Partnerské školy Den D – čtvrtý (ZŠ Albrechtice)

Jsou čtyři hodiny třicet minut a já slyším protivný a krajně nepříjemný zvuk budíku v mobilu.

Počítač uložený v mém mozku se začíná zahřívat a zoufale se mu nechce. Musím použít veškeré rezervy a velkým volním úsilím se donutím otevřít oči. Samozřejmě mě ihned naběhne, co mě dnešního dne čeká  a asi nemine. Opět je tu další Partnerská škola a bohužel až na druhém konci republiky. A aby toho nebylo málo, bylo v plánu předávání ve dvou Partnerských školách ČVS.
Tou první má být ZŠ Albrechtice v malém čtyřtisícovém městečku několik km za Ostravou. Druhou byla ZŠ Frýdek-Místek. Prostě mě s Veronikou Matějkovou plnící funkci fotografky čekala „štreka“.

Vyzvednutí Veroniky na Smíchově, milá povinnost pochválit její vynikající outfit, který nám opět bude pomáhat při vytváření milé atmosféry při předávání diplomu a severomoravská anabáze mohla začít. Celou cestu nás doslova pronásledovala mlha, která občas nabývala přímo apokalyptický rozměr. Pesimismus z atmosféry mimo auto doslova tekl. Veronika takové pocity asi neměla, přes počítač čile komunikovala s půlkou Evropy, Prahou. Prostě pracovala a já se musel potýkat s tím pesimismem krajiny.

ZŠ Albrechtice se nám podařilo najít na moje orientační schopnosti docela dobře. Ve škole nás už očekával hlavní protagonista Prof. Said Habboudji, učitel a trenér v jedné osobě. On je, byl a bude motorem volejbalu v Albrechticích. Původem z Alžírska, hovoří trochu zvláštní češtinou, ale to není vůbec to podstatné. Kouzlo učitele a trenéra Saida je úplně v něčem jiném. Nadšení a radost z toho, co dělá pro mládežnický volejbal, z něho doslova čiší. Pesimismus je ty tam a já se těším na předávání diplomu.

Samozřejmě jak už je dobrým zvykem, akt předání se konal v obřadní místnosti města Albrechtice a přijal nás pan starosta Ing. Vladislav Šipula. Diplom po nezbytných ceremoniích převzala sympatická p. ředitelka Mgr. Pavla Martinková, která se pak pochlubila, že volejbal hraje aktivně.
Projev pana starosty byl relativně dlouhý a bylo sympatické, jak je hrdý na svoje město, obyvatele, školu. V tomto okamžiku už neměl žádný pesimismus šanci. Příjemné bylo i poděkování zástupce VK Ostrava manažera VK Ostrava p. Zedníka škole, starostovi a hlavně strůjci Albrechtického volejbalového zázraku učiteli Saidu Habboudimu.
Zmínka p. ředitelky tom, že by škola potřebovala oplotit hřiště, aby při hraní venku míče neutíkaly a následná reakce p. starosty, jen potvrdila impozantní vítězství volejbalového optimismu nad pesimismem, s kterým jsem se musel potýkat při dlouhé cestě. Pověstnou třešinkou na dortu bylo pyšné vyprávění p. starosty, že obcí s názvem Albrechtice je v Česku celkem 8. A každý rok pořádají slavnostní setkání starostů těchto obcí a při té příležitosti má právo pořádající obec navrhnout sport, v kterém se obce střetnou. A je více než jasné, že příští rok to vyhrál volejbal a všech 8 Albrechtic bude soutěžit ve volejbale. Dobrý pocit a zase příležitost, jak propagovat volejbal.

Na závěr lze jen konstatovat, že předání diplomu Partnerská škola ZŠ Albrechtice bylo důstojné a já mám více než dobré pocity z celkové atmosféry při předání, z p. starosty Ing. Vladislava Šipuli p. ředitelky Mgr. Pavly Martinkovéa trenérovi Saidu Habboudjimu nezbývá jen popřát, aby mu to nadšení, které z něho doslova vyvěrá, vydrželo co nejdéle.

Dne 24. 11. 2012

Jiří Zach,
Svazový trenér mládeže - chlapci