Beach
20. 7. 2018
Muži + ženy - Super Cup | Praha - Gutovka
Reprezentace
2. 8. 2018
Ženy - přátelské utkání : CZE - FRA - Jablonec na Nisou
Reprezentace
8. 8. 2018
Ženy - přátelské utkání : CZE - POL - Jablonec na Nisou
Reprezentace
15. 8. 2018
Ženy - Kvalifikace ME : CZE - SWE - Jablonec nad Nisou
Beach
16. 8. 2018
ME U18 | Brno
Reprezentace
18. 8. 2018
Ženy - Kvalifikace ME : FIN - CZE - Salo
Beach
18. 8. 2018
Muži + ženy - Super Cup | Praha
Reprezentace
22. 8. 2018
Ženy - Kvalifikace ME : CZE - EST - Jablonec nad Nisou
Reprezentace
25. 8. 2018
Ženy - Kvalifikace ME : EST - CZE - Talin
Reprezentace
30. 8. 2018
Muži - přátelské utkání : CZE - TUN - Jablonec nad Nisou
Beach
1. 9. 2018
Muži + ženy - UNIQA Mistrovství ČR | Slavkov
Reprezentace
5. 1. 2019
Ženy - Kvalifikace ME : CZE - FIN - Jablonec nad Nisou
Reprezentace
9. 1. 2019
Ženy - Kvalifikace ME : SWE - CZE
9.5.2018

Květnoví jubilanti roku 2018 z řad osobností ČVS – 1. část

Květen je každým rokem doslova nabitý svazovými jubilanty, jeho charakteristikou coby „měsíce lásky“ to však zdůvodnit nelze – všichni květnoví jubilanti vzešli sice z lásky, ale v průběhu měsíce září. Abychom čtenáře nezahltili nadměrným množstvím informací najednou, rozdělujeme článek s 9 vizitkami jubilantů do dvou částí. První je věnována osobnostem, narozeným v první polovině měsíce, a obsahuje troje ohlédnutí za osobnostmi, které nás již opustily a jeden medailonek v současnosti úspěšného trenéra žen k jeho 65. narozeninám. Jenom jemu dnes patří přání pevného zdraví, pohody v osobním životě a ještě hodně trenérských úspěchů, za které mluví 15 titulů Mistra republiky v roli trenéra. Ty jej vynesly do pozice nejúspěšnějšího extraligového trenéra naší volejbalové historie s šancemi rekord ještě vylepšit.

logo

Milan VápenkaMilan VápenkaNedožitých 75 let Milana Vápenky

(*4. 5. 1943, †1. 2. 2013)

ligového hráče a následně trenéra mužů RH Praha – dvojnásobného mistra republiky, reprezentanta a olympionika ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1971 a 6. místem na OH 1972. Mistra sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Narodil se v Praze se sportovními začátky v roce 1956 jako fotbalový žák Slavoje Kunratice a od roku 1958 fotbalový dorostenec Sokola Lhotka. Závodně si v letech 1960-61 zahrál i basketbal za dorostence Spartaku Radotín. V roce 1958 začal hrát volejbal v dorostu Sokola Lhotka a od 17 let pendloval do týmu mužů se startem v 1. třídě pražského přeboru. V roce 1962 narukoval na vojnu do Liptovského Mikuláše a druhým rokem si zahrál volejbal za VAAZ po převelení do Brna (KP 1. třídy, trenér Vladimír Sobotka). Po návratu z vojny v roce 1964 jej angažoval trenér Karel Brož do prvoligové RH Praha a prokázal, že má „nos“ na dosud bezejmenné hráče. Během krátké doby se stal 194 cm vysoký levoruký smečař oporou tohoto týmu se ziskem prvního mistrovského titulu v roce 1966 a druhého v roce 1972 – to již pod vedením do roku 1970 ještě spoluhráče Petra Kopa. Na volejbalové scéně byl známý pod přezdívkami Míša a Měch a kromě uvedených 2 titulů patřilo k dalším úspěchům pět 2. míst a dvě 3. místa. Po 9 hráčských sezonách převzal na podzim 1974 družstvo RH Praha jako trenér a vedl 4 extraligové sezony. V roce 1975 skončil tým pod jeho vedením třetí, v roce 1976 druhý, v roce 1977 zvítězil v Čs. poháru a v roce 1978 v evropském PVP. V roce 1995 se stal trenérem tělesně postižených volejbalistů Slovanu Svoboda, kam přivedl svého syna Michala, který ve službě u záchranné služby přišel o nohu. Družstvo TPV vedl do roku 2000 a v letech 1997-2000 mu byla současně svěřena reprezentace TPV ČSSR s 7. místem na MS TPV v Polsku. Dodejme, že syn Michal se později proslavil v brance sledge hokejistů ČR a že je také vynikajícím florbalovým brankářem. A otce předčil v počtu startů na OH s účastí na 4 paralympiádách (v Atlantě 1996 jako volejbalista, v letech 2010, 2014 a 2018 jako brankář sledge hokeje).

Reprezentační dres ČSSR oblékl Milan poprvé v roce 1967 při mezistátním utkání s Japonskem v Jihlavě, a do roku 1968 byl členem širšího kádru mužské reprezentace, vedené dvojicí Václav Matiášek - Oldřich Kaplan. Byl v přípravě na ME 1967 a OH 1968, ale ještě bez závěrečné nominace. V roce 1968 startoval s výběrem ČSSR na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Sofii se ziskem bronzové medaile, trenérem Ladislav Drobný. Stabilním členem RD mužů se stal v dalším olympijském cyklu pod vedením Karla Lázničky a Zdeňka Malého. K úspěchům patřilo 5. místo na 2. ročníku Poháru světa 1969 v Berlíně, 4. místo na MS 1970 v Bulharsku, stříbrná medaile na ME 1971 v Itálii a 6. místo na OH 1972 v Mnichově, kde se s reprezentací rozloučil. V roce 1972 obsadil v anketě Volejbalista roku 3. místo za vítězným Petlákem a druhým Koudelkou.

Volejbal hrál pro radost až do pozdního věku, s veterány RH Praha startoval v nižších soutěžích Přeboru Prahy, s družstvem Slavoje Břevnov se stal prvním vítězem MČR superveteránů v roce 1999 a s týmem Olympu Praha si zahrál ještě na dalších dvou ročních této soutěže v letech 2000-2001 s 5. a 3. místem. V letech 1980-85 byl členem výboru RH Praha a v letech 1986-89 předseda volejbalového oddílu RH. V rubrice Síň slávy – Hráči na tomto webu mají zájemci možnost přečíst si Milanův podrobnější profil s několika historickými fotografiemi.


Vladimír SpiritVladimír SpiritNedožitých 95 let Ing. Vladimíra Spirita

(*5. 5. 1923, †15. 7. 2002)

ligového hráče Sparty Praha a ATK, jednoho z našich nejvýznamnějších volejbalových funkcionářů a diplomatů, účastníka ustavujícího kongresu Světové volejbalové federace v Paříži 1947, do roku 1950 člena její Komise pravidel a držitele Čestného uznání FIVB. Dlouholetého funkcionáře a předsedy Mezinárodní komise Čs. volejbalového svazu a předsedy organizačních výborů MS mužů a žen v Praze v letech 1966 a 1986. Od roku 1953 občana Bučovic, trenéra a funkcionáře místního Tatranu a od roku 1969 Zbrojovky Brno.

Narodil se v Praze a jeho životní osud by si zasloužil samostatnou publikaci. Více informací s nahlédnutím do soukromí a s několika fotografiemi naleznou zájemci v podrobném profilu v rubrice Síň slávy – Funkcionáři. Snímek první v záhlaví této vizitky pochází ze slavnostního zahájení prvního MS světa mužů a současně prvního ME žen v roce 1949 v Praze. Vlevo za ním část hlavy prezidenta FIVB Paula Libauda, jehož zahajovací řeč tlumočil. Druhý snímek je z roku 1998 a rodinných oslav 75. narozenin. Zemřel v Bučovicích ve věku nedožitých 80 let, od roku 2004 pořádá Sokol Bučovice volejbalový turnaj mužů s názvem Memoriál Ing. Spirita a ve stejném roce vznikla také Medaile Ing. Vladimíra Spirita, kterou ČVS oceňuje zasloužilé funkcionáře celostátního významu.

Vladimírovy sportovní začátky jsou spojeny se Sokolem Dejvice (kde bydlel) a Sokolem Týnec n. Sázavou (kde měla rodina rekreační domek po předcích). V Praze získával základní pohybové dovednosti a v Týnci si vyzkoušel všechny dostupné sporty včetně volejbalu při prázdninových derby s víkendovými hosty z Prahy - tzv. lufťáky. V 17 letech začal hrát závodně volejbal za Sokol Dejvice s kurty u Prašného mostu a díky spoluhráčům Hlouškovi, Smrkovskému či Velenskému (kteří byli současně špičkovými basketbalisty) si oblíbil tahané debly. Po zákazu Sokola nacisty v roce 1941 přešla celá parta do Orla Dejvice a v roce 1943 do Sparty Praha. Jejich zásluhou se Sparta probojovala do protektorátní 1. ligy a až do konce 40. let patřili její volejbalisté k nejlepším v ČSR. Ligový dres Sparty oblékal Vladimír v letech 1943-48 a pod vedením trenérů Václava Jeřábka a Vladimíra Míky získal v roce 1944 stříbrnou medaili na M-Protektorátu v Pardubicích a po válce dvě bronzové medaile na MR 1945 a 1947. V roce 1948 narukoval na vojnu do nově ustaveného ATK Praha s 3. místem na MR 1949 (hrajícím trenérem Evžen Krob). V roce 1949 byl z družstva uvolněn a stal se členem Armádního sokolského výboru, podílejícího se na přípravě a organizaci MS mužů a ME žen v Praze. Volejbal již hrál pouze příležitostně a na zisku titulu mistra ČSR 1950 týmem ATK se jako hráč již nepodílel.

Významnějšími se staly jeho aktivity funkcionářské. Připomeňme, že maturitu získal v roce 1941 na malostranské reálce Jana Nerudy a inženýrský titul po zkráceném studiu ČVUT v letech 1945-48 (zkrácené tříleté studium bylo umožněno všem, kterým uzavření vysokých škol za války znemožnilo ve studiu pokračovat). Díky znalostem angličtiny a francouzštiny byl v roce 1946 přítomen jako tlumočník setkání zástupců volejbalových svazů ČSR, Francie a Polska v zasedačce pražského Staropramenu s podepsáním dohody o ustavení FIVB v roce 1947. V Paříži na ustavujícím kongresu byl členem naší delegace a zvolen do Komise pravidel FIVB. Díky této funkci a I. kongresu FIVB v rámci pražských šampionátů 1949 byl uvolněn z ATK do služeb organizačního štábu, jak již bylo zmíněno. Začátkem roku 1950 byl zatčen StB a bezmála rok prožil ve vazebních věznicích ve Znojmě a Brně. Příčinou se stala emigrace sestry s manželem do Kanady a „podezření z velezrady“. Ta nebyla naštěstí prokázána, trestný čin byl přehodnocen na „napomáhání nepříteli a neoznámení trestného činu“ a rok ve vazebních věznicích uznán jako dostačující. Následovaly perzekuce v podobě problémů se zaměstnáním, 2 roky pracoval jako dělník v Poldovce na Kladně a perzekuován byla i jeho manželka. Když dostali v roce 1953 výpověď z garsonky, opustili Prahu a přestěhovali se k mamince paní Míly do Bučovic u Brna. Vladimír pracoval jako dělník ve výrobně parket, později jako obchodní referent První brněnské strojírny (PBS) a do důchodu odcházel z pozice správního referenta Technického muzea v Brně. V Bučovicích se hned v roce 1953 vrátil k volejbalu jako hrající trenér mužů a trenér žen místního Tatranu a po získání pracovního místa v Brně trenérem družstva mužů Spartaku PBS. Po uvolnění politických poměru po roce 1964 se stal v roce 1966 členem Mezinárodní komise ČsVS a podílel se na organizaci MS mužů v Praze. Problémy se vrátily po srpnu 1968, kdy projevil veřejně nesouhlas s okupací a byl vyloučen z řad členů Tatranu. Přišla však nabídka volejbalové Zbrojovky Brno, kde se stal členem výboru a podílel se na organizací zahraničních zájezdů a pohárových zápasů. Dál pracoval v Mezinárodní komisi svazu, od roku 1983 ve funkci předsedy s podílem na organizaci MS žen 1986 v Praze. Předsedu svazu Ing. Prieložného doprovázel při všech významných mezinárodních akcích (losování evropských pohárů a zasedání CEV, při kongresech FIVB v rámci OH 1976 a 1980). V roce 1988 byl přítomen slavnostnímu otevření nového sídla FIVB v Lausanne a v roce 1997 se tam v roli čestného hosta zúčastnil oslav 50. výročí vzniku FIVB s převzetím Čestného uznání za „přínos při zakládání FIVB“ z rukou prezidenta Rubena Acosty.


Jindřiška HoláJindřiška HoláNedožitých 90 let Jindřišky Holé roz. Batkové

(*5. 5. 1928, † 2. 1. 2013)

ligové hráčky SK Staropramen, Sparty Praha a Slavoje Praha - mistryně ČSR 1957, reprezentantky ČSR se ziskem 4 medailí: zlaté z ME 1955, stříbrné z ME 1949 a dvou bronzových z ME 1950 a MS 1952. Zasloužilé mistryně sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Pražská rodačka, od dětství nadšená sportovkyně a členka Sokola Smíchov. Byla talentovanou lyžařkou s účastí na zimní části soutěží XI. Všesokolského sletu 1948 ve sjezdovém lyžování. Na Císařském ostrově, kde byla sokolská plovárna a volejbalové kurty SK Staropramen, se seznámila s volejbalem a také s budoucím manželem Vladimírem Holým (†1988), reprezentantem ČSR v kanoistice a také kvalitním volejbalistou. Díky jemu začala hrát v roce 1946 za ženy SK Staropramen závodně volejbal a přes zimu basketbal. Trenérem žen byl její manžel, pod jehož vedením hrála do roku 1950 s největším úspěchem v podobě 6. místa na MR 1950 v Jilemnici. S výškou 168 cm hrála na postu nahrávající smečařky (tzv. dvojky) a v Jilemnici na MR ji k přestupu do Sparty získal trenér Vladimír Míka. Za Spartu resp. již Spartu ČKD Sokolovo hrála 3 roky s 3. místem na MR 1952 ve Zvolenu. V roce 1953 přešla většina hráček Sparty s trenérem Míkou do nově ustaveného DSO Slavoj Odívání s kurty na Štvanici. Za Slavoj Praha hrála následujících 10 let nejvyšší soutěž (1. celostátní ligu) pod vedením Metoděje Máchy se ziskem 6 medailí: 1 zlaté s mistrovským titulem v roce 1957, 4 stříbrných a 1 bronzové. Od roku 1964 hrála ještě několik let 2. ligu za B-tým Slavoje Praha (trenérem Zdeněk Zlatník) a současně se začala intenzivně věnovat roli cvičitelky kondiční gymnastiky při Slavoji Praha a později v klubu Taurus. K volejbalu se vrátila ještě začátkem 70 let jako členka B-týmu Slavie Praha se startem v 1. třídě Přeboru Prahy. Tým tvořily bývalé pražské reprezentantky - legendy českého volejbalu, soutěž několik let bez problému vyhrávaly a postup do 2. ligy přenechávaly o jednu až dvě generace mladším soupeřkám v dalším pořadí.

Na soustředění žen ČSR byla Jindra poprvé pozvána v roce 1948, kdy se začal hledat a budovat tým pro první ME 1949 v Praze. Na tomto šampionátu si pod vedením Miroslava Rovného z Bratislavy odbyla křest na „velké“ mezinárodní akci se ziskem stříbrné medaile po jediné finálové prohře 0:3 s týmem SSSR. Následovaly starty na ME 1950 v Sofii (trenér Jan Fiedler) a MS 1952 v Moskvě (trenér M. Mácha) se ziskem 2 bronzových medailí. Na ME 1955 v Bukurešti vybojovaly naše volejbalistky zatím jediný titul Mistryň Evropy po senzační výhře 3:2 nad Sovětkami. Ve stejném roce ještě startovaly na turnaji v rámci Světového festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě, kde skončily na 2. místě za SSSR - zopakovat výhru z Bukurešti se již nepodařilo. S reprezentací se rozloučila 4. místem na ME 1956 v Paříži a dodejme, že trenérem RD žen ČSR v letech 1952-56 byl její klubový trenér ze Slavoje Praha Metoděj Mácha.

Připomenout je třeba také její funkcionářské aktivity. Po příchodu do Slavoje Praha pracovala až do důchodového věku jako sekretářka TJ a současně byla dlouhá léta členkou výboru, hospodářkou a také předsedkyní volejbalového oddílu Slavoje. Říkalo se jí „majitelka Slavoje“. Také v jejím případě nabízíme možnost podívat se na její kompletní volejbalový profil v Síni slávy s několika fotografiemi.


Miroslav ČadaMiroslav Čada65 let PaedDr. Miroslava Čady

(*8. 5. 1953)

ligového hráče Zbrojovky Brno, Dukly Liberec a Dukly Trenčín – dvojnásobného mistra republiky, juniorského a akademického reprezentanta ČSSR, trenéra žen VK Královo Pole a VK Prostějov s 15 mistrovskými tituly a 13 vítězstvími v Českém poháru za posledních 17 let. Asistent trenéra RD mužů ČR 1989/90, trenér RD žen ČR na ME 2001, trenér RD žen Slovenska na ME 2003, 2007 a 2009, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita.

Rodák ze Znojma s dětstvím prožitým již v Brně a se sportovními začátky v Zetoru Brno jako fotbalový a hokejový žák. V roce 1968 (v 15 letech) začal hrát za dorostence Zetoru volejbal a po roce přestoupil do družstva dorostenců Zbrojovky (trenér František Petr). V roce 1972 byl zařazen na soupisku mužů a s výškou 196 cm hrál na postu smečaře v letech 1972-88 nejvyšší soutěž pod vedením Karla Lázničky se ziskem mistrovského titulu v roce 1974 a 3. místem v roce 1988. V letech 1983-88 byl hrajícím asistentem a zastupoval trenéra Lázničku v době jeho nepřítomnosti u týmu Zbrojovky (Karel byl v těchto letech prvním trenérem mužské reprezentace ČSSR). Hráčské působení ve Zbrojovce přerušil poprvé rok vojenské služby v Dukle Liberec v sezoně 1979/80 (po ukončení studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity) se ziskem mistrovského titulu a 3. místem v Čs. poháru (trenérem Josef Smolka st.). A podruhé ještě v sezoně 1981/82, kdy pomáhal (bez úspěchu) udržet Dukle Trenčín extraligu (9. místo a sestup do SNL). Reprezentační dres oblékal v juniorské reprezentaci a byl také ve výběru akademiků ČSSR se startem na mezinárodním turnaji o Pohár 17. listopadu v Praze se 4. místem v roce 1975 (trenér Josef Stolařík) a 1. místem v roce 1976 (trenér Igor Bzdúch).

Úspěšnou se stala následná trenérská kariéra. V roce 1996 se stal trenérem žen VK Královo Pole, kde působil celkem 12 sezon se ziskem 5 mistrovských titulů v letech 2002-04 a 2005-07, dvojice 2. míst v letech 2000 a 2001 a trojice 3. míst v letech 1998, 2005 a 2008. V letech 2001-03 a 2006 družstvo zvítězilo 4x v Českém poháru. V roce 2009 přešel do VK Prostějov a počínaje sezonou 2009/10 družstvo dovedl již k 10 mistrovským titulům za sebou a 9 vítězstvím v ČP. Zkusil si také práci s reprezentačními výběry: v sezoně 1989/90 byl asistentem Rudolfa Matejky u mužů ČSFR, letech 2001-02 vedl ženskou reprezentaci ČR s 9. místem na ME 2001 v Bulharsku (jeho asistentem byl Stanislav Mitáč). V letech 2002-2014 vedl ženskou reprezentaci Slovenska se starty na ME 2003 v Turecku (11. místo), ME 2007 v Belgii a ME 2009 v Polsku (2 x 13. místo).

Vizitku doplňujeme dvojicí již historických snímků, dokumentujících jubilantovy úspěchy v roli hráče a trenéra. Na prvním mistrovský celek Zbrojovky Brno v sezoně 1974. Zleva stojí D. Koudelka, Z. Cikrdle, Reich, Švestka, Čapka, Bučík, Čada, Turek, Petlák, M. Řezníček, Šimáček, Vykydal a Olšan. Zleva sedí první trenér Karel Láznička, předseda oddílu František Böhm, vedoucí družstva Ing. Vladimír Herka a druhý trenér Josef Hrazdíra.

Na snímku druhém volejbalistky VK Modřanská Prostějov -. Mistryně ČR pro rok 2010. V horní řadě zleva statistik Martin Hájek, pr-manažér Ondřej Hubáček, hráčky Lipicer-Samec, Nováková, Hrončeková, Tomášeková, Artmenko, týmový lékař MUDr. Pavel Navrátil a masér Jan Müller, dole zleva asistent trenéra Lubomír Petráš, Bramborová, Kubínová, Chlumská, trenér Miroslav Čada, Soarez, Velikiy, Košická a manažér družstva Peter Goga.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
2018 CEV ME beachvolejbal - Nizozemsko

Liliana/Elsa (ESP) - Bonnerová/Nakládalová 2:0 (21:14, 21:13), Lehtonen/Ahtiainen (FIN) - Hermannová/Sluková 0:2 (10:21, 11:21), Nicolai/Lupo (ITA)...

 
2018 CEV ME U20

Portugalsko – Česká republika 2:3 (18:25, 27:25, 30:28, 22:25, 17:19)

 
2018 CEV ME beachvolejbal - Nizozemsko

Perušič / Schweiner – Kolarič / Basta (SRB) 2:1 (18:21, 21:13, 15:10), Plavins / Tocs (LAT) – Dumek / Berčík 2:0 (21:15, 21:12), Hermannová /...

 
2018 CEV ME U20

Česká republika - Bělorusko 3:0 (25:18, 25:19, 25:20)  

 
2018 CEV ME beachvolejbal - Nizozemsko

Hermannová / Sluková – Jupiter / Chamereau (FRA) 2:1 (20:22, 21:15, 15:10), Kolocová / Kvapilová – Dabizha / Mastikova (RUS) 2:0 (21:15,...

 
2018 CEV ME beachvolejbal - Nizozemsko

Perušič / Schweiner – Beeler / Krattiger (SUI) 0:2 (16:21, 14:21), Stoyanovskiy / Velichko (RUS) – Dumek / Berčík 2:0 (21:12, 21:15)

Volejbal na facebooku
Generální partner
© ČVS 2015-2018