Únoroví jubilanti roku 2019 z řad osobností ČVS

Tento měsíc věnujeme ohlédnutí čtveřicí jubilantů z řad osobností Síně slávy českého volejbalu, které již nejsou mezi námi. Tři z nich reprezentovali ČSR a ČSSR na vrcholných mezinárodních soutěžích se ziskem medailí, čtvrtý patřil k významným svazovým funkcionářům. Gratulace patří dvojici žijících jubilantů, narozených shodně v roce 1954. První byl známým extraligovým hráčem a akademickým reprezentantem, druhý se zviditelnil především trenérskými úspěchy s výběry kadetů ČR. A to již dlouhou dobu: od zisku bronzových medailí na MEK 1999 k zisku stříbrných medailí na MEK 2018 uplynulo již bezmála 20 let! Oběma oslavencům s vizitkami v úvodu článku se sluší popřát do dalších let především pevné zdraví, pohodu v osobním životě, prvému úspěchy v podnikání a druhému ve funkci svazového trenéra chlapecké reprezentace ČR.

65 let prom. ped. Jaroslava Hlinky

(*7. 2. 1954 v Žirovnici)

s výškou 180 cm nahrávače Techniky a Tesly Brno, Dukly Liberec (dvojnásobného mistra ČSSR a vítěze PMEZ 1976), VŠ Praha, RH Praha, Lokomotivy Nymburk a německého Marktredwitz. Akademického reprezentanta ČSSR - trojnásobného vítěze mezinárodního turnaje akademiků o Pohár 17. listopadu v Praze. Dlouholetého trenéra kadetek, juniorek a žen Tatranu Střešovice, s kadetkami mistra ČR 1997. Držitele Medaile O. Koutského za zásluhy o rozvoj pražského volejbalu.

S volejbalem začínal ve 12 letech ve Slavoji Žirovnice zásluhou tělocvikáře na ZŠ a současně trenéra žáků ve Slavoji Josefa Machovského - duše žirovnického volejbalu. V rámci studia na průmyslovce v Brně hrál DL za Slavoj Juliánov (trenér Milan Čarvaš), po maturitě zahájil studium na VUT Brno, hrál 2. ligu za místní Techniku (trenér Osvald Flejšinger) a krátce 1. ligu za Teslu (trenér Luboš Dokoupil). Po přerušení VŠ studia byl v prosinci 1974 povolán na vojnu do Dukly Liberec, se kterou získal v letech 1975 a 1976 tituly Mistra ČSSR a v roce 1976 vítězství v PMEZ (trenéři Karel Paulus a Josef Smolka st.). Ještě ve vojenské uniformě složil přijímačky na FTVS UK a po dobu VŠ studia v Praze byl hráčem SVS MŠ při VŠ Praha (trenéři Milan Pospíšil, Ivo Kunz). Od spoluhráče Zdeňka Pommera st. zde získal dodnes platnou přezdívku „Puk“. V letech 1977-79 si „odskočil“ do RH Praha, se kterou získal 4. místo v roce 1978 (trenér Milan Vápenka), titul vicemistra ČSSR a 3. místo ve Final four PVP v roce 1979 (trenér Zdeněk Groessl). Následoval návrat a tři sezony ve VŠ Praha se 3. místem v roce 1981 a dvojicí 2. míst v následujících dvou letech (trenéři Josef Vojík, Marcel Staša). Další 3 sezony 1983-86 oblékal dres Lokomotivy Nymburk s nejlepším 6. místem v EXL ročníku 1984/85. Spolu se Zdeňkem Haníkem byli hrajícími asistenty trenéra Oty Blažka, který jim svěřil přípravu družstva a tým v soutěži jen koučoval. S vrcholovým volejbalem se rozloučil v německém VfB Marktredwitz, za který hrál do roku 1989 druhou nejvyšší soutěž a ve věku 34 let se stal mistrem Německa kategorie veteránů. Rád vzpomíná na turnaje v Dřevěnici, kam dlouhá léta s oblibou jezdil a několikrát vyhrál.

Již v době vojenské služby v Liberci oblékal dres mužů ČSSR „B“ se startem v několika mezistátních utkáních. V letech 1976-82 byl členem akademické reprezentace ČSSR, které pomohl vybojovat 3 prvenství a dvě 2. místa na prestižním mezinárodním turnaji o Pohár 17. listopadu, pořádaném v rámci Mezinárodního dne studentstva v Praze. Trenéry výběru ČR byli postupně Igor Bzdúch ze Slavie UK Bratislava, Josef Vojík a Marcel Staša z VŠ Praha.

Po ukončení hráčské kariéry v Německu v roce 1989 se začal věnovat podnikání a v oblasti nemovitostí se mu věnuje dodnes. V polovině 90. let začal trénovat mladé volejbalistky Tatranu Střešovice, se kterými získal v roce titul Mistra ČR v kategorii kadetek a o rok později 2. místo v kategorii juniorek. Stejný kolektiv hráček následně vedl v 1. lize žen s postupem do EXL již v první sezoně. Po sestupu družstva, tvořenému hráčkami bez potřebných zkušeností si dal trenérský time-out, ale již po dvou letech se vrátil k práci s mládeží v Tatranu a dalších 5 let vedl v DL tým juniorek. Závěrem je třeba zmínit, že již řadu let spolupracuje s vedením PVS při organizování předvánočních setkání jubilantů PVS z řad osobností pražského volejbalu v hotelu Questenberk na Pohořelci, jehož je majitelem.

---

65 let Mgr. Jiřího Zacha

(*14. 2. 1954 v Chebu)

s výškou 196 cm blokaře a v závěru hráčské kariéry smečaře Slavie PF Plzeň, Dukly Kolín, Zbrojovky Brno a Baníku Příbram, trenéra EXL družstev mužů VK Příbram a žen SK Slavia Praha, asistenta trenéra mužské reprezentace ČR se 4. místem na ME 2001. Úspěšného trenéra kadetů ČR se ziskem bronzové medaile na ME 1999, zlaté na ME 2017 a stříbrné na ME 2018. Člena výboru ČVS, Komise a Rady mládeže ČVS a v současnosti svazového trenéra chlapecké reprezentace ČR.

Dětství a mládí prožil s rodinou postupně v Chebu, v Příbrami a v Rožmitálu p. Třemšínem díky otcově vojenskému povolání. Volejbal začal hrát závodně za dorost Baníku Příbram, kde studoval gymnázium. Při následném studiu na plzeňské Pedagogické fakultě hrál národní ligu za Slavii PF Plzeň a v rámci prezenční vojenské služby stejnou soutěž v Dukle Kolín. Po vojně získal hráčské angažmá v EXL Zbrojovce Brno a hráčskou kariéru zakončil v 1. lize s Příbramí. Souběžně s výkonem kantorského povolání se začal věnovat mládežnickému volejbalu. Na příbramské 1. ZŠ více jak 25 let učil tělocvik a zeměpis, vedl sportovní volejbalové třídy a se svými svěřenci pod hlavičkou Baníku resp. VK Příbram získal celkem 6 titulů přeborníka ČR: jeden se staršími žáky, čtyři s kadety a jeden s juniory. Následovalo trenérské angažmá u družstva mužů Kocourů resp. Vavexu Příbram s postupem do EXL a největším úspěchem v podobě 3. místa v roce 2002. Trénoval družstva mužů a žen Sokola Dobřichovice v 1. lize a úspěšná byla i jeho spolupráce s EXL týmem žen SK Slavia Praha (2. místo v roce 2006, 3. místo v roce 2007).

K mládežnické reprezentaci ČR se dostal díky klubovým úspěchům v Příbrami. V letech 1999-2000 mu byly svěřeny reprezentační výběry kadetů a juniorů (ročníky 1981 – mj. Hudeček, Pláteník, Rejlek, Rybníček, Sukuba, Ticháček, syn Vojtěch Zach), se kterými získal na ME kadetů 1999 v Polsku bronzové medaile. Na MS kadetů ve stejném roce v Saudské Arábii skončil tento výběr na 8. místě a na ME juniorů 2000 v Itálii na 7. místě. V roce 2001 byl spolu s M. Fortuníkem asistentem trenéra Z. Haníka u mužů ČR na ME v Ostravě (4. místo). Následovaly starty na ME juniorů 2008 v Brně (9. - 12. místo), ME kadetů 2015 v Turecku (7. místo) a zatím největší úspěch v podobě zlatých medailí kadetů ČR na ME U19 2017 v Maďarsku po finálové výhře 3:2 nad Italy. Dodejme, že základ tohoto družstva (9 hráčů) byl při zisku stříbrných medailí na ME U20 2018 v Nizozemsku a Belgii (to již pod vedením J. Svobody). Zatím poslední trenérský úspěch následoval v loňském roce v podobě stříbrných medailí kadetů (roč. 2001/02) na ME ve Zlíně. V současnosti je trenérem Lvíčat ČR (roč. 2003), která se již kvalifikovala na ME U17, které v červenci 2019 hostí Bulharsko.

Souběžně s trenérskými aktivitami byl a dosud je funkcionářem VK Příbram. V rámci ČVS byl dvě volební období členem výboru, dlouhá léta členem Komise mládeže resp. Rady mládeže a již řadu let zastává funkci svazového trenéra reprezentační složky chlapců s odpovědností za výběry, následnou přípravu a výsledky reprezentačních družstev Lvíčat, kadetů a juniorů ČR.

---

Nedožitých 80 let Františka Sokola

(*5. 2. 1939, †11. 10. 2011)

smečaře ligových celků RH Brno a VŽKG Ostrava, mistra republiky 1968, hrajícího trenéra Ixelu Brusel v belgické 1. lize, hrajícího trenéra Detvy a Hutních Montáži Ostrava ve 2. lize, přes 20 let trenéra žáků Vítkovic, Danzasu a DHL Ostrava. V roce 1968 reprezentanta ČSSR se 3. místem na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Sofii a držitele bronzové medaile z OH 1968 v Mexiku. Držitel titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu. Více informací a několik historických snímku v profilu Síně slávy.

 

---

Nedožitých 70 let Jaroslava Tomáše

(*10. 2. 1949, †5. 3. 2016)

smečaře VŽKG Ostrava a Dukly Liberec, pětinásobného mistra republiky a vítěze PMEZ 1976. Profesionálního hráče Falconary, Firenze a Beluna v italské sérii A1, nejlepšího hráče A1 v roce 1984. V letech 1968-79 juniorského a seniorského reprezentanta ČSSR se startem na třech ME, třech MS a dvou olympiádách: v Mnichově 1972 (6. místo) a Montrealu 1976 (5. místo), držitele stříbrné medaile z ME 1971 v Itálii. Trenéra dorostenců a mužů Dukly Liberec, Aera Odolena Voda a Vítkovic res. Danzasu a DHL Ostrava – mistr ČR 2006. Trenér juniorů Mantovy a mužů Verony v italské A2, asistent trenéra Z. Pommera u mužů ČSFR (9. místo na ME 1991), trenér juniorů ČR. Držitel titulu Mistr sportu, osobnost Síně slávy českého volejbalu a Čestný člen ČVS.
Více informací s fotografiemi v profilu Síně slávy.

---

Nedožitých 95 let Josefa Matějů

(*11. 2. 1924, †14. 5. 1995)

původně hráče TJ Krnov, později předsedy oddílu a OVS Krnov. Od roku 1954 aktivního rozhodčího 1. třídy s řízením nejvyšších domácích soutěží a desítek mezistátních zápasů. Od roku 1964 občana Ostravy, místopředsedy oddílu NHKG a dlouholetého předsedy Severomoravského KVS. Iniciátora spolupráce volejbalistů Ostravy a Katovic s řadou turnajů ve všech věkových kategoriích mládeže a dospělých, dopisovatele deníku Čs. Sport, propagátora volejbalu na severu Moravy. V závěru aktivit funkcionáře volejbalového ústředí ČSSR, předsedy Komise mládeže a člena mládežnické sekce STK, člena předsednictva a výboru ČsVS a ČVS. Držitele titulu Zasloužilý rozhodčí a osobnosti galerie funkcionářů Šíně slávy českého volejbalu.
Více informací v profilu galerie funkcionářů Síně slávy.

---

Nedožitých 95 let Františka Mikoty

(*14. 2. 1924, †11. 8. 1972)

smečaře SO Starý ostrov, Dynama Slavie Praha a Spartaku Motorlet se třemi tituly vicemistra republiky z let 1948, 1953 a 1954. V letech 1948 – 1955 reprezentanta ČSR, držitele zlaté medaile z prvního ME mužů v Římě 1948 a tří stříbrných medailí z MS 1949 v Praze, ME 1950 v Sofii a MS 1952 v Moskvě. S reprezentací se rozloučil v roce 1955 na mezinárodním turnaji v Bělehradě. Držitel titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu. Více informací s fotografiemi v profilu Síně slávy.

 

 

Autor: Zdeněk Vrbenský