Partnerské školy Den D – druhý (SSZŠ Litvínov)

Použít k předávání druhého titulu Partnerská škola válečné přirovnání již nelze. Jednak tak trochu lezu do zelí mému, v tomto daleko fundovanějšímu kolegovi (Luboši Bednářovi), jednak druhý den prostě není první a nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky.

Přesto jisté „déja vu“ se objevilo. Jako vždy trochu zmatky na odjezdu, ale protože tentokrát řídila Veronika Matějková, nebyl žádný problém s navigací, jen trochu strachu při sjezdech z dálnice a jen malinko obavy při větší rychlosti v některých zatáčkách.
V Litvínově jsme byli včas a měli dokonce čas na kávu na benzínové pumpě. Tam jsme také měli sraz s koordinátorem metodiky ČVS Štěpánem Javůrkem, jenž  nás bezpečně dovedl až ke škole, která měla obdržet historicky druhý titul Partnerská škola ČVS. Název školy byl sám o sobě zajímavý a dlouhý - Sportovní soukromá základní škola s.r.o. Litvínov.

Škola měla z venku klasický vzhled škol stavěných v období socialistického realismu. Také jsem v několika takových školách odkroutil část svého učitelského údělu. Když jsme vystoupali do budovy, dýchla na mě atmosféra školy a tak trochu se mi podlomila kolena. Rozdováděné děti z nižších tříd, znudění deváťáci, učitelé na dozoru, barevné nástěnky. Přeci jen ještě před čtyřmi roky to byla každodenní skutečnost, kterou jsem absolvoval dlouhých 30 let.

Už nás samozřejmě očekávali a jako první se nám představil ředitel školy Mgr. Pavel Škramlík. Ten nás zavedl do učebny IT, která již byla plná dětí a různých hostů. Mám vždy problém pamatovat si jména při představování a tady to bylo ještě horší, bylo jich opravdu hodně. Mezi nimi samozřejmě hlavní osoba z hlediska organizace volejbalu v Litvínově, a to Miroslav Mikolášek.

To, co následovalo, se dá nazvat jako perfektně zvládnutá marketingová prezentace, kde nechybělo nic z toho, co dělá tyto akce efektivní a účinné.

• Na promítacím plátně běžela prezentace volejbalu v Litvínově včetně živých záběrů z Barevného minivolejbalu.
• Celá místnost byla účelně vyzdobena k danému aktu sportovními záběry ze sportů, které mají na škole domov (hokej, fotbal, gymnastika).
• Přední místa v malém hledišti byla zaplněna dárkovými taškami pro hosty, pořadatel měl hlediště rozděleno zasedacím pořádkem a vzadu vše oživovaly děti v tričkách Barevného minivolejbalu.
• Samozřejmě bylo v místnosti připraveno i malé pohoštění, které však nebylo nijak malé.

Samotný akt předání byl zahájen krátkým proslovem Miroslava Mikoláška, který představil všechny hosty ve správném pořadí z hlediska významu (a nebylo jich málo) včetně všech představitelů ČVS, tedy i Veroniky Matějkové coby fotografky ČVS, Štěpána Javůrka co by koordinátora metodiky a osobu v tomto regionu velmi populární. A pak už nastal akt předání a nezbytné fotografování a další proslovy významných hostů v čele se starostou města Litvínova.

Po samotném aktu předání a slavnostních projevech nastal i čas na neformální diskuse.

Nechci nijak komentovat obsah těchto diskusí, které byly velmi zajímavé, ale chtěl bych komentovat osoby, které se těchto diskusí zúčastnily. V Litvínově se totiž podařilo dostat do jedné  místnosti, do jednoho časového okamžiku, jak představitele samosprávy (starosta Mgr. M. Šťovíček, místostarostka p. E.  Sedláčková), tak představitele středních škol (jednatelka Střední soukromé školy pro marketing a podnikání Ing. D. Proškovou, Mgr. Milana Kalců, zástupce ředitele Sportovního gymnázia v Mostě), dále hlavního sponzora p. Ladislava Hanzelína – jednatele Českomoravského betonu a.s. Ve stejném okamžiku a místě byli i trenéři VK Litvínova, představitel KVS Ústí nad Labem Ing. Miroslav Přikryl. Prostě jinak řečeno, byli zde všichni, kteří mohou celý projekt volejbalu v Litvínově ovlivnit a ovlivňovat.

Je jasné, že ne vše, co zaznělo při slavnostních projevech, ne všechno je tak jednoduché, jak se jeví, když se Ti, co mají moc a možnost něco ovlivnit, sejdou a mluví nad výbornou kávou a zákusky, kdy všichni cítí výjimečnost setkání, které se neděje každý den. Jenže takové setkání a schopnost ho dát dohromady svědčí o mnohém. Jsem rád, že se ve volejbalovém hnutí objevují projekty, které ve prospěch mládežnického volejbalu využívají vše, co jim nabízí moderní marketing, počítačové technologie. Volejbal je v lité válce o svoji tvář, o svoje místo v moderní společnosti v konkurenci ostatních sportů. A musí o to místo a úspěch bojovat prostředky, které jsou v této době účinné a moderní.

Představitelé volejbalu v Kolíně a v Litvínově jsou si v mnohém podobni. Pracují nově, moderně, jsou aktivní jak ve vztahu k ČVS, tak i k představitelům samosprávy, rodičovské veřejnosti. Nastavili výborně rámec, v kterém se chtějí pohybovat. Teď zbývá tento výborně nastavený rámec naplnit volejbalovým obsahem, výbornými hráči, trenéry. To samozřejmě není žádná maličkost, ale to, co zatím obě volejbalové komunity dokázaly, dává naději a naděje je to, co člověk, společnost a v neposlední řadě volejbal potřebuje.

Na závěr jen na dokreslení celého setkání a atmosféry jsme byli pozváni na prohlídku školy. Čtyři roky jsou dnes v oblasti vybavení IT obrovským časovým úsekem. Čtyři roky jsem mimo školství a bylo to vidět. Škola má i výborné vybavení pro sportovní činnost, tělocvičny, venkovní hřiště s umělým povrchem a plánuje postavit dva venkovní kurty na beachvolejbal. Ředitel Mgr. Škramlík se měl čím pochlubit 

A na úplný závěr jen povzdech: překoná někdo tyto dvě Partnerské školy?
Minulý článek jsem končil konstatováním, že laťka je nastavena proklatě vysoko. Po tomto předávání titulu Partnerská škola ČVS musím říci, že se laťka pohybuje v oblasti světového rekordu.

 

Jiří Zach,
Svazový trenér mládeže - chlapci