Nejlepší univerzál letošního ME kadetů Marek Šotola má o následujících dvou letech jasno

Ještě předminulé vánoce univerzál českobudějovického Jihostroje Marek Šotola netušil, kam se bude jeho volejbalová kariéra ubírat. Přestože pochází z volejbalové rodiny, tak do prvních výběrů kadetů ČR se nevešel. Marek, který zdědil přezdívku po svém otci "Komín", pochází z volejbalové rodiny. Maminka Kamila byla úspěšnou smečařkou Madety České Budějovice a prošla si i několika mládežnickými reprezentačními výběry, otec byl zase dlouholetou blokařskou oporou extraligového Jihostroje. Tak nás zajímalo, jak vlastně Marek, ale i rodina a kamarádi prožívali jeho raketový vzestup, kdy se během letošního roku stal mistrem Evropy, usadil se v kádru posledního Mistra ČR a dokonce nastoupil v zápasech Champions League. Potkali jsme se s Markem, tak i jeho mamimkou, na krásném českobudějovickém náměstí.

Marku, volejbal byl v mládí první sport, se kterým jsi začal nebo jsi zkoušel ještě jiné?

Marek: Začal jsem s míčovými sporty již od první třídy, chvilku jsem koketoval i s fotbalem, ale v té době jsem dost vyrostl a do brány se mi nechtělo. Jsem rád, že jsem si vybral volejbal i kvůli našim.

Kamila: Tak Marek byl v hale skoro každý den již od kočárku. Jsem ráda, že si vybral volejbal, i když jsme ho nijak netlačili. Myslím si, že parta ve volejbale je lepší na mezilidské vztahy, ale za sebe musím říci, že zpočátku jsem nebyla nějak nadšená, že by se měl stát profesionálním volejbalistou. Vím z vlastních zkušeností, že to volejbalisté po ukončení profesionální kariéry nemají nijak jednoduché.

Marku, ale začátky nebyly nijak jednoduché. Do prvních reprezentačních výběrů jsi se nevešel, nepochyboval jsi, že by to nemuselo jít?

Marek: Je pravda, že jsem byl na začátku v kadetech až čtvrté účko, ale v té době jsem ještě koketoval se smečí. Nakonec bylo rozhodnuto, že budu hrát univerzála. Asi proto, že jsem levák a ta přihrávka, taky nic, moc ... (úsměv)

Kamila: Je pravdou, že já jsem hrála na smeči a manžel na bloku, tak by se dalo předpokládat, že Marek skončí na jednom z těchto postů, ale myslím, že mu post univerzála sedí a jak se ukázalo bylo to správné rozhodnutí.

Kamilo, jaké to je být v hledišti, když syn bojuje o body nebo o medaile?

Kamila: Nervy, jsou to nervy... (smích). Já chodím na volejbal s rodiči. Babička s dědou fandí, když to vyjde, tak i babči slzičky vidíme.

A nervy o výsledek nebo trochu bezmoc, že nemůžeš poradit?

Kamila: Takové příjemné nervy, výsledek je důležitý, ale je to spíš nervozita, aby to Markovi šlo a hlavně se nezranil. Jinak do volejbalu mu vůbec nemluvím.

Marku, je to pravda? Nemluví ti mamka do volejbalu?

Marek: Ne, fakt naštěstí ne ..... (smích), hodně volejbal konzultuji s taťkou, co mi jde a kde je potřeba se zlepšit. Je jasný, že jako blokař mi radí nejvíce u této herní činosti.

Marku, trochu se vrátím k letošnímu vystoupení kadetů - Mistři Evropy, 7. místo na MS. Čekali jste to nebo to přišlo z čistého nebe?

Marek: Tak vždycky když jedeš na turnaj, chceš vyhrát. ME bylo nedaleko, přijelo hodně fanoušků, známých, rodičů. Tento turnaj nám fakt sedl, zlepšovali jsme se zápas od zápasu, ale s Italy ve finále to byla bitva o každý bod. MS bylo trochu z ruky, jiný kraj, jiný mrav. Úplně jiné podnebí, časová aklimatizace. Myslím si, že jsme odehráli dobrý turnaj. Možná už byla trochu znát únava po dlouhé sezóně, ale 7. místo považuji za úspěch.

Určitě to byly dva velké úspěchy, jak na ně reagovalo vaše okolí?

Kamila: Vlastně se nic nezměnilo, jsme tady v Budějovicích jedna volejbalová rodina, takže o úspěchu kadetů se vědělo, možná se lidi kolem ptali trochu více, ale žádná velká změna.

Marek: Taky jsem nijak nepocítil nějakou změnu. Spolužáci to samozřejmě sledovali a psali, že drží palce. Když jsem se vrátil, tak se ptali a byl jsem párkrát na tréninku u táty a strejdy, kdy jsem ukazoval "placku" žáčkům.

Co teď dál? Jsi v kádru Jihostroje, jsou zápasy, kdy už hraješ v základu. Uvažuješ o nějakém zahraničním angažmá?

Marek: Teď určitě ne. Musím hlavně dodělat školu a v Jihostroji mám smlouvu. Taky uvidím, jak to půjde dál. Kadetské úspěchy jsou hezké, ale musím na ně navázat v juniorech a hlavně v chlapech. Takže pro mě je důležité dodělat školu a zbytek času věnovat volejbalu.

Kamila: Tak to slyším ráda... (úsměv). Jak jsem říkala, vím že volejbal není fotba nebo hokej. Malokterý hráč se zabezpečí během aktivní kariéry na celý život. Proto jsem ráda, že Mára má na školu stejný pohled jako já. A zahraniční angažmá? Myslím si, že pokud by měl možnost a šanci zahrát si někde "venku", tak lépe dříve než později. Ale nutit ho do toho nebudu.

Děkujeme za příjemně strávený čas s Markem a Kamilou. Nezbývá než popřát Markovi hodně píle, zdraví a štěstí v jeho volejbalové kariéře a jeho mamimce pevné nervy a trpělivost v dalších letech.

 

Autor: Jiří Carba