Zdeněk Sklenář: Rád hledám slabé a silné stránky týmu

Dlouho hrál sám aktivně volejbal, pak si ho ale k sobě vytáhl brněnský kouč Aleš Novák a po jeho boku se krůček po krůčku jeho velký koníček postupně přeměnil ve stálé zaměstnání. Zdeněk Sklenář se vypracoval nejenom v dobrého trenéra, ale i výborného statistika, proto si ho k sobě pravidelně povolává reprezentace mužů i žen juniorek. „Statistik je nedílnou součástí každého realizačního týmu, ať už při přípravách na soupeře nebo v analyzování výkonu vlastního družstva,“ popisuje Zdeněk obor, ve kterém patří k těm nejlepším v České republice.

Jsi více trenér nebo statistik?

"Momentálně jsem asi víc statistik, ale také jsem si přičichnul k trenérské prácí. Začalo to před 5 lety, když jsem odešel z Králova Pole do Švýcarska, kde jsem dostal důvěru a i trenérství se stalo  součástí mé práce."

Co Tě přivedlo právě do Švýcarska?

"Byla to shoda náhod, protože jsem ve zkouškovém období nesplnil poslední zkoušku a najednou jsem musel oddalovat státnice a nevěděl jsem, co ten rok budu dělat. Tak jsem po známých začal zjišťovat, jaké jsou možnosti. Přes juniorský národní tým se znám s trenérem švýcarských juniorek, který v tu dobu vedl tým Franches-Montagnes a zrovna jim odešel asistent, resp. statistik – takže jsem ho nahradil."

Jak dlouho jsi tam zůstal?

"Celkově jsem tam byl dva roky – po Franches-Montagnes následoval klub Volley Köniz. A poté jsem se vrátil zpátky do Králova Pole."

Momentálně už ale Královo Pole Tvým mateřským klubem není, jaké jsou Tvé plány pro příští sezónu?

"Na to je ještě brzy, momentálně se plně věnuji národnímu týmu mužů."

Letos jsi byl znovu jmenován statistikem reprezentačního týmu, jak ses k této práci dostal?

"Dostat důvěru na postu reprezentačního statistika je velká čest, ale i zodpovědnost. K prvnímu kroku mě vybídl Aleš Novák v roce 2008, když si mě vybral k národnímu týmu kadetek a rok poté k národnímu týmu juniorek. V tomto období už mě občas povolal trenér Jiří Šiller k výpomoci u reprezentace žen. Ale natrvalo k seniorskému volejbalu jsem se dostal až za trenéra Stewarta Bernarda, kde jsem dělal druhého statistika a vedoucího týmu nebo jak by řekl Ondřej Boula „kancelářskou krysu“. Dále jsem pokračoval s trenérem Zdeňkem Šmejkalem a nynějším trenérem Miguelem Falascou."

Na který turnaj s reprezentací nejradši vzpomínáš?

"Turnaje, které mně přirostly nejvíce k srdci, jsou dva: z těch mládežnických Mistrovství Evropy juniorek v roce 2010 v Srbsku, kde jsme získali stříbrné medaile. Stejné umístění se pak opakovalo s mužským týmem ve finálovém turnaji Evropské ligy v roce 2013 v Tureckém Marmarisu."

Statistik musí při zápase umět rychle a správně vyhodnotit všechny situace, dá se to zvládnout v pohodě?

"Člověk musí psát a psát, aby se do toho dostal a zrychlil reakce a různá rozhodování, to je na tom asi to nejdůležitější. Tu nejtěžší práci za nás ve statistice dělá program a já jsem de facto jenom operátor, který tam vkládá údaje. Každá činnost a každá kombinace je přednastavená. Nejdůležitější je, aby člověk uměl psát co nejvíce prsty a dokázal sledovat hru, rychle vyhodnocoval hlavně nestandardní situace a bez většího zpoždění je pak zadal do počítače."

Co všechno má na starosti statistik během přípravného měsíce národního týmu?

"Hlavní náplň je rozdělena na dvě části. Na tréninku je to příprava technických pomůcek, zpožděného videa a scoutování tréninků. Druhou částí je pak vyhledávání zápasů našich soupeřů a následná příprava dat ke zpracování."

Světová liga je téměř za dveřmi – jak ze své pozice hodnotíš dosavadní přípravu kluků?

"Příprava je velmi intenzivní a kluci se s nadělenou porcí perou statečně, ale času na přípravu moc nemáme, a tak i nejmenší rozdíly mohou rozhodovat."

 

Autor: Ing. Barbora Mertová