Už od žáků je Ondra Piskáček kapitánem i „pínařem“ úspěšné party

Generace našich mládežníků ročník 1999/2000 nám dělala v minulosti jenom radost. Vzpomeňme si na památné finále proti Italům na ME 2017 kadetů nebo i nervy drásající finále na ME 2018 juniorů proti Rusům loni v Nizozemsku. A vždy tuto partu vedl jako kapitán nahrávač Ondra Piskáček. Nebude tomu jinak ani na nadcházejícím MS U21 v Bahrajnu (18. – 27. 7. 2019).

Ondro, prý jsi byl zase zvolen kapitánem, gratuluji…

(úsměv) Jo, jo, byl, ale to je tady v tomto týmu asi tradice, protože jsem kapitánem už od žáků. Takže letos jako každé léto kapitán a zároveň „pínař“.

Ještě se vrátím k minulé sezóně. Začínal jsi na hostování v Benátkách, ale tam angažmá skončilo již v prosinci a vlastně až do play-off jsi pouze trénoval. Asi sis myslel, že budeš hrát víc…

Máš pravdu, že v Benátkách jsem skončil dřív než bylo plánováno, ale odehrál jsem asi čtvrtinu extraligy a pak ještě play-off na Kladně. Asi jsem si představoval, že budu hrát víc, ale takový je sportovní život a pro mě určitě zkušenost. Mohlo to být určitě lepší, ale já jsem celkem se sezónou spokojen.

Teď jdeš do Jihostroje, budeš asi dvojkou za skvělým De Amem. Nebojíš se, že se na hřiště zase moc nepodíváš?

Tak jasně Miguel je výborný nahrávač a já tam jdu s tím, že se od něj mohu mnohému naučit. Jedná se o tom, že bychom s Markem Šotolou mohli „pendlovat“ do 1. ligy do EGE a věřím, že i v Jihostroji nějaký prostor dostanu.

Pojďme k národnímu družstvu. Jak dlouho je tato parta pohromadě?

Když přemýšlím a počítám, tak asi pět let (zamyšlený výraz).

Zkus nám popsat cestu tohoto družstva a kdo z trenérů se na vás nejvíce „podepsal“?

My jsme se sešli poprvé vlastně jako současné „naděje“ ještě v žákovském věku. Jednoznačně na nás měl největší vliv trenér Zach, který nás dovedl až do juniorů a naučil nás základům volejbalu. Honza Svoboda pak přinesl do přípravy prvky mužského volejbalu a víc se soustředíme na taktickou přípravu. A cesta? My jsme vlastně měli obrovskou kliku, protože na ME kadetů jsme se probojovali jen lepším poměrem míčů, takže jsme nemuseli být ani na ME, ani na olympiádě mládeže a pravděpodobně bychom byli losováni z jiných košů na další vrcholné akce.  Ale historie se neptá a my jsme pak byli v kadetech mistry Evropy, obsadili 4. místo na olympiádě mládeže, 7. na MS kadetů a pak jsme byli stříbrní na ME juniorů.

Které umístění je pro tebe nejcennější?

To je těžký, každá akce byla jiná, ale pokud bych měl říci pouze jednu, tak asi nejvíc si vážím stříbra z ME v Holandsku už v juniorském věku.

Co letos? Asi poslední vaše velká mládežnická akce, MS U21. Jak jde příprava?

(smích) No ne asi, ale určitě poslední. Na přípravu jsme se sešli koncem května a odjeli dávat dohromady fyzičku do Tater. Pak jsme se ještě zastavili na týden v Kolíně, kde jsme spíš cvičili základní herní činnosti. Od té doby se připravujeme na Kladně a pilujeme již volejbal, systémy, taktické varianty, atd. Odehráli jsme přáteláky s Poláky a ještě nás čekají tři zápasy s Brazilci.

Co říkáš skupině, kterou máte na MS?

No žádný šlágr to fakt není, ale už jsme se přesvědčili, že s Rusy se hrát dá a Íránce asi není potřeba komentovat, většina z nich je v italské A1, to už mluví samo za sebe. Ale jedeme se tam porvat jako vždycky. V Maďarsku na kadetech nám taky nikdo moc nevěřil a jak to dopadlo (šibalský úsměv).

Autor: Jiří Carba