Trenérský notes 29. díl: Nestandardní útočné kombinace

V dnešním díle trenérského notesu si přiblížíme útočné kombinace po dobré přihrávce (+A1 a +A2), které (zpravidla) vychází z nestandardního postavení přijímací formace. Výchozí postavení celého družstva pak determinuje možnost útočných kombinací a pozic jednotlivých útočníků, jejichž cílem je překvapení obrany.

V tomto článku se budeme zabývat pouze postaveními, ve kterých přihrávají 3 hráči (zpravidla 2 smečaři a libero). Cílem „jiného“ postavení pro příjem není ukrytí nebo ulehčení příjmu útočícímu (hůře přijímajícímu) hráči, ale vytvoření prostoru pro překvapivou útočnou kombinaci.

Jednotlivá schémata jsou řazena dle jednotlivých postavení nahrávače s popisem postavení přijímací formace a následné útočné kombinace včetně jejich výhod i omezeních. Modrý diagram ukazuje „standardní“ postavení, útočné kombinace zde naznačené jsou pouze orientační a v žádném případě neznamenají všechny možnosti pro útok. V červeném diagramu je pak znázorněna popisovaná situace.

N2

Cílem této změny v přijímající formaci je postavení předního smečaře, který přijímá v zóně I a útočí ze zóny II. Především v ženském volejbale se jedná o velmi překvapivý útok. V případě drobné nepozornosti obrany bývá zpravidla útok veden proti jednobloku nebo na bez blok.

Nevýhodou tohoto postavení je nestandardní útok pro blokaře z vynucené vysoké nahrávky v případě špatného příjmu, stejně tak i útok diagonálního hráče ze zóny VI. V případě, že soupeř vybere náš útok, i nutnost delšího přesunu pro zaujetí výchozího postavení pro obranu. 

 

N2 – U5

V tomto postavení opět útočí smečař ze zóny II, ale působí zde v roli vějičky, kde spolu s blokařem, který útočí před nahrávačem, na sebe strhávají pozornost a uvolňují prostor pro diagonálního hráče, který útočí ze zóny V. Při této útočné kombinaci je důležité, aby diagonální hráč, který by měl útočit proti nekompaktní obraně, byl i silným útočníkem z „hlavního kůlu.“ Velmi důležitá je i organizace obranné činnost, resp. založení obrany, v případě útoku, který neskončí bodem, neboť v nestandardních postaveních jsou po útoku jak hráči přední, tak i zadní řady.

 

N3

V tomto postavení si ukážeme situaci, ve které hraje klíčovou útočnou roli blokař, který se nepřesouvá do pozice před nahrávače, ale útočí za hlavu z vystřelené nahrávky. Drobným omezením je v tomto případě „vynucený“ útok diagonálního hráče ze zóny VI.

 

 N4

Jedná se o podobný princip, který byl popsán u postavení N2. Opět nám jde o překvapivý útok ze zóny II smečařem. Se všemi výhodami i omezeními, ke kterým můžeme přidat i to, že ze zóny II útočí S2, který zpravidla z této zóny vůbec neútočí. Navíc postavení libera na příjmu v zóně V může snáze upoutat pozornost soupeře.

I v tomto postavení lze zvolit variantu s útočícím diagonálním hráčem ze zóny V. Opět zde platí principy uvedené v postavení N2 – U5. Diagonální hráč navíc musí pro přípravu na útok provést delší a pro něj nezvyklý přesun.

 

 N1

Jedná se o úpravu postavení, při kterém přijímá přední smečař v zóně V. Smečař pak při ÚK volí libovolný útok ze zóny IV, blokař útočí za hlavou nahrávače útok z jedné nohy, a diagonální hráč útok 1 nebo 4. Jedná se o variantu hojně využívanou ženskými týmy amerických univerzit. Výhodou je, že smečař útočí ze „svojí“ zóny IV, soupeřově obraně může činit problémy nestandardní postavení útočníků i předem skryté možné útočné kombinace, stejně tak i hůře bránitelný útok z jedné nohy. Drobným omezením je pak náročnost na souhru nahrávače a diagonálního hráče při útoku středem, stejně tak i „vyřazení“ z útoku, zpravidla, nejsilnějšího útočníka (diagonálního hráče) při špatném příjmu.

 

 

Autor: Ing. Ondřej Foltýn