Červnoví jubilanti z řad významných osobností ČVS roku 2023

V ohlédnutí za červnovými jubilanty gratulujeme třem bývalým reprezentantkám a přejeme jim pevné zdraví a životní pohodu. Za své přispění k vysoké prestiži čs. volejbalu na mezinárodní scéně si tuto vzpomínku zaslouží. Dále vzpomeneme dvojici mužů kteří již nejsou mezi námi. První z jubilantů byl reprezentant se ziskem medailí na ME a MS, později úspěšný trenér, Čestný člen ČVS a osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů. Druhý jubilant byl dlouholetý výtznamný svazový pracovník (především na úseku registrací), osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

 

80 let Anny Bémové

provdané Mifkové, po rozvodu s návratem k rodnému příjmení

(*5. 6. 1943)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky a dvojnásobné olympioničky ČSSR, držitelky stříbrné medaile z ME 1971 (Miláno). Ligové hráčky Slavie VŠ Olomouc, Techniky Brno, Tatranu Střešovice (pětinásobné mistryně republiky), italské Ancony, Potenzy a Bergama v sérii A1, Mistryně sportu.
Nejlepší volejbalistka ČSSR v letech 1969 (první ročník ankety) a 1975, druhá v letech 1971 a 1973. Nejlepší volejbalistka Itálie v roce 1981, první zahraniční hráčka a současně první nahrávačka, které bylo v Itálii toto prestižní ocenění uděleno.

Rodačka z Olbramkostela se sportovními začátky v nedalekém Znojmě (gymnastika, atletika). Láska ke sportu ji po maturitě v roce 1960 přivedla do Prahy na FTVS UK, kde v roce 1965 promovala s aprobací TV a biologie. V rámci VŠ studia pokračovala pod dohledem Dany Zátopkové ve slibné kariéře oštěpařky s vidinou startu na OH 1968. Jako doplňkový sport si zvolila volejbal a pod vedením Miloslava Ejema hrála 2. ligu za Slavii VŠ Praha. Její hráčský talent neunikl pozornosti trenérů ženské reprezentace ČSSR (Metoděj Mácha, Stanislav Šneberger) a když byla v roce 1965 poprvé pozvána na soustředění, vyměnila oštěp za volejbalový míč. Šance startu na mexické olympiádě ve volejbalu se zdála být snazší, než v atletice.

V roce 1966 se vdala za ligového basketbalistu Slavie VŠ Praha a reprezentanta ČSSR Roberta Mifku, kterého následovala při jeho hráčských angažmá v Olomouci a ve Zbrojovce Brno. Na Moravě si v letech 1966-68 poprvé zahrála 1. ligu žen: v letech 1966-67 za olomouckou Slavii při UP (7. a 6. místo, trenér Jaroslav Matěj) a v roce 1968 za brněnskou Techniku (7. místo, trenér Zbyhněv Ondráček). Po návratu manžela do pražské Slavie VŠ v roce 1969 byla následujících 6 let oporou Tatranu Střešovice se ziskem 5 titulů mistra ČSSR v jedné řadě za sebou v letech 1969-73. Družstvo vedl Antonín Kyndr a jeho svěřenkyně se v letech 1972 a 1974 probojovaly do finále PMEZ s dvojicí 2. míst za Dynamem Moskva.

V roce 1974 se manželům Mifkovým narodila dcera Darina, rok 1975 znamenal nucenou herní přestávku Anny. V sezoně 1974/75 převzala roli trenérky Tatranu s 2. místem v extralize (trenér A. Kyndr odletěl trénovat do Toga).
Koncem roku 1975 se Anna a Robert Mifkovi rozešli a tuto bolestivou situaci vyřešila Anna odchodem do Itálie spolu s necelé 2 roky starou dcerou. Prostřednictvím PZO Pragosport získala v roce 1976 hráčské angažmá v italské sérii A2, v letech 1976-79 hrála v Anconě (s postupem do série A1 ihned v první sezoně), 1979-80 v Potenze (A1) a 1980-88 v Bergamu (A1), kde dodnes žije.
Nejvyšší italskou soutěž hrála do svých 45 let a v roce 1981 (v 38 letech) byla vyhlášena nejlepší volejbalistkou Itálie. V letech 1988-99 působila v roli trenérky mládežnických celků, hrající trenérky družstev žen a asistentky trenéra v několika klubech série B a B1. Od roku 1985 se v Cassanu věnovala volejbalové výchově dcery Dariny, kterou trénovala až do jejích 17 let.
Darina Mifková se stala hvězdou italského volejbalu, v letech 1991-2009 získala 4 tituly Mistra Itálie, několik vítězství v italských i evropských pohárech a svou novou vlast reprezentovala na OH 2000 v Sydney, na ME 2001 (stříbro) a MS 2002 (zlato).

V širší reprezentaci ČSSR byla „Andula“ Mifková (jak se jí mezi přáteli říkalo) od roku 1965 a křest na vrcholné akci si odbyla na vysněné olympiádě 1968 v Mexiku (7. místo, trenéři M. Mácha, S. Šneberger). Následovalo 5. místo na ME 1970 v Bulharsku, stříbrná medaile na ME 1971 v Itálii a 6. místo na OH 1972 v Mnichově – to vše pod trenérským vedením dvojice Stanislav Šneberger, Mikuláš Židišin. S reprezentací se rozloučila 5. místem na ME 1974 v Jugoslávii, trenéři Richard Bönisch a Václav Raban.

S výškou 174 cm hrála na postu nahrávačky, první snímek v záhlaví je z přípravy na OH 1972 a druhý vznikl při setkání jubilantů ČVS v pražském hotelu Pyramida 1. června 2018.
Více informací zájemci naleznou v profilu rubriky Síň slávy - hráči.

---

Nedožitých 95 let Karla Lázničky

(*12. 6. 1928, †12. 6. 2010)

Čestného člena ČVS a osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů. Reprezentanta ČSR se ziskem stříbrné medaile na MS 1952 (Moskva), zlatých medailí na MS 1956 (Paříž), ME 1955 (Bukurešť) a 1958 (Praha). Trenéra mužské reprezentace ČSSR se startem na OH 1972 (Mnichov), ziskem 2 stříbrných medailí na ME 1971 (Miláno) a ME 1985 (Amsterdam) a bronzové za 3. místo na Poháru světa 1985. Ligového hráče ATK Praha a Spartaku Brno ZJŠ - čtyřnásobného mistra republiky. Trenéra Spartaku ZJŠ resp. Zbrojovky Brno se ziskem 5 mistrovských titulů a 2 vítězství v PMEZ v letech 1968 a 1972. Držitele dvou státních vyznamenání - Za vynikající práci a Za budování vlasti, titulů Zasloužilý mistr sportu, Zasloužilý trenér, Legenda sokolského sportu.

Rodák ze Skorotic v okr. Žďár n. Sázavou, od jednoho roku žijící ve Šlapanicích u Brna. Od 7 let byl členem Sokola, za války SK Šlapanice a kromě klasické sokolské gymnastiky se věnoval všem dostupným sportům. Rekreačně hrál basketbal, fotbal a tenis, závodně se věnoval atletice, plavání, české házené a od 15 let volejbalu s první registrací v roce 1943. V tomto roce se stal hráčem mužů obnoveného Sokola Šlapanice v oblastním přeboru a od roku 1946 družstvo současně trénoval s postupem do moravské zemské ligy v roce 1948. V roce 1949 byl zařazen do výběru Brna pro tradiční trojutkání Praha - Brno - Bratislava a na podzim narukoval na vojnu do výběrového celku ATK Praha. Pod vedením hrajícího trenéra Josefa Brože získal mistrovské tituly v letech 1950 a 1951.
V roce 1952 se stal hrajícím trenérem Spartaku Brno ZJŠ (od roku 1959 jako trenér z povolání) a družstvo vedl po návratu historického názvu Zbrojovka Brno v roce 1969 až do konce jeho existence v roce 1990. Při zisku prvních dvou titulů mistra ČSSR v letech 1965 a 1967 ještě hrál, při dalších pěti v letech 1969-71, 1974 a 1990 již tým pouze vedl. Kromě uvedených 7 zlatých medailí z MR měl ve sbírce ještě 2 medaile stříbrné a 7 bronzových. K dalším úspěchům jeho svěřenců patřil start v prestižním PMEZ: 7x se družstvo probojovalo do finále, 2x zvítězilo (1968, 1972), 3x skončilo na 2. místě a jednou třetí.
Za bezmála 40 let trénování v ZJŠ a Zbrojovce Brno vychoval celou řadu reprezentantů a za připomenutí stojí ještě dva tituly Přeborníka ČOS z let 1963 a 1964 v kategorii starších dorostenců, které trénoval současně s družstvem mužů, a nejlepšími z nich doplňoval mužskou ligovou soupisku (Koudelka Drahoš, Ovesný, Petlák, Schenk Petr, Stančo, Steiner, Vykydal, Zajíček Luboš aj.).

Premiérou v reprezentaci ČSR se stal start na MS 1952 v Moskvě (trenér Václav Matiášek) se ziskem stříbrné medaile. Další tři již měly barvu zlata: z ME 1955 v Bukurešti, MS 1956 v Paříži a ME 1958 v Praze a ve všech případech pod vedením Josefa Kozáka.
S výškou 191 cm byl po celou dobu své hráčské kariéry obávaným smečařem s takřka bezchybným a dělovým bočním podáním (tzv. estonským). Zahrál si také na 3 turnajích v rámci Světových festivalů mládeže a studentstva a do své medailové sbírky zařadil bronzovou z turnaje v Bukurešti 1953, zlatou z Varšavy 1955 a stříbrnou z Moskvy 1957. S reprezentací se rozloučil stříbrnou medailí na Turnaji tří kontinentů v Paříži 1959 s účastí 9 nejlepších celků světa (7 z Evropy, Ameriku zastupovala Brazílie, Asii Čína, medailisté: 1. SSSR, 2. ČSR, 3. Rumunsko).

Po OH 1968 vystřídal Karel u mužské reprezentace ČSSR v roli prvního trenéra Václava Matiáška a jeho asistentem se stal Zdeněk Malý. V roce 1969 družstvo startovalo na Turnaji pěti kontinentů v Montevideu (2. místo za NDR) a na 2. ročníku Poháru světa v Berlíně a Lipsku (5. místo s omlazeným celkem). Následovalo 4. místo na MS 1970 v Bulharsku, stříbrná medaile na ME 1971 v Itálii a 6. místo na OH 1972 v Mnichově. Post prvního trenéra volejbalistů ČSSR mu byl svěřen podruhé v letech 1984-89. V roli jeho asistentů se vystřídali Jaroslav Horák (1984), Miroslav Nekola (1985-87) a Rudolf Matejka (1988-89). V roce 1985 získali naši volejbalisté na ME v Nizozemsku zatím poslední medaile z prestižních soutěží a byly to medaile stříbrné za 2. místo. Na MS 1986 ve Francii družstvo skončilo na 8. místě a na ME 1987 v Belgii na 6. místě.
V roce 1991 vedl Karel RD mužů Rakouska, v letech 1992-94 muže Lokomotivy-Ingstavu resp. Starobrna s postupem do extraligy v roce 1993 a s trénováním se rozloučil u družstva žen Sokola Šlapanice v letech 1994-2005 se startem v KP.

Aktivity funkcionářské: 12 let byl členem výboru volejbalového oddílu Sokola Šlapanice (1948-49 a 1990-2000), 30 let členem Ústřední trenérské rady ČsVS (1952-82), více jak 50 let členem Trenérské rady Jihomoravského KVS a do roku 2005 lektorem školení krajských trenérů 3. třídy.
Dlouhá léta působil jako lektor také při školeních volejbalových trenérů České obce sokolské a za své aktivity v Sokole obdržel v roce 2008 od ČOS titul Legenda sokolského sportu.

První snímek v záhlaví je z roku 1957 ze Světového festivalu mládeže a studentstva v Moskvě, druhý vznikl v roce 2008 při finálovém turnaji MR superveteránů v Brně, kde byl čestným hostem a v závěru předal medaile a další trofeje nejlepším celkům.
Více informací zájemci naleznou v profilu rubriky Síň slávy - Hráči a s nimi i pár historických fotografií.

---

75 let Hany Marcolini roz. Vlasákové

(*21. 6. 1948)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galeri hráčů, reprezentantky a olympioničky ČSSR se startem na dvou ME (ziskem stříbrné medaile v Itálii 1971), dvou MS a dvou OH s 6. místem v Mexico City 1968 a 7. místem v Mnichově 1972. Ligové hráčky Tatranu Střešovice (4x mistryně republiky), Techniky Brno a hrající trenérky CUS Macerata v italské sérii A1, Mistryně sportu.

Pražská rodačka s volejbalovými začátky na ZŠ na holešovickém Ortenově náměstí, se školním výběrem v roce 1962 vítězka SHPM a od roku 1963 členka dívčí volejbalové základny MV ČSTV Praha při Dynamu Strašnice pod vedením Zdeňka Effenbergera, kdy družstvo získalo v letech 1963-65 tři tituly Přeborníka republiky v kategorii starších dorostenek. Koncem roku 1966 přešel kompletní tým již odrostlých dorostenek Strašnic do ligového Tatranu Střešovice, který v té době řešil generační problém a jehož trenér Antonín Kyndr byl v zahraničním angažmá. Omlazeného celku se ujal Z. Effenberger, jeho nejlepší tři dorostenky (Kaliberková, Rydlová a Vlasáková) se dostaly na soupisku prvního týmu žen a zbytek byl zařazen do B-týmu Tatranu se startem ve 2. lize. V roce 1968 se prvního týmu opět ujal A. Kyndr a v letech 1969 a 1970 se Hanka pod jeho vedením podílela na zisku 2 mistrovských titulů. V extraligové sezoně 1970/71 oblékala dres Techniky Brno (3. místo za Střešovicemi a UK Bratislava, trenér Zbyhněv Ondráček) V roce 1971 se Hanka vrátila a za Tatran hrála do roku 1977 se ziskem dalších 2 mistrovských titulů v letech 1972, 1973. S Tatranem startovala ve třech ročních PMEZ s účastí a 2. místem ve „final four“ v roce 1972. V roce 1978 odešla do Itálie, kde se provdala se změnou příjmení na Marcolini a začala podnikat v oboru cestovního ruchu (CK Catty Viaggi, Bella Italia Tours).
A nezanechala ani volejbalu, v letech 1978-82 byla hrající trenérkou univerzitního celku CUS Macerata s postupem do série A1 a do roku 1989 ještě trénovala družstva dorostenců a mužů Treia v soutěži série D. Manželství Marcoliniových bylo rozvedeno, po roce 1989 Hanka pendlovala mezi ČR a Itálii (ve snaze udržet podnikatelské aktivity) a již delší dobu žije trvale v Praze.

S výškou 178 cm hrála na postu smečařky s premiérou v reprezentaci na mexické olympiádě v roce 1968 se 6. místem pod vedením trenérské dvojice Metoděj Mácha - Stanislav Šneberger. V roce 1970 si zahrála na MS v Bulharsku (5. místo) a v roce 1971 na ME v Itálii se ziskem stříbrné medaile. To již reprezentaci vedli S. Šneberger s Mikulášem Židišinem z Bratislavy a čtyřletý cyklus byl zakončen účastí a 7. místem na OH 1972 v Mnichově. Pod vedením Richarda Bönische startovala na MS 1974 (kde náš zbytečně a nadměrně omlazený tým zažil „propadák“ v podobě 17. místa) a s reprezentací se rozloučila na ME 1975 v Jugoslávii již opět slušným 5. místem, když byly některé z dřívějších opor do týmu opět povolány.
První snímek v záhlaví je z dob slávy, druhý snímek vznikl v roce 2008 při setkání volejbalových olympioniků v Dobřichovicích u Prahy, kam je pod záštitou ČVS svolali manželé Jana a Milan Vápenkovi.
Pro zájemce je v Síni slávy - Hráči k dispozici profil Hanky s fotkami.

---

Nedožitých 100 let Aloise Špiříka

(*21. 6. 1923, †8. 6. 2013)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, dlouholetého pracovníka na mnoha svazových pozicích.

Rodák z Oslavan, absolvent Obchodní školy v Brně a po škole fakturista jednoho z brněnských velkoobchodů. Za války „totálně nasazený“, po válce účetní v Občanské záložně, fakturista v AZNP Mladá Boleslav (tedy ve Škodovce) a stěhoval se z Brna do Boleslavi. V roce 1950 byl přeložen do pražské pobočky AZNP a stěhoval se natrvalo do Prahy. Od roku 1953 účetní u ČSAO, odkud odešel do Mototechny. Do důchodu odešel v roce 1986. Svobodný, bezdětný.

S volejbalem se seznámil na škole při hodinách tělocviku, ale závodně jej nikdy nehrál. Po přestěhování do Prahy v roce 1950 se stal pravidelným divákem ligových zápasů volejbalistů a volejbalistek Slavie Praha (v té době Dynama Praha) s areálem na libeňském Starém Ostrově a z fanouška se později stal fundovaný zapisovatel ligových zápasů žen, vedených internacionálem Václavem Rabanem. Po přestěhování oddílu z Libně do Vršovic v roce 1960 se stal členem výboru VO Dynamo Praha a v letech 1963-1985 vykonával funkci vedoucího družstva žen Slavie Praha (historický název klubu navrácen v roce 1964). Jako vedoucí družstva působil také u mužů Startu Praha a jako zapisovatel nejen ve Slavii, ale později ještě ve Střešovicích při utkáních žen Tatranu SSŽ.

Od roku 1960 byl členem STK Ústřední sekce odbíjené ÚV ČSTV (předsedou STK Josef Suchan) a začal vypomáhat Vojmilu Sukovatému při vedení evidence členské základny svazu (registrace) a vyřizování hráčských přestupů. Od roku 1990 byl vedoucím Registrační komise ČsVS resp. ČVS po roce 1992. Současně vypomáhal při zabezpečení významných svazových akcí, mj. byl členem Organizační komise 10. Mistrovství světa žen, pořádaného v roce 1986 v Praze.
Zájemci najdou jeho profil v Síni slávy - Funkcionáři.

V roce 1975 startovaly volejbalistky Slavie Praha na velkém mezinárodním turnaji v nizozemském St. Anthonis. Z tohoto zájezdu je první snímek, na kterém stojí jubilant Alois Špiřík (tehdy technický vedoucí družstva) v objetí Zdeny Černé. První zprava stojí trenér družstva Oldřich Zděnovec, uprostřed v tmavém roláku reprezentantka Jana Semecká-Růžičková a za ní s brýlemi tehdejší předseda Českého VVS Jan Báča.

Druhý snímek připomíná oslavy Lojzíkových 80. narozenin v roce 2003, při kterých si jej „pochoval“ svazový sekretář mgr. Jan Žižka. To byl jubilant ještě plně vytížený vyřizováním volejbalových přestupů, což mu vydrželo až do roku 2010, kdy odešel po 60 letech soužití s volejbalem na zasloužený odpočinek.

---

80 let Karly Šmídové roz. Šaškové

(*29. 6. 1943)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1967-1970 reprezentantky a olympioničky ČSSR se ziskem bronzové medaile na ME 1967 (Izmir), 6. místem na OH 1968 v Mexico City a 5. místem na MS 1970 (Sofie). Ligové hráčky Tatranu Střešovice, pětinásobné mistryně republiky a dvojnásobné finalistky PMEZ s dvojicí 2. míst, Mistryně sportu.

Pražská rodačka, v mládí všestranná sportovkyně, od roku 1962 registrovaná volejbalistka Rudé hvězdy Praha, za kterou hrála do roku 1964 pod vedením Richarda Bönische 2. ligu. V roce 1965 přestoupila do Tatranu Střešovice k trenérovi Antonínu Kyndrovi a pod jeho vedením hrála nejvyšší čs. soutěž do roku 1975. V krátké době se zařadila mezi opory družstva (s výškou 174 hrála na postu nahrávající smečařky - tzv. dvojky) a v letech 1969-73 se zasloužila o 5 mistrovských titulů „Tatranek“ v řadě a startovala na 5 ročních PMEZ s dvojicí 2. míst v letech 1971 a 1972 za Dynamem Moskva.

V letech 1964-65 byla v týmu juniorek ČSSR (trenéři Stanislav Šneberger a Augustin Tobolka) a premiéru v týmu žen si odbyla v roce 1965 na mezinárodním Poháru osvobození Ostravy. Pod vedením Metoděje Máchy a Stanislava Šnebergera hrála na ME 1967 v Turecku se ziskem bronzové medaile a ve stejném roce se podílela na vítězné kvalifikaci pro OH 1968, hrané v Jugoslávii. Na mexické olympiádě náš celek skončil na 6. místě a po OH tým převzala nová trenérská dvojice S. Šneberger - M. Židišin. Pod jejich vedením se Kája rozloučila s reprezentací 5. místem na MS 1970 v Bulharsku.
První snímek v záhlaví je z dob největší slávy, druhý vznikl při setkání jubilantů ČVS v pražském hotelu Pyramida 1. června 2018.
Zájemci najdou její profil v Síni slávy - Hráči, zaujmout může několik přiložených fotografií.

 

Autor: Václav Věrtelář