Naše reprezentace v sitting volejbale se poprvé ukázala na mezinárodní scéně

Minulý pátek (28. 9. 2018) se na letišti Václava Havla v brzkých ranních hodinách sešla naše reprezentace handicapovaných volejbalistů, aby vyrazila na svoje první reprezentační zápasy. Ve francouzském Lille se zúčastnila předkvalifikace ME sitting volley 2019. Jejími soupeři byli domácí Francouzi, Slovinci a účastník minulého ME Gruzie.

Přesunutí do Lille proběhlo bez problémů a Francie naše reprezentační družstvo přivítala pěkným, ač chladným počasím. Pro většinu hráčů to byla první reprezentační zkušenost. Poprvé zažili všechny oficiality, které k mezinárodním zápasům patří a přiznejme si, že nervozita před prvním utkáním se Slovinskem byla znát.

Nicméně vstup do zápasu se Slovinskem našim vyšel náramně a první set byl jednoznačnou záležitostí našeho družstva. Tón hry udávala naše reprezentace až do koncovky druhého setu. Závěr druhého setu byl za stavu 19:17 pro naše barvy poznamenán necitlivým rozhodnutím sudího. Zde se ukázalo, že zkušenosti ve vypjatých koncovkách musíme ještě sbírat. Druhý set naši borci prohráli a Slovinci byli na „koni“. Přitvrdili na servisu, zpřesnili mezihru a nedovolili našemu týmu, aby se vrátil do zápasu. „Prohra jistě mrzí, ale s výkonem jsem spokojená. Dva sety jsme byli lepším týmem. Ve vypjaté koncovce druhého setu nám chyběla zkušenost z mezistátních utkání a dolehla i trochu nervozita,“ říká trenérka Kristýna Kůtová.

K druhému utkání nastoupil náš tým ve večerních hodinách proti domácí Francii. Na začátku prvního setu jako by na našich hráčích ještě seděla „deka“ z nešťastně prohraného prvního utkání. Stále museli domácí tým dotahovat a v jednu chvíli byl rozdíl i devět bodů. Tady se ukázala vnitřní síla družstva. Po bojovné poradě během druhého technického time–outu se podařilo Francouze v koncovce dotáhnout a první set získat ve svůj prospěch. V dalších dvou setech už naše družstvo bylo jasně lepším týmem a připsalo si první reprezentační výhru. „Francouzi se sitting volejbalem začínali podobně jako my asi před čtyřmi lety. Protože v roce 2024 budou účastníky paralympiády a tento sestavený tým k tomuto vrcholu směřují, vítězství určitě potěší,“ říká kapitán našeho týmu Roman Bernat. Bylo jasné, že o postup do finále si to „rozdáme“ s favorizovanou Gruzií, která překvapivě podlehla Slovinsku 3:2.

Zápas s Gruzií byl jako na houpačce. V prvním setu měli Gruzínci jednoznačně lepší blok, v druhém setu náš tým přidal na servisu a podařilo se mu ubránit nejlepšího útočníka Gruzie. Začátek třetího setu našim utekl na příjmu a z toho pramenilo mnoho chyb na útoku. Ve čtvrtém setu jsme se vyvarovali chyb na příjmu a Gruzíncům nedali šanci zdramatizovat koncovku. Tiebreak je vždy loterie. V polovině setu jsme udělali dvě nevynucené chyby a už se nám soupeře nepodařilo dotáhnout. „Byl to určitě nejlepší náš výkon na turnaji, škoda pár chyb v polovině pátého setu. Ale jsem na tým pyšná, že po jednoznačně prohraném třetím setu se dokázal zvednout a bojovat dál,“ konstatuje s úsměvem na tváři trenérka.

Po dohrané skupině pořadatelé ještě zařadili do programu dva zápasy, kde se utkali první s druhým a třetí se čtvrtým ze základní skupiny. Hrálo se již pouze na dva vítězné sety. Slovinci potvrdili svoji kvalitu a i podruhé porazili Gruzii. Naše reprezentace nenechala nikoho na pochybách, že do evropské rodiny sitting volejbalu patří a i v tomto zápase jednoznačně porazila Francii 2:0.

Sestava: Roman Bernat – kapitán č. 16, Roman Stejskal č. 2, Jakub Zachoval č. 11, Radek Hacaperka č. 8, Adam Šimonek č. 21, Luboš Ježek č. 14, Radek Berky č. 7, Martin Hýbner č. 9, Jiří Carba č. 13, Milan Vacek č. 6

Trenérka: Kristýna Kůtová (vlevo)

Realizační tým + asistence: Petra Žáková, Iva Bukovjanová, Veronika Klímová (vpravo)

A co na závěr? Reprezentační premiéra našemu sitting volejbalovému družstvu určitě vyšla. Za měsíc se v Chorvatsku na kongresu Paravolley Europe bude rozhodovat o systému kvalifikace na ME sitting volley 2019 a podle slov prezidenta Parravolley Europe p. Branko Mihorka by náš tým měl být určitě pozván.

 

Autor: Jiří Carba