Metodický dopis č. 22 - Kondiční (sportovní) příprava dětí a mládeže I.

Kondiční příprava je nedílnou součástí celoroční přípravy vrcholového hráče beachvolejbalu. Pomáhá mu dosáhnout nejen maximálního herního výkonu, ale zároveň udržuje jeho tělo v kondici a kompenzuje přetížení určitých svalových skupin.

V posledních letech se ukazuje, že konkurence je v mládežnických kategoriích (v zahraničí i u nás) stále větší a výkonnostní rozdíly mezi hráči se naopak zmenšují. Většina juniorských hráčů zvládá velmi dobře jak technickou, tak i taktickou přípravu. Pokud jsou rozdíly v těchto oblastech minimální, může o výsledcích rozhodovat právě kondiční připravenost hráče a celého týmu.

V tomto a následujících metodických dopisech se budeme snažit seznámit se základními principy postupu v kondiční přípravě u jednotlivých věkových kategorií.

V prvopočátku se zaměříme na nejmladší věkovou kategorii hráčů, kterou volejbal i beachvolejbal definuje jako věkové období 3-6 a 6-9 let. U dětí této věkové kategorie budeme používat místo termínu kondiční přípravy, přípravu všestranného pohybového rozvoje, který lépe charakterizuje rané sportovní období.

V dalších dopisech rozebereme kategorii 10-11 let a 12-13 let („zlatý věk motoriky“) a budeme se věnovat i dospívající kategorii 14-15 a 16-19 let.

 

Hlavní úkoly sportovní přípravy můžeme charakterizovat takto:

• Zdokonalování všestranného pohybového základu a rozšiřování počtu osvojených pohybových dovedností.
• Rozvoj pohybových schopností v nejrůznějších proměnlivých podmínkách.
• Rozvoj speciálních pohybových dovedností v závislosti na daném sportu a věku sportovce.

 

Charakteristika sportovní přípravy pro věkovou kategorii 3-6 let

Motto: zábavně, radostně, efektivně, v pohybu a šetrně ke zdraví

V tomto věku ještě není zcela vyvinutý motorický nervový systém dítěte, proto je nezbytné, abychom děti správně vedli a nechtěli po nich věci, které pro ně mohou být velmi obtížné a někdy i nesplnitelné. Pro děti jsou charakteristické nadměrné a nadbytečné pohyby, které vedou k neekonomičnosti pohybu. Děti jsou takřka neunavitelné a mají velmi rychlou regeneraci. Ve sportovní aktivitě většinou pokračují, dokud se úplně neunaví nebo dokud je nepřestane bavit.

Typické pro toto období je běhání, skákání, házení, chytání, šplhání a houpání. Děti až na konci tohoto věkového rozmezí zvládají spojování pohybů. Mezi příklady patří chytání a házení, rozběh spojený s odhodem, driblink a chycení.

 

Specifika jednotlivých aktivit k rozvoji síly, vytrvalosti, rychlosti, koordinaci a flexibilitě u věkové kategorie 3-6 let

Rychlost dětí u věkové kategorie 3-6 let

Děti zatím nerozlišují rychle a pomalu, pohybují se, jak nejrychleji umí. Při cvičení napodobují trenéra a starší děti. Rozvoj rychlosti je vhodné volit formu her (například: honěná, uhýbaná, vybíjená, na indiány a kovboje, míčové války a dobývání území).

Koordinace dětí věkové kategorie 3-6 let

Soustředíme se na rozvoj prostorové orientace, reakční schopnosti a rovnováhy. Při tréninku využíváme kladiny, žebřiny, opičí dráhy, lana, zařazujeme balanční pomůcky, overbally. Postupujeme od jednoduchých pohybů ke složitějším pohybovým řetězcům.

Síla dětí u věkové kategorie 3-6 let

Volíme aktivity, které jsou součástí běžného života dětí, jako je například zvedání, přenášení, šplhání, lezení na předměty, houpání.

Vytrvalost dětí u věkové kategorie 3-6 let

Zatím neřízená, dokud něco děti baví, tak to dělají, až se unaví, sami přestanou.

Flexibilita (ohebnost) dětí u věkové kategorie 3-6 let

Zařadit jako součást pohybových aktivit a her.

 

Co by se děti ve věku 3-6 let měly učit a jaké sportovní dovednosti by měly zvládat?

Velmi důležitým aspektem sportování takto malých dětí je všeobecná příprava, kde je kladen důraz na všeobecný rozvoj celého těla. Velkou roli zde hrají rodiče a jejich aktivita v oblasti podpory dítěte ke sportovním činnostem.

Níže jsou popsány příklady, které jsou ověřeny v tréninkové praxi u dětí trénující beachvolejbal.  Děti tyto cviky a pohyby mohou pravidelnou sportovní přípravou zvládnout. Pokud některou činnost nezvládají, neznamená to, že jsou nešikovné nebo že jste tréninky připravili špatně. Berte následující příklady jako pomůcku:

Základy sportovních her: házení a chytání malých i větších míčů, kopání do míče apod.

Základy gymnastiky: stoj na 1 noze, poskoky na 1 noze, kotoul vpřed do dřepu bez opory paží, kolébka do sedu skrčmo bez pomocí rukou, kotoul vzad s dopomocí, sudy s dopomocí, stoje na rukou s dopomocí, kruhy pažemi, rovnovážné cviky s výdrží 2-3 sekund, silové cviky jako jsou vzpory, podpory do 15 sekund výdrže (formou hry) a skoky přes švihadlo, vpřed a vzad snožmo i s meziskokem

Základy plaveckých dovedností: základy plaveckých stylů, skoky do vody, potápění

 

Kdo si hraje, nezlobí a své tělo rozvíjí – tipy zkušeného trenéra malých dětí.

Jak zaujmout děti v předškolním věku? A jak pro ně koncipovat tréninkový proces? To jsou klíčové otázky prakticky pro každého trenéra, který s touto kategorií pracuje.

Z trenérského hlediska je vedení této věkové skupiny velmi náročné. I když má trenér připravený sebelepší trénink, děti ten den nemusí chtít zrovna třeba házet, ale raději běhat po opičí dráze. A proto platí více než kdy jindy: Nebojte se změn během tréninku a improvizujte. Připravte si ke každému novému cvičení nebo hře poutavý příběh, který děti vtáhne do děje a nadchne je pro sportovní činnost. Zařazujte hry nesoutěžního charakteru bez pevnějších pravidel. Děti nejlépe objevují své dovednosti formou her. Nepotřebují srovnání, kdo je vítěz a kdo je poražený. Pravidla během her upravujte a přizpůsobujte.

Děti se nejrychleji učí napodobováním. Proto čím jsou mladší, tím trenér častěji provádí ukázku pohybu, než vysvětluje.

 

Zpracoval Mgr. Jan Chalupa, PhDr. Rostislav Vorálek, Ph.D.