Bohužel, s novým rokem přicházejí také nové smutné zprávy. Všem volejbalovým známým a pamětníkům oznamujeme, že v pondělí 3. února 2020 nás ve věku nedožitých 73 let opustila Jana resp. Marie Jana Vápenková rozená Hálková. V 70. letech minulého století dlouholetá opora mistrovského týmu Tatran Střešovice, reprezentantka a vicemistryně Evropy v roce 1971, olympionička se startem na OH 1972 a osobnost Síně slávy českého volejbalu. Do roku 2011 také aktivní členka Klubu českých olympioniků, mimořádně agilní a obětavá organizátorka srazů volejbalových olympioniků. Jedna z prvích tváří a patronek Odznaku všestrannosti olympijských vítězů, založeného v roce 2009 dvojicí desetibojařů - Robertů Změlíka a Šebrleho. Poslední rozloučení se zesnulou proběhne v úterý 11. února 2020 od 11 hod. v Ústřední obřadní síni v Praze na Olšanech, nedaleko hlavního vchodu na hřbitov u stanice metra Flora. Smuteční oznámení ZDE.
(*14. 5. 1947 v Děčíně, †3. 2. 2020 v Praze)
s výškou 174 cm smečující nahrávačka (tzv. dvojka) Spartaku Ústí n. Labem ve 2. lize a Tatranu Střešovice v nejvyšší soutěži se 4 tituly mistra republiky a účastí v PMEZ. Juniorská a seniorská reprezentantka ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1971 v Itálii a se startem na OH 1972 v Mnichově. Držitelka titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.
Podle křestního listu Marie Jana Hálková se narodila v Prostředním Žlebu (dnes součást Děčína) a odtud její volejbalová přezdívka „Žlebka“. Absolventka gymnázia v Děčíně a Pedagogické fakulty v Ústí n. Labem s aprobací tělesná výchova. Tělocvik učila po příchodu do Prahy v roce 1969 na prvním stupni několika ZŠ na Jižním Městě, v závěru pracovních aktivit byla sportovní manažerkou Komerční banky s organizováním celostátních sportovních her mezi pobočkami.
Ke sportu ji odmala vedli starší bratři František a Jaroslav. Mladší Jaroslav byl známým prvoligovým volejbalistou Dynama Praha, Dukly Kolín, Chemičky Ústí a akademickým reprezentantem ČSSR. Především jeho zásluhou se stal volejbal pro Janu sportem číslo jedna se začátky v roce 1962 v Dynamu Děčín a následně v Lokomotivě Děčín po sloučené těchto dvou klubů. Prvním úspěchem se stalo 2. místo na MR starších dorostenek v roce 1963 v Žacléři pod vedením Jiřího Divokého. Od tohoto roku byla členkou výběru juniorek ČSSR pod vedením Augustina Tobolky a Václava Hajného. Druhý z trenérů byl trenérem žen Spartaku Armaturka Ústí a v roce 1965 přivedl Janu do tohoto týmu, za který hrála 2. ligu následující 4 sezony. K zásadnímu zlomu v její hráčské kariéře došlo po přestupu do mistrovského Tatranu Střešovice SSŽ v roce 1969. Dres Střešovic oblékala do roku 1978, získala s nimi 4 mistrovské tituly v řadě v letech 1970-73, titul vicemistra v roce 1975 a 3. místo v roce 1976. K dalším úspěchům patřily starty v PMEZ s dvojicí 2. míst ve finále za Dynamem Moskva v letech 1971 a 1972. Hráčky Střešovic alias „Tatranky“ tvořily v první polovině 70. let základ ženské reprezentace ČSSR, což dokumentují jména dalších spoluhráček - reprezentantek: Bémová-Mifková, Kaldová-Bardová, Poláková-Moskalová, Svobodová-Pettinari, Šašková-Šmídová či Vlasáková-Marcolini. Ve Střešovicích ji vedli trenéři Antonín Kyndr a Oldřich Venhač, v závěru kariéry krátce Václav Raban a Miroslav Šnajd. Po skončení hráčských aktivit ve vrcholovém volejbalu v roce 1978 hrála volejbal závodně až do roku 1990, ale již pro potěšení v nižších soutěžích za TJ Vodní stavby, Elektrárnu Mělník a Žižku Praha.
Do širší ženské reprezentace ČSSR se dostala poprvé v roce 1969, kdy byl zahájen nový olympijský cyklus a ženskou reprezentaci ČSSR převzali trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin. Pod jejich vedením si Jana zahrála na MS 1970 v Bulharsku s 5. místem, z ME 1971 v Itálii si přivezla stříbrnou medaili a na OH 1972 v Mnichově náš tým obsadil 7. místo. Dodejme, že to byla druhá a poslední účast naší ženské reprezentace na olympijském turnaji v šestkovém volejbalu.
V roce 1971 spojila Jana svůj život s volejbalistou Milanem Vápenkou (*1943, †2013) – hráčem mistrovské RH Praha, reprezentantem, olympionikem a další z osobností Síně slávy českého volejbalu. V roce 1973 se manželům Vápenkovým narodil syn Michal a v roce 1978 dcera Kateřina. Ta byla talentovanou basketbalistkou Slovanu Orbis, ale zdravotní problémy ji nedovolily ve vrcholovém sportu pokračovat. Michal se stal po amputaci nohy v roce 1993 známým sportovcem kategorie tělesně postižených, úspěšným florbalovým brankářem, reprezentantem ve volejbalu a sledge hokeji na několika ME, MS a paralympijských hrách. Více informací o zesnulé spolu několika historickými fotografiemi z její hráčské kariéry naleznou zájemci v profilu, uloženém v rubrice Síň slávy – Hráči.
První snímek v záhlaví vizitky je z roku 1968 a soustředění juniorek ČSSR, druhý s autogramem vznikl v roce 2011 v rámci akce OVOV – Odznak všestrannosti olympijských vítězů.
Autor: Zdeněk Vrbenský
Francie - Česko 3:0 (25:15, 25:20, 25:23)
Po nevydařené sezóně dochází ke změně na postu trenéra volejbalistek Králova Pole. Erika Nezhodu nahradí Ivan Pelikán, který má dlouholeté zkušenosti...
Po mateřské pauze bude opět svými jednonožkami uvádět do rozpaků své soupeřky v DATART extralize blokařka Šelem Anna Širůčková.
ženy: Anouk / Zoé (SUI) – Svozilová / Štochlová 2:1 (21:12, 18:21, 24:22) kvalifikace: Michelle / Poletti (PAR) – Neuschaeferová / A. Pavelková...
Volejbalistky Liberce povede v nové sezóně 2025/26 asistent reprezentačního družstva žen Martin Hroch, který nahradí odcházejícího Libora Gálíka.
Brozyniak / Janiak (POL) – Trousil / Džavoronok 0:2 (19:21, 14:21), Trousil / Džavoronok – Krattiger / Dillier (SUI) 0:2 (17:21, 15:21)