Trenér Simon Nausch byl v Hamburku zvolen nejlepším trenérem roku 2018!

Simon Nausch, trenér historicky nejlepšího českého beachvolejbalového dua Báry Hermannové a Markéty Nausch Slukové, byl v Hamburku zvolen nejlepším trenérem ženského beachvolejbalové týmu na okruhu FIVB World Tour za rok 2018. Získal tak ocenění, kterým jsou orámovány úspěchy v podobě vítězství na Ostrava Beach Open či vídeňském Major turnaji nebo medaile z evropského šampionátu a World Tour Finals. Jak svůj úspěch vnímá a jaké slasti a strasti při trénování Báry a Markéty prožívá si přečtěte v unikátním rozhovoru!

 

Simone, co pro Tebe cena pro nejlepšího trenéra ženského beachvolejbalového týmu pro rok 2018 znamená?

„Já běžně nevěnuji příliš pozornosti cenám či podobným věcem. Není to tak, že bych si jich nevážil, ale jde většinou o hlasy lidí, kteří neznají detaily naší trenérské práce. V tomto případě se ale jednalo o hlasování 60 až 90 trenérů, kteří se na Světové Tour pohybují a téměř všech trenérů, kteří v posledních letech se svým týmem vyhráli na světovce nějakou medaili. Znají mne, vidí, jak pracuji, strávili se mnou čas na tréninkových kempech a diskutovali jsme spolu o našem sportu.

Nejsem velmi „společenský“ trenér. Myslím tím, že za poslední roky jsem byl na pivu s ostatními trenéry možná šestkrát a každý, kdo mě zná, to vnímá tak, že tu nejsem proto, abych si dělal přátele. Respektuji každého, kdo se stane trenérem na World Tour, jako kolegu. Proto mne těší, že moji kolegové z IBVCA (Mezinárodní beachvolejbalová asociace trenérů – International Beach Volleyball Coach Association) v této anketě hlasovali vzhledem k práci a úspěchům. Být zde, s těmito gentlemany a skvělými trenéry, kteří také zvítězili, a být nejmladší z nich, považuji za slibné.

Ale toto bylo ocenění za rok 2018. Nyní už jsem dávno soustředěn na novou sezónu. Je to minulost, na které můžu stavět, ale nesmím v ní žít.“

 

V loňském roce se Markétě s Bárou povedlo získat medaili ze všech vrcholů sezóny, které jste si stanovili – zlato z Ostrava Beach Open, bronz z mistrovství Evropy a stříbro z World Tour Finals. Vypadaly opravdu připravené na všechny tyto chvíle, tak se nabízí otázka, jak náročné to bylo pro Tebe, kolik času a energie Tě to stálo a co jsi dělal pro to, aby byly takto připravené?

„Poslední rok byl jedním z nejlepších, mnohem častěji jsme nalézali „společnou řeč“. Všímám si, že týmy na poloprofesionální i té nejvyšší úrovni tento proces často podceňují. Nestačí si jen stanovit společné cíle, ale je také třeba být velmi specifický v tom, jak se k nim dostat. Navíc všichni členové týmu se s tímto procesem musí bez výhrad ztotožnit. Pokud ne, dříve nebo později to začne někde drhnout.

Nám toto poslední rok docela fungovalo. Měli jsme samozřejmě i nějaké problémy, ale v mnoha zápasech byly holky schopné, i podle analýzy a statistik, se přiblížit k naší herní vizi. A když ne, bylo všem jasné, proč tomu tak nebylo a nebylo nutné o tom dlouze diskutovat.

Tuto sezónu zranění ramene u Markéty, později drobné problémy u Báry a jejího zdraví a nyní další úraz u Maki způsobily, že jsme vynechali nějaké turnaje a tím pádem jsme neodehráli tolik zápasů. A ty nám teď trochu chybí. Ty naše automatické reakce na herní stres se ještě nestihly rozvinout.

Jsem ale přesvědčen, že až toho holky víc odehrají, tyto reakce se zase obnoví a znovu naladíme vítěznou vlnu. Rok 2019 pro nás začal slibně, teď jsme dostali pár silných facek. Ale já mám rád výzvy, je to cesta ukázat, jak dobří skutečně jsme – po pádu se znovu a znovu zvednout, to je příběh opravdových šampionů! Samozřejmě, že to sebere spoustu energie, ale to je dobře. Nikdo nedosáhne na vrchol bez toho, aby odevzdal vše, co v sobě má.“

 

Co jsou ty nejobtížnější a nejhezčí věci na trénování Báry a Markéty?

„Že jsou naprosto rozdílné a mají „české“ geny! (směje se) Vždy se bojí věcí, které se nikdy nestanou a kdykoliv jim je složen kompliment, obrátí, že někdo jiný je v tom lepší. Říkám, že je to český problém, neboť jsem to viděl u všech českých hráčů, které jsem trénoval.

Takže tady je moje zpráva: Buďte otevřeni kritice a zpětné vazbě, přijměte je a pracujte na nich. Ale buďte také otevřeni chvále a komplimentům, přijměte je a nechte je, ať posílí vaši sebedůvěru!“

 

Zmínil jsi organizaci IBVCA, jak důležité podle Tebe je, že na Světové Tour se taková instituce vyskytuje?

„Jsem v jejím vedení, což znamená hodiny neplacené práce, diskuzí, schůzek s FIVB a CEVem, s trenéry… Mám ale za to, že je to veliký krok tím správným směrem, snažíme se nabídnout pomoc a znalosti všem aktérům našeho sportu. Spojujeme nyní stále více a více trenérských asociací v různých zemích. Výměna znalostí a pomoc trenérům dostat se na úroveň trénování vrcholového týmu je můj osobní hlavní cíl v organizaci.

Bohužel jsme velmi často ignorováni národními federacemi i FIVB, přestože v mnoha zemích jsou to beachvolejbaloví trenéři, kdo dodávají medaile. Ale toto není myšleno jako provokace vůči trenérům klasického volejbalu – jedna z cest naší organizace profesionálních beachvolejbalových trenérů je také sblížit nás s volejbalovými kolegy. Já osobně se velmi pozorně dívám na technický vývoj volejbalových trenérů, mnoho mých přátel jsou výbornými volejbalovými trenéry. Myslím si, že obě strany mohou ze spolupráce profitovat. Chceme spolupracovat s každým, kdo je zapojen do beachvolejbalu či volejbalu a vytváří špičkové hráče – je mi jedno, jestli šestkové nebo beachvolejbalové.“

 

Poté, co jste se odhlásili ze světového šampionátu, jaké jsou cíle na následující měsíce?

„Nyní je opravdu všechno nové, sezónní cíle, a dokonce budeme muset trochu změnit i náš herní styl. Začal jsem už v Hamburku s Bárou individuálně pracovat na nových taktikách a herních variantách, které by mohly v případě potřeby ulehčit Markéty zraněné noze. Tento týden jsme začali už i s Markétou, ale pouze cvičení ve stoje a vkleče, nesmí zatím skákat. V pondělí jdeme znovu za specialistou v Hamburku, který nám udělá rentgen, ultrazvuk a zátěžový test. Poté budeme vědět, jestli budeme moci risknout Major v Gstaadu. Ale pokud pondělí nedopadne dobře, budeme muset odstoupit i z této soutěže.

Vždy se snažím být optimistický. Myslím, že těch 12 až 14 dní, které jsme získali odhlášením z šampionátu nám možná zachrání sezonu. Určitě teď ale nejsme v příjemné situaci. Pro tyto naše vrcholy sezony jsme pracovali opravdu tvrdě, ale musíme být výhledově dlouhodobě orientovaní. Markéty rychlost, pohyblivost a dynamika jsou nedílnou součástí naší herní filozofie. Jako tým tak potřebujeme, aby byla hlavně brzy zdravá a mohla hrát naplno. Pořád jsme jeden z nejmenších týmů ve světové špičce, musíme být schopni hrát naši hru.

Ale jak už jsem řekl, začali jsme tvořit nový styl v závislosti na zranění nohy a jsem zvědav, jestli to vyjde. Je to skvělá lekce pro holky i naše fanoušky – všichni jsme byli tak trochu nasyceni vším tím úspěchem a očekávali jsme samé medaile.

Nové týmové motto pak bude: Hraj, jako by to byl tvůj poslední zápas na nějakou dobu nebo navždy. Přál bych si, aby přesně tohle bylo vidět z jejich řeči těla. Aby měly radost ze hry a z toho, že na kurtu vůbec mohou být.“

 

O výsledcích a nadcházejících zápasech českých párů Vás nejrychleji budeme informovat na Facebooku a Instagramu Českého beachvolejbalu!

Autor: Petr Sixta