Srbský volejbalový deník – den 9, JKY 92/93 2010

Tak naše „znamení piva“ nelhalo! Ten srbský Jelen byl opravdu bída, já jsem dopil sklenici se sebezapřením, Alda nechal skoro půlku. Nemohl jsem to ale takhle naplno napsat do deníku, touha vyhrát proti Srbkám semifinále byla až neskutečná.
Od rána se ale objevovaly drobné mráčky – na odpolední trénink se zpozdil autobus, před zápasem jsme chvíli pátrali, kam nám personál hotelu připraví malé občerstvení (sušenky, ovoce a jablečný džus), protože ve velké jídelně byla svatba a v baru plno kuřáků. Nakonec jsme usedli v 1. patře, v konferenční místnosti. Potom motivační video ze zápasu s Ruskami s další komplikací – Martin Lepič musel shromáždit hráčky kolem notebooku, protože nešlo spojení na projektor. V hale nás však čekala zajištěná vítězná šatna číslo 18 a skupina rodičů hráček s vlajkami, bubny, pomalovaní „válečnými barvami“. A že byli pořádně slyšet proti zhruba tisícovce srbských fanoušků!

Příprava na zápas byla tradičně precizní, v tomto směru bylo výhodou, že jsme se Srbkami hráli ve skupině. Mimochodem, na iDnes.cz jsme se dočetli, že vedení české výpravy očekávalo v semifinále Italky, ale ono se losovalo. Tak pro upřesnění, o Italkách se psalo právě na iDnes, my jsme věděli, že se semifinále bude losovat stejně jako v minulých letech. Ale to jen na okraj. Před zápasem se Srbkami jsme ještě zaznamenali vítězství Slovenek nad Ruskem 3:0 ve skupině o 5 . -8.  místo. Viděli jsme také závěr semifinále mezi Itálií a Německem 3:1.

Samotný zápas proti Srbkám začaly naše holky s respektem, ale je potřeba dodat, že Srbky odehrály první set famózně téměř bez chyby a vyhrály 25:17. Velký obdiv českým volejbalistkám patří za to, že nic nevzdaly, ve druhém setu rozehrály skvělou partii, vedly postupně 15:7, 16:11, 21:19, ale Srbky zázračně povstaly a otočily set na 22:25. Možná, že jim kromě bouřlivého prostředí dodávala sílu i před zápasem zahraná srbská hymna. Organizátoři zvolili zpívanou verzi a pustili jí asi tak třikrát hlasitěji než Kde domov můj.
Třetí set byl podobný jako druhý, naše hráčky získaly náskok 14:7, 16:11 a za stavu 24:22 neproměnily dva setboly. Srbky vyhrály i třetí set 28:26 a jsou ve finále.
Naše holky zaslouží uznání za bojovnost, při odjezdu od haly je vyprovázel potlesk rodičů, ale možná, že to přes slzy zklamání tolik nevnímaly.
Milým překvapením byli před naším hotelem členové ruského realizačního týmu, tedy týmu, který jsme poslali pryč ze soubojů o medaile. Několikrát zdůraznili, že to byl krásný zápas, že české juniorky předvedly skvělý a velice bojovný výkon a kromě plácnutí do ruky Rusové ocenili každou hráčku zvoláním „moloděc“ (znáte z hokeje).

Pár desítek minut po skončení zápasu, při večeři, se na vedle puštěné obrazovce odehrávalo další drama. Basketbalisté Srbska podlehli Turecku v semifinále mistrovství světa basketbalistů o jeden bod košem v poslední sekundě po hrubé chybě v obraně. Takový je zkrátka sport, krásný, dramatický, někdy krutý, přinášející smutek z porážky nebo radost z vítězství.

Zítra (neděle) čeká české volejbalové juniorky boj s Německem o bronzové medaile, dodám, že bronzové medaile s cenou zlata. Německé pivo tady mají všude, ale zkoušet ho tentokrát z časových důvodů nebudeme, kromě toho víme, že se pije velice dobře. A také zítra vyjde Srbský volejbalový deník.

Tak ještě vydržte držet palce !!!.

Foto - web CEV www.cev.eu

Jiří Baumruk
Niš, Srbsko
12.9., 1,00 hod.