Vím, že již máme v Evropě respekt, říká trenér stříbrné U18

Po návratu z ME v Itálii 2020 jsem si v hlavě přehrával názory trenérů a lidí kolem volejbalu. Jeden z nich mi po zisku stříbrné medaile napsal zprávu…. „tak to je bomba, začínáme být opět volejbalovou velmocí“. Bral jsem to v první chvíli s rezervou, ale v kategorii U18 to již několik let opravdu potvrzujeme.

Na posledních třech evropských šampionátech kadetů získaly ročníky 1999/00 – zlato, 2001/02 - stříbro a 2003/04 – stříbro. V žebříčku Evropské volejbalové federace jsme v kategorii U 18 na 1. místě. Jsou to jen čísla, sice příjemná, ale umožňují nám dobrou pozici v těžkých kvalifikacích a nebo nám zajišťují podle FIVB žebříčku (jsme ve čtyřce evropských družstev) postup na MS.

Co je podle mého názoru důležitější, je že „jsme“ na každé Evropě a patříme do „osmičky“ mezi volejbalovými velmocemi (Rusko, Polsko, Itálie, Francie, Bulharsko, Turecko, Holandsko, Belgie, Německo…..). Dobré je, že po medaili nepřichází za dva roky propad a nejedná se o náhodné výsledky.

Na šampionátu jsme cítili, že nás soupeři „berou“. Nikdo nás nepodceňuje, počítají s námi jako s jedním z favoritů turnaje, chtějí s námi hrát v přípravě, zvou nás na společná soustředění, ptají se na naší práci během roku.

Byla to divná příprava a těžká Evropa. Důležité je, že jsme se dokázali i přes všechna koronavirová opatření připravit a odtrénovali jsme v letošním roce 76 dní + odehráli kvalifikaci na ME. Chyběla nám přípravná utkání a jeli jsme na Evropu jen s dvěma zápasy s Poláky. Myslím si, že se nám v závěru vrátila tréninková porce za celou přípravu od října 2019, kdy jsme stihli 108 společných dní a 11 zápasů 1-M mužů. Jsem rád, že jsme se nenechali odradit nejistotou kolem uspořádání (neuspořádání) ME a celé prázdniny protrénovali.

Samotné ME potvrdilo, že tam už nejsou slabí soupeři. Týmy jsou vyrovnané a největší posun za poslední tři šampionáty vidím ve „vyspělosti“ řešení herních situací. Píši o kadetech, hráčích 16-17 letých, výjimečně i 15 letých. Týmy Itálie a Polska byly na ME ještě o krok vepředu před ostatními a byly „hravější“ a blížily se hodně mužskému pojetí volejbalu. Především jejich krajní útočníci ovládali svoje řemeslo a hráli si s blokem a obranou soupeře a snížili chybovost na úplné minimum. Je to i filozofie naší hry, hrát s minimem chyb, být trpělivý a „akci“ si připravit a věřit obraně. To vyžaduje jak zvládnutí herních činností, tak disciplínu v obraně, tak stálou práci při anonymních činnostech, při vykrývání, hře bez míče, zpracování míče zadarmo atd. Jak jsem již zmiňoval, jen Italové a Poláci byli „hernější“ než my.

Snažili jsme se, aby většina našich hráčů uměla „variovat“ na servisu. Zařadit zkrácené rolované servisy, plachtící podání ze stejného rozběhu, měnit místa podání a umět přejít na plachtící podání a obráceně. Hráčů s dvěma servisy bylo na ME mnoho, výjimkou nebyly ani tři různé servisy od jednoho hráče. Nejlépe tuto činnost zvládali Poláci (Jirka Zach zmiňoval tuto přednost u Poláků již v ročnících 97 a 99), ale na samotném ME byli opatrnější než v přípravě. Hodně zápasů servis také rozhodoval, například náš s Bulharskem a obráceně Italů s námi. Tady máme stále ještě na čem pracovat.

V čem jsme byli srovnatelní a oproti většině družstev i  lepší, byla rychlost nahrávky. Byla i družstva, která cíleně situace, kdy šlo hrát rychle (ze vzdálenosti 3-4m od sítě) řešila „kopcem“ do kůlu, ale oproti loňskému ME U17 se v této kategorii u většiny družstev hra výrazně zrychlila.

Podle mě se také výrazněji posunula dopředu hra středem. Nahrávači zapojovali „středáky“ do hry určitě víc než na ME U18 v roce 2017 a 2018. Je dobře, že jsme jako družstvo v tomto směru nezaostávali. Přečíslení obrany a zapojení čtvrtého útočníka ze zóny 6 (pipu) se objevovalo v malé míře a stejně tak naše družstvo musí ještě tento prvek do své hry zakomponovat jako stálou hrozbu a ne jako náhodnou variantu. Blokování od středu sítě, pomoc krajních blokujících hráčů s útokem středem a trojblok už byl na šampionátu samozřejmostí.

Jako trenéra mě potěšilo, že náš volejbal vypadal na takto mladé hráče „dospěle“ a například trenér Velasco (šéf mládežnických reprezentací Itálie) osobně ocenil systém hry, jakým se naše družstvo prezentovalo, a chválil naše výkony.

Autor: Jan Svoboda – hlavní trenér U18 (RD 2003/04)