Juniorky České republiky 94/95 na ME 2012, přehled

Téměř dvouměsíční příprava juniorek ´94/95 České republiky je u konce.

Svěřenkyně hlavního trenéra národní týmu Stanislava Mitáče odcestovaly ve čtvrtek 16. 8. 2012 do turecké Ankary, aby se na mistrovství Evropy ve „skupině smrti“ pokusily o malý zázrak.

Český tým se v základní skupině postupně utká s Polskem, Německem, Ruskem, Itálii a Bulharskem. Ze skupiny postupují pouze první čtyři týmy, k favoritkám na postup patří bezesporu silné týmy Itálie, Ruska a Německa.

Představujeme vám dvanáctku hráček, které budou bojovat o úspěch české reprezentace na evropském šampionátu.

Michaela Kubíčková

Michaela Kubíčková se narodila 12. dubna 1994, hraje na postu smečařky, na zádech reprezentačního dresu nosí sedmičku, v extralize juniorek hrála za českobudějovickou Madetu a mezi spoluhráčkami se těší přezdívkou Míša nebo Kubíček. Svůj volný čas tráví Míša dalšími sporty, hraje ráda beachvolejbal a tenis.

V zápasech nosí Míše štěstí řetízek od taťky, největší kamarádkou smečařky českého národního týmu je kapitánka reprezentace Lucka Herbočková a nejoblíbenějším jídlem jsou špagety.

„Volejbal je bezkontaktní sport, ve kterém mají hráči možnost předvést své individuální pohybové schopnosti. Navíc jsem díky volejbalu získala přátele, se kterými mě bude tento sport spojovat celý život,“ říká sympatická smečařka.

Nejsilnější stránkou Míši je – jak sama říká – servis a cílevědomost, bez které se neobejde žádný vrcholový volejbalista. Naopak tvrdohlavost a přihrávku v zóně V považuje Kubíček za svou slabší stránku.

Ani Michaele Kubíčkové se cíl pro mistrovství Evropy nesplnil. Postup mezi osm týmů byl příliš daleko, česká reprezentace balí kufry a se šampionátem se loučí předčasně již po zápasech ve skupinách.

Klára Melicharová

Klára se narodila 24. května 1994, hraje na postu smečařky, na zádech reprezentačního dresu nosí šestku. Své volejbalové štěstí zkoušela v minulé sezóně ve Francii, a tak není divu, že svůj volný čas, kterého je opravdu málo, tráví Klára učením jazyků.

Talisman sice Klára nemá, zato šestku na svém dresu - jak sama říka - by za nic nevyměnila.

Protože oba rodiče hráli volejbal, byla u Kláry volba sportu jasná - vyhrál to volejbal.

Silnou stránkou smečařky českého národního týmu je útok, zatímco na bloku - jak sama říká - musí ještě hodně zapracovat.

 

Kateřina Nálezková

Další hráčkou, která reprezentuje Českou republiku na juniorském evropském šampionátu, je Kateřina Nálezková. Kateřina se narodila 21. března 1995, hraje na postu smečařky, na zádech nosí pětku a ve volejbalové branži jí nikdo neřekne jinak než „Nález“.

Ve svém volném čase hraje Kateřina na kytaru, chodí do přírody s pejskem, věnuje se přátelům a jiným sportovním odvětvím. Tak jako většina juniorských reprezentantek, nosí Kateřině štěstí srdíčková sponka, která nemůže na zápase národního týmu chybět. Oblíbené jídlo dostane Nález doma, maminka prý vaří výborné vepřo, knedlo, zelo a taťka umí vynikající masový plech.

Kateřina Nálezková se k volejbalu dostala díky svému otci, který volejbal hrál, volejbalové základy však Kateřinu naučila Marie Kašubová. K nejsilnějším volejbalovým stránkám Kateřiny patří – jak sama říká – servis (pokud se zadaří), zatímco na přihrávce musí ještě smečařka českého národního týmu zapracovat.

Cíl postup ze skupiny se však Kateřině nesplní, juniorky České republiky porazily pouze Bulharky, a to na postup nestačilo.

 

Veronika Pešková

Další reprezentantkou českého národního týmu, která bude dnes bojovat alespoň o jedno vítězství na mistrovství Evropy v Turecku, je Veronika Pešková. Veronika se narodila 24. července 1994, na zádech nosí dvojku, hraje na postu libera a mezi hráčkami se těší přezdívce „Pudli.“

Ve svém volném čase chodí Verča ráda na procházky se psem a věnuje se přátelům. Veronika má zajímavý rituál, do hřiště totiž vstupuje, a to je u liber během zápasu velmi časté, pouze pravou nohou.

Verča má ráda – stejně jako její největší kamarádka v národním týmu - Tereza Patočková, českou kuchyni, k obědu si totiž libero juniorského nároďáku dá nejraději guláš s houskovými knedlíky. Veroniku přivedl k volejbalu její dědeček, volejbalové základy ji naučil v Havlíčkově Brodu trenér Jan Pavlík, za což mu je Veronika – jak sama říká – velmi vděčná.

Nejsilnější stránkou libera našeho týmu je obrana v poli, zatímco na stabilitě přihrávky servisu musí Veronika ještě zapracovat.

 

Pavla Šimáňová

Pavla se narodila 5. dubna 1996, hraje na postu blokařky, na zádech nosí devítku, v extralize juniorek hrála za tým plzeňských „véešek“ a spoluhráčky ji neřeknou jinak než "Šimi". Svůj volný čas, kterého je opravdu málo, tráví Šimi čtením, posezením s přáteli a koukáním na oblíbené filmy.

Velmi zajímavý názor má Pavla k předzápasovým rituálům: "Myslím si, že talismany a rituály zápasy nevyhrávají. Já věřím v dobrý volejbal a týmový duch,“ objasňuje blokařka českého týmu, která má k obědu nejraději smažený kuřecí řízek s bramborovým salátem.

Pavlu přivedla na volejbal její kamarádka, poté se jí ujal pan Střihavka, který ji naučil volejbalovým základům, a kterého si – jak Pavla sama říká – velmi váží.

Nejvíce času tráví Šimi při srazech reprezentace s Majklem (Michaela Mlejnková) a Máří (Marie Kurková), protože – jak sama říká – se znají již z kadetského národního týmu. Pavla bez problémů stíhá vrcholový volejbal se studiem na střední škole,

„Myslím si, že mou silnou stránkou je útok, protože mě nejvíce baví. Naopak mou slabší stránkou je polaření, protože se mu jako blokařka příliš nevěnuji,“ říká na závěr blokařka českého týmu Pavla Šimáňová, která za úspěch českého národního týmu považuje postup mezi osm nejlepších týmů.

 

Tereza Patočková

Další hráčkou, která reprezentuje Českou republiku na juniorském evropském šampionátu, je Tereza Patočková. Tereza se narodila 2. Srpna 1994, hraje na postu diagonální hráčky, na zádech nosí „šťastnou“ třináctku a v letošním ročníku juniorské extraligy získala v dresu PVK Olymp Praha extraligový titul. Tereze ve volejbalové branži nikdo neřekne jinak než „Čipe“.

Ve svém volném čase se Tereza věnuje dalším druhům sportu a ráda si posedí se svými přáteli. Tak jako většina juniorských reprezentantek, tak i Čip má své rituály: „Patří k nim srdíčkové sponky a copánek,“ říká diagonální hráčka české reprezentace, která si ráda pochutná na svíčkové se smetanou od babičky.

Terezu Patočkovou přivedli k volejbalu rodiče, tam se jí ujali manželé Gavalcovi a Mihaličkovi, kteří ji naučili volejbalovým základům. K nejsilnějším volejbalovým stránkám Terezy patří – jak sama říká – servis, zatímco na obraně v poli musí ještě zapracovat.

„Chtěla bych postoupit ze skupiny,“ svěřuje se s cílem pro mistrovství Evropy diagonální hráčka české reprezentace Tereza Patočková.

 

Kateřina Zemanová

Kateřina Zemanová se narodila 1. února 1994, hraje na postu blokařky, na zádech nosí čtrnáctku a je hráčkou extraligové Ostravy. Kateřina poslouchá ve svém volném čase hudbu a věnuje se svým přátelům.

„Chtěla jsem dělat nějaký sport, volejbal mě nadchl, a tak jsme u něho zůstala,“ říká blokařka juniorské reprezentace Kateřina Zemanová, která má k jídlu nejraději špagety.

Volejbalovým základům učil Kateřinu Zemanovou Vilém Košťál, její silnou stránkou je servis a vybírání v poli, zatímco na bloku v zóně IV musí – jak sama říká – zapracovat.

„Chtěla bych postoupit ze skupiny,“ říká na závěr blokařka českého národního týmu Kateřina Zemanová.

 

Marie Kurková

Maruška se narodila 20. května 1996, hraje na postu nahrávačky, na zádech nosí desítku, a v minulé sezóně hrála v dresu KP Brno, kde si vysloužila přezdívku „Máří“, extraligu kadetek. Ve svém volném čase navštěvuje Maruška ráda jiné sporty, zahraje si beach volejbal nebo si jde posedět s přáteli.

Přestože je volejbal týmový sport, i Máří si našla v týmu „největší“ kamarádky. „V týmu si asi nejvíce rozumím s Šimi (Pavla Šimáňová) a s Majklem (Míša Mlejnková), protože spolu trávíme nejvíce času i v kadetském nároďáku,“ objasňuje nahrávačka českého týmu, která – jak sama říká – sní všechno, co ji maminka navaří.

I Marušku přivedl k volejbalu rodinný příslušník. „K volejbalu mě přivedl děda, který ho sám hrával. Dodnes mi chodí fandit na zápasy“ říká usměvavá reprezentantka Maruška Kurková.

Maruška velmi ráda vzpomíná na trenéry Tomáše Bartošíka a Michala Elbla, kteří ji doprovázeli při učení základních volejbalových odbití. Máří školu na úkor volejbalu rozhodně nezanedbává, i přes velkou volejbalovou vytíženost prospěla letos s vyznamenáním.

Nejsilnější zbraní Marie Kurkové je – jak sama říká – rychlá nahrávka do kůlů, zatímco na nahrávce středem a obraně v zóně I musí ještě zapracovat. Protože je Maruška na prvním mistrovství Evropy, nedokázala reprezentační nahrávačka odhadnout sílu českého týmu: "Chtěla bych skončit do šestého místa," říká na závěr Marie Kurková.

 

Michaela Mlejnková

Michaela Mlejnková se narodila 26. července 1996, hraje na postu smečařky, na zádech nosí šestnáctku, v minulém roce pomohla juniorkám jablonecké Bižuterky k postupu do extraligy a v letošním ročníku okusí ženskou extraligu v pražském Olympu. Míša, které spoluhráčky neřeknou jinak než „Majkl“, se ve svém volném čase věnuje jízdě na kole, v zimě snowboardu a ráda si posedí se svými přáteli.

Míša žádný talisman pro štěstí nenosí, ale „ráda si poslechnu před zápasem muziku a občas mám pomalované nehty v barvách české vlajky,“ říká sympatická smečařka českého národního týmu, která si k obědu dá nejraději těstoviny s kuřecím masem a sýrovou omáčkou.

Míša Mlejnková si vrcholový volejbal nevybrala náhodou: „Můj táta hrál volejbal u už od dětství mě k němu vedl. Chtěla jsem jít v jeho šlépějích, a proto jsem si vybrala právě tento sport,“ říká jedna z nejmladších hráček juniorského národního týmu.

S volejbalem začala v Turnově, kde ji trénoval tatínek, na dalším volejbalovém růstu Míši Mlejnkové se podíleli liberečtí trenéři Stanislav Václavík a Luboš Bednář.

Nejsilnější zbraní Míši je – jak sama říká – útok z pipu, zatímco na přihrávce v zóně I je ještě třeba hodně zapracovat.
„Umístění do šestého místa by byl veliký úspěch, každé lepší umístění by byla jen třešničkou na dortu,“ říká na závěr smečařka české reprezentace Michaela Mlejnková.

 

Anna Pospíšilová

Anna Pospíšilová se narodila 22. března 1995, hraje na postu nahrávačky, nosí reprezentační dres s číslem 4 a je hráčkou VK KP Brno. Ve svém volném čase provozuje Anička všechny druhy sportů a velmi ráda kreslí.

Stejně jako Veronika Trnková potřebuje i Anička Pospíšilová ke svému výkonu srdíčkovou sponku, ta prostě – jak sama říká – nemůže na zápase chybět.
Protože pochází z volejbalové rodiny, hned v dětství bylo jasné, který sport se nahrávačce české juniorské reprezentace stane osudným. Za nejlepší „parťačku“ v týmu považuje Anička „Nález“ (Kateřina Nálezková), přestože si – jako správná nahrávačka a režisérka hry - rozumí se všemi hráčkami juniorského nároďáku.

První trenérkou, která naučila Aničku prvním volejbalovým krokům, byla paní trenérka Kašubová.

Nejsilnější volejbalovou zbraní Aničky Pospíšilové je – jak sama říká - servis, zatímco na bloku musí ještě zapracovat. Stejně jako Aniččiny spoluhráčky, považuje nahrávačka české reprezentace za cíl na mistrovství Evropy postup ze základní skupiny.

 

Veronika Trnková

Veronika se narodila 13. října 1995, je velmi univerzální, může nastoupit na postu blokařky, diagonální hráčky i přihrávající smečařky. Na zádech nosí jedenáctku, v letošním ročníku extraligy juniorek získala v dresu PVK Olymp Praha titul a spoluhráčky ji neřeknou jinak než "Trnec". Svůj volný čas věnuje Veronika Trnková dalším sportům, cestování a setkání s přáteli.

I Verča má své předzápasové rituály: "Na každý zápas si dávám do vlasů srdíčkové sponky,“ říká opora juniorského národního týmu, která si k obědu dopřeje nejraději smažený sýr s hranolkami a tatarkou.
Přestože je volejbal týmový sport, i Veronika si našla v týmu „největší“ kamarádky. Nejvíce času stráví Trnec s Kateřinou Zemanovou a Aničkou Prokůpkovou. Zajímavostí je, jak se Veronika dostala k volejbalu. „Kamarádka z atletiky mi říkala, že jsem dost vysoká a že by mě to mohlo bavit, tak jsem přišla na první trénink a měla jasno,“ říká reprezentantka České republiky Veronika Trnková.

S volejbalem začal Trnec na pražské základní škole Mikulova, kde ji základům volejbalu učil Karel Vítek a Zdeněk Majer.

Nejsilnější zbraní Veroniky Trnkové je – jak sama říká - útok, zatímco na přihrávce a servisu musí ještě zapracovat. Přestože základní skupina mistrovství Evropy bude těžká, Veronika svému týmu věří. "Chtěla bych být do osmého místa, páté místo - to by byl sen," říká na závěr Veronika Trnková.

 

Kapitánka týmu Luckou Herbočkovou

Lucka se narodila 2. ledna 1994, hraje na postu blokařky, na zádech nosí osmičku, v extralize žen hraje za tým SG Brno a spoluhráčky ji neřeknou jinak než "Herby". Svůj volný čas, kterého je opravdu málo, tráví ráda v rodinném kruhu nebo si přečte hezkou knížku.

I Lucka si potrpí na rituály: "Před každým servisem si třikrát bouchnu míčem o zem,“ říká kapitánka juniorského týmu, která má k obědu nejraději klasické vepřo, knedlo, zelo.
Lucka bude v příštím roce maturovat, a jak sama říká, úspěšně prošla všemi ročníky střední školy.

S volejbalem začala Herby ve ve Zlíně, kde ji trénoval Zdeněk Melichárek.

Nejsilnější zbraní Lucie Herbočkové je – jak sama říká - obrana na síti a její cílevědomost, zatímco na obraně v poli musí ještě zapracovat.
„Díky volejbalu jsem se do života hodně naučila,“ říká na závěr kapitánka reprezentace, jejíž cílem na mistrovství Evropy je postup ze základní skupiny.

 

 

Radek Krpač

Info o historii ME juniorek