16.9.2020

Zářijoví jubilanti roku 2020 z řad osobností ČVS

První podzimní měsíc věnujeme ohlédnutí za jedním významným trenérem a funkcionářem a za dvojicí hráčů – reprezentantů. První dvě z připomenutých osobností se narodily ve stejný den (16. září), ale s odstupem pěti let. Jejich ročníky narození (1920 resp. 1925) napovídají, že již nejsou mezi námi, ale zaslouží si alespoň tuto vzpomínku. Jubilant poslední se dožívá již úctyhodných 85 let a do těch dalších, které tráví v Domově seniorů v Hlinsku, mu přejeme především pohodu a radost ze zbývajících aktivit, které mu zdravotní stav dovoluje.

logo

Ladislav DrobnýNedožitých 100 let Ladislava Drobného

(*16. 9. 1920, †3. 6. 2000)

rodáka z Libochovic nad Ohří a dlouholetého občana obce Obříství v okrese Mělník. V Mělníku pracoval jako úředník a v závěru pracovní kariéry jako ředitel Okresní finanční správy. Od roku 1943 ženatý, otec dvou synů a dcery. Připomeňme, že syn Jan (*1943) byl v 60. letech jedním z nahrávačů prvoligové Rudé hvězdy Praha se ziskem mistrovského titulu v roce 1966.

Ladislav byl členem Sokola Obříství s aktivitami ve všech dostupných sportech. Věnoval se atletice, hrál kopanou, košíkovou, stolní tenis, šachy a stal se stěžejní osobností oddílu odbíjené jako hráč, trenér, funkcionář a pořadatel tradičních turnajů s účastí ligových družstev mužů. V roli hrajícího trenéra přivedl v roce 1954 volejbalisty Obříství do druhé nejvyšší soutěže – tehdy oblastního přeboru Čech.

V letech 1956-59 absolvoval několik krátkodobých trenérských stáží u vídeňských sokolských jednot a v roce 1959 pomáhal Rakouské volejbalové federaci vyškolit v rámci měsíční stáže dvě desítky volejbalových trenérů. V letech 1959-69 mu byla svěřena reprezentační družstva juniorů a B-tým mužů ČSSR s účastí na mezinárodních akcích. V roce 1964 byl asistentem Josefa Brože a podílel se na přípravě mužské reprezentace před OH v Tokiu se ziskem stříbrných medailí. V roce 1965 působil půl roku v Africe jako trenér mužské reprezentace Ghany. Byl dlouholetým předsedou nejen oddílu Sokola Obříství, ale také Středočeského KVS. V 60. letech byl členem Ústřední trenérské rady ČsVS a v oblasti metodiky dopisovatelem měsíčníku Košíková-Odbíjená. Za zásluhy o rozvoj našeho volejbalu obdržel titul Čestný člen ČVS a byl uveden do Galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu. Tam naleznou zájemci jeho podrobnější profil s několika historickými fotografiemi.


Jitka Hajtmarová roz. CvilinkováNedožitých 95 let Jitky Hajtmarové roz. Cvilinkové

(*16. 9. 1925, †19. 9. 2013)

narozené v Košicích v české rodině, která se v roce 1938 po mnichovských událostech přestěhovala do Brna. Tam Jitka dokončila gymnázium, po válce vystudovala Filosofickou fakultu při Masarykově univerzitě a následně působila v Brně jako středoškolská profesorka tělocviku a francouzštiny.

Sportovat začala již před válkou v Sokole Královo Pole, s volejbalem se seznámila za války na koupalištích. Po válce se stala oporou volejbalistek Sokola Královo Pole, za který hrála do roku 1952 s výjimkou roku 1951, ve kterém oblékala dres Sokola OKD Ostrava se ziskem mistrovského titulu. Hráčskou kariéru zakončila v letech 1952-54 jak hrající trenérka Slavie VŠ Brno v druhé nejvyšší soutěži – tehdy oblastním přeboru.

V letech 1947-51 byla akademickou reprezentantkou ČSR s účastí na třech Světových akademických letních hrách: v roce 1947 v Paříži (kde náš výběr sehrál pouze exhibici s Francouzkami, protože další přihlášené týmy na hry nedorazily), v Bukurešti 1949 a ve Východním Berlíně 1951 se ziskem dvou stříbrných medailí za 2. místo. S reprezentačním týmem ČSR vyhrála v roce 1948 Balkánsko-středoevropské hry v Sofii a pomohla vybojovat stříbro na prvním ME žen v Praze na Štvanici v roce roku 1949. Za zisk této medaile byla uvedena do Síně slávy českého volejbalu. Snímek v záhlaví vizitky vznikl v roce 1949 při ME v Praze. V rubrice Síň slávy – Hráči naleznou zájemci její podrobnější profil a několik historických fotografií.


Milan Laušman85 let Milana Laušmana

(*21. 9. 1935)

rodáka z Pardubic, původním povoláním geologa po maturitě v roce 1956 na Průmyslové škole geologické v Praze. Momentálně již vdovec, otec syna a dcery. Syn Roman (*1961) byl rovněž úspěšný volejbalista – juniorský reprezentant ČSSR se startem na MEJ 1979 (4. místo), krátce extraligový hráč RH Praha, Dukly Liberec, VŠ Praha a dlouholetý hráč MFF UK v NL.

Se sportem začínal v roce 1950 v Sokole Skuteč u Chrudimi. V roce 1952 se stal dorosteneckým přeborníkem okresu Hlinsko ve stolním tenisu, věnoval se atletice a hrál závodně tenis. S volejbalem se blíže seznámil v rámci středoškolského studia v Praze a začal jej hrát za dorostence Spartaku Dukla Karlín. Družstvo vedl profesor tělocviku Ladislav Macháček – bývalý ligový hráč SSK Život a v roce 1947 mistr ČSR. Jeho poněkud netradiční tréninky s propojením volejbalových činností s gymnastikou a akrobacií zaujaly Milana natolik, že u volejbalu zůstal v roli hráče a trenéra bezmála 30 let. Dorosteneckou soutěž hráli pod názvem Stadion Mládeže, a když družstvo překročilo v roce 1954 práh dospělosti, převedl trenér Macháček kompletní tým do holešovického Dynama Praha 7 Doprava s postupem do 2. ligy mužů.

V rámci prezenční vojenské služby v letech 1956-58 byl Milan zařazen do výběrového armádního celku ÚDA Praha, resp. od roku 1957 již Dukla Praha s 2. místem na MR 1957. Zažil převelení družstva do Kolína a s kolínskou Duklou získal pod vedením Jaroslava Fučíka bronz na MR 1958. Následoval návrat do Dynama Doprava 7, které se v roce 1961 sloučilo s Lokomotivou Praha. Po skončení této sezony přijal nabídku a přestoupil do Chemičky Ústí n. Labem, které již v prvním roce působení pomohl k postupu do celostátní 1. ligy, a za kterou hrál do roku 1968 s nejlepším 5. místem v roce 1967. V letech 1968-71 hrál již jenom pro radost krajský přebor za Spartak Armaturka Ústí n. L. (byl hrajícím trenérem) a po návratu do Prahy v letech 1974-77 pražský přebor za ČSA Praha.

V roce 1973 získal kvalifikaci trenéra III. třídy a začal vypomáhat u mládežnických celků. Byl asistentem trenéra Jiřího Jonáše u dorostenců SVS-M při RH Praha, asistentem Josefa Stolaříka u juniorů ČSSR a krátce trénoval dorostenky VŠ Praha. V letech 1958-60 byl členem širšího výběru ČSR a zúčastnil se přípravy na pražské ME 1958 a MS 1960 brazilském Riu. Ani v jednom případě se však do konečné nominace trenéra Josefa Kozáka nedostal. Připomeňme, že byl vždy mimořádně skromným, ale spolehlivým hráčem s takřka „učebnicovým“ provedením všech herních činností.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
2020 CEV ME U20 - Brno/Kuřim

Česká republika – Itálie 0:3 (15:25, 24:26, 23:25)

 
2020 CEV ME U20 - Brno/Kuřim

Srbsko - Česká republika 3:2 (20:25, 17:25, 25:16, 25:19, 15:9)

 
2020 CEV ME U20 - Brno/Kuřim

Česká republika – Francie 2:3 (21:25, 22:25, 25:23, 27:25, 16:18)

 
2020 CEV ME U22 - beachvolejbal - Izmir (TUR)

muži: Marchetto / Dal Corso (ITA) – Semerád / Maňas 2:1 (19:21, 21:8, 15:9) ženy: Břínková / Neuschaeferová – Carro / Álvarez M. (ESP) 1:2 (15:21,...

 
2020 CEV ME U22 - beachvolejbal - Izmir (TUR)

ženy: Christ / Grüne (GER) – Honzovičová / Žolnerčíková 2:0 (21:18, 21:19), Břínková / Neuschaeferová – Freitas Schoffel / Huggins (ENG) 2:0...

 
2020 CEV ME U22 - beachvolejbal - Izmir (TUR)

muži: Semerád / Maňas – Zürcher / Dillier (SUI) 1:2 (21:16, 10:21, 11:15), Bello Ja. / Bialokoz (ENG) – Melmuka / Knobloch 0:2 (14:21,...

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018