Demokratický kapitán naší reprezentace Ondřej Hudeček je ve Francii spokojen a touží po tom, dostat se na mistrovství světa mezi šestnáct nejlepších

Ondřej Hudeček, kapitán mužské reprezentace a hráč francouzského Montpellier, o sobě tvrdí, že je spíše kapitánem do pohody, v konfliktních situacích mu je vždy na blízku Honza Štokr. V národním týmu i ve francouzské lize respektovaný levoruký smečař hodnotí dosavadní přípravu družstva na mistrovství světa a cíle, které jako kapitán týmu má.

Jak bys charakterizoval dosavadní přípravu na mistrovství světa?

Kvalitně obsazený turnaj v Polsku, který nám dal možnost měřit se s týmy světové špičky, nám ukázal, kde musíme ještě zabrat. Tři domácí zápasy s Tuniskem: Nezačali jsme slavně, ale to bylo možná naší nerozehraností, od druhého zápasu jsme začali hrát dobře. Našli jsme herní pohodu a mohli zkoušet různé varianty.

Bylo Tunisko pro vás ten správný soupeř pro přípravu na mistrovství světa? Bral bys lepšího soupeře?

Je pravda, že nás Tunisko moc neprověřilo, ale díky tomu dostali všichni hráči šanci předvést se na hřišti. Trenéři mohli zkoušet různé taktické varianty. Kanada nás jistě prověří více.

Jsi kapitánem družstva. Určitě sleduješ, jaká je nálada v týmu. Tak jaká tedy je?

Vše už směřuje k mistrovství světa. Všech šestnáct hráčů, kteří byli v přípravě, udělali maximum proto, abychom byli na mistrovství světa připraveni. Škoda, že na mistrovství světa nemůžeme odjet se čtrnácti hráči. Družstva lepší světové špičky určitě využijí startu čtrnácti hráčů. Myslím, že na mistrovství světa budeme unikátní.

Jako přihrávající levoruký smečař máš určité výhody a určité nevýhody. Zkus je popsat ..

Mám výhodu, že v postavení v zóně II mě nedělá problém útočit „z handy“. Hrál jsem v dětství na postu diagonálního hráče, takže v postavení s nahrávačem v zóně I, kdy má řada družstev problémy v tomto postavení útočit, my tento problém nemáme. Nevýhodou pro mě jako levorukého smečaře může být v zóně IV útočný rejstřík, který není tak bohatý, jako u pravorukých smečařů. Žádný jiný handicap však nevidím.

Jaký jsi kapitán reprezentačního družstva?

Jsem demokratický kapitán, který se snaží udržet v týmu dobrou náladu, ale řekne si své, pokud je nespokojen. Nejsem žádný velký řečník, jsem spíše do pohody. Vůdčími osobnostmi byli v národním týmu Martin Lébl s Michalem Rakem, teď se tento typ hledá. Drobek (Honza Štokr) je člověk, který nechce za žádnou cenu prohrát a řekne věci na pravou míru. V takových chvílích je mi nablízku.

Jsi hráčem francouzského Montpellier. Jak se žije ve Francii, jaká je francouzská liga?

Ve Francii jsem spokojen, přirostla mě k srdci. Přestože máme za sebou neúspěšnou sezónu, z pohárových ambic zbylo nakonec pouze dvanácté místo, jsem ve Francii spokojen. Kvalita francouzské ligy z důvodu finanční krize trochu klesla. Volejbalové kluby jsou často dotovány městy, ty mají menší rozpočty než dříve. Přesto je určitě kvalitnější než česká extraliga. Průměrný celek dokáže porazit i tým ze špičky tabulky, to dělá ligu atraktivní. Líbí se mi, že si Francouzi dokáží užít života, v Čechách se často setkávám se špatnou náladou. Vadí mi určitě francouzská nedochvilnost, nezodpovědnost a nedůslednost ve věcech, na kterých mi záleží. Ve Francii působím osmým rokem a jsem zde spokojen.

Který trenér ti dal nejvíce volejbalového umu ať už v mládežnické nebo dospělé kategorii?

Z mládežnických trenérů bych určitě vzpomněl na Pana Štarka v Ččských Budějovicích, který kromě mě vychoval pro českou extraligu také například Smrčku nebo Pittnera. V kadetských a juniorských kategoriích jsme sbírali úspěchy pod vedením trenérů Zacha a Scheichela. V dospělé kategorii mi nejvíce dal francouzský trenér Tillie, který mě trénoval tři roky v Cannes.

Jaký je tvůj týmový a individuální cíl pro mistrovství světa?

V médiích je prezentován cíl postup ze skupiny, touha je postoupit mezi posledních šestnáct. Mým individuálním cílem je naším výkonem upoutat v Česku volejbalovou veřejnost. Volejbal prý upadá a my jsme na mistrovství světa. Jinak týmové cíle řadím nad své osobní cíle.

Děkuji za rozhovor

Radek Krpač