17.1.2019

Na letošním ME U17 Češi nebudou chybět, postup si vybojovali v Mariboru

Kvalifikace. Krátký a výstižný název mého pojednání o účasti RD Lvíčat ročníku 2003/2004 na kvalifikaci v Mariboru ve dnech 7. - 13. 1. 2019. Nemám to slovo samo o sobě rád. Říká něco o tom, že se někam mám svojí prací a předvedením dostat a pak teprve začne to, proč to vlastně dělám. Kvalifikace je vždy buď vítězství, nebo porážka. Nic mezi tím. Člověk se může utěšovat, vymlouvat, zdůvodňovat, ale fakt, že nepostoupil, má váhu, kterou nelze překonat.

 

Byla to má celkem šestá reprezentační kvalifikace. Pouze s ročníkem 1989 jsme nepostoupili a přesto, že jsme byli jasní favorité, byl to opět obvyklý maraton stresu úzkosti, strachu z neúspěchu. Kategorie U17 je sice z pohledu ČVS tou nejméně sledovanou a důležitou reprezentací a případný neúspěch by nebyl brán nijak dramaticky. Jenže pohled svazu není úplně vždy pohledem mým a už vůbec ne pohledem, kterým já osobně posuzuji počínání mládežnické složky ČVS chlapci. Prostě jsem vnitřně nemohl dopustit neúspěch, protože bych tak trochu negoval svojí a práci ostatních mládežnických trenérů reprezentace a klubů v posledních čtyřech veleúspěšných letech. Představa, že by Lvíčata 2003 nepostoupila z Mevzy na ME do Bulharska v červenci tohoto roku a musela postoupit dubnovou kvalifikaci, která by byla vražedná (účast Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Francie, Holandska, Belgie, Srbska a dalších volejbalových velmocí), byla prostě noční můrou.

To byl jeden z hlavních důvodů, abych pro Lvíčata 2003 naplánoval a pak také s pomocí svého realizačního týmu uskutečnil objemově a i kvalitativně důkladnou přípravu, která byla asi tou nejlepší a nejtvrdší přípravou, jakou jsem kdy, nějakému svému družstvu naordinoval.  Družstvo hrálo II. ligu mužů, absolvovalo tři zahraniční kempy (2 x Polsko, Slovensko) a mezinárodní turnaj v Praze. Soupeři byli většinou starší, zkušenější a také kvalitnější. To vše se uskutečnilo v šesti měsících, protože ještě v červnu se teprve začal vytvářet zhruba dvacetičlenný základ družstva. Hodně jsme prohrávali, ale výkonnost rostla.

Výsledek kvalifikace byl jednoznačný, ztráta dvou setů jde spíše na vrub nervozitě než umění soupeřů. Volejbalový výraz družstva předčil všechna přítomná družstva a to i velice ambiciózní domácí celek Slovinska, který disponoval dvěma výbornými smečaři a solidními blokaři, ale to, co proti našemu družstvu postrádal, byla vyrovnanost, variabilnost, šíře náhradníků, rychlost nahrávky a celková vyhranost našeho družstva. Výsledek ovšem opravdu nic nevypovídá, kolik to stálo psychických sil realizační tým, hráče a samozřejmě také mně. Družstvo muselo a opravdu muselo vyhrát skupinu, vyhrát kříž a vyhrát finále a to vše družstvo, které sice bylo lepší než soupeři, ale věkem to ještě loni byli žáci a podle starého věkového dělení, by ještě letos žáky byli. Kdo dělá mládežnický volejbal, ví jaká je labilita výkonu v tomto věku, že schopnost podat skvělý výkon je jen malý kousek od výkonu, který má s reprezentací málo společného.

Hráči to zvládli a za to jim dík. Družstvo výborně vedl ve všech zápasech nahrávač Š. Bryknar z Liberce, který disponuje výborným servisem a je velký příslibem do budoucnosti. Na postu druhého nahrávače ho doplňoval Hoang Hieu z Kolína. Nejlepším hráčem turnaje byl po zásluze zvolen univerzál D. Kollátor z Hradce Králové, který byl opravdovou oporou a rozdílovým hráčem ve většině utkání. Na postu druhého univerzála ho jistil R. Stieber z Kolína.

Na smeči se vystřídali všichni čtyři nominovaní hráči. Jasnou jedničkou a oporou byl kapitán družstva J. Ureš z Příbrami, který celý turnaj odtáhl v základu. Výborné podání, výborný příjem, solidní útok a obdivuhodná práce v poli. Na postu druhého smečaře se vystřídali D. Fabikovič z Břeclavi, disponující výborným příjmem a hrou v poli, T. Havlásek z Nového Jičína, s výborným útokem, a v posledním utkání se blýskl rychlým útokem J. Jirásek z Brna (Lanškroun).

Na postu blokaře dominoval fyzický výborně disponovaný T. Bukáček z Brna, který svými údery v rozcvičení na síti, vzbuzoval oprávněný strach. Na druhém bloku nejvíce nastupoval J. Klajmon z Brna (Znojmo) s výborným plachtícím podáním a rychlým útokem. Jako třetí blokař je jistil P. Šotola z Kolína. Na postu libera zahrál výborně K. Černoch z Nového Jičína, který vedle dobrého příjmu, výborně pracoval v poli.

Chtěl bych k tomuto výčtu ještě připojit několik jmen hráčů, kteří celou přípravu absolvovali, včetně dnes již legendární přípravy v Kolíně v červenci a srpnu roku 2018 a mají také svou zásluhu na výkonnosti a úspěchu družstva. Jsou to: M. Richter, O. Zelenka, L. Toth z Českých Budějovic, J. Pelikán z Havířova, A. Závodský z Ostravy, M. Šálek z Příbrami, R. Ondřej z Beskyd.

Když jsme se vraceli pozdě v noci z Mevzy (12.00 až 4.00 hod) a já vezl několik hráčů do jejich domovů, těšil jsem se na něco, co mám na všech vítězstvích s reprezentací nejradši. Možnost pustit, při řízení auta zasněženou D1, svoji volejbalovou fantazii z řetězů. Jsou to nádherné fantazie, ve kterých vystupuji jako neomylný trenér, který svými nápady rozhoduje finále těch nejvyšších volejbalových klání, přebírám ceny od  CEVu, FIVB, presidentů, prostě takový dlouhý „volejbalový orgasmus“. Jenže než se mi podařilo přijít s prvním námětem a spustit proces, zaslechl jsem rozhovor hráčů vzadu v autě. Mluvili o škole, že i když přijedou ráno ve čtyři hodiny, že musí do školy, co všechno je čeká a vysvědčení doslova klepe na dveře. A to byla ta druhá strana úspěchu. Bylo mi jich líto. Mám přesnou představu návratů z různých ME, MS, lyžařských zájezdů, VT. Kempů, kdy se vracíte plni nádherných dojmů, entuziasmu a radosti a najednou próza jednání s lidmi, institucemi, kterým je Váš úspěch, Vaše radost z dobré práce s lidmi, úplně, ale úplně jedno a chtějí po Vás to, co oni potřebují, chtějí. Nejsem na ně naštvaný, chápu je, oni tam nebyli, oni to nezažili, oni ty emoce neprožili a jejich vítězství to v žádném případě není, ale je to tvrdé jak pro dospělého člověka, tak pro hráče, který teprve nedávno dovršil věk patnácti let. O to větší dík všem hráčů, že byli ochotni tu dřinu postoupit a že ji proměnili ve vítězství a přeji jim, aby ten náraz prózy života zdárně přečkali.

Dík patří realizačnímu týmu, který vydržel obrovský objem práce a uchoval si nezbytnou dávku humoru a nadhledu. Děkuji I. Pelikánovi a M. Šotolovi -  asistentům za práci, která byla nadstandardní, jelikož bohužel nemládnu a v průběhu přípravy jsem absolvoval operaci kyčle a rekonvalescenci. Opravdu jsem se na ně mohl spolehnout. Jako vedoucí a samozřejmě i trenér se jako vždy osvědčil J. Moravčík. Samostatnou kapitolou pak byla naše fyzioterapeutka Bára Bendová, která byla tím správným vyvážením mezi poněkud přestárlým hlavním trenérem a hráči, kteří dostávali občanské průkazy během přípravy. Vždy odborně pomohla a změkčovala to trochu drsné, ryze mužské prostředí na nekonečných soustředěních. Samotné Mevzy se pak zúčastnil i statistik O. Smolka, který výborně zapadl do kolektivu a velice odborně pomohl v přípravě na soupeře.

Postupem na červencové ME v Bulharsku se Lvíčata 2003 zařadila mezi teď už tři reprezentační celky chlapců, které budou v letošním roce hrát vrcholové světové soutěže. Chlapecký reprezentační mládežnický volejbal letos absolvuje sezónu snů, která zřejmě ještě nikdy v minulosti nenastala a možná již nikdy nenastane v budoucnosti. V červenci se nejdříve představí Lvíčata od 10. 7. na ME U17 v Bulharsku, pak ještě v červenci od 18. 7. RD juniorů ročníku 99 na MS juniorů v Bahrajnu a na konci srpna pak RD Kadetů 2001 na MS kadetů v Tunisu. Kadeti 2001 se ještě navíc zúčastní EYOF v Baku v červenci 2019.

Leden 2019 přinesl ještě jeden nenápadný, ale pro mládežnický chlapecký volejbal, velký úspěch. Celou řadu let jsem se vždy trochu s nepříjemným pocitem díval na světově žebříčky v mládežnických kategoriích. Umístění kolem 50. – 70. místa. Prostě nic příjemného. Pohled na žebříček 2019 je z tohoto hlediska úžasný. V žebříčku do 21 let jsme v současné době desátí na světě a třetí z Evropy (za Ruskem a Polskem), v žebříčku do 19 let jsme na šestém místě a druzí v Evropě za Ruskem. V letošním roce bychom zřejmě na MS postoupili na základě umístění v žebříčku. Jev naprosto nevídaný a tak trochu mě napadlo, jestli teď v tomto okamžiku, žebříček nevyfotit a rozpustit chlapeckou složku a říkat, že jsme skončili na samém Olympu volejbalu a další naše působení, vše jen zhorší a proto zavíráme „krám“. Legrace, ale ani vyhrávání není úplná pohoda. Velice dobře umíme kritizovat, velice dobře umíme hledat chyby a přijímat závažná rozhodnutí, která mají napravit stávající chyby. Jsem v úzkém styku s mnoha trenéry jak žákovskými, tak juniorskými či mužskými. Samozřejmě se člověku dostane blahopřání ke konkrétnímu úspěchu, ale jak říkal J. Svoboda: když jsme prohráli první kvalifikaci a postoupili do druhé, když jsme postoupili z druhé, spousta kritiky, názorů a pak uniklo zlato o pověstný chloupek a ticho, blahopřání a žádný dotaz proč, jak, co. Když mluvím s mládežnickými trenéry, téměř vždy se dozvím, že volejbal je už kousek od úplného krachu, co to na tom svazu děláme apod. Usmívám se a snažím se zachovat kamennou tvář, ale uvnitř to vře. Proboha vždyť naše vizitka, naše výkladní skříň v podobě mládežnických reprezentací je druhá či třetí v Evropě, vždyť to není jen práce reprezentačních trenérů, ale i všech, co se kdy hráčů trenérsky dotkli. Jak vidět není jednoduché prohrávat, ale vyhrávat to není o moc lepší. K volejbalovém životu patří kritika, ale také radost, že se daří. A chlapeckému reprezentačnímu volejbalu se daří. Ještě, že mám zatím i ve svém požehnaném věku, dostatek fantazie a dovedu si představit i ještě větší úspěchy a celá letošní volejbalová sezóna mi poskytne dostatek podnětů k nádherným snům o světových a evropských titulech. 

 

Autor: Jiří Zach - svazový trenér ČVS – chlapci a hlavní trenér Lvíčata 2003/04

Krátké zprávyArchiv
Kvalifikace na ME 2019 v sitting volejbale

Česká republika - Gruzie 1:3 (18:25, 25:22, 11:25, 10:25), Litva - Česká republika 3:0 (25:17, 25:19, 25:11) Všechny výsledky ZDE

 
Finále Českého poháru 2018/19 muži

VK Jihostroj České Budějovice - Kladno volejbal cz 3:0 (25:20, 25:22, 25:16)  

 
Final Four ČP 2018/19 muži - semifinále

Kladno volejbal cz – VK ČEZ Karlovarsko 3:1 (25:22, 20:25, 25:18, 25:21), VK Dukla Liberec - VK Jihostroj České Budějovice 2:3 (17:25, 22:25, 25:21,...

 
Champions League 2018/2019 muži

VK ČEZ Karlovarsko – Zaksa Kedzierzyn-Kozle (POL) 0:3 (19:25, 23:25, 18:25)

 
Pohár CEV 2018/2019 ženy - čtvrtfinále

VK UP Olomouc - Stiinta Bacau (ROU) 2:3 (25:21, 25:20, 20:25, 20:25, 16:18), první zápas 2:3 - postupuje Stiinta Bacau

 
Pohár CEV 2018/2019 ženy - čtvrtfinále

Stiinta Bacau (ROU) – VK UP Olomouc 3:2 (25:19, 20:25, 25:21, 24:26, 15:8)

Volejbal na facebooku
Generální partner
© ČVS 2015-2018