a Vakif Bank Ankara. V roce 1991 byla vyhlášena novinářskou anketou jako nejlepší cizinka v lize. Následovala ještě sezona ve francouzském Lille Hermes, další v řeckém Olympiakos Atheny a po návratu do vlasti angažmá v extraligových týmech Olympu Praha (2. místo) a Slavii Praha IPS (2. a 3. místo). Byla i výbornou hráčkou BV, v Turecku získala dva mistrovské tituly a čtyři 2. místa. V současné době hraje se setrou za ABC Braník seniorská MČR. Vdaná, dva synové (10 a 2 roky), manžel Jakub Koloušek byl hráčem extraligového Olympu Praha, později angažmá na Slovensku, v Turecku a ve Francii, dodnes hraje národní ligu za Sokol Dobřichovice.

xxx

Přestože Ríša startoval ve své hráčské kariéře převážně na postu smečaře, nebyl se svými 186 cm výšky ani v poli žádnou slabinou. Ba naopak, žádný míč pro něj nebyl ztracený a svými zákroky v poli dokázal vyburcovat i laxnější spoluhráče. Takže autentický záběr z utkání v dresu Škody Plzeň z přelomu 60. a 70. let není žádnou kuriozitou.

Když Richard spojil svůj život s Janou Strejcovou - volejbalovou mistryní republiky z roku 1960 (se Slavojem Plzeň MP), bylo jasné, že ani jejich dcery (nalevo Barbora, napravo Karolina) před tímto sportem neuniknou. Kája svá nejlepší volejbalová léta strávila v zahraničí (Turecko, Francie, Řecko) a teprve na závěr své kariéry se představila domácímu publiku jako hráčka Olympu a Slavie IPS. Obě se navíc provdaly za extraligové volejbalisty a tak je jasné, že volejbalové geny rodičů jen tak nezaniknou.

K velkým trenérským úspěchům Richarda Myslíka patřilo 3. místo a bronzové medaile juniorek ČSSR, které vedl v letech 1981 - 1984 a které pod jeho vedením přivezly v roce 1984 z MEJ.

Na fotu z roku 1989 je Richard s muži ČSSR na „Poháru osvobození“ v Prešově, v této době byl ve funkci ústředního trenéra odbíjené. Horní řada zleva Zedník, Barborka, Mikyska, Haník a Kaláb, prostřední řada zleva vedoucí družstva Vladimír Štěpán, Goga, Hadrava, Smolka a asistent trenéra Miroslav Čada, dolní řada zleva trenér Rudolf Matejka, lékař družstva ???, Pakosta, Myslík, masér Zdeněk Pousta a metodik Zdeněk Malý. V podřepu zleva Bok, Knoflíček, Zajíček a Chrtianský.

Další trenérské úspěchy zaznamenal Richard v zahraničí a konkrétně s družstvy Fenerbahce a Galatasaray, které v době jeho působení v Turecku patřily k nejlepším celkům nejvyšší domácí soutěže. Na snímku z roku 1990 stojí Richard v modrém triku s týmem Galatasaray - vicemistry Turecka.

Poslední snímek je z roku 1992 a ještě z Turecka. Sešla se na něm část rodiny Myslíkových s dalšími českými volejbalisty v rámci beachvolejbalového turnaje. Zleva stojí Milan Džavoronok, Pavel Barborka, Ríša Myslík a Tomáš Kopsa, dole zleva Miloš Kohout (další z českých trenérů v Turecku), dcera Karolina a manželka Jana. Na volejbalové výchově „Džávy“ a „Barbuse“ se Richard podílel v době jejich působení ve Slavii PF Plzeň.