9.2.2020

Opustila nás Jana Vápenková rozená Hálková

Bohužel, s novým rokem přicházejí také nové smutné zprávy. Všem volejbalovým známým a pamětníkům oznamujeme, že v pondělí 3. února 2020 nás ve věku nedožitých 73 let opustila Jana resp. Marie Jana Vápenková rozená Hálková. V 70. letech minulého století dlouholetá opora mistrovského týmu Tatran Střešovice, reprezentantka a vicemistryně Evropy v roce 1971, olympionička se startem na OH 1972 a osobnost Síně slávy českého volejbalu. Do roku 2011 také aktivní členka Klubu českých olympioniků, mimořádně agilní a obětavá organizátorka srazů volejbalových olympioniků. Jedna z prvích tváří a patronek Odznaku všestrannosti olympijských vítězů, založeného v roce 2009 dvojicí desetibojařů - Robertů Změlíka a Šebrleho. Poslední rozloučení se zesnulou proběhne v úterý 11. února 2020 od 11 hod. v Ústřední obřadní síni v Praze na Olšanech, nedaleko hlavního vchodu na hřbitov u stanice metra Flora. Smuteční oznámení ZDE.

Čest její památce!

logo

 

Jana HálkováJana VápenkováJana Vápenková rozená Hálková

(*14. 5. 1947 v Děčíně, †3. 2. 2020 v Praze)

s výškou 174 cm smečující nahrávačka (tzv. dvojka) Spartaku Ústí n. Labem ve 2. lize a Tatranu Střešovice v nejvyšší soutěži se 4 tituly mistra republiky a účastí v PMEZ. Juniorská a seniorská reprezentantka ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1971 v Itálii a se startem na OH 1972 v Mnichově. Držitelka titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Podle křestního listu Marie Jana Hálková se narodila v Prostředním Žlebu (dnes součást Děčína) a odtud její volejbalová přezdívka „Žlebka“. Absolventka gymnázia v Děčíně a Pedagogické fakulty v Ústí n. Labem s aprobací tělesná výchova. Tělocvik učila po příchodu do Prahy v roce 1969 na prvním stupni několika ZŠ na Jižním Městě, v závěru pracovních aktivit byla sportovní manažerkou Komerční banky s organizováním celostátních sportovních her mezi pobočkami.

Ke sportu ji odmala vedli starší bratři František a Jaroslav. Mladší Jaroslav byl známým prvoligovým volejbalistou Dynama Praha, Dukly Kolín, Chemičky Ústí a akademickým reprezentantem ČSSR. Především jeho zásluhou se stal volejbal pro Janu sportem číslo jedna se začátky v roce 1962 v Dynamu Děčín a následně v Lokomotivě Děčín po sloučené těchto dvou klubů. Prvním úspěchem se stalo 2. místo na MR starších dorostenek v roce 1963 v Žacléři pod vedením Jiřího Divokého. Od tohoto roku byla členkou výběru juniorek ČSSR pod vedením Augustina Tobolky a Václava Hajného. Druhý z trenérů byl trenérem žen Spartaku Armaturka Ústí a v roce 1965 přivedl Janu do tohoto týmu, za který hrála 2. ligu následující 4 sezony. K zásadnímu zlomu v její hráčské kariéře došlo po přestupu do mistrovského Tatranu Střešovice SSŽ v roce 1969. Dres Střešovic oblékala do roku 1978, získala s nimi 4 mistrovské tituly v řadě v letech 1970-73, titul vicemistra v roce 1975 a 3. místo v roce 1976. K dalším úspěchům patřily starty v PMEZ s dvojicí 2. míst ve finále za Dynamem Moskva v letech 1971 a 1972. Hráčky Střešovic alias „Tatranky“ tvořily v první polovině 70. let základ ženské reprezentace ČSSR, což dokumentují jména dalších spoluhráček - reprezentantek: Bémová-Mifková, Kaldová-Bardová, Poláková-Moskalová, Svobodová-Pettinari, Šašková-Šmídová či Vlasáková-Marcolini. Ve Střešovicích ji vedli trenéři Antonín Kyndr a Oldřich Venhač, v závěru kariéry krátce Václav Raban a Miroslav Šnajd. Po skončení hráčských aktivit ve vrcholovém volejbalu v roce 1978 hrála volejbal závodně až do roku 1990, ale již pro potěšení v nižších soutěžích za TJ Vodní stavby, Elektrárnu Mělník a Žižku Praha.

Do širší ženské reprezentace ČSSR se dostala poprvé v roce 1969, kdy byl zahájen nový olympijský cyklus a ženskou reprezentaci ČSSR převzali trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin. Pod jejich vedením si Jana zahrála na MS 1970 v Bulharsku s 5. místem, z ME 1971 v Itálii si přivezla stříbrnou medaili a na OH 1972 v Mnichově náš tým obsadil 7. místo. Dodejme, že to byla druhá a poslední účast naší ženské reprezentace na olympijském turnaji v šestkovém volejbalu.

V roce 1971 spojila Jana svůj život s volejbalistou Milanem Vápenkou (*1943, †2013) – hráčem mistrovské RH Praha, reprezentantem, olympionikem a další z osobností Síně slávy českého volejbalu. V roce 1973 se manželům Vápenkovým narodil syn Michal a v roce 1978 dcera Kateřina. Ta byla talentovanou basketbalistkou Slovanu Orbis, ale zdravotní problémy ji nedovolily ve vrcholovém sportu pokračovat. Michal se stal po amputaci nohy v roce 1993 známým sportovcem kategorie tělesně postižených, úspěšným florbalovým brankářem, reprezentantem ve volejbalu a sledge hokeji na několika ME, MS a paralympijských hrách. Více informací o zesnulé spolu několika historickými fotografiemi z její hráčské kariéry naleznou zájemci v profilu, uloženém v rubrice Síň slávy – Hráči.

První snímek v záhlaví vizitky je z roku 1968 a soustředění juniorek ČSSR, druhý s autogramem vznikl v roce 2011 v rámci akce OVOV – Odznak všestrannosti olympijských vítězů.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
2020 CEV ME U20 - Brno/Kuřim

Česká republika – Itálie 0:3 (15:25, 24:26, 23:25)

 
2020 CEV ME U20 - Brno/Kuřim

Srbsko - Česká republika 3:2 (20:25, 17:25, 25:16, 25:19, 15:9)

 
2020 CEV ME U20 - Brno/Kuřim

Česká republika – Francie 2:3 (21:25, 22:25, 25:23, 27:25, 16:18)

 
2020 CEV ME U22 - beachvolejbal - Izmir (TUR)

muži: Marchetto / Dal Corso (ITA) – Semerád / Maňas 2:1 (19:21, 21:8, 15:9) ženy: Břínková / Neuschaeferová – Carro / Álvarez M. (ESP) 1:2 (15:21,...

 
2020 CEV ME U22 - beachvolejbal - Izmir (TUR)

ženy: Christ / Grüne (GER) – Honzovičová / Žolnerčíková 2:0 (21:18, 21:19), Břínková / Neuschaeferová – Freitas Schoffel / Huggins (ENG) 2:0...

 
2020 CEV ME U22 - beachvolejbal - Izmir (TUR)

muži: Semerád / Maňas – Zürcher / Dillier (SUI) 1:2 (21:16, 10:21, 11:15), Bello Ja. / Bialokoz (ENG) – Melmuka / Knobloch 0:2 (14:21,...

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018