Upoutávka na druhou knihu T. Kokojana

Jak se říká, když se čas naplnil. V červnu tohoto roku (2019) by měl spatřit světlo světa druhý literární pokus deblového pedagoga z Nymburka. Zde je pár krátkých ukázek vybraných ze sportovní knižní novinky.

Zajatci deblových a volejbalových mixů z Nymburka aneb Deblové a volejbalové mixy

Třicet let smíšeného volejbalu dvojic a družstev nymburského regionu 1990 až 2019

Zamyšlení autora

Volejbalové a deblové mixy jsou zajisté specifickou záležitostí, umožňující společné firemní, rodinné, popř. partnerské sportovní vyžití. V těchto případech má sportování zpravidla rekreační charakter. Na druhou stranu se volejbalová a deblová klání smíšených týmů, potažmo dvojic, dají realizovat i na velmi vysoké výkonnostní úrovni.

Hrát, anebo se raději vyvarovat praktikování volejbalových a deblových mixů? Ad absurdum, být tedy či nebýt opravdovým a pravidelným vyznavačem tohoto sportovního odvětví a stát se tedy nefalšovaným mixovým specialistou (deblový slang), anebo alespoň amatérským a občasným „mixařem“? Toť klíčová otázka na tělo.

Co se mého osobního názoru týče, jsem samozřejmě velkým zastáncem této koedukované kategorie. Mé přesvědčení logicky vyplývá z vlastní kladné zkušeností s touto volejbalově-deblovou sférou. Ta je v mém osobním případě zrcadlovým odrazem super herní spolupráce se skvělými deblovými partnerkami, potažmo parádního fungování fajn smíšených týmů, jejichž sestav jsem byl členem.  Lze konstatovat, že mixový volejbal i debl nás mnohdy obdaruje pozitivními prožitky, radostí z těžce vydolovaných úspěchů i herním vzrušením a entuziasmem, spojených občas i s duševní euforií. Samotná sportovní týmová kooperace mužů a žen je navíc dobrým tréninkem, poučnými zkušenostmi i dobrou průpravou pro civilní společný život obou pohlaví.                                                       

Druhou stranou této koedukované „mince“ je ovšem fakt, že smíšená kategorie občas přináší, jak již bylo v úvodu naznačeno, i určitá negativa. V jejich čele bezesporu stojí záporné herní psychologické prožitky, jakými jsou například stresové situace, chvíle nepohody a rozladěnost či tzv. „zpruzelost“. Tyto nepříjemné vnitřní duševní pochody zpravidla vyplývají z týmových neúspěchů, špatně řešených kritických situací a negativních emocí na place. V neposlední řadě jsou vyvolány i jiskřením, vyvěrajícím z nesouladu mezi hráčských vztahů, na jedné straně sítě. 

Radost ze hry samotné a výše uvedené pozitivní prožitky, ovšem jasně převažují, nad všemi negativy. Vrhnout se do mixového sportu proto jistě stojí za trochu toho rizika z občasného smutku, poraženecké frustrace, zmaru a duševního příkoří.                                                         

A ještě závěrečná polemika. Který nadšený volejbalista tyto mixové „hrátky“ v průběhu své bohaté hráčské kariéry nikdy nevyzkoušel a neprovozoval, tak z mého osobního pohledu o hodně přišel. Ignoranti a kritici smíšeného volejbalu dělají velkou chybu. Jsem přesvědčen, že ipřes určitou větší psychickou náročnost této volejbalové a deblové kategorie, se jedná o poměrně zajímavé sportovní i kulturní vyžití.

Nebojte se proto s chutí vrhnout a ponořit do tajů volejbalové-deblového světa mixů, je to prima!

Autor: Ondřej Janků