Trenérský notes 59. díl: Pozornost a její vliv na výkon

Sportovní výkon ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z těch, který občas bývá opomíjen, je pozornost. Jaký má vliv na sportovní výkon? To nás bude zajímat v dnešním článku.

Proces pozornosti nás provází celým životem, a „utkáváme“ se s ním každým okamžikem. Co vlastně pozorností rozumíme a jaké má vlastnosti? Pozornost je jednoduše řečeno zaměřenost vědomí na něco. Je spojena se třemi důležitými charakteristikami:

•  mysl je zaměřena na jeden podnět („směr“)
• je nedílně spjata s vědomím
• omezuje všímavost k jiným podnětům

Vzhledem k omezené kapacitě vnímání (nebo zpracování) nás mysl při zaměření pozornosti na jeden podnět automaticky nutí k omezení pozorností k jiným podnětům (nevšímavost). Čím jednodušší je podnět, na nějž zaměřujeme mysl, tím více ostatních podnětů můžeme současně zaznamenat. Při rozcvičení před zápasem je například hráč tak schopen vnímat, kdo přišel do hlediště nebo jakou barvu oblečení má rozhodčí, naproti tomu při vybírání tvrdého úderu soupeře je mysl tak silně zaměřena na útočníka a míč, že ostatní podněty ignoruje.

Paralelní vnímání (zaznamenání více podnětů) je možné, ale pouze ve fázi identifikace podnětu. Při následném výběru reakce je toto vnímání již značně omezené a ve fázi programování pohybu se případné reakce na různé podněty vzájemně ruší. 

Pozornost tedy vykazuje v jednotlivých fázích různé charakteristiky:

1. Fáze identifikace podnětu

Lidská mysl je schopna zaměřit pozornost na více podnětů. Čím je podnět jednodušší, tím více podnětů jsme schopni současně zaznamenat či všimnout si více detailů. Při přílišném zaměření pozornosti na konkrétní podnět může nastat jev selektivní slepoty, kdy přehlédneme jinak na první pohled naprosto zřejmý podnět. Pokud například zaměříme pozornost na nahrávku a útočící smečařku, tak našemu vědomí unikne fakt, jaký útok rozebíhala blokařka a jaký diagonální hráčka. 

Dalším omezujícím faktorem v této fázi je délka udržení pozornosti. Čím déle hráči musí držet pozornost, tím je jejich vnímání méně přesné.

 2. Výběr reakce

Při výběru reakce se rozhodujeme buď vědomě nebo automaticky (bez vědomé pozornosti). Pro názornost obou uvedených situací si uveďme činnost v obraně vybírajícího hráče ve chvíli, kdy útočník místo předpokládaného tvrdého útoku zvolí útok „ulívka“:

Začátečník nebo méně zkušený hráč „přemýšlí“ k čemu došlo a jak má reagovat. Nejprve zjistí, že míč bude padat za blok, musí vybrat správnou reakci a následně zahájit pohyb. Toto řešení zpravidla však přijde příliš pozdě a hráč míč nevybere, v extrémních případech dokonce tak pozdě, že vybírající hráč na tuto změnu nezareaguje a pohyb k míči ani nezahájí. Vědomé zpracování je tedy:

1. pomalé
2. náročné na pozornost
3. sériově organizované (po dokončení jednoho úkonu následuje další)
4. ovládané vůlí, a tedy lehce narušitelné

Zkušený hráč reaguje jinak. Změny situace si všimne velmi často ještě před tím, než se útočník dotkne míče, tuto situaci rychle analyzuje a vybere řešení, které automaticky a s minimální časovou prodlevou realizuje a ulívku vybere. Zkušený hráč si díky dlouhodobému tréninku i počtu odehraných utkání podobnými situacemi již mnohokrát prošel. Na základě minulých zkušeností umí danou situaci včas správně „přečíst“. Výše popsané automatické zpracování (bez vědomé kontroly) je:

1. rychlé
2. nenáročné na pozornost
3. paralelně uspořádané (můžeme řešit více úkonů souběžně)
4. probíhá bez volní kontroly (někdy i na úrovni nevyhnutelné reakce)

 3. Realizace řešení (programování pohybu)

V poslední fázi již dochází k programování pohybu a jeho realizaci. Zkušení hráči si vybudovali určitou baterii pohybů a jejich pohyb je pro určité situace „předprogramován“. Tito hráči reagují výrazně rychleji i při této fázi, neboť zkušený hráč, na rozdíl od začátečníka, má všechny pohyby již zautomatizované a nemusí se tak soustředit, jak pohyb realizovat (na vnitřní prostředí), ale koncentruje se především na činnost protihráčů a spoluhráčů (vnější prostředí).  

Do této fáze také patří reakce na „fintu“, tedy klamný pohyb soupeře. Blokař například naznačí pohyb na jednu stranu, ale přesunuje se na druhou nebo útok č. 1 změní na útok č. 8. Pokud přijde druhý (reálný) podnět při zpracování reakce obránce na první (klamný) podnět, může být druhá reakce značně zpožděna. Aby byla finta úspěšná, musí být pro protivníka zřetelná a věrohodná, současně musí být doba mezi prvním (finta) a druhým podnětem (realita) v intervalu 60 – 100 milisekund. Pokud je tato doba kratší, vyhodnotí protihráč oba dva pohyby současně a reaguje (zpravidla) jedním složitějším pohybem. Pokud je tato doba naopak delší, tak zkušený protihráč má čas přečíst fintu a reaguje až na druhý (reálný) podnět.  

Závěry:

• hráči jsou schopni vnímat více jednoduchých podnětů zároveň, proto se nebojme toto vnímání rozvíjet
• doba udržení pozornosti hráčů je omezena a s časem a náročností klesá, musíme toto mít na paměti při sestavování tréninků
• pro volejbal je nutné dospět tréninkem k automatickému zpracování výběru reakce (hráči musí mít výběr, ale i pohyby, zautomatizované)

Autor: Ing. Ondřej Foltýn

Literatura: Schmidt R. A., Lee T. D., Motorické učení a výkon, Mladá Fronta (2019)