Listopadová jubilea významných osobností ČVS roku 2018

Tento měsíc slaví půlkulaté životní jubileum jedna z bývalých reprezentantek a olympioniček se 14 sezonami v nejvyšší čs. soutěži, držitelka dvou bronzových medailí (z Letní světové univerziády 1965 v Budapešti a ME 1967 v Turecku) a účastnice OH 1968 v Mexico City se 6. místem. Do dalších let ji přejeme pevné zdraví a co nejvíce pohody v osobním životě.
Druhé ohlédnutí patří jedné z významných osobností českého sportu první poloviny 20. století, všestranného sokolského sportovce a reprezentanta ČSR v lehké atletice, košíkové a odbíjené (jak si sokolové tyto původem americké hry pojmenovali). Ve volejbalu získal jako hráč 7 mistrovských titulů, v Paříži v roce 1947 titul Akademického mistra světa a při premiéře evropského šampionátu mužů v Římě v roce 1948 titul Mistra Evropy. Jako trenér dovedl volejbalistky ČSR resp. ČSSR k zisku stříbra na ME 1958 v Praze a bronzu na MS 1960 v brazilském Riu. A jako trenér a lektor pomáhal s popularizací a rozvojem volejbalu v Dánsku a ve Švédsku. Vzpomeňme na něj dnes s úctou.

75 let Mgr. Evy Matějkové rozené Široké

(*7. 11. 1943)

hráčky ligových družstev Slavoj Praha, Rudá hvězda Praha a Lokomotiva Praha, juniorská, akademická a seniorská reprezentantka ČSSR se startem na OH 1968. Držitelka titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Pražská rodačka, absolventka FTVS UK a povoláním středoškolská učitelka tělocviku, českého a ruského jazyka. Začínala jako sportovní gymnastka a plavkyně, k lehké atletice a k volejbalu ji přivedla na gymnáziu tělocvikářka Božena Lútočková – další z osobností naší volejbalové Síně slávy. Závodně začala Eva hrát volejbal za ml. dorostenky Slavoje Praha, které „Bobina“ trénovala. V roce 1960 byla přeřazena do družstva žen Slavoje, vedeného státním trenérem Metodějem Máchou a několik sezon si zahrála společně se svou „objevitelkou“ nejvyšší soutěž. Za Slavoj hrála do roku 1968 se ziskem dvojice 3. míst v letech 1967 a 1968. Následoval kolektivní přestup 9 hráček Slavoje s trenérem Máchou do Rudé hvězdy Praha, za kterou hrála do roku 1972 s 3. místem v extraligové sezoně 1971/72 již pod vedením Jiřího Novotného. Poslední sezonu vrcholné hráčské kariéry oblékala dres Lokomotivy Praha (1972/73, 8. místo, trenér Josef Kerber) a volejbalu byla nucena zanechat po vážném úrazu. Vracela se k němu jen příležitostně na turnajích smíšených družstev s partou kolegů – tělocvikářů.

Od roku 1962 byla členkou reprezentačních výběrů, nejprve družstva juniorek a po zahájení VŠ studia akademiček ČSSR. Pod vedením Miroslava Rovného z UK Bratislava si zahrála na LSU 1965 v Budapešti se ziskem bronzové medaile. V ženské reprezentaci ČSSR se objevila poprvé v roce 1964 se startem na mezinárodních turnajích. Byla ve výběru pro o rok odložené MS 1967 v Japonsku, po bojkotu šampionátu celkem SSSR (důvodem účast Jižní Koree) z turnaje odstoupily i další socialistické „satelity“ vč. ČSSR. V roce 1967 se konalo v Turecku ještě ME, ze kterého si Eva přivezla bronzovou medaili. Vyvrcholením reprezentační kariéry se stala účast na mexické olympiádě v roce 1968 se 6. místem. Na ME67 a OH68 vedla náš výběr dvojice Metoděj Mácha - Stanislav Šneberger. A ještě dodejme, že Eva s výškou 172 cm hrála na postu nahrávačky s možností (coby levačka) útoku „na druhou“. Více informací naleznou zájemci v profilu jubilantky v rubrice Síň slávy - Hráči. První fotka v záhlaví je z roku 1968, druhá z nedávného setkání hráčů a hráček z Mexika 1968 po 50 letech, které zorganizoval 25. 10. 2018 svaz a účastníci obdrželi na památku pamětní medaile.

---

Nedožitých 105 let JUDr. Josefa Češpivy

(*14. 11. 1913, †28. 9. 1984)

hráče Marathonu Praha, Sokola Vysočany a SK Philips, hrajícího trenéra Sokola ČKD Stalingrad, držitele 4 titulů mistra ČSR před válkou a 3 titulů mistra protektorátu Čechy-Morava za války, vítěze Světových akademických her 1947 v Paříží a ME 1948 v Římě, trenéra mistrovského družstva žen ČKD Praha s titulem v roce 1964, trenéra RD žen se stříbrnou medailí z ME 1958 a bronzovou z MS 1960 v Rio de Janeiro.

Narozen v Praze se sportovními začátky v Sokole Prosek a na gymnáziu v Libni, které reprezentoval na Středoškolských hrách v atletickém pětiboji. Volejbal začal hrát závodně až v 17 letech a za RG Libeň startoval na hrách v rámci IX. Všesokolského sletu v roce 1932 s 2. místem ve volejbalu a basketbalu. Po zahájení studia na Právnické fakultě UK se stal členem Vysokoškolského sportu – klubu Marathon Praha, se kterým získal v roce 1933 v Košicích první titul volejbalového mistra ČSR. Dodejme, že s výškou 1985 cm a mimořádnými skokanskými schopnostmi hrál převážně na postu smečaře, v závěru hráčské kariéry na postu nahrávače. Další klubové aktivity a úspěchy:

1934-40	hráč Sokola Vysočany, 3 x mistr republiky (1937, 1938 a 1940), 2 x přeborník ČOS (1938 a 1940),
1941-46	hrající trenér SK Philips (kam po zákazu Sokola nacisty přešli volejbalisté Vysočan), 3 x mistr protektorátu Čechy-Morava (1941, 1943 a 1945), 2. místo v letech 1942 a 1944,
1947-54	hrající trenér obnoveného Sokola Vysočany a reorganizacemi vzniklých následnických jednot: Sokola ČKD Stalingrad od roku 1948 a Spartaku ČKD Stalingrad od roku 1952, přeborník ČOS 1947, 3. místo na MR 1952,
1955-56	hrající trenér Spartaku Avia Čakovice ve 2. lize, kde začal současně trénovat družstvo žen a zanechal hraní.
1955-57	trenér žen Spartaku Avia Čakovice ve 2. lize s postupem do 1. ligy a 7. místem v roce 1957,
1958-64	trenér žen Spartaku ČKD Stalingrad (kam družstvo z Čakovic převedl), od roku 1962 TJ ČKD Praha, 2. místo v roce 1962 a mistrovský titul v roce 1964.

 

Je třeba doplnit, že v letech 1946-49 vedl v Sokole Vysočany také družstvo dorostenců, se kterými zvítězil na přeborech ČSR v letech 1948 a 1949. Mezi jeho tehdejšími svěřenci byl mj. Josef „Bulda“ Musil.

Reprezentační dres Čech oblékal za války při tradičních a každoročních utkáních výběrů Čech a Moravy a po válce se stal jedním z prvních reprezentantů ČSR. V roce 1946 si zahrál proti Francii v prvním poválečném mezistátním utkání v Praze (3:0), v roce 1947 byl na recipročním zájezdu volejbalistů ČSR ve Francii a Alžíru, a ve stejném roce byl ve výběru akademiků ČSR s 1. místem na po válce obnovených Světových akademických letních hrách v Paříži. S reprezentací se rozloučil v roce 1948 jako hrající trenér při premiéře ME mužů v Římě se ziskem zlatých medailí. Jako trenér ženské reprezentace ČSR resp. ČSSR se zasloužil o stříbrné medaile na ME 1958 v Praze a bronzové medaile na MS 1960 v Rio de Janeiru. V roce 1959 byl na historicky prvním zájezdu našich volejbalistek v Číně a KLDR s bilancí 7 vítězství a 2 porážek. V 60. letech byl členem svazové Ústřední trenérsko-metodické komise a na třech krátkodobých stážích „vyučoval“ volejbalové trenéry v Dánsku (1962) a ve Švédsku (1967, 1967). Více informací a několik fotek nabízí jeho profil v rubrice Síň slávy – Hráči, první v záhlaví vložený portrét je z roku 1958 a druhý vznikl v roce 1983 při setkání bývalých reprezentantů v Dolním Poříčí u Strakonic, kde s nimi oslavil své 70. narozeniny.

A ještě stručně o dalších sportovních úspěších, zmíněných v úvodu článku. V letech 1934-38 reprezentoval ČSR ve skoku vysokém se startem na ME 1938 v Paříži, kam se kvalifikoval tehdy novým čs. rekordem 193 cm, zdolaných již dávno zapomenutým stylem swiney. S basketbalovým výběrem ČSR startoval v roce 1948 proti Holandsku, nejvyšší soutěž hrál za války za SK Philips. Jako divizní fotbalový brankář působil v SK Vysočany a Slavoji IX. (odmítl nabídku AC Sparta, podmíněnou zanecháním aktivit v dalších sportech), za akademický fotbalový výběr Čech si zachytal proti Anglii a Maďarsku.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský