Další smutná zpráva – zemřel Petr Kop

Týden po odchodu doc. Chrástka opustila volejbalovou rodinu jedna z největších osobností čs. volejbalu minulého století – Petr Kop. Bylo veřejným tajemstvím, že již řadu let bojoval s několika závažnými chorobami, kterým 27. ledna 2017 v odpoledních hodinách podlehl ve věku nedožitých 80 let. Rozpracovaný medailonek k tomuto jubileu se stává nekrologem a s nadějí, že bude na delší dobu posledním. Smuteční oznámení s informacemi o posledním rozloučení se zesnulým ZDE. V následujících řádcích si připomeňme Petrovo více jak padesátileté soužití s vrcholovým volejbalem a jeho zásluhy na jeho rozvoji a slávě čs. volejbalu doma i za hranicemi. S úctou zavzpomínat by měly především desítky hráčů a hráček, kterým pomohl prosadit se v reprezentaci s podílem na jejich úspěších.

Petr Kop

(*15. 2. 1937, †27. 1. 2017)

ligový hráč, reprezentant a olympionik, držitel 5 medailí z vrcholných mezinárodních soutěží, trenér mistrovských celků a reprezentačních družstev mužů i žen ČSSR, významný funkcionář ČSVS a ČVS. Držitel státního vyznamenání Za vynikající práci, titulů Zasloužilý mistr sportu, Zasloužilý trenér, Čestný člen ČVS a osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů.

Pražský rodák, absolvent Střední průmyslové školy strojní a původním povoláním projektant. Dvakrát ženatý, z prvního manželství s reprezentantkou Drahuší Křížovou-Kopovou syn Martin a dcera Zuzana, z druhého manželství s ligovou volejbalistkou Alenou Pavlíkovou-Kopovou syn Petr. Syn Martin a vnuk Martin junior nezapřeli volejbalové geny po rodičích, Martin senior byl stejně jako jeho otec dlouholetým extraligovým hráčem doma i v zahraničí, reprezentantem ČSFR a ČR, později trenérem doma a v Rakousku. V současnosti slaví úspěchy s celkem Příbrami. Martin junior oblékal reprezentační dres kadetů a juniorů ČR a momentálně se snaží prosadit do základu týmu mužů ČZU Praha.

Zakladatel volejbalové „dynastie“ Kopů - Petr alias „Kopáček“ - začínal se sportem jako fotbalový žák SK Nusle a s volejbalem se seznámil na trampské osadě Montana Sázava. V době středoškolského studia se věnoval kromě kopané ještě lehké atletice a za školu hrál i volejbal. V roce 1953 se stal členem družstva starších dorostenců Spartaku Dukla Karlín, vedeného profesorem tělocviku Ladislavem Macháčkem (bývalým hráčem SSK Život) a s fotbalem i atletikou se definitivně rozloučil. Od roku 1954 byl členem dorosteneckého výběru ČSR a od 17 let pendloval do družstva mužů v přeboru Prahy. Tým odrostlých dorostenců přivedl prof. Macháček z Karlína do Dynama Praha 7 Doprava a v roce 1959 s ním postoupil do nejvyšší soutěže. Petr narukoval v roce 1956 na vojnu do Rudé hvězdy Praha, vedené internacionálem Karlem Brožem, do roku 1957 ještě hrajícím. Dres RH Praha Petr oblékal do roku 1972 s výjimkou sezony 1961, kdy pomáhal týmu Dynama Doprava udržet prvoligovou příslušnost. Po sloučení Dynama Doprava s Lokomotivou Praha koncem roku 1961 se Petr vrátil do RH Praha, v roce 1966 s ní vybojoval první mistrovský titul a s ním další 4 medaile za 2 druhá a 2 třetí místa. V sezoně 1968/69 byl uvolněn do Itálie a týmu Virtus Bologna pomohl vybojovat 2. místo v prestižní sérii A1. Díky domácí politické situaci po srpnu 1968 byl přinucen k návratu do RH Praha, kde v roce 1971 zahájil neméně úspěšnou trenérskou dráhu.

Premiéru v seniorské reprezentaci ČSSR si odbyl v roce 1960 na mezinárodním Poháru osvobození Bratislavy a první dvě medaile ze zahraničí (obě stříbrné) si přivezl v roce 1962. Jednu ze Světového festivalu mládeže a studenstva v Helsinkách a druhou, cennější, z Mistrovství světa v Moskvě. Se lvíčkem na prsou se rozloučil v roce 1968 bronzovou medailí z mexické olympiády. Mezi další cenné trofeje patřilo stříbro z OH 1964 v Tokiu, bronz z premiéry Poháru světa v roce 1965 v Polsku, zlato s titulem Mistra světa z pražského šampionátu v roce 1966 a stříbro z ME 1967 v Turecku. Dnes by bylo úspěchem také 5. místo na ME 1963 v Bukurešti, v té době považované za trestuhodný propadák.

V roce 1971 převzal po Karlu Brožovi trenérské žezlo u mužů RH Praha, družstvo vedl do roku 1974 a první dvě sezony ještě jako hrající trenér. V roce 1972 s ním získal druhý mistrovský titul a dva tituly vicemistra v letech 1971 a 1973. V roce 1983 převzal po R. Bőnischovi družstvo žen RH Praha a vedl do roku 1988 s 2. místem v roce 1983 a pěti mistrovskými tituly za sebou v letech 1984-88. Jeho svěřenkyně tvořily v té době základ ženské reprezentace ČSSR.

V roce 1988 odešel do Belgie k družstvu mužů Knack Roeselare, které převzal od Evžena Kroba a vedl do roku 1991 se ziskem dvou mistrovských titulů a dvou vítezstvích v Belgického poháru. Po návratu vedl dvě sezony muže Aera Odolena Voda, v letech 1993 a 1994 je dovedl ke dvojici titulů Mistra ČR a současně ke dvěma prvenstvím v tzv. Superlize s účastí nejlepších celků z Česka, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Slovinska a Chorvatska.

V roce 1974 mu byla poprvé svěřena mužská reprezentace ČSSR, kterou vedl do roku 1979. Startoval s ní na OH 1976 v Montrealu (6. místo), na dvou MS s dvojicí 5. míst (Mexiko 1974, Itálie 1978) a na třech ME s trojicí 6. míst (Jugoslávie 1975, Finsko 1977, Francie 1979). V roce 1983 vedl ženskou reprezentaci ČSSR na ME v NDR (8. místo). K mužské reprezentaci se vrátil podruhé v letech 1993-95 ve dvojici s Milanem Žákem a se startem na ME 1995 v Řecku (9. místo).

Dlouhý výčet hráčů a hráček, které za 25 let svých trenérských aktivit dovedl Petr Kop k mistrovským titulům a do reprezentace lze dohledat v jeho profilu z roku 2007, doplněném několika historickými fotografiemi. Nutno ještě dodat, že byl také významným funkcionářem, členem vrcholných svazových orgánů: Sportovně-technické komise, Ústřední trenérské rady, Komise vrcholového sportu, a také členem předsednictva resp. výboru ČVS.

Čest jeho památce!

Neveřejné rozloučení s Petrem Kopem

Podle smutečního oznámení - ZDE, které svazu poskytla rodina zesnulého Petra Kopa (†27. 1. 2017), bude jeho tělo zpopelněno bez obřadu a popel pietně uložen pouze za účasti členů rodiny. Nezbývá, než na něj s úctou vzpomínat a zopakovat již jednou vyřčené: Čest jeho památce!

Autor: Zdeněk Vrbenský