Ostravské matiné

Uznávám, slovo matiné vystihuje moji pracovní návštěvu v Ostravě, pouze částečně (matiné = koncert, představení nebo slavnost konaná dopoledne), ale jako první mě ten výraz napadl, a určitou slavnost volejbalu se jednalo rovněž.

Kadetský turnaj dívek za účasti polských klubových družstev a kadetské reprezentace ČR v hale na Varenské a turnaj čtyř českých a čtyř polských kadetských chlapeckých družstev v rámci tzv. příhraničního styku v krásné hale v Dubině, byly cílem mé cesty. Oba turnaje přinesly rozdílné dojmy. A protože bych nechtěl psát nějaké litanie, shrnu základní poznatky:

1. O dívky v zásadě nemusíme mít strach, pokud si to sami nezkazíme. Máme relativní dostatek somaticky vhodných hráček, je na nich vidět jasná stopa dlouhodobého tréninku, u jednotlivých družstev (viděl jsem Ostravu, Olomouc, Brno, ale i třeba Nový Jičín) se projevují příznaky solidní organizace hry. Samozřejmě, množství chyb je úměrné věku. Řekl bych však, že je patrný posun ve vnímání tréninku správné techniky, jako nutného předpokladu volejbalového výkonu.
2. Reprezentaci jsem viděl v jednom zápasu. Myslím, že zatím nenašlo nahrávačku. Líbila se mi útočně diagonální hráčka (po jménech začnu pátrat později). Na družstvu je zatím patrná určitá syrovost, ale má ještě rok tréninku k dobru a trenér Mitáč byl vždy zárukou kvalitní práce. Myslím, že nemusím opakovat, jak nutný je úspěch v jakékoliv kategorii.
3. Turnaj dívek vyhrála Ostrava a musím přiznat, že se mi družstvo líbilo. Již nějaký čas se ukazuje, že duo Olymp a Brno by si ostravského nástupu mělo všimnout, aby nepřišlo o nadvládu.
4. Našim chlapeckým týmům jistě nechybí nadšení, ale připadalo mi to, jako kdyby spadl každý český hráč, kterého jsem tam viděl, z jiné planety, přesněji řečeno, jakoby každého jednotlivého hráče trénoval jiný trenér, tak se lišili v technice provádění herních činností. Naproti tomu Poláci, jakoby vypadli z nějaké mašiny na sériovou výrobu.
5. Jeden z organizátorů pan Mach, mě posadil k panu Kowalskemu, abychom si vyměnili dojmy. Já jsem ex-trenér české reprezentace a on je „pouze“ trenérem kadetského výběru z Rybniku, ale raději jsem pokorně poslouchal. Zaujaly mě dvě věci. Zaprvé věta: „nikdo dnes ve volejbalu nemůže objevit Ameriku, ale kdo se nechce učit a vyvíjet nemá šanci“, to říká naprosto skromně trenér ze země mistrů Evropy. Zadruhé bylo z jeho řeči patrné, že on a ani ostatní Poláci nemají problém s tím, někam patřit, být součástí něčeho, něčemu se dobrovolně podřizovat. To jim musíme závidět. Asi se tam taky hádají, jako všude na světě, ale zdá se mi, že pocit sounáležitosti jim nechybí.
6. Na závěr chci vyzvednout práci obou pořadatelů. Pěkně zorganizované, milé, přívětivé, příjemné pobýt.

PaedDr. Zdeněk Haník PhD., vedoucí Metodického úseku ČVS