Partnerské školy Den D – pátý (ZŠ Frýdek-Místek)

Jsou čtyři hodiny třicet minut a já slyším protivný a krajně nepříjemný zvuk budíku v mobilu.

Počítač uložený v mém mozku se začíná zahřívat a zoufale se mu nechce. Musím použít veškeré rezervy a velkým volním úsilím se donutím otevřít oči. Samozřejmě mě ihned naběhne, co mě dnešního dne čeká  a asi nemine.
Opět je tu další Partnerská škola a bohužel až na druhém konci republiky. A aby toho nebylo málo, bylo v plánu předávání hned ve dvou Partnerských školách ČVS.
Tou první má být ZŠ Albrechtice v malém čtyřtisícovém městečku několik km za Ostravou.
Druhou byla ZŠ Frýdek-Místek. Prostě mě s Veronikou Matějkovou plnící funkci fotografky čekala „štreka“

Vyzvednutí Veroniky na Smíchově, milá povinnost pochválit její vynikající outfit, který nám opět bude pomáhat při vytváření milé atmosféry při předávání diplomu a severomoravská anabáze mohla začít. Celou cestu nás doslova pronásledovala mlha, která občas nabývala přímo apokalyptický rozměr. Pesimismus z atmosféry mimo auto doslova tekl. Veronika takové pocity asi neměla, přes počítač čile komunikovala s půlkou Evropy, Prahou, s předsedou ČVS. Prostě pracovala a já se musel potýkat s tím pesimismem krajiny.

ZŠ Frýdek-Místek je zavedená škola s velkou sportovní tradicí. Kombinuje ve sportovních třídách házenou pro chlapce a volejbal pro dívky. Jel jsem tak trochu do neznámého terénu.

Přeci jen se více pohybuji v chlapeckém volejbalu a mimo tříletou anabázi se Slávii Praha a jedním rokem na ČVS, nemám s  dívčím volejbalem tolik zkušeností.

Radnice ve Frýdku-Místku je důstojným stánkem pro vedení statutárního města s více než 60 000 obyvateli. Trochu se mi podlamovala kolena, když s p. Jiřím Zaoralem radním města a zároveň členem Správní rady ČVS, jsem stoupal po schodech radnice. Důstojnost byl hlavní přívlastek, který bych tomu místu přiřadil. Vrchol pak byly židle stojící v chodbě před místností, v které mělo dojít k aktu předání diplomu Partnerské školy. Rád jsem si sedl, a to nejen kvůli mým kovovým součástem, kterými mě moderní medicína vybavila proti neduhům s opěrným aparátem, ale také pro ten pocit sedět na židli, kde v minulosti seděli mnozí jiní a významní…

K předání diplomu Partnerské školy ČVS došlo opět, jak je již dobrým zvykem, za účasti primátora statutárního města  Frýdek-Místek Mgr. Petra Cvika, ředitele školy Ing. Jiřího Adámka, zástupce ředitele Mgr. Libora Kuči, p. Ing. Ilony Nowakové, vedoucí odboru školství a také zástupce trenérské obce  paní Alexandry Dedkové a dvou hráček, které jsou již členky RD Lvíčat.

Po předání a dalších projevech účastníků následovala dlouhá a obsažná diskuse na téma sport a zřizovatel. Byl jsem příjemně překvapen propracovaností a logikou toho, jak vlastně funguje mládežnický sport ve Frýdku-Místku. Protože z titulu své funkce jsem toho již vyslechl mnoho ohledně zakotvení sportu a volejbalu v různých městech, troufám si tvrdit, že Frýdek-Místek a hlavně jeho představitelé mají nejen jasno, ale také ví.

Při té příležitosti mě jen napadlo, jestli by nestálo za to, vymyslet diskusní panel, či setkání představitelů měst, kde jsou Partnerské školy a dát dohromady všechny zkušenosti, jak je vlastně možno pomoci volejbalu. Tak, aby to bylo čisté z hlediska práva, zákonů a zároveň to bylo efektivní pro volejbal.

Příjemná setkání s příjemnými lidmi mají jednu vlastnost, kterou mají shodnou s nepříjemnými setkáními s nepříjemnými lidmi. Musí jednou skončit. I předání diplomu Partnerské školy ČVS ve Frýdku-Místku muselo skončit a nás s Veronikou čekala dlouhá cesta, kde na nás bude ze všech stran útočit pesimismus mlhy, listopadu a přemíry úkolů, které nás ještě čekají.

Cestou Veronika opět komunikovala s p. Irem, který byl kdesi v Evropě, s předsedou ČVS p. Haníkem o výboru ČVS, já řídil a přemýšlel. Bohudík mlha, tma, nevlídná krajina neměla tentokrát šanci. Dobrý pocit z předání dvou diplomů Partnerských škol ČVS byl štítem, za kterým jsem se bezpečně schoval. A ani konec cesty, kdy já jako naprostý elév v jízdě po Praze, dovezl Veroniku kamsi, kde ji čekala schůzka s dalšími členy sekretariátu, a já pak měl před sebou stresovou záležitost, jak se dostat na dálnici do Příbrami, mě nevykolejila z příjemného přemýšlení o dvou Partnerských školách.
O školách, které tam kdesi v severovýchodních končinách Česka vedou svůj každodenní volejbalový boj, abychom pak mohli na různých fórech, schůzích, výborech konstatovat, že mládežnický volejbal v tomto vzdáleném kraji byl, je a hlavně bude.

 

Dne 24. 11. 2012

Jiří Zach, Svazový trenér mládeže - chlapci