Ondřej Perušič a David Schweiner o svém tureckém úspěchu, zábavném cestování i turnaji v Ostravě!

Společně zažívají sezonu snů. Už nemusí řešit starosti, jestli projdou kvalifikací nebo jestli se na turnaj vůbec dostanou. 22. beachvolejbalovým párem na světě jsou v tento okamžik Ondřej Perušič a David Schweiner, kteří získali stříbro minulý víkend na FIVB 3* v tureckém Mersinu 2018. Společně jsme se pobavili nejen na téma úspěšného začátku sezony, ale i na kouzla jejich cestování nebo jak se těší na Světovou sérii beachvolejbalu v Ostravě!

Ahoj Ondro, ahoj Davide. Jste zpátky doma po zisku stříbrné medaile z 3*hvězdičkového turnaje Světové série beachvolejbalu FIVB v tureckém Mersinu. Jaké jsou dojmy z tohoto úspěchu?

Ondra: „Ahoj, je to samozřejmě super pocit. Asi až časem nám dojde, jak veliký úspěch se povedl, teď je to takové prvotní nadšení. Musíme to pořádně oslavit, ale asi až po turnaji v Brazílii příští týden, protože pak bude delší období volna. Byť třeba byly největší hvězdy na jiném turnaji v Kalifornii, tak tady byl turnaj hrozně vyrovnaný a mohli jsme skončit stejně tak 25. jako druzí. Takže si hrozně vážíme toho, že se všechno sešlo a povedlo se nám odehrát turnaj takhle dobře."

My jsme spolu komunikovali už v průběhu turnaje. Davide, říkal jsi, že nevíš, jak popsat svoje pocity z druhého místa. Změnilo se na tom něco s odstupem času?

David: „Přímo po zápase byly naše pocity spíš negativní nebo minimálně dost smíšené. Věděli jsme, že náš finálový soupeř byl hratelný, skóre tomu napovídalo. Dva sety byly vždy jednostranné, tie-break vyrovnaný a rozhodovaly maličkosti. Bohužel, pár našich drobností rozhodlo, že Rusové vyhráli. Ale takhle zpětně, druhé místo bychom před turnajem rozhodně brali."

Ondro, po vyhraném čtvrtfinále jsi prozradil, že už čtvrté místo by byl úspěch, ale předpokládám, že ambice jdou s každým vyhraným zápasem nahoru. Když se oddálím od samotného turnaje, společně zažíváte dost povedenou sezonu. Z čeho tak najednou?

Ondra: „Bude to začínat už kvalitní přípravou, i první turnaje, co byly v lednu, se nám povedly. Řekl bych, že za tím bude určitě práce, kterou jsme odvedli jak s trenérem Andreou Tomatisem, tak s Valeriem Vaccarem, naším kondičním trenérem. Druhá věc bude, že na většině turnajů, hlavně na těch větších, patříme k outsiderům. To znamená, že můžeme hrát bez tlaku, spíš si to užíváme. Například v Xiamenu, když jsme postoupili z kvalifikace, věděli jsme, že náš prvotní cíl už jsme splnili, že potkáme spoustu kvalitních týmů a že nemáme co ztratit. Pak se samozřejmě hraje daleko lépe a povedlo se nám díky tomu překvapit několik favoritů. Jsme tedy neokoukaná dvojice, asi i neznámá, to znamená, že na nás není tolik týmů třeba do detailu připravených. Naopak nás Andrea většinou připraví dobře takticky na všechny týmy. Ukáže se v průběhu sezony, jestli jsme schopní udržet takové výsledky delší dobu, nebo jestli to byly jen jeden dva povedené měsíce a my zase zaplujeme zpátky tam, kde jsme se pohybovali třeba vloni."

Když se vrátím k otázce ambic, jakým způsobem se posunuly vaše turnajové cíle? Přeci jen, jako 22. dvojice s několika povedenými turnaji v řadě, nemusíte postup z kvalifikace příliš řešit.

Ondra: „Na jednu stranu určitě se naše ambice zvětšily, když teď budeme začínat v hlavních soutěžích i na velkých turnajích. Rádi bychom postoupili ze skupiny a jakýkoliv další vyhraný zápas by byl super úspěch. Na druhou stranu musíme trochu brzdit vlastní nadšení, to pořadí se hodně mění, stačí jeden dva povedené turnaje, jako v našem případě, a člověk se posune z poloviny kvalifikace do hlavní soutěže. Až dlouhodobé výsledky ukáží, jestli máme na to hrát pravidelně hlavní soutěže a postupně si ambice zvyšovat nebo jestli se po pár turnajích nepropadneme zpátky na špici kvalifikace, kde budeme muset zase potvrzovat, že na hlavní soutěž máme. Takže ambice na turnajích, kde teď začínáme v hlavní soutěži, jsou postoupit ze skupiny, ale pořád nejsme pod tlakem, pořád jsme oproti jiným týmům v hlavní soutěži v roli outsiderů. Oni jsou favoriti, my si zahrajeme proti dobrým týmům, můžeme je zkusit překvapit a užít si zápas. To je samozřejmě ta lepší pozice, daleko těžší je pak výsledky obhajovat a zvlášť pak proti týmům, jako jsme my, které nemají co ztratit. Tohle asi pak odlišuje týmy z úplné špičky, oni dokáží vysoké výkony předvádět pořád a potvrzují, že tam patří, zatímco další páry dokáží občas někoho překvapit, ale pak prohrají s daleko horším týmem."

Jste momentálně v sérii tří turnajů, kdy jste odehráli turnaj v Číně, 5. místo, teď Turecko, kde jste byli druzí, a za pár dní letíte do Brazílie. Jak náročné je cestování napříč celou zeměkoulí v tak krátkém období?

David: „Řekl bych, že i za normálních okolností je to velice náročné, a pokud čte někdo naše příspěvky na Facebooku o našem stylu cestování a organizování, tak ví, že si to ještě komplikujeme i my sami.“

Ondra: „V našem podání je cestování ještě delší než by muselo být, dražší a zároveň zajímavější.“

(Oba dva se smějí)

David: „Řekl bych, že dost lidí, kteří do beachvolejbalu nevidí, tak si myslí, že je to hraní, plácání na pláži, ale řekl bych, že cestování je taková nejnáročnější součást beachvolejbalu, mimo trénování. Přeci jen, letadla jsou dělaná pro průměrnou výšku, takže máme oba dva co dělat, abychom se vešli.“

Ondra: „Já teda spíš na šířku a David na výšku.“

(Opět smích)

David: „Ale například z Číny do Turecka jsme strávili 33 hodin cestováním. Psychicky už jsme asi nevypadali moc dobře, trochu rezignovaní, ale stříbrná medaile to zachránila.“

Nakonec to tedy nebylo na výsledcích vidět.

Ondra: „Samozřejmě, pokud se takto cestuje na turnaj, kde skončíme ve finále a hrajeme dobře, tak se to snáší trochu jinak než třeba náš loňský výlet do Brazílie. Přiletěli jsme, po turnaji tady v České republice unavení, navíc depresivní s vědomím, že tam letíme jako první na Reserve listu. Pak jsme zjistili, že jsme se nedostali do turnaje, zahráli jsme si turnaj looserů s týmy, co se taky nedostaly do turnaje, sbalili jsme se a zase letěli 20 hodin zpátky domů. Takže jsme rádi, že jsme si to cestování trochu zpříjemnili. Zejména pak v té Číně, kde krom toho, že je to teda nádherná země a člověk si užije i to cestování v zemi…“

David: „A to jídlo.“

Ondra: „A jídlo taky, v podstatě všechno… No jsme rádi, že jsme si to alespoň zpříjemnili dobrým výsledkem, protože letět tam, odehrát jeden zápas v kvalifikaci a vypadnout, jako jsme si to užili loni, tak ty pocity by byly hodně jiné.“

Jak se stávají takové příběhy, které právě přidáváte na váš Facebook. Na to musí mít člověk nějaký zvláštní dar, evidentně.

Ondra: „Dar, no já nevím, jestli se to dá nazývat darem (směje se). Myslím si, že spousta lidí, kteří nás nějakým způsobem podporují nebo do nás investují, tak asi dar nebylo to slovo, které by v téhle souvislosti použili.“

David: „Řekněme, že nějakým opisem by se tomu dar říct dalo.“

Ondra: „Určitě. Řekněme, že máme všechny předpoklady k tomu, abychom si cestování vždycky zpříjemnili. Zejména moje práce s letenkami patří k postrachům všech.“

Má to nějaká pozitiva?

Ondra: „Člověk se podívá na místa, kam by se jinak určitě nepodíval.“

David: „Teď je naše nejoblíbenější přestupní stanice Dauhá (směje se).“

Ondra: „Ano, teď letíme všude přes Dauhá, tam už to známe.“

David: „Tam jsme jako doma, známe všechny restaurace.“

Ondra: „Takže těch pozitiv tam přeci jen moc nebude, ale já doufám, že se nám to podaří nějakým způsobem utlumit. Sice nechceme naše příznivce ochudit o naše příhody, ale doufám, že ty příběhy budou už spíš v tom pozitivnějším duchu než že jsme utratili prize money, které jsme si vydělali, za cestu takovou hezkou oklikou na turnaj, který jsme nakonec ani nestihli.“

David: „Spíš bychom rádi naše příběhy přikrašlovali, než abychom je museli psát, tak jak opravdu jsou. Ale do Brazílie máme snad letenky koupené, vypadá to, že i na správné datum a na správné místo.“

Ondra: „Já se od toho raději distancoval, takže máme poměrně slušnou šanci, že bychom tam mohli dorazit nejen ve správném měsíci, ale i po správné trase.“

David: „A do správného města.“

Posunem se teď do budoucnosti – Letní olympijské hry v Tokiu 2020. Právě teď jste 22. na žebříčku, není trochu škoda, že už se poslední výsledky nezapočítávají do olympijského kalendáře?

David: „Škoda to samozřejmě trochu je, ale na druhou stranu na olympiádu patří jenom nejlepší týmy a ty si musí zasloužit, aby tam byli. Ne aby se tam dostali díky pár výsledkům během toho 1,5 roku. Takže my si teď chceme udržet naši výkonnost a formu co nejdelší dobu a vydržet ve zdraví.“

Ondra: „V tomhle je asi olympijská kvalifikace spravedlivá, že z žebříčku jde sice poměrně málo dvojic, ale na druhou stranu ta kvalifikace začíná letos v září, myslím, a trvá rok a půl, až někam do května olympijského roku. Takže předvádět dobré výkony a dokázat, že na to člověk má, na to je poměrně dost času. Nebude to tak, že někdo zahraje životní tři měsíce a díky tomu se dostane na olympiádu. Spíš budou rozhodovat dlouhodobé výsledky, myslím, že je to spravedlivé. Nechci se teď dotknout ženské kategorie, jako už se několika činovníkům povedlo, ale myslím si, že hlavně v té mužské kategorii je širší skupina týmů, které se mají na olympiádu šanci dostat. Takže je na místě, aby kvalifikace byla takhle dlouhá. Ukáže, kdo na to opravdu má.“

Posledním tématem dnešního rozhovoru bude FIVB 4* v Ostravě od 20. do 24. června 2018. Jaké výhody pro vás přináší turnaj na domácí scéně? Asi očekávám cestování. A jak se na domácí turnaj těšíte?

Ondra: „Jak jsi říkal, z hlediska toho cestování se těšíme hodně. Ač jsme asi ještě nedosáhli stropu v oblasti možných cest na turnaje a určitě máme ještě několik trumfů v kapse, tak do Ostravy, doufám, přes Dauhá nepoletíme, takže v tomhle ohledu je to dobře, protože by nás to mohlo vyjít výrazně levněji než většina našeho cestování. Je super, že se takový turnaj zorganizuje. Je to veliká pomoc jak pro nás, tak pro všechny české týmy. Máme možnost se předvést na domácí scéně před českými diváky, ale pak také body do žebříčku. Zvlášť teď, když v září začne olympijská kvalifikace, je dobré být co nejvýše v žebříčku a mít co nejlepší výchozí postavení. Já pevně věřím, že lidi přijdou podívat se a že to bude minimálně stejně dobrý turnaj jako byl vždy v Praze.“

Turnaj bude oproti Praze o něčem jiném, hlavně v prostředí. První turnaj, co se bude konat v industriální zóně, velice netradiční pro beachvolejbal.

David: „Už jen to, že se jedná o premiéru, může přilákat lidi. Turnaj v industriální zóně v těžební oblasti může být zajímavý. My sami jsme zvědaví, jak to bude vypadat, ale bude to naše první světovka na domácí půdě, takže se moc těšíme.“

Ondra: „Myslím, že lidi se tam podaří nalákat, v Ostravě bylo už několik sportovních akcí, i když ne v našem sportu. Očekáváme kvalitní turnaj, měla by přijet téměř celá světová špička, takže bude na co koukat. Těšíme se na domácí atmosféru, doufáme, že postoupíme ze skupiny, abychom si zahráli co nejvíce zápasů před českým publikem. Hlavně se ale chceme prezentovat dobrým výkonem.“

David: „Nemusíme moc cestovat a vymýšlet letenky, to by mohlo znamenat, že přijedeme včas a na správné místo. Proto chceme všechny pozvat, přijďte podpořit české barvy a podívat se na světový beachvolejbal!“

 

Autor: Petr Sixta, foto: FIVB