Červnoví jubilanti roku 2020 z řad osobností ČVS

Dnešní ohlédnutí s jednou gratulací patří dvojici volejbalistů, kteří se dožili úctyhodných 90 let, resp. starší z nich nás opustil v roce 2017 ve věku 92 let. Narodili se takřka ve stejný červnový den, ale s věkovým rozdílem 5 let. Jubilantovi mladšímu můžeme dnes k devadesátinám pogratulovat s přáním, aby mu stávající tělesná i duševní kondice vydržela co nejdéle. Přestože nepatřil mezi reprezentanty, je dnes pravděpodobně nejstarším žijícím mistrem republiky. Jeho medailonek má na webu ČVS premiéru, a proto jej doplňujeme několika historickými fotografiemi. Jubilant zesnulý je osobností Síně slávy českého volejbalu, do které byl uveden za zlatou medailí, kterou pomohl získat na historicky prvním volejbalovém ME mužů 1948 v Římě. Současně byl vynikajícím ligovým basketbalistou a později basketbalovým trenérem ligových celků mužů a žen v Brně a Ostravě, kde prožil bezmála 60 let svého života.

90 let JUDr. et PhDr. Jana Vůjtěcha

(*8. 6. 1930)

Pražský rodák s pohnutým životním osudem. Poválečný absolvent gymnázia a student Právnické fakulty UK, ze které byl krátce před promocí v roce 1952 vyloučen pro své kritické názory na komunistický režim. Záminkou k vyloučení se stal lyžařský oddíl, který na fakultě založil, a ve kterém se podle udání svazácké organizace shromáždily reakcionářské buržoazní živly. Jako politicky nespolehlivý byl namísto standardní vojenské služby zařazen k útvaru PTP. Dva roky pracoval jako havíř dolu President Gottwald na Ostravsku a po úrazu nohy na šachtě v roce 1954 jako zásobovač a skladník. Díky diplomu za překonání rychlorazičského rekordu OKD mu bylo po propuštění do civilu povoleno dokončit v roce 1955 studium práv. Když pak odmítl nastoupit jako právník na umístěnku do Prešova, začal pracovat jako řadový úředník v pražském PZO Ferromet a při zaměstnání stihl vystudovat Filozofickou fakultu UK se zaměřením na jazyky a psychologii.

Po srpnu 1968, nesouhlasu s okupací při kádrovém pohovoru a po emigraci sestry do Švýcarska byl z PZO „odejit“ a zajímala se o něj STB. Krátce pracoval jako popelář a následně ve Výzkumném ústavu energetiky jako psycholog práce a koordinátor výzkumu. Od roku 1977 byl vedoucím právníkem Institutu kriminologie a sociální prevence a koncem roku 1989 jedním z aktivistů OF. Působil jako poradce v ČNR a PS Parlamentu ČR. V roce 2003 odešel do důchodu a při Svazu PTP se jako právník stále věnuje odškodnění bývalých příslušníků vojenských táborů nucených prací. Je nositelem bronzové medaile Právnické fakulty UK, plakety České asociace psychologů práce a čestným členem spolku českých právníků Všehrd.

Se sportem začínal v Sokole Krč a volejbal začal hrát v 15 letech na trampských turnajích v okolí Prahy s partou kamarádů pod názvem „Dravci“. V letech 1948-49 hrál pražský přebor za Sokol Krč, v letech 1950-51 českou zemskou ligu za Sokol Stavotechna Michle s účastí a 2. místem na Mistrovství ČSR v roce 1951 v Žilině. Mezi jeho spoluhráči byli reprezentanti Karel Brož, Jaroslav Jílek, Jiří Kučera a Jaromír Paldus. V roce 1952 byl jedním ze zakládajících členů vysokoškolské týmu volejbalistů DSO Slavia VŠ Praha, vedeného Josefem Polívkou. Po návratu z „vojny“ u PTP pokračoval v letech 1955-61 v hráčských aktivitách ve Slavii VŠ se startem v 1. celostátní lize se 4 tituly Mistra ČSR v letech 1956-59, dvojicí 2. míst v letech 1955 a 1960, a se startem v I. ročníku PMEZ 1960 (vyřazeni rumunským Rapidem Bukurešť). V roce 1956 oblékl reprezentační dres ČSR při odborářském turnaji FSGT v Paříži s 1. místem. V letech 1973-76 působil jako psycholog volejbalistů SSV MV při Rudé hvězdě Praha, kam jej přivedl trenér Karel Brož – kdysi spoluhráč v Sokole Michle.

Informace doplňuje několik historických fotografií. Na prvním snímku v záhlaví vizitky je jubilant spolu s Josefem Musilem (nalevo) v roce 1956 při mezinárodním odborářském turnaji FSGT v Paříži, kde poprvé a naposledy oblékl reprezentační dres ČSR.

Na první vložené fotografii volejbalisté Sokola Michle v roce 1951 – druzí na MR v Žilině za ATK Praha. V zadní řadě zleva stojí L. Neugebauer, Jirásek, Jílek a K. Brož, uprostřed zleva T. Pomr, Paldus a Kučera, dole zleva Vůjtěch, Kok, Faltus a trenér Antonín Procházka.

Na dalším snímku první sestava vysokoškolského týmu volejbalistů DSO Slavia VŠ Praha v roce 1952. Zleva stojí Kárl, Pražan, Chvála a Barchánek, v podřepu zleva Loužek, Průša, Vůjtěch a Vladimír Musil (starší bratr Josefa).

První titul mistra ČSR vybojovali volejbalisté Slavie VŠ Praha v roce 1956 a na snímku vítězná sestava. Zleva stojí trenér Břetislav Chvála, Špelina, Petr, Stolařík, Purnoch, J. Musil a M. Humhal, dole zleva Malý, Chour, Kemel, Z. Humhal a Vůjtěch.

Na snímku z roku 1976 volejbalisté RH Praha, u kterých jubilant působil jako sportovní psycholog, resp. psychoterapeut. Zleva stojí náčelník SVS MV J. Kehár, Penc, Vůjtěch, Vondrka, Pitner, Fiala, Voplatek, Vrbovec a lékař MUDr. Kubíček, dole zleva svazový sekretář P. Neveklovský, Jiránek, M. Pavlík, Majer, Řeřábek a Chrpa.

Nedožitých 95 let Stanislava Linkeho

(*9. 6. 1925, †5. 8. 2017)

Rodák z Pražského předměstí Hradce Králové, kde získal všestranné pohybové dovednosti v místním Sokole (za války SK) a vyzkoušel si řadu sportů, ze kterých jej zaujal především basketbal a volejbal, ale za SK Hradec Králové si zahrál také fotbalovou divizi. V roce 1945 začal v Praze studovat Vysokou školu obchodní (později VŠE) a od roku 1946 začal dojíždět vlakem do Kolína na tréninky a zápasy basketbalistů a později i volejbalistů Sokola Kolín, se kterými startoval v tehdy nejvyšší dlouhodobé soutěži – zemské lize Čech. A nebyl v Kolíně jediným hráčem, který ovládal oba sporty – kvalitními basketbalisty a současně volejbalisty byli František Stibitz, Jaroslav Fučík, Josef Tesař nebo Josef Reicho, který přišel do Kolína z SK Philips v roce 1948. Slávek hrál s výškou 179 cm na postu rozehrávače v košíkové a nahrávače v odbíjené – jak si sokolové názvy těchto amerických her počeštili. Za Kolín hrál volejbal tři sezony s 3. místem na M-ČSR 1947 (Praha) a dvěma tituly Mistra ČSR v letech 1948 (Bratislava) a 1949 (Ostrava). V roce 1948 se stali kolínští volejbalisté také Přeborníky ČOS vítězstvím na hrách X. Všesokolského sletu v Praze.

V této době se hrál volejbal ještě systémem dvojic a Slávek (jak mu říkali spoluhráči) si díky souhře se svým oddílovým smečařem J. Tesařem vysloužil v roce 1948 nominaci do reprezentace ČSR s vítězstvím na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii a na I. ME mužů v Římě se ziskem zlaté medaile a titulu Mistra Evropy. V roce 1949 byl členem akademického výběru ČSR a ze Světových akademických letních her v Budapešti si přivezl stříbrnou medaili. Na podzim roku 1949 byl vyloučen z VŠO, povolán na vojnu a po přijímači ve Stříbře převelen do Prahy a zařazen do družstva basketbalistů ATK Praha. Slibnou sportovní kariéru ukončila emigrace jeho sestry s rodinou do Rakouska, v květnu 1950 byl z ATK vyloučen a vojnu dosloužil ve strážním útvaru v Motole.

Po vojně odešel pracovat do Zbrojovky Brno, kde se v roce 1952 oženil s basketbalistkou Sokola Žabovřesky Věrou Neugebauerovou (mistryní ČSR 1949 a držitelkou stříbrné medaile z ME 1952 v Moskvě). V Brně se vrátil k basketu i volejbalu, ten si v letech 1952-54 zahrál za Zbrojovku Židenice, resp. Spartak ZJŠ Brno s trojicí startů ve finále M-ČSR s 6. místem v roce 1952, 3. místem v roce 1953 a 4. místem v roce 1954. Mezi spoluhráči byli např. Chlup, Koukal, Láznička, Lípa, Rusek, Stříbrný či Turek. Volejbalu byl nucen ze zdravotních důvodů zanechat (problémy s páteří), ale basket hrál za Zbrojovku a Spartak až do roku 1956 a současně začal trénovat družstvo žen, za které hrála jeho paní. Když se o něj začala v roce 1957 zajímat STB a vyžadovala spolupráci (informace o rodině sestry a dalších emigrantech v Rakousku), vyřešil to odchodem do Ostravy na základě celostátního náborů brigádníků při těžbě uhlí. Rok pracoval v dole a jako pokladník zahájil svou činnost při basketbalovém oddílu Tatranu Ostrava. Po skončení brigády v roce 1958 za ním přijela z Brna manželka s dcerou a již kompletní rodina Linkeových nalezla v Ostravě nový domov. Slávek začal trénovat v NHKG družstvo mužů (1. liga) a žen (2. liga a postupem do 1. ligy) a s trénováním skončil v sezoně 1974/75 u ligových basketbalistů Baníku Ostrava.

Více informací o jubilantovi s několika historickými fotografiemi naleznou zájemci v jeho profilu v rubrice Síň slávy – Hráči. A k dnešní vzpomínce přidáme fotografii Slávka Linkeho ze setkání jubilantů ČVS v roce 2010 v Senátu ČR. Nahoře zleva Jaroslava Dvořáková roz. Baniová a Stanislav Linke (oba přijeli z Ostravy) a dole Jitka Hajtmarová roz. Cvilinková z Brna a Jarmila Brožová roz. Hroudová z Prahy.

Autor: Zdeněk Vrbenský