Zlaté Mistrovství Evropy U19 2017 očima trenéra Jiřího Zacha: Veni Vidi Vici

"2017 ME U19 kadetů ročníku 99 již klepe na dveře!" Tak zněl titulek článku, který napsal trenér Jiří Zach před ME. Evropský šampionát je již úspěšně za námi a je tu první hodnocení vystoupení našich kadetů. "Nechci se v dnešním hodnocení zabývat statistikami a přesněji řečeno odbornými záležitostmi. Na to potřebuji čas, vyhodnocení dat, analýzu. Navíc je vše ještě velmi čerstvé a odborný seminář bude lepší místo na odborné vyhodnocení," říká trenér zlatých kadetů Jiří Zach. "Teď bychom jen nahodili některé otázky, které asi všem vrtají v hlavě," dodal. Tak pojďme na ně...

Položené otázky:

• Proč jsme to vlastně vyhráli?
• Je to náhoda nebo výsledek nějakého trendu?
• Jsme tak dobří nebo Ti druzí tak špatní?
• V čem jsme vlastně tak dobří, když jsme vyhráli?
• Je ve výhře nějaký podíl realizačního týmu?
• Je výsledek obrazem mládežnického volejbalu v Čechách?

Otázek je jistě více a je správné je klást a také se na ně snažit odpovědět. V mé dnešní úvaze bych se jimi ale nechtěl zabývat. Chtěl bych jen využít relativně krátkého odstupu od ME a podělit se o dojmy z ME.  

1. Realizační tým:

Tým byl posílen o Jana Svobodu a Petru Žilkovou. Oba dva jmenovaní do týmu vklouzli tak, že nebylo poznat, že družstvo jako takové už pracuje tři roky. Role Petry Žilkové byla jasná, statistika. Roli J. Svobody už  tak lehké vymezit nebylo. Na všech VT jsme vždy pracovali týmově a každý měl svojí parketu. J. Svoboda dostal příjem a fyzikou přípravu a samozřejmě to v čem je považován za jednoho z nejlepších v Česku - a to je příprava na zápasy, spolupráci se statistikem. S přípravou na zápasy začal okamžitě po uzavření smlouvy a tak již skoro měsíc před ME jsme se začali připravovat na první utkání s Tureckem. Petra Žilková, ač věkem patřící k těm mladším či dokonce k nejmladším, přinesla důkladnost, pečlivost a i invenci, která i mně už zkušeného harcovníka několika ME, překvapila a samozřejmě příjemně. Samostatnou kapitolou pak byla její motivační videa. Když Rusové v semifinále zazpívali svou více než bojovnou hymnu, neměl jsem strach. Nic nemohlo narušit soustředěnost našeho družstva, protože motivační video je ochránilo před jakýmkoliv strachem a naopak nabudilo v odhodlání dát do utkání vše co je třeba.

Ostatní členové RT L. Kohlmann, Jan Moravčík a Martin Sedlák už patřili k inventáři a perfektně plnili svoje určené role. L.Kohlmann se svým svérázným a důrazným humorem a schopností ukáznit i volejbalové míče, kdyby se chtěli chovat jinak než si přeje, J. Moravčík, který to s družstvem táhne skoro od počátku v nezáviděnihodné pozici, kdy na něj vždy spadne všehochuť, co je třeba dělat, M. Sedlák, jehož masérské nasazení je enormní a mám dojem, že jeho schopnosti a oddanost v péči o těla hráčů se přenesla i do nasazení hráčů na hřišti.

2. Načasování formy

Příprava na ME proběhla bez větších rušivých problémů, pokud se za problémy nepovažují omluvy několika hráčů (Šotola, Kozák, Horák) z prvních VT. Důvody spočívaly v zápasech play off. Podařilo se je vyřešit i za cenu mimořádného nasazení Ládi Slušného a jeho řidičského umění. Nasazení hráčů v tréninku bylo ukázkové a v celé přípravě nedošlo k žádnému zdravotnímu problému. Závěrečná příprava ve Spale s Polskem sice nepřinesla vítězství, ale z naší strany dobrý volejbal (výsledky: 2:3, 2:3, 1:3). Družstvo mělo evidentně chuť se na ME porvat o výsledek.

3. Schopnost prodat svoje schopnosti

Dost komplikovaný název, ale jiný mne nenapadl. Je tím myšleno, že družstvo hrálo na hranici svých možností. Vše, co se naučili v klubech, na reprezentaci, podali na ME v té nejlepší podobě. Až na epizody v utkáních se družstvo nikdy herně nezhroutilo a když prohrálo zdánlivě lehce set, v setu druhém se poučilo a svůj horší výkon neopakovalo. Vždy jsem družstvu vytýkal, že projevuje málo emocí, že je studené, že má výborné fyzické předpoklady, ale chybí mu se oddat bezezbytku volejbalu. Už na kvalifikaci mi družstvo ukázalo, že se mýlím, že svým hodnocením sklouzávám po povrchu. V okamžiku porážky od Lotyšska a zdravotním problémům více než poloviny hráčů se družstvo postavilo a osud mu byl příznivý. Kdo zažil s družstvem MEVZU v roce 2015 by také nemluvil o družstvu bez emocí. Kdo by zažil naše trénování v Rakousku a vzájemné zápasy, by také nemluvil o chladném družstvu a hlavně kdo by s družstvem prožil trénování v „Kolíně“ o prázdninách, nemohl by o družstvu tolik pochybovat ohledně jeho emocí. Sypu si popel na hlavu a přisuzuji to svému sklonu k pesimismu. Prostě družstvo hrálo na hranici svých možností, věřilo si a vydrželo.

4. Volejbal

Dlouhodobě bylo družstvo nadprůměrné v obraně na síti. Mnoho práce se udělalo s obranou v poli. Na poměry v Čechách družstvo dobře podávalo, ale to, co udělalo bezprostředně výsledek v Gyoru, byl náš útok. Výjimečně zdařile se podařilo spojení útoku blokařů a krajních hráčů. Družstva, která jsem trénoval, hrála vždy rychle. Vždy to byly velké boje s kluby, hráči, hodně i nevděčné práce, protože v klubech se rychle nehraje a hráči to neměli nikdy jednoduché. Posunem, který se podařil v průběhu ME, byla hra středem a hlavně úder 4, který spolu s výborným Šotolou na „handě“ a na doskoku, doslova ničil soupeře. Obrovským zadostiučiněním pro mě, jako trenéra, byl poslední míč ME. Italové věděli, že budeme zakončovat přes „Handu“ M. Šotolou, ale také věděli, že ve zkráceném setu byla 2x zahrána „4“ naprosto nechytatelně. Video, které ukazuje poslední míč  mě utkví v hlavě nadlouho. Výborný příjem, náběh na „4“ nahrávka za hlavu a nekompromisně na zem. Ale tou třešničkou bylo sledovat blokaře Italů. Pohyb ke středovému hráči a pak už beznadějný pohyb k místu útoku...!

5. Herní činnosti

Můj bezprostřední motiv, proč jsem před zhruba 8 lety šel pracovat na svaz, byly volejbalové dovednosti. Otevřela se možnost dát reprezentaci větší objem. Věřil jsem, že s větším objemem práce a s trochu jinou dotací co na VT trénovat, může dojít ke změně a návratu aspoň do průměru Evropy. Objem se podařilo zvětšit, upravila se soutěž, reprezentace dostala větší prostor. Tak jak to říkám a tedy píši, je úspěch na ME dílem celého mládežnického hnutí. Reprezentace dostává do svých řad lépe trénované jedince, je jich více a jsou větší. Bylo mi dobře po těle, když nám funkcionáři Slovenska říkali, jako to děláme lépe než oni, že máme už druhou výbornou generaci (neví, že máme ještě další výbornou generaci 2001), a že z toho už bude určitě profitovat i reprezentace dospělých. Zásluhou mé osoby a RT týmů je pak, že jsme ten objem 110 dní  v roce vydrželi a svou práci odvedli. Při té příležitosti bych měl zmínit, že zásluhy o úroveň tohoto družstva mají i Petr Vašíček, Petr Dostál a M.Novák, kteří s družstvem prožili první rok a půl existence družstva.

6. Taktika

Už jsem mluvil o výborné předzápasové přípravě. Byla opravdu důkladná a hráči výborně spolupracovali. Co mě potěšilo nejvíce, a také J. Svobodu, bylo, že se nám ve finále podařilo přechytračit i pověstnou schopnost Italů používat statistiku k taktice. Po prvním vyhraném setu Italové změnili postavení a vyhráli druhý set, třetí set jsme změnili postavení my a vyhráli jsme, čtvrtý opět Italově a set pátý velká otázka jak se postavit. Vsadili jsem na klasiku a dle výroku J. Svobody „on nebude mít odvahu to změnit znovu“ a dali jsme tam postavení 1. setu (hladce jsme ho vyhráli). Možná to nebyla příčina vítězství, ale možná byla, ale radost to byla náramná!

7. Veni vidi vici

Prý nejkratší hlášení o vítězství ve válce. Připisované Caesarovi. Heslo, které jsme použili v posledním motivačním videu. Přijeli jsme do Púchova v roli, jež byla pojmu favorit na hony vzdálená. Na oficiální schůzce hlavních trenérů jsme se měli vyjádřit k ambicím svého družstva. Všichni mluvili o postupu do osmičky, hlavně nejet domů. Pouze Turci řekli, že si jedou pro titul. Po prvním vítězství s Tureckem jsem dostal jediné dvě blahopřejné SMS od I.H. a M.M. Nikoho ani ve snu (a mně též) nenapadlo, že se něco rodí. Všichni jsme byli pokorní a soustředění, vítězství nás neposlalo do nějakých výšin sebevědomí, ikdyž Turci patřili k favoritům a ohlas v Česku navíc potvrzoval, že se nic světoborného nestalo. To bylo to VIDI – přišli jsme.

Utkání s Finskem, asi náš nejlepší výkon a najednou více SMS a vědomí, že sakra ono se něco může stát. Zápas se Slovenskem a pak s Francii souboj o soustředění, sebevědomí, souboj se strachem to nepokazit. To bylo to VIDI – viděli jsme.

Rumunsko, Rusko, Itálie – mám pocit jednoho nepřetržitého filmu, bez zastávek. Změna u mně byla  ve vymizení strachu. Po Rumunsku jsem už neměl strach a zápasy už jsem si užíval, i když to slovo nemám rád. Před zápasem s Ruskem jsem netradičně šel i na oběd, kdo mě zná, ví, že v době zápasu zásadně nechodím na oběd, nejsem schopen jíst. Hráči to ví, a moje objevení se na obědě se nakonec v dobré obrátilo. Prostě VICI – zvítězili jsme.

To je zatím první hodnocení ME, které postrádá hodnocení hráčů, to přijde v dalším pokračování.

 

Autoři: Mgr. Jiří Zach - Svazový trenér mládeže - chlapci a Mgr. Michal Mezera