ME můžů 2017 - Polsko - Štětín - 1. den

Je pátek 25.8.2017, sluníčko se nad Horními Počernicemi snaží dostat přes bloky mraků a já po dlouhé době vyrážím na volejbal. Je to zvláštní pocit, dříve jsem balil kecky, nákolenky, dresy, ručníky. Přemýšlel jsem s kým hrajeme, kdo jak přijímá, kdo jak smečuje. Dnes balím stativy, mikrofony, foťáky, diktafony a přemýšlím s kým udělat rozhovor a jak napsat článek, aby čtenáře bavil.

Nedá se nic dělat - konec rozjímání, musím vyrazit. V polském Štětíně dnes v 17:30 čeká naši reprezentaci klíčové utkání skupiny B na ME 2017 – derby se Slováky.

Cestou míjím „Odolku“ - pojem, který znají ve volejbale všichni. Za Lovosicemi zjišťuji, že nám už dokončili dálnici a mám k dobru cca 45 min.

Když míjím Drážďany, vzpomínám kolikrát jsem tady hlavně v mládežnických kategoriích hrál. A nemohu si nevzpomenout na obrovskou tragédii tohoto města na konci 2. světové války. Lehce po obědě míjím Berlín a za ním, krátká pauza. Na parkovišti si všímám party cca. čtyřicátníků v německých vlajkách. Nedá mi to a zeptám se jich kam jedou - na fotbal? Dostal jsem odpověď, kterou jsem asi trochu chtěl slyšet -  „ žádný fotbal, jedeme na volejbal do Polska“. Debata se rozvine a překvapuje mě jejich znalost českého volejbalu. Jména jako Jarda Škach, „Bobajz“ Polanský vysypou jako z rukávu. Debata se vrátí k ME. Nevím, zda to byla diplomatická odpověď, když viděli SPZ nebo to mysleli vážně, ale jejich názor „Italů se nebojíme, ale vaše družstvo, může kousat“, potěší. Večer se ukázalo, že věděli o čem mluvili. Do cíle zbývá asi 100 km a jak tak přemýšlím, vjedu do Polska trochu rychleji než je zdrávo. Polská policie nelenila a prý, že 500 Zlt. za „rychlost“. A opět mi pomůže volejbal. Když jim vysvětlím kam jedu,  tak to 20,- EUR bez papíru spravilo. Jsem ve Štětíně, už vidím velké billboardy s logem ME a jak je mým zvykem ve městě koukám, kde co lítá a zabloudím.

Hned po příjezdu mě okamžitě pohlcuje atmosféra. Neříká se nadarmo, že Polsko je volejbalu zemí zaslíbenou. Na parkovišti potkávám naše komentátory Jirku Rejmana a Jirku Popelku - jako správní profíci se jdou připravovat na přímý přenos 3 hodiny před zápasem. Po krátkých zmatcích s akreditací jsem konečně v hale - v nádherné hale. První koho potkám je „harachovská parta“ v čele s Gorem - fanoušci, kteří neopominou žádnou akci „nároďáku“, s nimi p. Němeček -  člověk bez něhož by asi Benátky nad Jizerou nikdy nehrály extraligu, vzápětí do mě bouchne Milan Fortuník, hlavní trenér a majitel VK Kladno, Martin Lébl už sleduje, koho by dostal do své manažerské stáje a další a další. V neposlední řadě i nového náčelníka českého volejbalu Marka Pakostu. Na něm je vidět trochu nervozita. ME mužů v Polsku a následné ME žen v Azerbajdžánu a Gruzii je jednoznačně letošním vrcholem obou reprezentací. Uvědomuji si, že jak začne turnaj, tak se ve volejbalové rodině, nic nezměnilo – všichni táhnou za jeden provaz.

Zápas se blíží a atmosféra houstne. Hráči obou týmů již mají za sebou rozcvičení a zápas může začít. Sedím kousek za Slovenskou lavičkou a cítím velkou, až bych řekl přehecovanost slovenských hráčů. Ale to ke každému našemu vzájemnému derby patří ve všech sportech.  Naši kluci vypadají až moc klidně. I Martin Demar, velký bouřlivák sedí na lavičce a překvapivě nemáchá rukama, jak je jeho zvykem. A vědí proč, už v první setu se ukazuje dobrá taktická příprava a víra v sama sebe. První set je překvapivě jednuduchý, ale něco ve mě vrtá, že to nemusí být dál. Trochu uspokojení a Slováci jsou ve hře. Přecházím na hlavní tribunu za Milanem Fortuníkem - přece je lepší volejbal sledovat ve dvou a třeba i o vývoji utkání polemizovat. Než jsem došel na druhou stranu je to tady. Slováci nám hned na začátku druhého setu „cukli“ a naši je až do konce dotahují. Podaří se, uklidňuji se, věřím ve šťastnou koncovku. Bohužel, štěstí se přiklonilo k soupeři a je vyrovnáno 1:1. Nicméně z našeho mužstva stále vyzařuje klid a odhodlanost. To se ukazuje v následujících dvou setech. Slováci nedostali od našich chlapců ani jednu šanci vrátit se do zápasu a v „klíčáku“ , jak řekl bývalý kapitán Aleš Holubec, vítězíme 3:1.

Atmosféra je fantastická, kluci se uvolnili a již v klidu sledují druhý zápas mezi Německem a Itálií. Po tomto utkání si vzpomínám na zastávku u Berlína a rozhovor s německými fanoušky. Věděli o čem mluví a doufám, že se nebudou mýlit i v neděli.

Na hotel přijíždím po 22:00, ještě dám rychlé pivko s Markem Pakostou a povídáme o našich kadetech, juniorech a uvažujeme, jak a kam by se český volejbal měl ubírat. Pozdravím se s realizačním týmem na jeho velmi pozdní večeři. Byl to dlouhý a náročný den, ale stál za to.

Z polského Štětína - Carba Jiří