Jan Štokr: Jednou z věcí, kvůli které jsem se rozhodoval hrát Světovou ligu, byla dobrá atmosféra

Návrat Jana Štokra do české volejbalové reprezentace je vítaným posílením na postu univerzála. Nejvíce bodující hráč základní části ruské Superligy patří k nejuznávanějším hráčům na světě a jeho útoky straší nejednoho soupeře. Přesto však zažije dvaatřicetiletý hráč v národních barvách zajímavou premiéru. Vůbec poprvé naskočí do duelů Světové ligy, ačkoliv už byl v nominaci v roce 2003. Teď se těší na svou první účast a věří, že dosáhne pocitu z dobře odvedené práce. 

Odehrál jste druhou sezónu v Rusku. Už jste si zvykl na tamní život?

V Rusku? To už jsem se těšil, až odtud budu pryč. (smích) Ta situace pro kluby není nejlepší. Jak ekonomická, tak asi i politická. Je to tam znát. Co jsem slyšel, když neberu ty nejlepší týmy, tak většina jich měla ekonomické problémy, takže to bylo znát hodně.

Končí vám smlouva. Už víte, co bude dál?

No, to ještě nevím. (smích) Ale pro letošní sezónu jsem se rozhodl ještě jít dohrát ročník do Kataru, protože ruský tým mě letos nezaplatil. Prodloužím si klubovou sezónu a budu hrát za tým Al Arabi. Bude to asi měsíční angažmá a pak se rovnou připojím k národnímu družstvu.

Letošní ročník Krasnodaru asi moc radosti nepřinesl, play-out jste jistě hrát nechtěli.

Tak to už je hlavně soutěž o ničem. Pak jsem se dozvěděl, jak byly rozdané karty, kdo tam měl být a kdo neměl. My jsme měli docela zaručený náskok. Hrají se dva turnaje po pěti zápasech. První část jsme odehráli v Nižněvartovsku, za týden se ještě bude hrát v Anapě, ale mě a brazilského nahrávače Marlona už vedení propustilo, protože jsme si za celý ročník už odvedli své. Mohli jsme tak jet o tři týdny dřív domů.

Stal jste se nejvíce bodujícím hráčem v základní části. Po stránce osobních výkonů jste se sezónou spokojený?

Asi ano. Jsem rád, že jsem byl vytížený a mohl jsem sbírat hodně bodů. S nahrávačem jsme byli dobře sehraní. V tomhle ohledu mi to svědčilo. Holt jsem bral víc tu zodpovědnost na sebe, protože když to řeknu upřímně, tak některým mým spoluhráčům to bylo asi jedno. Takže člověk musí být alespoň částečně spokojený, že se stal nejvíce bodujícím hráčem v takto silné lize. Nějaké dílčí uspokojení tam asi je, ale převládá to, že prostě ten tým nepracoval. Za mou kariéru to byl nejhorší celek, co se týká hráčského obsazení, ve kterém jsem hrál.

Bude to skoro rok a půl, co jste se naposledy objevil v reprezentaci. Jak se na návrat těšíte?

Docela jo. (úsměv) Budou tam nové tváře. Myslím si, že trenér dělá dobře, když zapracovává mladého Džavoronoka. Ještě jsem neměl možnost ho vidět hrát, ale slyšel jsem na něj jenom samou chválu. Nebo třeba i na Pfeffera z Karlovarska. Takže ano, na tyhle mladé kluky se těším, protože je neznám a mohou přinést svěží vítr do nároďáku. Ale těším se i na staré známé, se kterými jsem se v něm už dřív potkal. Světovou ligu jsem ještě nikdy nehrál, v roce 2003 jsem byl jen jako třináctý hráč. Je to pro mě osobní motivace, dá se říct splnění něčeho, co jsem si ještě nevyzkoušel. (úsměv)

Omlazenou reprezentaci berete tedy pozitivně?

Já si myslím, že ano. Takhle to funguje všude. Na čas jsme se někde zastavili, sestava byla nezměněná. Na minulém mistrovství Evropy jsme byli průměrným věkem nejstarší tým. Musí se to omlazoval a tihle kluci se musí cpát dopředu. Jak z pohledu reprezentace, tak z pohledu jejich, jestli chtějí vystřelit někam do zahraničí. Podle mě je konkurence neúprosná a jde o to, aby si manažeři a evropské kluby zase začali všímat českých hráčů.

Dohoda s trenérem Šmejkalem o tom, že budete k dispozici pro všechny zápasy Světové ligy, platí?

Jsme takhle se Zdeňkem domluveni. Byli jsme od začátku, jenom je v plánech ještě angažmá v Kataru, ale to Zdeněk věděl už předtím a chápal moji situaci. A měl by ji pochopit asi každý, protože jestli jste celý rok v nějakém týmu zadarmo, tak to moc na psychice a herní pohodě nepřidá.

Naposledy jste se v českém výběru objevil na postu přihrávajícího smečaře, což úplně vaše místo není. Už jste se bavili, jak tomu bude letos?

Nebavili, ale doufám, že tato epizoda už snad padla. Kdyby asi byla potřeba... Já nevím, teď na to asi neodpovím. Záleželo by na situaci, ale nemyslím si, že je to opravdu můj post. Jsou tam jiní kluci, kteří jsou specialisti na tuto pozici. Nerad bych se k ní vracel. Jestli pomohu s přihrávkou jako čtvrtý hráč, to jsem dělal celý rok, na to jsem zvyklý přihrávat ve třech pozicích. Ale jenom jako nouzovou situaci. Nemyslím si, že bych tam chtěl hrát.

Sám jste zmínil, že v kádru pro Světovou ligu už jste byl v roce 2003. Co pro vás tato prestižní soutěž znamená?

Motivaci. Je to soutěž, kterou jsem si nikdy nezahrál. Bude to zajímavé srovnání kvality týmů. Zápasy s Japonskem a Jižní Koreou, to bude takové zpestření, to je úplně jiný volejbal. Stejně rozdílný je i francouzský, na ten budou u nás specialisté ti, kteří tam hrají. Myslím si, že FIVB udělalo dobrý model soutěže. Jsem v ní nováček a uvidíme, jaké to bude. Na cestování jsem zvyklý z Ruska, tak to mi snad nebude dělat problémy.

V tomhle ohledu pro vás asi žádná novinka.

Ne, to vůbec ne. (smích) Po těch dvou letech ani trochu.

Reprezentanti minulý rok hodně mluvili o tom, že je proti Jižní Koreji těžké hrát, jelikož jejich styl je obtížně čitelný. Vnímáte ten asijský styl rovněž tak?

Nevím. Já jsem proti takovým týmům hrál snad naposledy v juniorské, nebo možná v kadetské reprezentaci. Teď to asi není otázka pro mě. Japonská a korejská liga šly v poslední době hodně nahoru, měl jsem možnost vidět nedávno tři zápasy korejské soutěže. Podle mě je na velmi dobré úrovni, protože všichni hrají strašně rychle. Na to si musíme dát pozor. Nesmíme se přizpůsobovat jim, ale spíš to chce soustředit se na svou vlastní hru a oponovat jim vlastním stylem. Nesmí nás vyplašit, že běhají kolem dokola, hrají různé oběhy. Chce to nejdřív demonstrovat naši sílu.

Vychází vám Francie jako největší favorit na postup ze skupiny?

Oni mají ten kádr suprově složený. Z vlastní zkušenosti vím, že mají i skvělého trenéra, Laurent Tillie pro mě byl jeden z nejlepších koučů, které jsem potkal. Jsou hodně vyrovnaní, mají kde brát. Když se jim někdo zraní, hned tam mají dvě tři adekvátní náhrady. V jejich sestavě najdete výborné nahrávače. Tenhle tým má dost velkou budoucnost. Někteří naši kluci s nimi určitě mají zkušenost, i když spousta hráčů z jejich národního týmu je rozeseta po celém světě. Myslím si, že to je opravdu hlavní favorit na postup.

Co vy byste považoval v takové skupině za úspěch?

Já chci být vždycky v reprezentaci co nejvíce spokojený se sebou. Mně se třeba vždycky dařilo na té klubové úrovni, ale v národním týmu jsem se buď trápil, nebo jsem ty výsledky čekal lepší, než nakonec byly. Takže bych chtěl být spokojený sám se sebou, ale i jako tým, abychom byli spokojeni s naší hrou. Uvidí se, na co máme, a kde se dá ještě zapracovat s ohledem na následné mistrovství Evropy. Dávat si teď nějaké cíle... Je na papíře, že bychom měli být lepší než Japonci a Korejci, musíme se s tím proto nějak poprat. Potom uvidíme, jak třeba s Francií. Musíme jít do každého zápasu s cílem vyhrát. A když na hřišti odevzdáme všechno a prohrajeme, to se holt stává. Důležitý je ten pocit z dobře odvedené práce.

Bude se hrát znovu v Českých Budějovicích, v Opavě a nově také v Liberci. Jak hodnotíte výběr měst?

Jelikož teď žiji kousek od Hradce Králové, tak mě dost mrzí, že se nebude poslední dvojzápas hrát tam. To jsem se docela těšil. V Českých Budějovicích je ale vždy vynikající atmosféra, lidé tam volejbalu rozumí, v Liberci to samé a v Opavě také. Takže si myslím, že je to krásně rozdělené do měst, kde volejbalu rozumí a chodí na něj. Doufám v dobrou atmosféru. Byla to jedna z věcí, kvůli které jsem se rozhodoval hrát Světovou ligu, protože tu jsem si v Rusku moc neužil. A chci si to nějak vynahradit. (úsměv)