Smečařky kadetské reprezentace ´94/95 představují hotel Ramada v Ankaře, 05/2011

Barbora Najbrtová, Kateřina Nálezková, Klára Melicharová a Michaela Kubíčková jsou zárukou útočné kvality české reprezentace kadetek na mistrovství Evropy v Ankaře. Bára nosí na svém dresu číslo deset, Kateřina pět, Klára šest a Míša sedm. Mají před sebou nelehký úkol. Odpovídat na otázky tak, aby každá věta obsahovala počet slov podle čísla, které nosí na dresu české reprezentace. Smečařky vám představí zázemí hotelu Ramada v Ankaře. Pojďme se podívat, jak to zvládly.

Co tu děláte ve svém volném čase?
Bára: Já hodně spím, jsme na facebooku, nebo chodíme do obchodů. Píšeme si s kamarády, kteří nás povzbuzují do každého zápasu. Jinak nevím co se děje, protože stále se spolubydlící spíme. (Verča Pešková).
Kateřina:Poslouchám hudbu, koukám na televizi. Jinak hodně odpočívám a spím.
Míša: Spíme, jíme, trénujeme a jsme na facebooku.
Klára: Hodně spím a koukám na televizi. Jsem na facebooku, jako ostatní holky.

Jak jste připraveny na Turkyně?
Bára: Atmosféra v týmu je dobrá, máme z Turkyň opravdu respekt. Viděli jsme je na videu a nebude lehké je porazit. Pokud budeme dobře servírovat, tak bychom je mohli hodně potrápit.
Míša: Co se týče tréninku, tak určitě dobře. Videorozbor nám pomohl, víme, co nás čeká. A psychicky, doufám, že jsme připraveny také.
Kateřina: Shlédly jsme video s taktikou. Víme, jak servírovat, jak bránit. Už je to na nás.
Klára: Viděli jsme na týmové poradě videonahrávku. Víme o nich dost taktických věcí. Doufám, že předvedeme dobrý, kvalitní výkon.

Jsi spíše útočný nebo přihrávající typ smečařky?
Bára: Rozhodně útočný typ, protože jsem přešla z bloku na smeč. Na přihrávce si tolik nevěřím, v útoku mám určitě výhodu. Protože jsem vyšší postavy, tak se v útoku víc prosazuju.
Míša: Nevím, jestli se to dá takhle rozdělit. Smečařka musí být úspěšná v obou činnostech. Jsou dny, kdy lépe přihrávám, jindy útočím. Nejsem dvoumetrová lodyha, která složí každý míč. Takže asi spíše smečařka s kvalitní přihrávkou.
Kateřina: Jsem spíše útočný typ smečařky. Přihrávka zatím není tak jistá. Proto spoléhám na útočný úder.
Klára: Myslím si, že jsem útočný typ. Na smeči hraju od roku 2009. Předtím jsem hrála na postu univerzálky. Přihrávka je hodně náročná na techniku. Přesto si myslím, že ji zvládám.

Povězte mi něco o vašem volejbalovém vývoji…
Bára: Volejbal jsem začala hrát v Havlíčkově Brodě, trénovala mě mamka. Naučila mě volejbalovým základům a pak jsme přešla do kadetek. Tam mě vedl Radim Smejkal, pak jsem přešla do juniorek. V juniorkách trénoval Zdeněk Prodělal, poté jsem přešla do Brna. Tam mě hodně naučil a v hlavě srovnal Zdeněk Janoušek.
Kateřina: Hraju od začátku v Brně. Začala jsem hrát v přípravce. Poté jsem přešla do žákyň. Mou trenérkou byla paní Kašubová. Pak jsem přešla do kadetek. Letos mě trénoval Zdeněk Janoušek.
Míša: Začala jsem v klubu Špaček České Budějovice. Hrála jsem tam s holkama krajské soutěže. Pak jsem hrála za SK Hlincova hora. Trénoval mě Radim Trmal, hráli jsme extraligu. V kadetkách jsme se všichni volejbalově posunuli. Poté jsem odešla do Madety České Budějovice. Pod vedením pana Lundáka jsme získali titul.
Klára: Přípravku jsem začala v pražském Dansportu. V mladších žákyních mě trénovala paní Gavlasová. Poté jsem přešla do Olympu Praha. Na Olympu hraju již čtvrtým rokem. Letošní sezónu mě trénoval Miroslav Horáček.

Co je pro smečařku nejkrásnější pocit?
Bára: Když si přihraju výborně míč a složím ho na zem. Pro mě je také důležité, když se daří celému týmu.
Kateřina: Zaprvé, když si přihraje balón. A zabuší ho do válu.
Míša:Vydařený útok a na zem složený míč. Když má dobrý pocit z týmového výkonu.
Klára: Když podá v zápase dobrý výkon. Když má ze zápasu dobrý pocit.

Cítíte vzájemnou konkurenci?
Bára: Určitě, ale myslím si, že se v týmu navzájem podporujeme. Když se některé naší spoluhráčce nedaří, tak ji jdeme pomoci. Když se jí daří a je úspěšná, přejeme jí to. Ale zdravá konkurence v týmu rozhodně je, to je dobře.
Kateřina:Menší konkurenci mezi sebou cítím. Na hřišti si ovšem nezávidíme.
Míša: Zdravá konkurence v týmu zcela jistě je. Ale umíme se navzájem podpořit a povzbudit.
Klára:Určitě, konkurence existuje v každém sportu. Proč by neměla být i tady? Že bychom si záviděli, to ne.

Jak se přihrává v hale pro sedm tisíc diváků?
Bára: Žádné problémy s orientací jsme necítila, přihrávalo se mi dobře. Uvidíme, až se hala naplní, co to s přihrávkou udělá. Mám ráda vyhrocené situace, doufám, že budu přihrávat ještě lépe.
Kateřina: Dnes už to bylo lepší. První trénink bylo o zvyku. Velký prostor a ztížená orientace. Dnes už to bylo lepší.
Míša: Je to velký prostor, musíme si zvyknout. Druhý trénink se už přihrávalo podstatně lépe.
Klára: Zatím nevím, to uvidím v zápase. V prázdné hale bez diváků dobře.

Kam se v hotelu schováte, když přijde „ponorková nemoc“?
Bára: V koupelně, v nejkrásnější místnosti v hotelu, nebo v posteli.
Kateřina: V naší červeně svítící koupelně.
Míša: Zatím na mě taková těžká chvíle nepřišla. Bydlím s Herbi (Lucie Herbočková), volný čas často propovídáme. Prožíváme spolu chvíle volejbalové i ty nevolejbalové. Ponorkový stav na mě zatím opravdu nepřišel.
Klára: V pokoji, Verča chodí k holkám. Zatím jsem nepotřebovala žádnou volnou chvilku. Holky jsou totiž strašně moc fajn.

Děkuji za rozhovor a přeju hodně štěstí v dalších zápasech

Radek Krpač