Ohlédnutí za Otakarem Fendrychem

S kamarádem Otou jsem se na kurtech prvně střetl v roce 1967, kdy jsem začal hrát za muže Sokola Radim a on hájil barvy Brda u Nové Paky. Nebyl k přehlédnutí - exceloval zejména svými vysokánskými rotovanými servisy, což byla proti sluníčku či ve větru úžasná zbraň. Pak jsme spolu hrávali i za Sokol Dřevěnice, zasedali v okresním volejbalovém svazu (dobrých 30 let) a od roku 2001 jsme spolupracovali v krajském volejbalovém svazu, kde měl Ota na starosti předelegace rozhodčích.

(*14. 12. 1942, †14. 5. 2017)

A jsme u té části jeho volejbalové kariéry, kde byl jednoznačně nejznámější – na empiru. Pískal všechno: byl ligovým rozhodčím, pískal šestky i plážový volejbal, debly, mixy, mistráky i pouťáky, turnaje, školní volejbal i všechny odstíny barevného minivolejbalu.

Byl ochoten přijet kdykoliv a kamkoliv, všední den či o víkendu, na hodině nezáleželo, pro svůj milovaný volejbal obětoval téměř všechny dovolené. Volejbalový národ ho měl rád, Ota pískal dobře, poctivě, droboulinké konflikty řešil s úsměvem. Žlutá a červená karta nebyl vynález pro něho, on to všechno řešil bez nich.

Když ale karty, tak jednoznačně mariášové, to připomenout musím - večerní a noční „přebory“ při Volejbalové Dřevěnici jsou legendární. Když vzpomínám na Otu Fendrycha, napadají mne jen veselé a pohodové historky.

On mne ve svém téměř pětasedmdesátiletém životě zklamal jen jednou a to v neděli 14. května, kdy odešel z naší party a nestihl se rozloučit …

Autor: Vašek Nidrle