Dvě smutné zprávy …

Závěr března pokazil odchod dvou volejbalových osobností, který si zaslouží naši pozornost. Ve středu 27. března 2019 opustil volejbalovou rodinu ve věku nedožitých 79 let pan František Horváth, dlouholetý tahoun a duše volejbalu v Havířově. O dva dny později, v pátek 29. března 2019, odešla do volejbalového nebe ve věku nedožitých 86 let paní Naďa Špelinová - šestinásobná mistryně republiky, opora akademické a seniorské reprezentace ČSR a ČSSR na přelomu 50. a 60. let minulého století. Poslední rozloučení s F. Horváthem se uskuteční ve čtvrtek 4. dubna 2019 od 14 hod. v katolickém kostele sv. Anny v Havířově (viz vložené parte). Rozloučení s N. Špelinovou proběhne na přání zesnulé pouze za přítomnosti příbuzných.

Čest jejich památce!

Ohlédnutí za Františkem Horváthem

(*17. 5. 1940, †27. 3. 2019)

Rodák ze Spišské Nové Vsi, kde v roce 1956 zahájil v družstvu dorostenců místního Tatranu své více než 60 let trvající soužití s volejbalem. V letech 1958-1965 oblékal dres dorostenců a následně mužů Lokomotivy a od roku 1962 Baníku Šumperk s účastí v KP. V roce 1969 přišel do Havířova, kde hrál KP do roku 1974 za Slovan, později Nářadí Havířov.

V roce 1975 nahradil hráčské aktivity funkcionářskými: v letech 1975-82 byl vedoucím družstva mužů a od roku 1977 předsedou TJ Nářadí, v letech 1982-1999 vedoucím družstva mužů a předsedou volejbalových oddílů postupně v TJ Nářadí, Tesla Havířov, Důl Gottwald Horní Suchý a Důl ČSM Stonava s postupem mužů z KP do 1. národní ligy. V letech 1999-2004 začínal znovu „od píky“ jako předseda nově ustaveného SKV Havířov s postupem z okresního přeboru do 2. ligy a v letech 2004 až do své smrti byl předsedou VO Slávie Havířov s účastí v 1. lize a extralize. Havířovskému volejbalu věnoval polovinu svého života, byl jeho vůdčí osobností, tahounem, manažerem i sponzorem. Za své aktivity byl v roce 2010 oceněn Moravskoslezským KVS Medailí Otakara Koutského za zásluhy o rozvoj volejbalu v regionu a v roce 2015 převzal od předsedy ČVS Medailí Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj českého volejbalu.

Ohlédnutí za Naděždou Špelinovou

(*28. 4. 1933, †29. 3. 2019)

Narozena v Bílině, odkud se rodina po obsazení Sudet v roce 1938 přestěhovala do Prahy. Se sportem začínala po válce v obnoveném Sokole Vinohrady, kde se seznámila s volejbalem a již v 17 letech byla zařazena do družstva žen s účastí v nejvyšší soutěži. Po ustavení resortních DSO v roce 1952 byla nucena hrát jako studentka MFF UK za Slavii VŠ Praha oblastní přebor Čech (předchůdce 2. ligy). V letech 1953-1956 se stala členkou výběrového armádního celku ÚDA Praha, se kterým vybojovala své první dva tituly Mistra ČSR. V letech 1957-1967 oblékala „sešívaný“ červeno-bílý dres Dynama Praha, od roku 1964 již opět s historickým názvem Slavia Praha. S tímto družstvem získala další 4 mistrovské tituly pod vedením internacionála Václava Rabana, který ji vedl již v ÚDA Praha. Dodejme, že s výškou 175 cm hrála na postu smečařky.

Dres se lvíčkem na prsou oblékala v letech 1954-1963 s těmito prestižními starty a úspěchy:

Souběžně s hráčskými aktivitami začala trénovat a jejími prvními svěřenci byly v letech 1953-1959 dorostenky volejbalové základny mládeže MV ČSTV Praha při Slavii VŠ Praha. V letech 1960-1963 absolvovala dálkové studium FTVS UK Bratislava se ziskem kvalifikace trenéra I. třídy. Tu pak využila v letech 1973-1989 jako trenérka tělesně postižených (TP) volejbalistů Slovanu Svoboda Praha se ziskem řady medailí na MRTP kategorie „stojících“. V letech 1978-1980 vedla výběr TP volejbalistů ČSSR na MS TP 1980 v Bonnu a byla dlouholetou předsedkyní Trenérské rady Čs. svazu tělesně a zdravotně postižených sportovců. Za své hráčské mistrovství obdržela titul Zasloužilý mistr sportu, za trenérské a funkcionářské aktivity Medaili O. Koutského a Medaili V. Spirita a nadále zůstává osobností Síně slávy českého volejbalu. Více informací naleznou zájemci v jejím profilu v rubrice Síň slávy – Hráči.

Autor: Zdeněk Vrbenský