Okénko předsedy ČVS Marka Pakosty - když bojovnost slaví úspěch

Vážená volejbalová rodino, máme za sebou jedinečný volejbalový týden v Holandsku. A neobyčejně výsledkově úspěšný pro naše týmy. V sobotu naše ženy Markéta Nausch Sluková a Barbora Hermannová získaly bronzové medaile na 2018 CEV ME v beach volejbale! O den později pak naši muži U20 obsadili druhé místo a odvážejí si medaile stříbrné!

Holandsko žilo volejbalem celý týden. Ve stejném termínu se zde odehrály tři vrcholní akce - ME v beach volejbale mužů i žen, ME U20 mužů a navíc ještě MS ve volejbale sedících. Všechny finálové boje se odehrály v Haagu, dá se říci na jednom místě. Vedle multifunkční haly, kde hráli muži U20 a sedící volejbalisté, vyrostla v těsné blízkosti beach volejbalové aréna pro 3 000 diváků. Představitelé holandské volejbalové federace pojali všechna tři mistrovství jako možnost maximálně zpropagovat volejbal ve své zemi. Jednoznačně největší popularitě ze strany diváků i zájmu ze strany televize se těší beach volejbal. V praxi to vypadalo tak, že zajímavé zápasy v Rotterdamu, Utrechtu, Apeldoornu  a Haagu měly plná hlediště a skvělou atmosféru. To šestkové ME U20 či sitting volejbal se odehrávalo v komornějším prostředí.

Pojďme se na chvilku vrátit k průběhu turnaje beach volejbalistek. Markéta s Bárou i dle jejich vlastních komentářů se v turnaji postupně rozehrávaly a nebyly plně spokojené s předváděnou hrou. Ale fakt, že však patří do užší světové špičky má ta pozitiva, že někdy i průměrný výkon stačí k vítězství. V semifinále to byl více boj než elegantní hra. Holanďanky, proti kterým hrály, byly hnány dopředu frenetickými diváky a chvílemi byly v absolutním transu. Přesto měla naše děvčata soustředěnou hrou výrazně lépe rozehraný rozhodující tiebreak. Vedla 10:6 a 11:6. Nakonec odešla z tohoto zápasu poražena. Ta frustrace, kterou holky musely cítit, byla asi obrovská. Současně se musely dát dohromady fyzicky, neboť za hodinu již znovu nastupovaly tentokrát v zápase o 3. místo. Vyjma prvních pár výměn, kdy se oba týmy dostávaly do ideálního rytmu, to byl opět boj o každý míč. Po skončení tohoto vybojovaného zápasu si ale mohly převzít vytouženou medaili. Z předloňského ME mají již stříbro. Ale kdo ví, je možné, že ten letošní bronz bude pro ně mít, po tom jak a čím v turnaji prošly, větší hodnotu.

Naši muži U20 neměli úplně jednoduchou sezónu. Byť mají z loňského U19 zlatou medaili, letošní vstup do sezóny se jim nepovedl. Nezvládli 1. kolo kvalifikace na ME a byli kousek od vyřazení. Následně museli do dodatečné kvalifikace, která opět proběhla v domácím prostředí. Jako by tyto těžké momenty nakonec tým stmelily. V zápasech ve skupině na ME již hráči ukazovali jejich potenciál a do bojů o medaile postoupili z prvního místa. Až ve finále jsme se museli sklonit před týmem Ruska. Byť jsme měli matchbally, nakonec nám oplatili loňskou semifinálovou porážku 3:2 stejným výsledkem pro ně. Díky finálové účasti mají jako bonus již jistý přímý postup na MS U21 v roce 2019. A znovu šanci udělat super výsledek.

Při sledování zápasů našich týmů tento víkend jsem si nevědomky připomenul jednu zásadní vlastnost. Tou je bojovnost. Proč ji zmiňuji? Proto, že bojovnost, nadšení a odvaha dokážou převážit nad talentem, fyzickými předpoklady či technickou vyspělostí soupeře. A já ji v zápasech našich reprezentantů cítil. A tohle zjištění mě těší víc než fakt, že se nám historická sbírka rozšířila o další dva kovy.

Přeji vám všem pěkný a na hřišti bojovný den

Váš

Marek Pakosta - předseda ČVS