Květnová jubilea významných osobností ČVS roku 2017 – 1. část

Druhý jarní měsíc je na jubilanty z řad osobností českého volejbalu mimořádně bohatý, dohledáno bylo osm osobností, kterým je třeba pogratulovat k jejich významnému jubileu nebo věnovat alespoň ohlédnutí v případech, že již nejsou mezi námi. Abychom čtenáře přemírou informací neodradili, rozdělujeme květnový článek do dvou částí s tím, že část druhá bude zveřejněna v závěru měsíce s ohledem na data narození. V části prvé nabízíme vizitky trojice žijících ex-reprezentantů a jednoho významného moravského funkcionáře, který nás v roce 2011 nečekaně opustil. Trojici žijících je třeba do dalších let popřát především pevné zdraví a co nejvíce pohody na těle i na duši. To platí především v případě reprezentantky a olympioničky, která již několik let bojuje s fyzickými i psychickými problémy, uzavřela se okolnímu světu a získat aktuální informace není jednoduché. V případě osobností Síně slávy českého volejbalu nabízíme zájemcům odkaz (link) na již dříve zveřejněné a podrobnější volejbalové profily s vloženými historickými fotografiemi.

65 let PaedDr. Stanislava Stehna

(*11. 5. 1952)

akademického a seniorského reprezentanta ČSSR, dlouholetého trenéra šestek (muži, juniorky) a beachvolejbalu (kadetky a juniorky ČR).

Pražský rodák, absolvent FTVS UK (promoce 1977), od roku 1986 dosud odborný asistent Katedry tělesné výchovy MFF UK a dlouholetý trenér prvního týmu mužů MFF Praha. S volejbalem začínal v roce 1966 v dorostu Slavoje Vyšehrad (trenér Jiří Běloch) a v letech 1970-72 člen družstva mužů tohoto oddílu se startem ve 2. lize. V roli nahrávače hrál v letech 1973-75 za MFF Praha 1. NL (trenér Zdeněk Malý) s postupem do EXL v roce 1974 a následným sestupem v roce 1975. V tomto roce jej angažoval trenér Evžen Krob do extraligového Aera Odolena Voda, kterému pomohl k zisku prvního mistrovského titulu v roce 1977 a dvojici 3. míst v letech 1976 a 1978. Za Aero hrál nejvyšší soutěž do roku 1981 s výjimkou sezony 1978/79, ve které absolvoval základní vojenskou službu v Dukle Trenčín s postupem do EXL. V letech 1982-84 byl hrajícím trenérem B-týmu Aera ve 2. lize a od roku 1985 hráčem dalších týmů MFF v nižších soutěžích.

V letech 1973-75 oblékal reprezentační dres A i B-týmu ČSSR se startem a 5. místem na MS 1974 v Mexiku (trenéři Petr Kop a Evžen Krob). Současně byl akademickým reprezentantem se startem a 7. místem na Letní světové univerziádě 1973 v Moskvě a dvojicí 2. míst na mezinárodním turnaji akademiků o Pohár 17. listopadu v Praze v letech 1973 a 1974 (ve všech případech pod vedením Josefa Stolaříka).

V roce 1986 zahájil trenérskou činnost u prvního týmu mužů MFF Praha se startem převážně ve druhé nejvyšší soutěži (ČNL resp. 1. lize) a se dvěma sezonami v nejvyšším M-ČR v letech 2001-03. V prvním roce ryze amatérský studentský tým svou účast mezi elitou obhájil v baráži, ve druhém sestoupil. V letech 1990-93 byl asistentem trenérů Miroslava Horáčka a Petra Kopa u mužů Aera Odolena Voda a současně trénoval s L. Bičíkem muže MFF v NL. V Aeru získal spolu s. M. Horáčkem titul vicemistra v roce 1992, s P. Kopem titul mistra ČSFR v roce 1992 a současně vítězství v mezinárodní Superlize. S Mirkem Horáčkem se sešel ještě v letech 1994-99 u juniorek Olympu Praha se ziskem bronzové medaile v roce 1995 a zlaté v roce 1999. Současně trénovali BV-páry dívek Olympu resp. BV Blue Sport na Korábě se ziskem 5 titulů mistra ČR v kategorii kadetek (U18) a juniorek (U21). V roli trenéra a kouče páru Markéta Tychnová – Jitka Stehnová se podílel na zisku zlatých medailí na ME U18 v roce 1998.

Závěrem je třeba vyzdvihnout 30 let trenérských a funkcionářských aktivit jubilanta v „Matfyzu“ a připomenout desítky hráčů, které z pozice asistenta KTV MFF dokázal přivést k volejbalu, o čemž svědčí dalších 6 týmů mužů (s označením B – G) v I. třídě a nižších soutěžích Přeboru Prahy. Jubilantovu vizitku doplňujeme několika historickými fotografiemi.

Volejbalisté MFF Praha v sezoně 1973/74, ve které vybojovali postup do extraligy. Zleva stojí první trenér Zdeněk Malý, vzadu Smrčka a před ním Šutka, Kopecký, Tomášek, Barda, Miller, druhý trenér Milan Pospíšil a Linha, v podřepu zleva I. Bičík, L. Bičík, Z. Pavelka, Stehno, Jinoch a ležící Braniš.

Mistři ČSSR 1977 – AERO Odolena Voda. Zleva stojí vedoucí J. Vaněk, druhý trenér V. Tichý, Hemr, Sýkora, Piškule, Buman, Keller a první trenér E. Krob, zleva sedí Stehno, Horáček, Špisser, Mrklas, Nekola a Černý.

Juniorky Olympu Praha s bronzovými medailemi na krku po zisku titulu Přeborníka ČR v sezóně 1998/99. Nahoře zleva první trenér M. Horáček, Z. Horáčková, Tichavová, Krsková, Kalčíková, Krausová, Odehnalová, druhý trenér S. Stehno a vedoucí J. Ebert, dole zleva M. Tychnová, Stehnová, Poláková, Havlíková a ležící J. Svobodová.

Trenér S. Stehno s beachvolejbalovým párem (zleva) Markéta Tychnová – Jitka Stehnová, který v roce 1998 získal titul Mistryň Evropy kategorie U18.

---

70 let Jany Vápenkové roz. Hálkové

(*14. 5. 1947)

reprezentantky a olympioničky, Mistryně sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodačka z Děčína, kde absolvovala gymnázium a začala hrát závodně volejbal za místní Dynamo (kadetky) a Lokomotivu (juniorky). S tímto celkem vybojovala v roce 1963 na přeboru republiky v Žacléři stříbrnou medaili a byla poprvé zařazena do výběru juniorek ČSSR (trenéři Augustýn Tobolka a Václav Hajný). Po úspěšné maturitě v roce 1965 začala studovat v Ústí n. Labem Pedagogickou fakultu a za ženy Spartaku Armaturka Ústí hrála 2. ligu. Po dokončení PF v roce 1965 s aprobací tělocvikářky pro základní stupeň škol přijala angažmá v prvoligovém Tatranu Střešovice, se kterým pod vedením Antonína Kyndra získala v letech 1970-73 čtyři mistrovské tituly a jehož dres oblékala dlouhých 13 sezon.

Z juniorek byla v roce 1966 přeřazena do širšího kádru ženské reprezentace, ve které se prosadila až začátkem 70. let pod vedením Stanislava Šnebergera. Základní šestka mistrovského Tatranu Střešovice (Hálková-Vápenková, Mifková, Poláková-Moskalová, Svobodová, Šašková a Vlasáková) tvořila současně základ reprezentace ČSSR. V roce 1970 startovala na MS v Bulharsku (5. místo), z ME 1971 v Itálii si přivezla stříbrnou medaili a s reprezentací se rozloučila 7. místem na OH 1972 v Mnichově, kde za výběr mužů startoval také její manžel Milan Vápenka (†1. 2. 2013). Pro radost hrála volejbal až do roku 1993 (svých 46 let) za Vodní stavby Praha, Elektrárnu Mělník a Žižku Praha v nižších soutěžích. Jako tělocvikářka působila na ZŠ Jižního Města, v závěru pracovních aktivit jako sportovní manažerka Komerční banky a organizátorka celostátních sportovních her mezi pobočkami. Byla mimořádně aktivní členkou Klubu českých olympioniků, v letech 2003-2011 iniciátorka a organizátorka několika srazů volejbalových olympioniků a jednou z patronek Odznaku všestrannosti olympijských vítězů, který v roce 2009 založili a s pomocí dalších olympioniků mezi mládeží propagovali desetibojaři Robert Změlík a Roman Šebrle. Z jedné z těchto akcí je i vložený portrét. Podrobný volejbalový profil jubilantky s několika historickými fotografiemi ZDE.

---

60 let Ing. Cyrila Krejčího

(*18. 5. 1957)

reprezentanta a olympionika, Zasloužilého mistra sportu, osobnosti Síně slávy českého volejbalu a nejlepšího volejbalisty ČSSR let 1982 a 1985

Rodák z Havlíčkova Brodu, absolvent místní střední zemědělské školy a VŠZ v Brně, zemědělský inženýr a v současné době soukromý zemědělec – farmář v Dobrovízi nedaleko Prahy. Po prvních pokusech s různými sporty (fotbal, lední hokej) se začal v roce 1964 věnovat volejbalu v družstvu dorostenců Jiskry HB pod vedením trenéra Jana Hylyše. V rámci VŠ studia v Brně získal angažmá u trenéra Karla Lázničky ve Zbrojovce, za kterou hrál v letech 1976-81. Následovala vojna v Rudé hvězdě Praha u trenéra Zdeňka Pommera s mistrovským titulem v roce 1982, v následující sezoně 1982/83 pomohl Lokomotivě Nymburk k postupu z NL do extraligy a v roce 1984 se vrátil do RH se šňůrou 3 mistrovských titulů po sobě v letech 1984-86 (trenéři Z. Pommer a Milan Žák) a se startem ve finále PMEZ a dvojicí 4. míst. S výškou 194 cm hrál „Cyrda“ na postu blokaře popř. smečaře a hráčskou kariéru zakončil v letech 1987-91 v Sokole Vídeň se ziskem 4 titulů mistra Rakouska.

V širším reprezentačním výběru ČSSR se objevil v době angažmá ve Zbrojovce Brno a premiérou na významné mezinárodní akci se stal start na OH 1980 v Moskvě, kde náš tým v roli náhradníka obsadil pod vedením Pavla Schenka 8. místo. Pod vedením trenérské dvojice Dušan Melíšek - Václav Šmídl si zahrál na MS 1982 v Argentině (9. místo) a největší úspěch se dostavil v roce 1985, kdy v roli kapitána dovedl náš celek ke stříbrné medaili na ME v Nizozemsku a byl vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu. Ve stejném roce získal ještě bronzovou medaili na Poháru světa v Japonsku. To již pod vedením dvojice K. Láznička - Miroslav Nekola, pod kterou si zahrál ještě na MS 1986 ve Francii (8. místo). Podrobný volejbalový profil jubilanta s několika fotografiemi z jeho úspěšné hráčské kariéry ZDE.

---

Nedožitých 75 let Antona Švedy

(*20. 5. 1942, †28. 7. 2011)

významného volejbalového funkcionáře Brna, Jihomoravského KVS, ČSVF a ČVS, Čestného člena ČVS a osobnosti galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu.

Odešel zcela nečekaně ve věku nedožitých 69 let a krátce po tom, kdy zorganizoval v květnu 2011 v brněnském Městském divadle zdařilé oslavy 90 let existence našeho organizovaného volejbalu. Bohužel, posmrtné zpracování obsažnějšího profilu se již nepodařilo a tak informace, vložené do této vzpomínky jsou totožné s informacemi v bloku funkcionářů Síně slávy.

Rodák ze Spišské Nové Vsi, absolvent Střední zdravotnické školy v Košících s maturitou v roce 1960, po základní vojenské službě až do roku 1976 voják z povolání, v letech 1967-69 vedoucí armádního celku volejbalistů Dukly Jihlava. Od roku 2001 občan Brna.

V mládí byl aktivním hráčem, později trenérem a rozhodčím I. třídy s aktivitami v krajských soutěžích a již souběžně funkcionářem všech stupňů svazové hierarchie. V letech 1982-93 byl posledním předsedou „národního“ Českého volejbalového svazu v rámci Čs. volejbalové federace (ČSVF), po rozdělení státu v roce 1992 a volejbalové federace v březnu 1993 členem správní rady a výboru již samostatného ČVS, později členem Legislativní komise a předsedou Revizní komise. Současně působil jako sekretář a místopředseda Jihomoravského KVS, předseda krajské Komise společenského významu volejbalu a jako referent registračního pracoviště ČVS v Brně. Stručné informace doplňujeme dvojicí historických snímků.

Na snímku z přelomu let 1967-68 volejbalisté Dukly Jihlava. Zleva sedí P. Pavlík, L. Zajíček, Velimský, Zenker, M. Pavlík, Šichnárek a Klimt, dole zleva vedoucí družstva A. Šveda, Palič, Smolka, Němec, trenér Karel Paulus, R. Šimek, Bzdúch a F. Brdek.

Druhý snímek je ze setkání aktérů rozdělení ČSVF na dva samostatné svazy v roce 2003 v Brně. Tedy 10 let po aktu rozdělení, které proběhlo v roce 1993 v klidu a míru se souhlasem a podporou FIVB. Nahoře zleva stojí J. Hronek, P. Kučera, D. Mešár, H. Kříž, Z. Nocar, A. Šveda, T. Marček, J. Gottwald, J. Medřický a P. Vosecký, za stolem zleva sedí Z. Porubovič, A. Gebauerová, V. Kovalík a J. Krotil.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský