Rozloučení s Josefem Musilem

V pátek 8. září 2017 se rodina, přátelé a široká volejbalová veřejnost rozloučily s legendou čs. a světového volejbalu Josefem Musilem. Již půlhodinu před zahájením obřadu se začalo zaplňovat nádvoří Strašnického krematoria smutečními hosty, mezi kterými nechyběly další legendy našeho volejbalu - současníci zesnulého z mužské i ženské reprezentace 50. a 60. let minulého století. Přestože se rodině řada z nich z důvodu zdravotních či pobytu mimo republiku předem omluvila, jejich zastoupení bylo více jak důstojné. Nechyběly mistryně Evropy 1955 a bronzové medailistky z MS 1960, držitelé olympijských medailí z Tokia 1964 a Mexika 1968, mistři světa z Prahy 1966. S nimi spoluhráči ze Slavie VŠ Praha a množství pamětníků z řad pražských hráčů, trenérů, funkcionářů a rozhodčích.

Za Český volejbalový svaz, který se na organizaci pohřbu podílel, se přišla rozloučit čtveřice jeho předsedů. Kromě současného Marka Pakosty také jeho předchůdci Jan Hronek, Antonín Lébl, Zdeněk Haník a s nimi bývalí generální sekretáři Petr Neveklovský a Jan Žižka. Za Pražský volejbalový svaz předseda Jiří Olšiak s členem výboru Jindřichem Neumannem, tříčlennou delegaci Kostelní Lhoty (rodiště zesnulého) přivedl starosta obce. Na poslední cestu přišel Buldu vyprovodit také Míla Ejem, který jej v roce 2004 doprovázel do Holyoke v USA při uvádění do Světové síně slávy. Připomeňme, že do Volleyball Hall of Fame byl Josef Musil uveden jako první z trojice Čechů a zatím jediný v kategorii hráčů (po něm F. Stibitz v roce 2009 in memoriam a M. Ejem v roce 2015 - oba v kategorii funkcionářů).

Jménem rodiny a všech volejbalistů se s Josefem Musilem rozloučil poslední předseda ještě společné ČSFV a Čestný předseda ČVS Jan Hronek. Úvodním rčením „Pánbůh dal, Pánbůh vzal“ zdůraznil fakt, že v případě Josefa Musila Pánbůh skutečně nešetřil a obdařil jej výjimečnými sportovními schopnostmi. Připomenul Josefovy volejbalové začátky, následné úspěchy klubové a reprezentační, významná ocenění, která mu byla po zásluze udělena včetně dvou státních vyznamenání. Vyzdvihl jeho neobyčejnou skromnost a úctu k povolání tiskaře, které neopustil ani při profesionálním angažmá v Itálii. V závěru připomněl smutný fakt, že Josef Musil byl posledním žijícím členem týmu Mistrů světa z Paříže 1956, kteří jsou po předchozích úmrtích týmového lékaře Josefa Chrástka (†9. 1. 2017) a dalšího z playerů Milana Purnocha (†25. 4. 2017) ve volejbalovém nebi již kompletní.

Smutné zpravodajství doplňujeme několika snímky z obřadní síně – autorem profesionální fotograf František Jirásek. První z nich se stěžejní květinovou výzdobou je použitá v záhlaví článku, na druhé pohled na čestný piedestal se jmenovkou zesnulého, originálem jmenovací plakety Světové síně slávy a slavnou Buldovou „rybičkou“ z Albertova. Na třetí Jan Hronek při smutečním projevu a na čtvrté pohled do sálu s více jak stovkou smutečních hostů a rodinou zesnulého v první řadě.

Sluší se dodat, že kondolenci manželce zesnulého poslal jménem Slovenské volejbalové federace její prezident Lubor Halanda a úmrtí Josefa Musila věnovaly pozornost a nekrology také webové stránky italských klubů z Modeny, Faenzy a Loreta, za které v sérii A1 startoval.

Autor: Zdeněk Vrbenský