20.11.2019

Listopadoví jubilanti roku 2019 z řad osobností ČVS

Úvod dnešního ohlédnutí patří dvěma reprezentantkám ČSR ze „zlaté éry“ čs. volejbalu, které již nejsou mezi námi. V obou případech se jedná o rodilé Moravanky a osobnosti Síně slávy českého volejbalu, do které byly uvedeny na základě zisku medaile či medailí z prestižních mezinárodních soutěžích. Starší a slavnější z nich se po sňatku přestěhovala do Prahy a stala se oporou Tatranu Střešovice. Za Střešovice hrála nejvyšší soutěž do úctyhodného věku 48 let a v roce 2001 byla anketou ČVS vyhlášena nejlepší českou volejbalistkou 20. století.

Druhá část medailonku je věnována dvojici žijících a stejně starých hráčů. Prvým z nich je trojnásobný mistr republiky, člen juniorské a mužské reprezentace ČSSR s hráčským angažmá ve Francii a Německu. Druhým je extraligový hráč, později trenér, manažér, patriot a mecenáš volejbalu v Odolena Vodě a dosud na Kladně s podílem na zisku 3 titulů Mistra ČR a Českého poháru v roce 2017. Oběma žijícím jubilantům k jejich letošním půlkulatinám přejeme pevné zdraví, pohodu v osobním životě a radost ze stávajících aktivit.

logo

Regina Obadálková roz. MatalíkováNedožitých 95 let Reginy Obadálkové roz. Matalíkové

(*6. 11. 1924, †5. 4. 1994)

sedminásobné mistryně republiky s Tatranem Valašské Meziříčí a Tatranem Střešovice, reprezentantky ČSR a ČSSR se startem na čtyřech MS a třech ME se ziskem 4 medailí (zlaté, stříbrné a 2 bronzových), držitelky titulu Zasloužilý mistr sportu, osobnosti Síně slávy českého volejbalu a nejlepší čs. volejbalistky 20. století.

Volejbal začala hrát „Ina“ Matalíková závodně až v 25 letech, do té doby se od 14 let věnovala tenisu a od 16 let české házené v týmu ASO Olomouc s účastí v nejvyšší soutěži. Dojíždět do Olomouce na tréninky a zápasy vydržela dlouhých 18 let bez ohledu na později další a již převládající volejbalové aktivity. Oběma sportům se na vrcholové úrovni věnovala až do odchodu novomanželů Obadálkových do Prahy po jejich sňatku v roce 1959.

Volejbal hrála v letech 1949-52 za Sokol a od roku 1953 za Tatran Valašské Meziříčí, se kterým získala v letech 1954 a 1958 dva mistrovské tituly a s nimi na MR ještě 2 stříbrné a 3 bronzové medaile. K oporám týmu patřila trojice reprezentantek ČSR: Libuše Svozilová, Ina Matalíková a Ema Roobová, trenérem byl manžel prvně jmenované Václav Svozil. Po přestěhování do Prahy hrála v letech 1960-72 za Tatran Střešovice, se kterým získala pod vedením trenérů Antonína Kyndra a Oldřicha Venhače dalších 5 titulů mistra ČSSR (1961 a 1969-72) a s nimi 2 bronzové medaile. V letech 1971 a 1972 si zahrála finále PMEZ s dvojicí 2. míst za Dynamem Moskva. Titulem Mistra ČSSR v roce 1972 se ve 48 letech rozloučila s vrcholovým volejbalem, dalších 7 let ještě působila jako hrající trenérka B-týmu Střešovic v I. NL, kde mladým talentovaným hráčkám předávala své zkušenosti. A dodejme, že až do svého předčasného úmrtí v roce 1994 působila ve střešovickém Tatranu jako sekretářka a později tajemnice TJ.

Premiéru v reprezentaci ČSR si odbyla na MS 1952 v Moskvě, odkud si dovezla první bronzovou medaili. Ve vrcholných soutěžích následovaly tyto úspěchy: 1. místo s titulem Mistra Evropy v Bukurešti 1955, 4. místo na MS 1956 v Paříži, 2. místo na ME 1958 v Praze, 3. místo na MS 1960 v Rio de Janeiro, 5. místo na MS 1962 v Moskvě a 6. místo na ME 1963 v Bukurešti. K dalším úspěchům patřil zisk 2 stříbrných a 1 bronzové medaile ze Světových festivalů mládeže a studentstva (Bukurešť 1953, Varšava 1955, Moskva 1957), účast na zájezdu RD žen do SSSR, ČLR a KLDR v roce 1959 a 4. místo na předolympijským turnajem v roce 1963 v Tokiu. Více informací a několik historických fotek naleznou zájemci v podrobném profilu v rubrice Síň slávy - Hráči.


Věra Bochenková roz. KaločováNedožitých 90 let Věry Bochenkové roz. Kaločové

(*15. 11. 1929, †12. 3. 2016)

čtyřnásobné mistryně republiky s družstvy Slezské Ostravy (Sokol Jáma Trojice, Sokol OKD, Baník Ostrava), reprezentantky ČSR se startem a ziskem bronzové medaile na MS 1952 v Moskvě, osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodačka z Ostravy – Kunčiček začala sportovat již v útlém věku v místním Sokole, kde se věnovala sportovní gymnastice a lehké atletice (skoky). Později začala hrát za Sokol Kunčičky tenis a spoluhráči ji prostřednictvím smíšených volejbalových deblů seznámili s tímto sportem. V roce 1947 ji coby talentovanou nahrávačku objevili volejbalistky Sokola Slezská Ostrava, 3x týdně pak dojížděla na kole na jejich tréninky a v roce 1948 s nimi získala první mistrovský titul - to již pod názvem klubového sponzora, uhelného dolu Jáma Trojice. Klub byl přejmenován ještě dvakrát: podruhé na Sokol OKD Ostrava (mistr ČSR 1951) a potřetí na Baník Ostrava (mistr ČSR 1952 a 1953). Její úspěšnou hráčskou kariéru ukončilo přestěhování manželů Bochenkových do Prahy v lednu 1955 a nastupující zdravotní problémy s koleny (obě operovaná) a páteří.

V klubu hrála na postu nahrávačky a její sehranost se smečařkami Milenou Krimlovou a Bohumilou Valáškovou (v té době oporami reprezentace ČSR) rozhodly o její nominaci na MS 1952 v Moskvě. Byla to její jediná akce v dresu ČSR a díky zisku bronzové medaile byla v roce 1999 uvedena do Síně slávy českého volejbalu. Více informací v profilu v rubrice Síň slávy – Hráči.


Jiří Špisser65 let Jiřího Špissera

(*18. 11. 1954 v Olomouci)

s výškou 196 cm smečaře Slavie Olomouc, Aera Odolena Voda, Dukly Liberec, Chemičky Ústí se zahraničními angažmá ve francouzském Grenoblu, německém Norderstedtu a Bottropu. Trojnásobného mistra republiky, reprezentanta ČSSR se ziskem stříbrné medaile na juniorském ME 1973 a 5. místem na MS 1974, držitele titulu Mistr sportu.

S volejbalem začínal ve Slavii Univerzitě Olomouc, kde pod vedením trenérů F. Mazala, J. Trávníčka a J. Matěje prošel všemi mládežnickými kategoriemi a již jako dorostenec pendloval do mužů, se kterými si v letech 1972-74 zahrál EXL a 1. NL (trenér Z. Rychlý). Na podzim roku 1975 dostal nabídku Aera Odolena Voda (trenér Evžen Krob), se kterým získal v roce 1977 mistrovský titul. Následoval povolávací rozkaz do Dukly Liberec (trenéři K. Paulus a J. Smolka st.) a po dvou letech prezenční služby hrál za Duklu již jako voják z povolání dalších 6 sezon. V letech 1980 a 1983 pomohl družstvu vybojovat 2 tituly Mistra ČSSR a v roce 1983 si zahrál ve finále PMEZ se 3. místem. V roce 1985 byl uvolněn z armády, v sezoně 1985/86 pomohl Chemičce Ústí k postupu do EXL (trenér M. Hudeček) a za Ústí hrál ještě v sezoně 1988/89 se 7. místem (trenér M. Šlambor). Mezitím si vyzkoušel francouzskou ProA v týmu AF Grenoble a německou Bundesligu v 1. SC Norderstedt (předměstí Hamburku), kde jej trénoval český emigrant, mistr světa z roku 1966 Antonín Mozr. Do Německa se vrátil po druhé sezoně v Chemičce, tj. na podzim 1989 a v roli hrajícího trenéra a později trenéra vedl několik sezon muže VC Bottrop s postupem z regionální soutěže do Bundesligy.

Reprezentační dres ČSSR oblékl poprvé v roce 1973 a z juniorského ME ve Vorburgu (NDR) si přivezl stříbrnou medaili (trenéři Peter Bohunský a Dušan Melíšek). S mužskou reprezentací ČSSR startoval na MS 1974 v Mexiku, kde náš výběr pod vedením Petra Kopa a Evžena Kroba skončil na 5. místě.

Z letošního květnového setkání jubilantů ČVS v Praze se omluvil a nebyla tak možnost získat jeho aktuální portrét. Snímek v záhlaví je z roku 1973 a jedná se o „pasovku“ pro výjezd juniorů na ME. Vzhledem k tomu, že Jirkova vizitka se na webu ČSR objevuje poprvé, doplňujeme ji několika historickými fotografiemi.

Na prvním snímku „stříbrný“ tým juniorů ČSSR na ME 1973. Zleva stojí trenér P. Bohunský, Mikunda, Benko, Hájek, Halfar a Halanda, dole zleva dole zleva Peksa, Ferulík, Šmíd, Hofman, Kubát, Zapletal a před nimi ležící Špisser.

Na druhé fotce mistrovský celek Aera Odolena Voda v roce 1977. Zleva stojí vedoucí družstva J. Vaněk, as. trenéra V. Tichý, Hemr, Sýkora, Piškule, Buman, Keller a trenér E. Krob, zleva sedí Stehno, Horáček, Špisser, Mrklas, Nekola a Černý.

Další snímek je z měsíčníku Stadion a jsou na něm volejbalisté Dukly Liberec v úspěšném roce 1983. V horní řadě zleva vedoucí družstva T. Ohnsorg, Potáč, Kovář, Smolka ml., Pavlas, Virág, Malán a trenér J. Smolka st., dole zleva Krebs, Lehnert, Hampacher, Klamrt, Špisser a Jakubíček.

Na posledním snímku volejbalisté 1. SC Norderstedt v sezoně 1987/88, J. Špisser první zleva s č.10, třetí zprava Petr Mozr - syn trenéra A. Mozra.


Jindřich Neumann65 let Jindřicha Neumanna

(*23. 11. 1954 v Praze)

s výškou 189 cm levorukého smečaře VŠ Praha, RH Praha, Aera Odolena Voda a Lokomotivy Nymburk. Od roku 1994 kondičního a druhého trenéra Aera Odolena Voda, od roku 1997 manažera, spolumajitele, majitele a hlavního sponzora klubu se změnou názvu na Volleyball.cz s přestěhováním do Kladna v roce 2004. Funkcionáře PVS a ČVS, držitele medailí O. Koutského a V. Spirita za zásluhy o rozvoj pražského a českého volejbalu.

Sportu a konkrétně silniční cyklistice se začal věnovat v 10 letech v TJ Favorit Praha. Volejbal jej zaujal ve 14 letech v rámci volejbalového kroužku na ZŠ Novodvorská (trenér Guljajev). V roce 1969 byl vyslán na nábor mladších dorostenců Slavie VŠ Praha a stal se členem B-týmu (trenér V. Schmitt). V letech 1971-74 již hrál za první dorostenecký tým, se kterým získal v roce 1971 titul mistra ČSSR, v roce 1972 reprezentoval Prahu na turnaji hlavních měst soc. zemí v Moskvě a v roce 1973 pomohl vybojovat stříbrnou medaili na MR staršího dorostu (trenéři D. Melíšek, J. Musil). V roce 1974 byl přeřazen do EXL mužů SVS MŠ při VŠ Praha.

Přehled hráčských aktivit v nejvyšší soutěži mužů:

1974-77 VŠ Praha, 2 x 8. a jednou 9. místo, trenéři R. Vorálek st., M. Pospíšil, V. Šmídl,
1977-79 RH Praha, 4. a 2. místo, trenéři Z. Groessl a M. Vápenka,
1979-83 Aero Odolena Voda, trenéři E. Krob a Jiří Svoboda. V roce 1980 družstvo skončilo ve finále PVP v Řecku na 3. místě, ale po 10. místě v EXL sestoupilo do 1. NL s návratem po 2 letech a 8. místem v roce 1983,
1983-86 Lokomotiva Nymburk, 2x 9. místo a 6. místo v roce 1985, trenér O. Blažek.

 

V roce 1976 v rámci nedokončeného studia FTVS byl členem akademického výběru ČSSR při 18. ročníku mezinárodního turnaje akademiků o Pohár 17. listopadu v Praze, na kterém náš výběr zvítězil, trenér I. Bzdúch.

V letech 1986-2012 hrál již pro radost za Avii Čakovice 1. NL (trenér V. Slušný), 2. ligu a postupně nižší soutěže přeboru Prahy. Vždy byl a stále zůstává hravým a tak nechyběl na žádné z dalších soutěží, a to jak ve volejbalu šestkovém, tak beachvolejbalu (který hraje dodnes) či v tahaném deblu. Několikrát zvítězil na turnaji v Dřevěnici, startoval v Antukové lize, na MR veteránů (+40) a MR superveteránů (+50).

V roce 1994 zahájil v Odolce své aktivity trenérské a od roku 1997 manažerské. V sezoně 1994/95 byl kondičním trenérem a asistentem u Petra Kopa (2. místo), v sezoně 1995/96 u Pavla Třešňáka se ziskem titulu Mistra ČR a 3. místem ve finále Poháru CEV v Paříži. Po skončení sezony 1996/97 založil z důvodu již neúnosného zadlužení klubu nový s názvem Aero Ovolena Voda volley-ball s.r.o., stal se jeho majitelem a hlavním sponzorem s následujícími úspěchy a dalšími osudy:

V letech 1997-2004 pod názvy Aero a od roku 2000 Chance Odolena voda volley-ball s.r.o. titul mistra ČR v roce 2004, dvě 2. a jedno 3. místo, trenérem J. Licek. Mistrovský titul v 2005 obhájili, ale celou sezonu již odehráli na Kladně s ohledem na vysoký nájem městské haly v Odolena Vodě,

V letech 2005-11 pod názvem Volleyball.cz Kladno s dalším titulem v roce 2010, dvojicí 2. a jedním 3. místem, trenér J. Licek. V sezoně 2010/11 ztratil klub finanční podporu města Kladno, po 11. místě z EXL sestoupil a zanikl. K obnovení klubu s názvem VK Kladno došlo v roce 2015, když J. Neumann a M. Fortuník odkoupili licenci od Havířova a zahájili další etapu volejbalu na Kladně – Milan jako trenér, Jindra jako manažer a sponzor.

V letech 2015-19 obsadil tým VK Kladno při obnoveném startu v EXL 6. místo, následovala dvě 2. místa v letech 2017 a 2018 a 4. místo v roce 2019, vítězství v Českém poháru 2017 a 2. místo ve finále ČP 2019.

Připomenout si zaslouží také další Jindrův projekt, který s osobní finanční podporou realizoval v letech 1997-2001. Jednalo se o vybudování široké mládežnické základny v pražských klubech USK, Kompresory, Vyšehrad a při sportovní ZŠ Lužiny, v Kralupech a Odolena Vodě s návazností na družstva dospělých. Pod Aero spadala ještě družstva Kompresorů a Pharmingu se startem v 1. lize. Společnost s.r.o. volleyball.cz v té době zaměstnávala 35 trenérů mládeže a 6 trenérů dospělých. Úctyhodné Jindrovo volejbalové „mecenášství“, trvající již 25 let, bylo a je podmíněno úspěšným podnikáním a ochotou nemalou část zisku věnovat volejbalu. Výstižné je proto rčení jeho manželky, že „za ty prachy si mohl koupit ostrov ve Středozemním moři!“.

Závěrem je třeba zmínit ještě Jindrovy funkcionářské aktivity a funkce, bez kterých by se realizace jeho projektů a „volejbalových snů“ neobešla. Byl dlouholetým místopředsedou Pražského volejbalového svazu a za Prahu členem Výboru ČVS, členem Hospodářské komise a Správní rady ČVS.

Snímek v záhlaví vizitky je z květnového setkání jubilantů ČVS z řad významných hráčů a trenérů v Praze a doplňuje jej několik historických fotografií.

Na prvním vloženém snímku družstvo VŠ Praha v roce 1975, nahoře zleva Venclovský, Kubát, Horáček, A. Lébl, Janeček, Pommer a Resch, dole zleva Neumann, Šmíd, trenér R. Vorálek, Zapletal a Kreuzer.

Na dalším snímku Aero Odolena Voda v sezoně 1981/82, zleva stojí vedoucí družstva V. Tichý, trenér E. Krob, Mařík, Bláha, Stančo, Kubín, Hrušovský, Homolka a as. trenéra Jiří Svoboda, v podřepu zleva Matoušek, Rajský, Bělka, Mir. Nekola, Mach, Zita, Mir. Maršoun a Neumann.

Hráčské působení v Lokomotivě Nymburk připomíná snímek z roku 1984. Nahoře zleva Vondrka, Jeřábek, Hýbl, Šmejkal, Konvička, trenér O. Blažek a člen výboru L. Horčic, dole zleva Hlinka, za ním Krejčí, Pelant, Neumann, Řezníček, Haník a Blažek ml.

Volejbalisté Aera po skončení finálového turnaje Poháru CEV v roce 1996 v Paříži, na kterém obsadili 3. příčku. Zleva stojí manažér týmu V. Bednář, hráči Michal, M. Kvapil, Salák, masér A. Štamfest, Svoboda, vedoucí družstva a asistent trenéra J. Neumann, Palinek, Karabec, MUDr. Otčenášková, Pakosta a trenér P. Třešňák. Zleva sedí Holčík, Kovařík, M. Kop, Zita a T. Malčík.

Na posledním snímku VK Kladno po závěrečném utkání s Jihostrojem, s medailemi za 2. místo v sezoně 2016/17. Nahoře zleva klubový maskot Galy, D. Konečný, A. Zajíček, Syrůček, Šulista, Sobotka, O. Fortuník, West, as. trenéra P. Klár, manažer J. Neumann, masér D. Červenka a trenér M. Fortuník, dole zleva Hýský, Lenz, Trojan, Moník, Blažek, Bouza, masérka M. Svobodová a org. pracovnice A. Earl.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
CEV Champions League - muži

Fenerbahce HDI Istanbul (TUR) - VK Jihostroj České Budějovice 2:3 (20:25, 25:21, 25:17, 21:25, 12:15)

 
Evropské poháry - ženy

Pohár CEV: Asterix Avo Beveren (BEL) - VK Prostějov 3:2 (22:25, 25:21, 25:15, 25:27, 15:8), Busto Arsizio (ITA) - VK UP Olomouc 3:0 (25:18, 25:11,...

 
Český pohár 2019/20 muži - 3. kolo

VK Lvi Praha – Aero Odolena Voda 3:2 (25:19, 23:25, 23:25, 25:23, 15:10), SKV Ústí nad Labem – Volejbal Brno 1:3 (25:23, 23:25, 13:25, 22:25)  

 
CEV Challenge Cup 2019/2020 - předkolo

Vardar Skopje (MKD) - VK ČEZ Karlovarsko 1:3 (25:21, 18:25, 17:25, 15:25), první zápas 0:3 - postupuje Karlovarsko

 
Sleva na vstupenky na OH kvalifikaci mužů v Berlíně

Do 30. 11. 2019 je možno zakoupit zlevněné vstupenky na OH kvalifikaci mužů, která bude 5. - 10. 1. 2020 v Berlíně za účasti naší reprezentace mužů....

 
FIVB 4* Chetumal (MEX) 2019

Perušič / Schweiner – Crabb Tr. / Bourne (USA) 0:2 (18:21, 12:21), Perušič / Schweiner – Aye / Gauthier-Rat (FRA) 2:1 (16:21, 21:19, 15:12)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018