5.12.2018

České volejbalové klany - 8. část – Anna a Darina MIFKOVY. Dvě generace reprezentantek

V předchozích sedmi částech tohoto cyklu byly vyčerpány „klany“ třígenerační s podmínkou reprezentantů či reprezentačních trenérů minimálně ve dvou generacích. Klanů dvougeneračních se stejnou podmínkou je mnohem více a jejich vizitky budeme čtenářům nabízet ještě po celý příští rok v pořadí počínaje nejstarším ze zakladatelů „klanu“. Zahajujeme je představením volejbalistek Mifkových – reprezentantky ČSSR a dvojnásobné olympioničky Anny Mifkové rozené Bémové a její dcery Dariny Mifkové. Otcem Dariny byl nedávno zesnulý basketbalový reprezentant Robert Mifka (1941-2018) a když bylo manželství v roce 1975 rozvedeno, odešla o rok později Anna se svou jeden a půl roční dcerou do Itálie, kde se obě staly volejbalovými celebritami. Matka Anna byla v 80. letech vůdčí osobností družstev Ancony, Potenza a Bergama v nejvyšší italské soutěži - sérii A1 (s titulem nejlepší volejbalistky Itálie v roce 1981) a dcera Darina o 20 let později získala řadu úspěchů nejen klubových, ale také s ženskou reprezentací Itálie, se kterou v roli první smečařky vybojovala na MS 2002 v Berlíně titul Mistra světa.

logo

Zakladatelka – 1. generace

 

Anna Bémová - MifkováAnna Bémová - MifkováAnna Bémová - Mifková

(*1943)

s výškou 174 cm nahrávačka Slavie VŠ Praha, Slavie UP Olomouc, KPS Brno a Tatranu Střešovice s 5 mistrovskými tituly v letech 1969-73, hráčka italské Ancony, Potenzy a Bergama v sérii A1. Reprezentantka a olympionička ČSSR se startem na dvou ME se ziskem stříbrné medaile v roce 1971, hrála na MS 1970 a na dvou olympijských turnajích: v Mexico City 1968 a Mnichově 1972. Nejlepší volejbalistka ČSSR v letech 1969 a 1972, nejlepší volejbalistka Itálie v roce 1981, držitelka titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Narozena v městečku Olbramkostel nedaleko Znojma, absolventka gymnázia ve Znojmě a pražské FTVS UK s aprobací tělesná výchova a biologie. První kantorskou štací na umístěnku se v roce 1965 stala Olomouc, kde působila do roku 1967 jako asistentka na KTV Univerzity Palackého. Po návratu do Prahy pokračovala v této pozici na KTV Vysoké školy zemědělské v Suchdole (dnes ČZU), a to až do svého odchodu do Itálie v roce 1976. Se sportem začínala na ZŠ a pokračovala na gymnáziu již jako talentovaná atletka s největšími úspěchy v hodu diskem a oštěpem. Po příchodu do Prahy na FTVS se jí ujala Dana Zátopková a zařadila na seznam oštěpařek s šancemi startu na OH 1968. Volejbal hrála o víkendech jako doplňkový sport, od roku 1963 závodně za druholigovou Slavii VŠ Praha. Její talent a herní všestrannost byly natolik patrné, že se brzo dostala do širšího kádru volejbalové reprezentace ČSSR. Když byla zahájena příprava sportovců na mexickou olympiádu, musela se jednoho z oblíbených sportů vzdát. Při rozhodování zvítězil volejbal a rozhodnutí to bylo pragmatické: účast na olympijském turnaji měly naše volejbalistky již zajištěnou, ke splnění olympijského limitu v hodu oštěpem jí chybělo 5 m - jak uvedla v jednom rozhovoru pro Znojemský deník.

Rekapitulace hráčských aktivit v ČSSR:

1963-65 Slavia VŠ Praha, 2. liga s 1. místem v roce 1965 a postupem do 1. CL (celostátní ligy), trenér Miloslav Ejem,
1966 Slavia UP Olomouc, 7. místo v 1. CL, trenér Jaroslav Matěj,
1967-68 KPS Brno, 9. a 7. místo v 1. CL, trenéři Zbyhněv Ondráček a Milan Kafka,
1969-76 Tatran Střešovice SSŽ, 1. CL resp. od sezony 1969/70 extraliga se ziskem 5 titulů Mistra ČSSR v jedné řadě v letech 1969-73, 3. místo v roce 1974 a 2. místo v roce 1975. V letech 1972 a 1974 finalistka PMEZ s dvojicí 2. míst za Dynamem Moskva, trenéři Antonín Kyndr (1969-74) a Václav Raban (1975/76), v sezoně 1974/75 po narození dcery Dariny a odchodu trenéra Kyndra do zahraničí působila u družstva jako trenérka (podzim 1974) a hrající trenérka (jaro 1975).

Rekapitulace působení v reprezentaci ČSSR:

1968    6. místo na OH v Mexico City, trenéři Metoděj Mácha a Stanislav Šneberger
1970    5. místo na MS v Bulharsku, trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin
1971    2. místo a stříbrná medaile na ME 1971 v Itálii, trenéři Šneberger a Židišin
1972    7. místo na OH v Mnichově, trenéři Šneberger a Židišin
1975    5. místo na ME v Jugoslávii, trenéři Richard Bönisch a Václav Raban.

Rozvod manželství s Robertem Mifkou v roce 1975 vyřešila odchodem do Itálie, kde získala v roce 1976 prostřednictvím PZO Pragosport profesionální angažmá v družstvu Ancony se startem v druhé nejvyšší soutěži - sérii A2. Teprve 1,5 roku starou dceru Darinu měla s sebou a začátky jejich nové životní etapy nebyly jednoduché. V začátcích byla Darina často v péči placené chůvy, později učitelek v mateřské školce a většinu zbývajícího času trávila s matkou ve sportovních halách. Vysokoškolský diplom z FTVS UK nebyl Anně v Itálii uznán a nové zkoušky na Tělovýchovné fakultě univerzity v Miláně složila v roce 1981 po 5 měsících doplňkového studia a mohla pokračovat ve svém civilním povolání středoškolské profesorky tělesné výchovy.

Rekapitulace hráčských a trenérských aktivit v Itálii:

1976-79 hráčka Ancony v sérii A2 s postupem do A1 již v první sezoně 1976/77
1979/80 hráčka Potenzy v sérii A1
1980-88 hráčka Bergama v sérii A1, v roce 1981 vyhlášená nejlepší hráčkou Itálie jako první nahrávačka (na výsluní anket převládají obvykle smečařky)
1989/90 hrající trenérka Calcinata (série B)
1990/91 hrající trenérka Crema (série B1)
1991-92 asistentka trenéra Cassana (série A1)
1992-99 hrající trenérka Cassana, kde ve věku 55 let ukončila svou 36 let trvající hráčskou kariéru.

V roce 1985 se začala věnovat volejbalové výchově a hráčské kariéře v té době 11tileté dcery Dariny jako trenérka mládežnických družstev (Curno, Cologno) a od roku 1989 družstev žen (Calvisano, Crema), ve kterých byla v roli hrající trenérky současně spoluhráčkou své dcery. Ta v roce 1991 odstartovala v 17 letech v Cassinu svou „hvězdnou“ a dlouhých 18 let trvající kariéru v klubech série A1 s řadou úspěchů nejen klubových, ale i s ženskou reprezentací Itálie.

Připomeňme ještě individuální ocenění, která Anna získala před odchodem do Itálie. V roce 1969 se stala vítězkou 1. ročníku ankety „Volejbalistka roku“, tento titul získala podruhé v roce 1972 a v letech 1971 a 1973 skončila na 2. místě. Po zisku stříbrné medaile na ME 1971 v Reggio Emilia ji byl udělen titul Mistra sportu a v roce 1998 byla uvedena do Síně slávy českého volejbalu. Její podrobný profil naleznou zájemci v rubrice Síň slávy – Hráči.

První portrét v záhlaví vizitky je z roku 1968, druhý z letošního setkání jubilantů ČVS v červnu v hotelu Pyramida v Břevnově, na které Anna z Bergama přiletěla. Stejně jako v říjnu na setkání volejbalových účastníků OH 1968 po 50 letech, při kterém převzala od předsedy ČVS pamětní medaili. Přidáváme několik dalších historických snímků z její dlouhé a úspěšné volejbalové kariéry.

Účast na olympiádě v Mexiku 1968 připomíná první vložený snímek a na něm šestice volejbalistek ČSSR v olympijském gala-oblečení a s klasickými sombrery na hlavách. Zleva Šteffková, Mifková, Poláková, Štruncová, Tichá a Hrabáková.

První mistrovský titul s Tatranem Střešovice získala Anna v roce 1969 a na snímku tehdejší sestava vleže na parketách ještě staré tělocvičny. Zleva Vlasáková, Šašková, Hálková, Mikulášová, Poláková-Moskalová, Mifková, Bardová, Krupníková, Obadálková, Salingerová, Vedrová a Kaliberková. Z mistrovské sestavy na snímku chybí Irena Svobodová.

V časopisu Stadion vyšla tato fotka širšího výběru volejbalistek ČSSR pro ME 1971 v italském Reggio Emilio, odkud přivezly stříbrné medaile. Prohrály pouze se Sovětkami (0:3) a bronzový tým Polska porazily 3:0. Nahoře zleva trenér S. Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, lékař MUDr. A. Veselý a as. trenéra M. Židišin. Dole zleva Hübnerová, Mifková, Hálková-Vápenková, Vlasáková, Kodajová, Malá a náhradnice Tušková.

Účast na OH 1972 v Mnichově připomíná momentka z utkání s Maďarskem (2:3). Trojblok postavily zleva Vápenková, Svobodová a Mifková (č. 8).

S reprezentací ČSSR se rozloučila na ME 1975 v Jugoslávii a na snímku RD žen v závěrečné přípravě. Nahoře zleva trenér R. Bönisch, náhradnice Bartošová, Součková, Hübnerová, Vandráková, Moulisová a asistent trenéra V. Raban, dole zleva Klímová, Fabikovičová, Moskalová, Svobodová, Langšádlová, Mifková a Vlasáková.

Hráčské úspěchy v italské sérii A1 připomíná snímek z 90. let, kdy byla hrající trenérkou Cassana.

Snímek ze setkání olympioniků z Mexika v Praze po 50 letech (25. října v hotelu Pyramida), kde převzala pamětní list a medaili. Nalevo generální sekretář ČVS Milan Labašta, napravo předseda ČVS Marek Pakosta.

V roce 1966 se Anna Bémová vdala za basketbalového reprezentanta Roberta Mifku (*1941, †2018), v roce 1974 se jim narodila dcera Darina a v roce 1975 bylo manželství rozvedeno. V roce 1976 odešla Anna s dcerou do Itálie, kde zůstala i po vypršení profesionální smlouvy, kterou za ní s týmem Ancony uzavřel PZO Pragoinvest a ze které odváděla našemu státu třetinu výdělku. Se statutem penzistky žije v italském Bergamu, s karavanem cestuje po Evropě a nechala si úředně vrátit rodné příjmení Bémová. Na snímku s manželem Robertem v roce 1969, kdy již oba patřili k našim sportovním celebritám.


Nositelka genů – 2. generace

Darina MifkováDarina MifkováDarina Mifková

(*1974)

s výškou 188 cm smečařka a 20 sezon hráčka italských klubů s účastí převážně v nejvyšší soutěži (sérii A1), 4 x mistryně Itálie, 4 x vítězka Italského poháru (Coppa Italia A1) a 4 x Superpoháru (Supercoppe italiane), 4 x vítězka prestižních evropských pohárů. Reprezentantka Itálie se ziskem stříbrné medaile na ME 2001, zlaté medaile na MS 2002 a stříbrné medaile ve World Grand Prix 2004. Držitelka italských vyznamenání - Rytířského řádu a Zlatého řetězu za zásluhy o Itálii a italský sport.

Jak uvedeno v předchozí vizitce, s volejbalem byla ve styku od útlého dětství. Závodně se mu začala věnovat v roce 1985 (tj. v 11 letech) a pod vedením své matky prošla přípravkou a následnými mládežnickými kategoriemi postupně v klubech Volley Curno (1985-88), Pallavolo Cologno (1988/89), Volley Calvizano (1989/90) a Pallavolo Crema ´70 (1990/91) se startem v soutěži vždy o jednu věkovou kategorii výš. Kariéru profesionální hráčky zahájila v sezoně 1991/92 (tedy v 17 letech) v klubu Volley Cassano s účastí v sérii A1, naposledy pod dohledem matky v roli asistentky trenéra. Následovalo dalších 17 sezon v nejvyšší soutěži s těmito úspěchy:

1992-95 Volley Modena, vítěz Poháru vítězů pohárů - PVP 1995
1995-99 Volley Bergamo, 4 x mistr Itálie, 3 x vítěz Italského poháru (A1), 3 x vítěz italského Superpoháru a 2 x vítěz Poháru mistrů evropských zemí - PMEZ 1997 a 1999
99-2000 Pallavolo Neapol
2000-02 Vicenza Volley, 2 x vítěz italského Superpoháru a vítěz Poháru CEV 2001
2002/03 Volley Modena
2003-05 Volley Forli
2005/06 Pieralisi Jesi
2006/07 Volley Padova
2007/08 Volley Imola
2008/09 Pallavolo Cesena.

Další dvě sezony hrála ještě pro radost nižší soutěž za Volley Viserba (2009/10) a Atletico Bologna (2010/11).

Za italskou reprezentaci sehrála 293 zápasů s největšími úspěchy v podobě stříbrné medaile z ME 2001 v bulharské Varně (2. místo za Ruskem), zlaté medaile s titulem Mistra světa v roce 2002 v německém Berlínu a stříbrné medaile z World Grand Prix 2004 v Reggio Calabria (2. místo za Brazílií). Za mimořádné sportovní úspěchy převzala z rukou italského prezidenta Rytířský řád za zásluhy o Itálii a Zlatý řetěz za zásluhy v oblasti sportu. Dodejme, že je trojnásobnou matkou: první dcera Mia má 7 let, syn Jan 5 let a druhá dcera Zoe 3 roky.

Na prvním snímku unikátní záběr prvních volejbalových aktivit ještě předškolní Dariny z matčina archivu.

Na druhém Darina s matkou a první trenérkou Annou (vlevo) v bílých soupravách Curna, kde s volejbalem začínala.

Na dalších fotkách Darina v akci, na první při smeči, na druhé v detailu při vyhýbání se bloku a na třetí po podání.

S Darinou Mifkou se loučíme snímkem volejbalistek Itálie, které v základní sestavě: Mifková, Rinieri, Paggi, Sangiuliano, Cardullo a Anzanello vybojovaly pod vedením trenérské dvojice Bonita – Mencarelli na MS 2002 v Berlíně zlaté medaile s titulem Mistryň světa. Pod hráčkami „na bedně“ celý realizační tým, Darina v horní řadě první zprava s oblíbeným číslem 11 na triku.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
Český pohár 2019/20 ženy - 2. kolo

TJ Sokol Nusle Praha - TJ Sokol Šternberk 0:3 (15:25, 19:25, 20:25) – postupuje Šternberk Extraligový Šternberk měl výborný nástup do zápasu a...

 
Ranking CEV muži k 30.9.2019

V evropském žebříčku naši muži poskočili o jedno místo před Finy a tím si zajistili místo v kontinentální kvalifikaci na OH 2020. Kompletní ranking...

 
2019 CEV ME muži

Mistry Evropy 2019 se stali volejbalisté Srbska, druhé místo patří Slovinsku, třetí skončilo Polsko. Všechny výsledky ZDE

 
OH kvalifikace muži - leden 2020

Česká reprezentace mužů se zúčastní kontinentální (evropské) kvalifikace o OH 2020, která proběhne v lednu 2020.

 
Kvalifikace na OH 2020 beachvolejbal – Haiyang (CHN)

Graudina / Kravcenoka (LAT) – Hermannová / Sluková 2:1 (21:17, 15.21, 17:15)

 
2019 CEV ME muži

osmifinále: Srbsko – Česká republika 3:0 (31:29, 25:21, 25:18)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018