Družstva sluchově postižených volejbalistů hledají další hráče

V posledních letech ČVS pod vedením předsedy Marka Pakosty výrazně podporuje handicapované hráče. O reprezentačním družstvu sedících píšeme na jiném místě, ale málokdo ví, že již od začátku devadesátých let existují družstva a soutěže pro sluchově postižené. Tyto hráči jsou pod patronací Českého svazu neslyšících sportovců, kde předsedou volejbalové sekce je Jan Žídek. Zeptali jsme se ho, jak vlastně volejbal pod Českým paralympijským výborem funguje a kam směřuje.

Pane předsedo, můžete nám přiblížit historii volejbalu ve svazu neslyšících sportovců?

Když tak o tom přemýšlím, tak již od roku 1992, po ustanovení Českého svazu neslyšících sportovců, se volejbal neslyšících začal hrát závodně. Od roku 1993 se hrála M-ČR neslyšících, kterých se zúčastňovalo až 10 družstev mužů i žen. Následně začalo družstev ubývat a nyní hraje M-ČR kolem 5 mužstev. V posledních letech se hráči a hračky začali specializovat spíš na beachvolejbal a tradici „šestek“ bychom rádi obnovili.

Jak se daří našim reprezentačním výběrům na mezinárodním poli?

V „šestkách“ jsme se zúčastnili ME 2013, kde muži byli desátí a ženy sedmé, a ME 2007, kde již startovala pouze děvčata a obsadila 5. místo. V beachvolejbale jsme objeli MS a deaflympiády, kde se naše dvojice dostaly vždy do TOP 10. V Turecku na MS braly holky dokonce bronz.

Jak vybíráte hráče do reprezentace a kdo trénuje naše národní výběry?

Momentálně máme v „šestkách“ tři kluby neslyšících - Brno, Zlín, Praha. V beachvolejbale děláme pro reprezentanty víkendová soustředění, které vedou zkušení volejbaloví trenéři jako Mirek Nekola a Pavel Krč. Většinou se scházíme v Praze nebo v Pelhřimově. Hráči a hráčky jinak přes týden trénují ve svých klubech nebo v týmech se zdravými volejbalisty. Já se momentálně v Praze snažím hlavně věnovat mládeži.

Říkáte, že vaši hráči trénují se zdravými. Jaké soutěže hrají mimo turnajů neslyšících?

Většinou jde o nejvyšší mládežnické kategorie, kde máme hráče v extraligové Příbrami a hráčku, která hraje extraligu v Ostravě. Jinak naši hráči hrají se zdravými všechny soutěže, od okresních přeborů až po 2. ligu dospělých.

Kolik se v České republice pohybuje hráčů sluchově postižených?

Celkem asi 100, ale obsadit reprezentační družstva zatím dokážeme v beachvolejbalem. Rádi bychom obsadili i „šestky“, ale tam nám chybí zatím kvalita, abychom mohli konkurovat ostatním světovým družstvům.

Jestli tomu rozumím dobře, tak beachvolejbal máte dobře „zmáklý“, ale potřebujete navázat na tradici „šestek“, kde vám chybí hráči…

Ano, tak to přesně je. Protože se koncem devadesátých let hodně hráčů dalo na jiné sporty, tak vlastně tvoříme základnu od nuly. Věnujeme se mládeži, ale myslím, že moc volejbalistů neví, že družstva sluchově postižených existují.

Co vás ve vašem rozvoji nejvíc trápí…

Jak jsem říkal, jsou to počty hráčů. A možná paradoxně strach, že by sluchově postižený hráči museli někam přestupovat, ale tady je to jinak. Pokud sluchově postižený hraje se zdravými a je registrován v nějakém volejbalovém klubu, nemusí nikam přestupovat. Pouze projde prohlídkou, aby splňoval mezinárodní podmínky pro účast na ME, MS a deaflympiádách. Samozřejmě musí mít i herní kvalitu, aby se do reprezentace dostal……(úsměv)

Co byste vzkázal volejbalové rodině?

Asi, že volejbal je fajn sport a byl bych rád, aby volejbalová komunita družstva neslyšících zaregistrovala. Pokud máte ve svém družstvu někoho sluchově postiženého, ať se mi ozve a třeba si v budoucnu bude moci zahrát se „lvíčkem na prsou“. Kontakt na mě je: Jan Žídek, tel. 777 259 214, e-mail: j.z.m@volny.cz

S Honzou Žídkem bylo moc příjemné popovídání a další zkušenost s tím, že ani sluchový handicap nemusí být překážkou reprezentovat Českou republiku ve volejbale. Partě kolem Honzy přejeme hodně štěstí a budeme vás informovat, kam se volejbal neslyšících posunul a jaké jsou jeho mezinárodní úspěchy.

Autor: Jiří Carba