S Alešem Holubcem o českém klubu ve francouzské lize a o dravém mládí v národním týmu

Český národní tým se v těchto dnech připravuje na reprezentační sezónu, která vyvrcholí dvěma mezinárodními akcemi. Tou první je Evropská liga v červnu a na začátku července, v té druhé bude tým Stewarta Bernarda bojovat s nejlepšími evropskými celky na Mistrovství Evropy 2013 v Dánsku a Polsku.

V týmu připravující se na Evropskou ligu patří mezi nejzkušenější hráče Aleš Holubec, hrající za francouzský tým z Nantes. Aleš Holubec nechce ponechat reprezentační formu náhodě, a tak se do přípravy zapojil ihned po skončení klubové sezóny. S Alešem Holubcem jsem se bavil o minulé sezóně o spolupráci s trenérem roku Martinem Demarem a o promarněné šanci hrát Světovou ligu.

Aleši, jaká byla minulá sezóna Nantes z tvého pohledu?
Klubový cíl jsme si splnili, protože jsme v nejvyšší soutěži třetí rok, tak jsme si nedávali cíle získat medaili, ale chtěli jsme se probojovat do play off a to se nám podařilo. Po základní části jsme byli dokonce na druhém místě, ale z důvodu finančních potíží klubu nám francouzská federace odebrala šest bodů, takže jsme do play off šli nakonec ze třetího místa. V play se začalo na palubovkách hůře postavených týmů, tři ze čtyř toho využili a do semifinále postoupila Paříž. Malou útěchou pro nás bylo, že postoupila až do finále ligy.

Přesto v tobě slyším spokojenost. Je to tak?
Ano, v Nantes jsem spokojen, jsem tam již třetí sezónu a prodloužil jsem smlouvu na další dva roky. Tím, že tým trénuje Martin Demar, tak se tam stále objevují noví čeští hráči, takže jsme takovým českým týmem ve francouzské lize a to mi vyhovuje.

Jaké to má výhody, když vás ve Francii koučuje Čech? Má to také nevýhody?
Výhodu to má v tom, že mezi trenérem a hráči není žádná jazyková bariéra. Pokud někdy nerozumíme, co od nás Demi chce, klidně přejde do češtiny a vysvětlí nám to mateřským jazykem. Martin Demar je bývalým skvělým blokařem, takže mi s úlohami na hřišti v této pozici velmi pomáhá a radí. Nevýhodou může být to, že jsem ve Francii již třetí sezónu a protože jsem obklopen českým trenérem a českými hráči, pokrok v řeči jsem zatím neudělal tak výrazný, jak bych si představoval.  Přestože hrajeme ve Francii, určitě jsme více na očích českých médií, protože Demi je hodně v kontaktu s českými novináři, zatímco jiní hráči hrající ve Francii přijedou do Česka a co sami řeknou, to platí.

Proč jsou Češi ve Francii tak dobrým dovozním artiklem?
Myslím si, že je to tím, že Češi ve Francii odvádí skvělou práci. Týmy se o nás hodně perou, protože se mohou spolehnout, že odvedeme svou práci až do konce sezóny. Nejsme zranění, staráme se o sebe, protože si moc dobře uvědomujeme, že nás to živí, podáváme stabilní výkony a to až do konce sezóny. Kvůli tomu si nás tu váží.

A co soukromý život ve Francii?
Já jsem velmi spokojen. Manželka Laura dostala nabídku hrát v Nantes a tenkrát mužský tým postoupil do Pro A, tak jsem přestoupil do Nantes také. Myslím si, že si mě tu váží, protože jsem jediným hráčem, který tu po dobu působení týmu v nejvyšší soutěži zůstal. My jsme s Laurou v Nantes velmi spokojeni, přestože manželka po třech letech z týmu odchází, ale bude hrát v týmu, který je od Nantes vzdálen pouze sto kilometrů. Oba děláme svůj koníček a můžeme být spolu, to je přeci skvělé.

Teď tedy národní tým. Patříš tu mezi nejzkušenější hráče. Co se změnilo v národním týmu příchodem zahraničního trenéra Bernarda?
Myslím si, že si každý dlouhodobě uvědomoval, že národní tým se musí obměnit.  Hráči, kteří sem přišli, tak na sobě velmi tvrdě pracují, chtějí uspět a chtějí se před trenérem předvést, aby si tu nominaci zasloužili, což vidím jako velké plus. Dříve často platilo, kdo odehrál dobrou sezónu v klubu, bude i v nároďáku. To se změnilo, Stewart dává až na momentální formu a práci v tréninku, což se mi líbí.

Někteří zkušení hráči po náročné klubové sezóně odpočívají. Ty nepotřebuješ odpočinek?
Jo, jo, manželka, spoluhráči i vedení klubu se mě snažilo přesvědčit, abych minimálně po dobu Evropské ligy odpočíval, ale Stewart Bernard na začátku svého působení jasně řekl, že kdo odmítne reprezentaci, toho prosit k návratu nebude. Já jsem to vzal vážně, pokud chci hrát na mistrovství Evropy, tak k tomu patří i Evropská liga. A celou svou hráčskou kariéru k tomu přistupuji tak, že pokud mě nic nebolí, tak trénuju naplno a musím být rád za to, že zdraví slouží. Nejsem jeden z typů hráčů, kteří budou sedět doma a spoléhat na to, že forma v srpnu přijde.

Jak důležité je pro vás po neúspěšném vystoupení v minulém roce postoupit na letošní Final Four Evropské ligy, když hlavním cílem je uspět na mistrovství Evropy?
Vrátím se k minulému ročníku Evropské ligy. V minulém roce se postavil výborný tým, který se bohužel musel rozdělit na dvě skupiny, jedna hrála Evropskou ligu a druhá se připravovala na kvalifikaci na olympijské hry. Na olympiádu se nepostoupilo, ale v Evropské lize jsme měli postoupit do Final Four, protože byla velká šance postoupit do Světové ligy, a ten dnešní nároďák by asi také vypadal jinak. To je škoda, to mě mrzí. Možná by se měli zamyslet i zástupci největších federací a nedávat do jednoho termínu dva důležité turnaje. Teď je to tak, jak má být. Mladí hráči v Evropské lize a koncentrace na mistrovství Evropy.

Děkuji za rozhovor.

Radek Krpač