23.1.2019

Lednoví jubilanti roku 2019 z řad osobností ČVS

V prvním měsíci nového roku připomínáme nedožitých 90 let jedné z reprezentantek ČSR a osobností Síně slávy českého volejbalu, která nás opustila před 4 roky. K významnému životnímu jubileu gratulujeme trojici osobností žijících a první z nich je rovněž bývalá reprezentantka a olympionička, která své volejbalové geny předala synovi a podrobné vizitky obou naleznou zájemci v únorové 10. části cyklu „České volejbalové klany“. Druhým žijícím jubilantem je dlouholetý trenér družstev dorostenek a žen NHKG Ostrava, juniorské a ženské reprezentace ČSSR se ziskem 3 stříbrných medailí na ME juniorek. Jubilantem posledním je donedávna vedoucí volejbalové sekce na Katedře sportovních her FTVS UK, autor řady učebních skript a metodických publikací, ale také dlouholetý trenér a svazový funkcionář. Všem třem přejeme do dalších let především pevné zdraví, co nejvíce pohody v osobním životě a při stávajících zálibách, které jim volejbal nahradily.

logo

Ludmila Vindušková70 let Ludmily Pláteníkové rozené Vinduškové

(*3. 1. 1949 ve Světlé n. Sázavou)

s výškou 174 cm nahrávačky Slávie UK Bratislava a ČH Bratislava, hrající trenérky Sokola a ÖMV Vídeň, akademické a seniorské reprezentantky ČSSR se startem na MS 1970 (5. místo), na ME 1971 (stříbrná medaile), OH 1972 v Mnichově (6. místo) a na Letní světové univerziádě 1973 v Moskvě (7. místo), osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Vyrůstala ve volejbalové rodině, otec i matka hráli za Lokomotivu Děčín. Otec Alois Vinduška byl později dlouholetým a uznávaným ligovým rozhodčím a maminku Ludmilu dcera Lída vystřídala v druholigovém celku žen. S volejbalem byla díky rodičům ve styku odmala, od rodičů získala všestrannou sportovní průpravu a prvním úspěšným sportem se pro ni stal stolní tenis. V 11 letech byla žákovským přeborníkem okresu Děčín a ve 12 letech reprezentovala okres v celostátní soutěži zdatnosti. Ve 13 letech začala hrát závodně volejbal za žákyně Lokomotivy pod vedením Jiřího Divokého, který v roce 1966 dovedl družstvo již dorostenek k titulu přeborníka republiky. To již začala „pendlovat“ do družstva žen a v té době ještě hrála na postu smečařky.

Na podzim 1968 získala hráčské angažmá ve Slávii UK Bratislava a současně tam zahájila denní studium na FTVS. Po aprobaci působila jako trenérka TSM a později metodička SVS-M při Slávii UK. Za Slávii hrála extraligu do roku 1975 postupně pod vedením trenérů Miroslava Rovného, Mikuláše Židišina a Julie Bendeové v roli hrající trenérky. V Bratislavě již hrála na postu nahrávačky a k úspěchům patřilo 5 titulů „vicemistra“ (v letech 1969-72 a 1974) a 3. místo v roce 1975. V sezoně 1976/77 oblékala dres ČH Bratislava jako hrající asistentka trenéra Jaroslava Rozholda se 3. místem v EXL. S hráčskou kariérou se rozloučila v Rakousku jako hrající trenérka Sokola Vídeň (1978-80) a trenérka ÖMV Vídeň (sezona 1982/83).

Reprezentační dres oblékla poprvé v roce 1966 a z ME juniorek v Budapešti si přivezla bronzovou medaili, trenéry výběru byli Stanislav Šneberger a Augustin Tobolka. V roce 1967 startovala na turnaji olympijských nadějí v Sofii (4. místo) a ve stejném roce na Světovém festivalu mládeže a studenstva ve Lvově jako nejmladší členka družstva žen ČSSR. Pod vedením S. Šnebergera a M. Židišina následovaly starty na MS 1970 v Bulharsku (5. místo), ME 1971 v Itálii (stříbrná medaile) a na OH 1972 v Mnichově (6. místo). S reprezentací se rozloučila v družstvu akademiček ČSSR na Letní světové univerziádě v Sofii (7. místo, trenér M. Rovný).

V roce 1975 se v Bratislavě vdala za Vladimíra Pláteníka (bývalého slovenského gymnastu a mistra republiky v kategorii družstev), se kterým má dva syny. Starší Vladimír (*1976) byl talentovaným tenistou a stále je uznávaným trenérem, mladší Peter (*1981) byl ještě nedávno smečařskou oporou mužské reprezentace ČR. Manželství Vlada a Ludmily Pláteníkových bylo rozvedeno, od roku 1988 žije Lída Pláteníková v rodné Světlé n. Sázavou a těší se ze 4 vnoučat. V novém působišti začínala jako tělocvikářka na gymnáziu a končila v pozici ředitelky gymnázia. A ještě se vrátila k volejbalu jako hrající trenérka družstva žen a později trenérka juniorek TJ Sklo Bohemia.


Lenka Šírková roz. KučerováNedožitých 90 let Lenky Šírkové roz. Kučerové

(*14. 1. 1929, †13. 6. 2015)

172 cm vysoké smečující nahrávačky (tzv. dvojky) SK Zaměstnanci města Prahy, Tatranu Baraba, Slavoje Praha, Spartaku ČKD Stalingrad a Slavie VŠ Praha, v letech 1950-56 reprezentantky ČSR, držitelky bronzové medaile z ME 1950 a Mistryně Evropy z Bukurešti 1955. Držitelky titulu Mistr spotu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodačka ze Lhotky u Berouna, středoškolská prof. tělocviku a angličtiny po absolvování Pedagogické fakulty UK. Od dětství členka Sokola Beroun, kde získala všeobecnou sportovní průpravu a zásluhou tělocvikářů na gymnáziu se začala věnovat lehké atletice s úspěchy na Středoškolských hrách ve skocích a vrzích. Závodně hrála basket a házenou, rekreačně bruslila, lyžovala a hrála volejbal - pro nedostatek volejbalistek v Berouně převážně s muži. Po zahájení VŠ studia v Praze začala hrát závodně basketbal za První ženský sportovní klub Letná a volejbal za SK Zaměstnanci města Prahy (ZMP). S těmi absolvovala v roce 1948 své první mistrovství republiky v Praze (2. místo, trenéři František Bernas a Jiří Fiala). Za ZMP hrála do roku 1950 a dalších 5 sezon oblékala dres Tatranu Baraba Střešovice s nejlepším 3. místem na MR 1951 v Olomouci (trenéři Jiří Fiala a Antonín Kyndr). V roce 1956 hrála za Slavoj Praha (3. místo v již celostátní lize, trenér Metoděj Mácha), v roce 1957 za Spartak ČKD Stalingrad, (5. místo, trenér Josef Češpiva). V letech 1958-61 oblékala dres pražské Slavie VŠ, která v roce 1959 sestoupila z nejvyšší soutěže a hrála 2. ligu (trenéři Alena Čadilová a Miloslav Humhal). Hráčskou kariéru zakončila v letech 1962-67 v Lokomotivě Zdice (2. liga a KP).

S reprezentací ČSR absolvovala tyto významné turnaje:

1949 Světové akademické letní hry (SALH) v Budapešti se ziskem stříbrné medaile (trenérka Anna Stibitzová),
1950 Mistrovství Evropy v Sofii se ziskem bronzové medaile (trenér Jan Fiedler),
1951 SALH ve Východním Berlíně se ziskem stříbrné medaile (trenér Vladimír Míka),
1955 Mistrovství Evropy v Bukurešti se ziskem zlaté medaile a titulu Mistra Evropy (trenér Metoděj Mácha),
1956 Mistrovství světa v Paříži se 4. místem (trenér M. Mácha).

 

V roce 1952 neprošla „kádrovou prověrkou“ pro start na MS v Moskvě, v roce 1954 ji zranění vyřadilo z účasti na SALH v Budapešti. Snímek v záhlaví vznikl v roce 2009 (kdy oslavila 80 let) při setkání jubilantů ČVS v Senátu ČR a více informací naleznou zájemci v jejím profilu v rubrice Síň slávy – Hráči.


Vilém Košťál80 let Viléma Košťála

(*20. 1. 1939)

dlouholetého trenéra dorostenek a žen Nové huti (tehdy NHKG) Ostrava, trenéra juniorek ČSSR se startem na čtyřech ME a ziskem 3 stříbrných medailí, asistenta trenérů RD žen s 6. místem na ME 1981.

Rodák z Ostravy a od 10 let žák a dorostenec atletického oddílu VŽKG s největšími úspěchy ve skoku vysokém s osobním rekordem 193 cm. Volejbal začal hrát jako doplňkový sport za dorost Tatranu Vratimov a po základní vojenské službě v Bratislavě v letech 1957-59 za muže Vratimova. K trénování jej začátkem 60. let přivedl spoluhráč Ota Staněk po Vilémově vážném úrazu, který další hraní nedovoloval. Na svazových kurzech získal kvalifikace trenéra 3. a 2. třídy a zahájil trenérské aktivity u dorostenek a později i u žen NHKG Ostrava s postupem do 1. ligy. Po ustavení dívčího SVS-M při NHKG v polovině 70. let se na dalších 10 let stal jedním z jeho profesionálních trenérů. V polovině 80. let cítil potřebu si od volejbalu odpočinout a několik let se živil jako chatař v Horní Bečvě. K volejbalu se vrátil po „sametové revoluci“ v roce 1989 jako trenér volejbalových tříd Sportovního gymnázia Dany a Emila Zátopkových v Ostravě, kde působil i po dosažení důchodového věku.

První angažmá u reprezentace ČSSR se dostavilo po spěchu jeho družstva st. dorostenek na MR 1968 v Prachaticích (2. místo za RH Praha) a stal se asistentem Jaroslava Hykela u výběru juniorek ČSSR s 5. místem na MEJ 1971 v Itálii. Na dalších třech evropských šampionátech vedl juniorky již v pozici prvního a mimořádně úspěšného trenéra se ziskem 3 stříbrných medailí v rozmezí 5 let: v roce 1973 na MEJ v Nizozemsku, v roce 1975 v NSR a v roce 1977 v Jugoslávii. Mezi jeho svěřenkyněmi byla řada hráček, které se vzápětí uplatnily v ženské reprezentaci: Fabikovičová, Klímová, Malá, Moulisová, Pařízková, Pechanová, Součková, Svobodová, Bartošová, Bláhová, Hřebenová, Prejzová, Rohovská či Schránilová. V letech 1973-74 pomáhal trenéru Richardu Bönischovi s přípravou RD žen ČSSR na MS 1974 v Mexiku, na kterém náš omlazený celek obsadil až 17. místo. Podruhé byl jubilant k ženské reprezentaci angažován v letech 1980-81 jako asistent trenéra Michala Nerada s 6. místem na ME 1981 v Bulharsku.

Je třeba dodat, že dlouhá léta pracoval také v odborných svazových komisích: byl předsedou Trenérské rady Českého VS a členem Ústřední trenérské rady a členem Komise mládeže Československého VS. Snímek v záhlaví vizitky je z roku 1971 a doplňují jej dvě vložené historické fotografie.

Na první juniorky ČSSR v roce 1971. Zleva stojí Moulisová, Pařízková, Michnová, Fabikovičová, Malá, Dvořáková a Országová, v podřepu zleva druhý trenér Košťál, Klímová, Hlucháňová, Žbánková, Krimlová, Z. Korčeková a první trenér Hykel.

Na druhé ženská reprezentace ČSSR v roce 1981. Horní řada zleva masér Tampiér, Tallová, Bláhová, Pechanová a trenéři Košťál a Nerad. Uprostřed zleva Vargová, Chládková, Trnková, Langšádlová a D. Cuníková, dole zleva Rohovská, Ptáčková, Prejzová a S. Schránilová (ta byla v nominaci na ME nahrazena Eliášovou).


Jaroslav Buchtel75 let Doc. PhDr. Jaroslava Buchtela, CSc.

(*26. 1. 1944)

pedagoga FTVS UK a vedoucího volejbalu na Katedře sportovních her, autora řady učebních skript a odborných publikací z oblasti volejbalového tréninku, dlouholetého trenéra mládeže a akademických výběrů UK při domácích univerziádách, předsedy Ústřední metodické komise a člena lektorského sboru ČVS, člena Komise vrcholového sportu a Komise mládeže, držitele vyznamenání ČSTV za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy a sportu.

Narozen v Českých Budějovicích ve sportovní rodině, strýc Vlastimil patří k legendám budějovického volejbalu, otec Jaroslav - povoláním tělocvikář – byl také volejbalistou, později trenérem mládeže a funkcionářem. Syna vedl odmala ke sportovní všestrannosti a Jaroslav junior si vyzkoušel celou řadu sportů: atletiku, gymnastiku, basketbal, lední hokej, stolní tenis, volejbal a vodní slalom (K1). Ve 14 letech se zaměřil na volejbal, který pak hrál pod vedením otce za žáky a dorostence Dynama ČB. Jako starší dorostenec pendloval za muže Dynama ve 2. lize pod vedením Ivo Kaly. V letech 1962-63 byl členem širšího výběru juniorů ČSSR, trenér Jaroslav Kunc. Po nástupu na studia do Prahy hrál volejbal za B-tým Slavie VŠ Praha, hraní byl nucen zanechat po úrazu achilovky v závěru studia, ale dlouhá léta si chodil zahrát alespoň debly.

Po dokončení studia v roce 1967 s aprobací TVS a specializací volejbal nastoupil jako odborný asistent na KSH FTVS a stal se kolegou svých učitelů – J. Kobrleho, M. Ejema a R. Bönische. V roce 1973 získal doktorát, v roce 1985 titul kandidáta věd a v roce 1990 byl habilitován na docenta. Na KTV FTVS pracoval nepřetržitě do září 2015, tedy 44 let a končil v pozici vedoucího volejbalové sekce. Je autorem více jak 200 odborných statí a řady studijních skript, učebnic a monografií na téma sportovního a volejbalového tréninku. První publikací byla „Odbíjená – metodika, nácvik a trénink“, kterou sepsal spolu s M. Ejemem (Olympia 1975, dotisk 1981). Ta byla v roce 1983 přeložená do angličtiny a pod názvem „Contemporary Volleyball“ vydaná v USA. Publikací zatím poslední je „Trénink dětí a mládeže ve volejbalu“ (Karolinum, 2017).

Teoretické znalosti si ověřoval v praxi ve funkci vrchního trenéra TSM při VŠ Praha. Toto středisko spoluzakládal a pod jeho vedením zde zahájila trenérskou práci celá řada dodnes uznávaných trenérů mládeže (P. Hacmac, J. Hornek, M. Havránek, M. Kozák, J. Malina, Š. Pagáč, J. Procházka či J. Sýkora). V letech 1985-87 působil jako asistent trenéra Josefa Kozáka u EXL mužů VŠ Praha s řadou reprezentantů. Od roku 1998 dodnes vede akademický výběr volejbalistek UK při domácích Univerziádách se ziskem řady titulů akademického mistra republiky. V sezoně 2009/10 dovedl družstvo žen VŠTJ FTVS k postupu do 1. ligy, z důvodů finančních se tým do vyšší soutěže nepřihlásil. V roce 2000 se spolu s ředitelem PaedDr. Vlčkem podílel na vzniku volejbalových tříd při Sportovním gymnáziu ve vršovické Přípotoční ulici, která v chlapecké i dívčí složce funguje dodnes.

A jak již bylo uvedeno v záhlaví jubilantovy vizitky, po celou dobu svého působení na FTVS úzce spolupracoval s volejbalovým ústředím Československého a Českého VS. Jako lektor se podílel se na školení trenérů všech tříd a 12 let stál v čele Ústřední metodické komise. Byl také členem Komise vrcholového sportu a Komise mládeže.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
MČR kadetek 2019

finále: SGLD Brno – VK Dukla Liberec 2:3 (25:20, 25:11, 18:25, 18:25, 11:15), o 3. místo: Volejbal Plzeň – PVK Olymp Praha 1:3 (23:25, 23:25, 25:10,...

 
Baráž o extraligu - muži

SGLD Brno - VK Benátky nad Jizerou 3:0 (25:0, 25:0, 25:0),konečný stav série 3:0

 
Baráž o extraligu - ženy

TJ Sokol Dobřichovice – TJ Sokol Šternberk 1:3 (29:27, 24:26, 17:25, 20:25),konečný stav série 0:3

 
Baráž o extraligu - muži

VK Benátky nad Jizerou – SGLD Brno 0:3 (26:28, 25:27, 22:25), 2:3 (25:16, 19:25, 17:25, 25:19, 7:15) - stav série 0:2

 
MČR juniorů 2019

finále: SK Volejbal Brno – VK Lvi Praha 1:3 ((23:25, 25:22, 24:26, 21:25), o 3. místo: VK Euro Sitex Přibram – VK Ostrava 3:1 (25:14, 25:16,...

 
MČR juniorek 2019

finále: VK Dukla Liberec – SGLD Brno 1:3 (22:25, 17:25, 25:19, 12:25), o 3. místo: TJ Sokol Frýdek-Místek – PVK Olymp Praha 0:3 (21:25, 14:25,...

Volejbal na facebooku
Generální partner
© ČVS 2015-2018